Podle našich nejnovějších statistik z roku 2004 zemřou ve Spojených státech amerických v souvislosti s porodem živého dítěte tři ze 100 000 žen.1 Tento počet zůstává od roku 1982 relativně neměnný. Podílejí se na něm nejméně tři příčiny: placenta accreta, placenta increta a placenta percreta. U pacientek s touto komplikací existuje zvýšené riziko vzniku nezvladatelného krvácení. Mnohé ženy s placentou nadměrně vrostlou do děložní stěny (placenta accreta nebo percreta) ztratí při porodu více než 3 000 ml krve. Klinické postupy a chirurgická terapie by se proto měly zaměřit na prevenci a léčbu nezvladatelného krvácení.
Vznikne li před porodem podezření na placenta accreta/increta/percreta, měl by být naplánován multidisciplinární přístup, ideálně v centru, které je vybaveno potřebným vybavením. V první části tohoto článku uvedeme rizika a zaměříme se na diagnostické možnosti u těhotenství komplikovaných výskytem placenta accreta/increta/percreta a na zaškolení všech členů multidisciplinárního týmu. Placenta percreta je dále dávána do souvislosti s ablací endometria. Incidence placenta accreta se vyšplhala z 1 : 2 510 v osmdesátých letech na 1 : 533 v roce 2002 a 1 : 210 v roce 2006. Nárůst incidence pravděpodobně souvisí se zvýšením počtu císařských řezů v uvedeném časovém období.
V mnoha studiích byl zjištěn přímý vztah mezi počtem předchozích operací na děloze a následujícím výskytem placenta accreta.4 V jedné nedávné studii, na které se podílela síť oddělení materno fetální medicíny (MFMU) v rámci NICHD, bylo hodnoceno více než 30 000 žen s císařským řezem v anamnéze. V případě kombinace placenta praevia a většího počtu císařských řezů v anamnéze se riziko placenta accreta zvyšuje až na 67 %.5 Pokud měla pacientka s placenta praevia v minulosti jeden císařský řez, stoupá riziko vývoje placenta accreta až na 25 %. Placenta praevia zvyšuje riziko vzniku placenta accreta, z čehož lze usuzovat, že placenta nacházející se na přední stěně nebo nízko nasedající placenta na přední stěně mohou také představovat rizikový faktor pro vývoj placenta percreta. Twickler a spol. analyzovali údaje 653 pacientek s císařským řezem v anamnéze a zjistili, že ze 152 pacientek, které měly placentu na přední stěně, a ze 43 pacientek, které měly nízko nasedající placentu, nedošlo u žádné ke vzniku placenta accreta.10

U devíti z 20 pacientek (45 %) s císařským řezem v anamnéze a diagnózou placenta praevia byla odhalena placenta accreta, přičemž 15 z nich (75 %) muselo během císařského řezu podstoupit hysterektomii pro nezvladatelné krvácení. 2. rozsáhlá intraplacentární krevní jezírka (obr.). Pokud se vyskytovaly oba faktory, dosahovala senzitivita pro placenta accreta 100 %, specificita 72 %, pozitivní prediktivní hodnota 72 % a negativní prediktivní hodnota 100 %. Placenta accreta (nejméně invazivní) je z uvedených tří diagnóz nejčastější, u zhruba 5 % pacientek se však vyskytuje placenta percreta s invazí do okolních orgánů.
Pro odlišení placenta increta od placenta accreta je nutné histologické vyšetření; placenta increta bývá proto často nedostatečně diagnostikována. Placenta percreta se může projevovat intraabdominálním krvácením, hematurií nebo příznaky spojenými s močovým měchýřem. Až do nedávna se na většinu případů placenta accreta přišlo teprve ve chvíli, kdy byl učiněn pokus o její odstranění. Dobrou zprávou je, že s příchodem ultrazvuku se zvýšil počet antenatálně diagnostikovaných případů placenta accreta. Mezi perioperační komplikace patří například poranění močového měchýře a střeva, vznik sepse, nutnost následné péče na JIP a úmrtí.8,9
Až u 5 % pacientek dojde k rozvoji syndromu akutní respirační tísně (ARDS) nebo akutní tubulární nekrózy.2 Krvácení související s touto patologií může být rozsáhlé, jak ukazuje nedávno provedená analýza, ve které ztratilo 23 % pacientek s placenta accreta více než tři litry krve. V tomto souboru bylo současně s provedením hysterektomie potřeba podat asi u 10 % pacientek více než pět transfuzních jednotek erymasy. Základním rizikem pro plod související s placenta accreta nebo percreta je předčasný porod, většinou spojený s krvácením, je-li současně přítomna placenta praevia. Porucha implantace může také ovlivnit výměnu živin mezi matkou a plodem, což může vyústit v růstovou retardaci plodu. V jedné studii hodnotící více než 300 těhotenství s placenta accreta vážili novorozenci zhruba o 300 g méně ve srovnání s těmi, které se narodili matkám s normálním ukotvením placenty. Kromě toho byl v souboru i větší počet dětí s nízkou porodní hmotností.3
- Více než 10 % sledovaných novorozenců se narodilo předčasně z mateřské indikace.
- Pokud je diagnóza stanovena včas, je možné naplánovat datum i způsob porodu, čímž je možné redukovat riziko život ohrožujícího krvácení.
Mezi běžné diagnostické metody patří ultrazvukové vyšetření nebo zobrazení magnetickou rezonancí. 1. Nepřítomnost obvyklé hypoechogenní zóny mezi placentou a myometriem (zřetelný prostor) (obr. 3). Obraz placentárních „jezírek“ nebo lakun (definovaných jako vícečetné lineární nepravidelné vaskulární prostory) v oblasti placenty, což dává placentě vzhled „švýcarského sýra“ (viz obr. Většina studií se sice zabývá ultrazvukovou diagnostikou ve druhém a třetím trimestru, abnormální placentace však byla prokázána již v prvním trimestru. Kdy pomůže magnetická rezonance? Využití magnetické rezonance při hodnocení placentární invaze poskytlo rozporuplné výsledky. Rutinní vyšetřování všech pacientek s ultrazvukovými nálezy hovořícími pro přítomnost placenta accreta nevede k lepší péči, pokud tedy není podezření na placenta percreta.

Pro upřesnění diagnostiky lze využít i volumové ultrazvukové zobrazení, kde je možné zobrazit klikaté cévy jdoucí napříč celou tloušťkou placenty či vyšší zmiňovanou hypervaskularizaci rozhraní mezi serózou dělohy a stěnou močového měchýře (8). Metodou první volby by mělo být ultrazvukové posouzení případné invaze trofoblastu. Dále diskutujeme o prenatální diagnostice a plánech léčby s ohledem na rizika masivní transfuze, nutnost spolupráce s dalšími specialisty a možnostmi operativního řízení krvácení.
Pokud v prenatálním období existuje podezření na placenta accreta/increta/percreta, proberte s pacientkou léčebné možnosti a potenciální komplikace a proběhlý rozhovor zaznamenejte do lékařské dokumentace pacientky. Potenciální potřeba masivní transfuze krevních derivátů. 2. Ještě před operací kontaktujte nemocniční krevní banku, aby měla připravenou zásobu vhodných krevních derivátů, neboť lze předpokládat, že budou během operace nebo v pooperačním období potřeba. Pacientky podstupující císařský řez s hysterektomií z důvodu placenta accreta ztrácejí během operace průměrně tři až pět litrů krve.2,5
Operacní techniky a týmová spolupráce při AIP zahrnují perioperační plánování s multidisciplinárním týmem (porodník, neonatolog, anesteziolog, urolog). U placenta percreta se doporučuje cystoskopie a zavedení stentů do ureterů v případě invaze do močového měchýře. Dále zvažujeme balonkovou okluzi ilických arterií a chirurgie s balonky, spolupráci s onkogynekologem, urologem a vaskulárním chirurgem v případě rozsáhlé invaze. Cíl je minimalizovat krevní ztrátu a riziko komplikací.

V rámci prognózy je uvedeno, že více než 10 % novorozenců se narodilo před 37. týdnem a perinatální mortalita dosahovala 1 %.3 Pokud je podezření na AIP a pacientka zůstává stabilní, porod je plánován kolem 36.-37. týdne; anténatální aplikace steroidů je indicována, pokud očekáváme, že těhotenství nedosáhne 34 týdnů. Obecně se snažíme vyhnout amniocentéze, neboť může vyprovokovat kontrakce. Pokud matka krvácí před porodem, je potřeba zajistit připravenost neonatologa pro resuscitaci novorozence.
Podrobně se rozebírá management AIP - od diagnostiky v prvním trimestru, přes plánování porodu v II.-III. trimestru, až po samotné porodní řešení. Multidisciplinární přístup zvyšuje bezpečí pro pacientku a snižuje riziko komplikací. Pacientky s rizikem či přímo diagnózou AIP by měly rodit na pracovišti, které je schopno vyřešit předpokládané komplikace (10). Vlastní časování výkonu se doporučuje mezi 34. a 36. ukončeným týdnem. Naše pracoviště preferuje porod kolem 36. ukončeného týdne (12-14).
Včasná diagnostika placentárních abnormalit, informovaný souhlas pacientky, plánování řešení a koordinace mezi porodníkem, anesteziologem, neonatologem, urologem a dalšími odborníky jsou klíčové pro minimalizaci krevních ztrát a komplikací během porodu.
Současný management abnormálně invazivní placenty - shrnutí
- Diagnostika: ultrazvuk nejčastější, MRI doplňková, zejména pokud ultrazvuk neposkytuje jasné výsledky.
- Multidisciplinární tým: porodník, neonatolog, anesteziolog, urolog, onkogynekolog, vaskulární chirurg a případně radiolog.
- Těhotenství a porod: plánování kolem 34.-37. týdne, adekvátní komunikace a informovaný souhlas, příprava na masivní transfúze, prostory pro rychlou intervenci.
- Terapie a operace: hysterektomie v jednom z nejčastějších radikálních postupů, konzervativní přístupy zvažující ponechání placenty in situ jen v určitých, pečlivě vyhodnocených případech; balónková okluze, balancované použití krevních derivátů a koordinace s intervenční radiologií.
Porod placenty je komplexní proces, který vyžaduje citlivý a bezpečný přístup s důrazem na minimalizaci krvácení, zachování reprodukčního potenciálu a ochranu matky i dítěte. Pojem AIP se v literatuře používá pro souhrn stavů placenta accreta, increta a percreta a vyžaduje individuální posouzení rizik a plánování léčby.