Může dítě odtrhnout placentu: právní, zdravotní a praktické aspekty

Žádost rodiček o vydání placenty po porodu vyvolává rozpaky mezi zdravotnickými pracovníky a současně otevírá otázky na rozhraní soukromého a veřejného práva. V textu se uvedou klíčové právní rámce, hlavní sporné body i praktické důsledky pro porodnickou péči i budoucí využití placenty.

Právní rámec nakládání s placentou po porodu

Podle zákona o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.) existuje taxativní výčet způsobů nakládání s odebranými částmi lidského těla, do kterého patří i placenta po porodu. Ustanovení § 82 doplňuje, že se toto pravidlo vztahuje i na plod po potratu či další související tkáně. Z těchto předpisů vyplývá, že prioritně může být placenta uchována pro potřeby vědy, výzkumu nebo výuky ve zdravotnictví, použita pro léčbu příjemců lidských tkání a buněk či k výrobě léčiv, a teprve pokud by nebylo možné tyto účely realizovat, platí jiné použití podle jiných právních předpisů.

Právní prostor se v praxi nachází v jakémsi vakuu: pokud části odebrané pacientovi nebyly využity podle § 81, je jejich likvidace standardně řešena jako anatomicko-patologický odpad, spálením ve spalovně či krematoriu. Porodnické zařízení může čelit správnímu deliktu a pokutě až do výše 500 000 Kč v případě, že s placentou naloží jinak.

V občanském zákoníku, zejména v souvislosti s osobnostními právy a tělesnou integritou, stojí na straně rodiček argument, že placenta je součástí jejich tělesné integrity a i po vypuzení zůstává předmětem osobnostních práv. Zástupci rodiček často odkazují na článek 2 Listiny základních práv a svobod a na ustanovení občanského zákoníku, podle kterých každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Z hlediska veřejného práva pak stojí otázka autonomie pacienta a ochrany veřejného zdraví, která může omezit práva na vydání placenty.

Ministerstvo zdravotnictví v roce 2016 vydalo stanovisko, podle kterého v platných právních předpisech nenacházíme jednoznačnou odpověď na vydání placenty na žádost rodiček. Z jeho stanoviska plyne názor, že zákon o zdravotních službách nelze považovat za „komplexní právní úpravu“, která výhradně určuje, co lze s odebranými částmi těla dělat. Stejně tak zmiňuje, že ustanovení § 81 odst. 6 a 7 umožňují uchování a použití částí těla pouze za podmínky nezpůsobení ohrožení zdraví jiného člověka, a proto je žádost o vydání placenty nutné posuzovat s ohledem na tyto podmínky a obecné principy autonomie.

Nejvyšší soud se tomuto tématu věnoval v rozhodnutí ze dne 14. 5. 2020 (sp. zn. 25 Cdo 3118/2019). Soud konstatoval, že vydání placenty není jednoznačně upraveno starší právní úpravou a že soudní praxe musí zohlednit jak soukromoprávní práva rodiček, tak veřejnoprávní pravidla a ochranu zdraví dítěte. V závěrech lze vyčíst, že právo na osobní integritu uplatňuje zdravotnické zařízení, ale zároveň je nutné vyvažovat zájem rodiček a situace dítěte, zejména při hrozícím riziku pro zdraví dítěte či veřejné zdraví.

Soukromé a veřejnoprávní hledisko

V soukromoprávním pojetí hrají klíčovou roli osobnostní práva rodiček a jejich právo rozhodovat o svém těle v souladu s občanským zákoníkem. Z hlediska veřejného práva stojí pro porodnická zařízení povinnost dodržovat zákony o zdravotních službách, ale zároveň existuje veřejný zájem na ochraně zdraví matky i dítěte. V praxi to znamená, že rozhodnutí o vydání placenty musí být vyvážené a zohledňovat konkrétní zdravotní rizika a situaci každého porodu.

Podle vyjádření odborníků existuje názor, že placenta je v jistém slova smyslu „součást těla matky“ a že její vydání by mělo být povoleno, pokud to neohrožuje zdraví a pokud to nezavádí jiné právní překážky. Stále však zůstává výše uvedená nutnost vyvažovat práva rodiček a respektovat zdravotní rizika či standardní postupy v porodnicích, například při jednorázových situacích ohrožujících zdraví dítěte.

Praktické dopady pro porodnickou péči a rodiny

V praxi se placenta při porodu v českých porodnicích obvykle považuje za odpad a je likvidována. Existují však případy, kdy ženy žádají o vydání placenty a zvažují její další využití doma či pro jiné účely (vědecké nebo poporodní rituály). Zdravotnická zařízení tak čelí otázkám, zda a za jakých podmínek placentu vydat. Ministerstvo zdravotnictví v rámci právních stanovisek a soudních rozhodnutí zdůrazňuje, že není jasná jasná jednoznačná odpověď a že rozhodnutí je třeba posuzovat individuálně, s ohledem na zdravotní rizika a na svobodu rozhodnutí rodiček.

Pokud placenta není využita pro výše uvedené účely uvedené v § 81, bývá likvidována jako odpad. Rodičky mohou vyjádřit přání držet placentu, ačkoliv praktické podmínky (nádobu, skladování, předání do lednice) je nutné vyřešit spolu se zdravotnickým personálem. U některých porodnic lze řešit vydání placenty jen v určitých scénářích a za jistých podmínek, avšak v jiných případech může být její vydání komplikované kvůli právním ustanovením a ochraně veřejného zdraví.

V moderním kontextu se zvyšuje popularita „Lotusového porodu“ a dalšího zpracování placenty, včetně placentofágie či tvorby kapslí a dalších produktů. Tyto praktiky však vyžadují informovanost o legislativních rámcích, bezpečnosti a zdravotních rizicích a vždy by měly být prováděny v souladu s platnými zákony a pod dohledem kvalifikovaných odborníků.

Faktory, které je třeba zvážit při rozhodování

  • Právní rámec: vyvažování mezi soukromým právem rodiček a veřejným zájmem na zdraví; platí § 81 a § 82 zákona o zdravotních službách.
  • zdravotní rizika pro matku i dítě; náležitá lékařská péče a prevence hrozícího poškození zdraví.
  • etické a osobnostní aspekty: respekt k tělesné integritě a autonomie ženy.
  • logistika a bezpečnost skladování placenty, pokud je vydána; ochrana před infekcemi.
  • možnosti využití placenty podle zákonů o zdravotnických službách, tkání a buňkách, transplantačním zákoně a dalších právních předpisech.

Praktické rady pro rodičky

Pokud má žena zájem o vydání placenty, je vhodné o tom diskutovat s porodníkem, porodní asistentkou a informovat se o aktuálním stanovisku a risquech. V některých situacích lze placentu vydat, avšak v jiných je nutná její likvidace jako odpad. Při plánování domácího zpracování placenty je důležité pamatovat na hygienické a bezpečnostní standardy a kontaktovat odborníky pro případné konzultace.

Infografika: Přehled právních aspektů nakládání s placentou po porodu

Sheep is eating the placenta after giving birth. / Ovce požírající placentu po porodu.

V souvislosti s aktuálním vědeckým výzkumem je zajímavá i souvislost placenty s fetálním programováním a dopady na pozdější zdraví dítěte. Tým výzkumníků z různých zemí studuje, jak endokrinní a enzymatické procesy placenty ovlivňují vývoj plodu a jaké důsledky mohou mít látky v těhotenství na dlouhodobé zdraví. Tyto poznatky mohou posílit argumenty pro citlivý a uvážený přístup k nakládání s placentou po porodu, ale současně ukazují, jak široká témata zahrnuje tato problematika.

Shrnutí bez závěrečného tvrzení

Nyní je jasné, že problematika vydávání placenty po porodu patří na pomezí soukromého a veřejného práva, a že odpovědnost za správné řešení leží na zdravotnických zařízeních i na samotných rodičkách. Zákon o zdravotních službách, občanský zákoník a ústavní pořádek spolu tvoří síť pravidel, která je třeba interpretovat v kontextu konkrétních porodních situací a zdravotního stavu dítěte. Budoucí změny zákonů nebo rozhodnutí vyšších soudů mohou tuto oblast dále vyjasnit a uurychlit vznik jasnější praxe.

Placenta je fyziologicky důležitý orgán v těhotenství, který zajišťuje okysličení krve plodu, dodává živiny, plní ochranné a endokrinní funkce a hraje klíčovou roli v poporodní adaptaci dítěte. Porodní asistentky a lékaři by měli být připraveni na různorodé požadavky rodiček a zároveň zachovat bezpečnost pacienta i veřejné zdraví.

Podněty a citace ve výše uvedeném textu vycházejí z odborných prací a stanoviska Ministerstva zdravotnictví a Nejvyššího soudu z roku 2020 a dřívějších zdrojů popsaných v textu.

tags: #muze #dite #odtrhnout #placentu