Partner u porodu .. Chtěla jsem se Vás zeptat, Vás které měli i neměli partnera u porodu, jaké to bylo .. Díky !!!
Já jsem moc ráda, že jsme měla u porodu chlapa.
Nejdříve jsem si říkala, že k ničemu nebude a vlastně jsem ho tam chtěla kvůli malýmu.
Ale pravdou je, že to bylo super, když jsem potřebovala něco podat nebo někoho zavolat nebo někomu drtit ruku , tak tam byl on.
A když mi dali malýho, tak nás oba obejmul a jen pro to obejmutí to stálo.
Jinak ještě ho musím pochválit, protože celý porod mi bylo vedro a pak hrozná zima.
Takže za mě to předčilo očekávání.
A když jsem se ho ptala, jak je na tom on, tak řekl, že mu bylo líto, že mi nemohl pomoct od bolesti, ale prý to stálo za to.
Kdyby nebylo jeho, tak to tam asi vzdám.
Vůbec si nedokážu představit, že bych tam byla tolik hodin sama.
Ahoj, rodila jsem plánovaně císařským řezem v částečné anestezii, ani jsem nečekala, že tam manžela pustí, ale pustili a byla jsem ráda jen proto, že tam je a taky, když se malý narodil, tak mi ho strkal pod nos (jinak bych si asi ani neprohlídla - na držení miminka u maminky tam nějak chyběli lidi), šel s ním na vážení .. měla jsem lepší pocit, že kdyby se něco dělo, tak mi o tom poví.
Moc ráda jsem byla za to, že po porodu mohl zůstat se mou na JIPce a počkat si i až malýho přinesou na kojení.
Na ho.vno. Byl mi obrovskou oporou, nedokázala bych si to tam bez něj představit.
Když jsem cítila, že se mi chce tlačit, tak jsem ho z porodního pokoje vyhodila a ve výsledku jsme za to byli rádi oba .
Co bych asi udělala, že bych si předem domluvila nějaké znamení, kdy by chlap přestal mluvit.
Za me jsem byla rada, ze tam je.
Obstaraval kontakt s personalem a popohanel je, kdyz sem to potrebovala.
Stacila mi jeho pritomnost, kdyby se mnou dychal nebo me chtel drzet za ruku, asi bych ho vyhodila.
Ma bolest ho evidentne nijak netrapila…kdyz mi rikal at nejecim a dycham, prala sem mu byt na mym miste grrr.
Odesílám...
Tvrdnutí břicha v 39.
Ahojky, chci se zeptat jaký máte názor na to aby muž byl u porodu? zda ano nebo ne?
Určitě si nemyslím, že si přítomností otce u porodu žena vyslouží nějakou větší vážnost.
Otec u porodu má být, pokud chce - pokud to oba chtějí.
Ale pokud jeden z nich má s tím problém, není důvod to lámat.
Znám ve svém okolí poměrně hodně párů, kdy otec u porodu byl a ty vztahy nejsou nic moc - a naopak.
Ahojky, chci se zeptat jaký máte názor na to aby muž byl u porodu? zda ano nebo ne? Není to univerzální, každý to má nastavené jinak.
Manzel take byl pred rokem. A nakonec byl.
Bylo to super a ani jeden z nás nelituje. Záleží na každém.
Já byla nejdřív proti a manžel byl spíš taky že ne. Pak jsme to přestali řešit, že tomu necháme volný průběh, nakonec byl u toho a jsme oba rádi.
Ja nevim,, proc by si mel pak chlap vic vazit zeny? Proc ne zena chlapa?
pro me je to tak, ze bych byla bez chlapa porod nedala vubec tak dobre, zkratka me to presvedcilo o tom, ze nejsilnejsi jsme jako tym.
Vazim si ho za to, jak to se mnou dal, vazim si vlastne nas obou.
Já bych partnera nenutila, ať se rozhodne sám jestli ho nebo ne.
Nebo jestli na nějakou část porodu chce chybět mě to pomohlo psychicky, že tam byl.
Ano, pokud on sám bude chtít.
Já u porodů partnera chtěla. Samozřejmě za předpokladu, že chtěl i on.
Přišlo mi fajn to sdílet s tím nejbližším, notabene otcem onoho dítěte.
On chtěl též. První porod jsem měla vyvolávaný a rychlý, manžel stačil akorát dojet na posledních deset minut a samotné vytlačení mimča.
Druhý porod byl přirozený a tak rychlý, že u porodu ani nebyl.
Zatímco jel odvézt synka na hlídání, já mezitím porodila.
Upřímně? Odesílám...
Krvácení ve 40.
Tohle bude hrozne individualni podle delky porodu a podle zvyklosti dane porodnice.
Jestli bude moci partner odjet, to závisí na zvyklosti porodnice.
Jakmile Tě hospitalizují k porodu, tak Tě budou průběžně kontrolovat a řeknou Ti i nějaký odhadovaný čas do porodu☺️️ samozřejmě to hodně záleží na porodu samotném, utišovacích lécích apod.
Já měla porody relativně rychlé.
U prvního dítěte jsme tam přijeli kolem osmé ráno a narodila se ve tři odpoledne.
U druhého jsme byli v porodnici v sedm ráno a dítě se narodilo za hodinu a půl po příjezdu.
Na porodním pokoji jsme byli společně celé dopoledne, než se uvolnil nadstandard.
No ale nikdo ti dopředu neřekne, jak to bude u tebe.
Klidně můžeš být v porodnici dva dny.
Pak tam asi partner nebude celou dobu s tebou.
Já bych si na tvém místě hlídání pro pejska domluvila.
Jezuskote, trochu jsem se zasmála, ale v dobrém.
Nikdo ti nepoví, jak rychlý budeš mít porod…dvě hodiny i dvacet.
Samozřejmě, když už půjde na to, tak ti to PA řekne, ale otázka je, jaký má manžel dojezd.
My jsme z porodnice volali rodičům, ať psa vyzvednou.
Bili jsme předem domluvení a měli klíče.
Byl pak u nich asi týden.
U mě, kdyby na hodinu odešel, tak mezitím porodim_ porod trval hodinu a půl..
ale předtím jsem byla přes noc v porodnici sama.
To je těžko říct, u porodu to jede různě rychle, takže může odejít a ty porodis pár minut na to.
My přijeli do porodnice v devět večer. Otevřená na jeden prst.
Sestřička, že to bude na dlouho a že chlapa pošlou domu se prospat.
No naštěstí neposlali.
Já měla porod, kdy mi sestřička řekla v 21, že můžu zavolat manžela.
Ale jaký budeš mít porod a hlavně jak dlouho bude trvat.. všechno je individuální.
Rodila jsem v době kdy nebyli povolené návštěvy kvůli Covidu.. byla jsem dva dny na vyvolávání a nikdo za mnou nemohl.. druhý den večer mi praskla voda po 9 hodinách kontrakcí za mnou teprve mohl přijet chlap.. byl se mnou jen 4 hodiny a pak musel odejít.. na návštěvu za námi také potom nikdo nemohl takže jsem malou ukazovala přes okno jako před 40 lety teď je to už mnohem lepší..
myslím že by s tebou chlap mohl být a třeba na chvilku odejít a zase se vrátit..
po porodu většinou tak hodinu nebo dvě může zůstat a pak jde miminko na kontroly a podobně..
Může se jednat o příznaky porodu? za dva tri tydny nas s pritelkyni ceka prvni porod a nase rozhodnuti je ze bych u nej byl pritomen.
Tak jak se termin blizi, zacinam byt lehce nervozni, spise s ohledem na to ze bych to pritelkyni rad ulehcil a prinejmensim neudelal nic spatne.
Bohuzel v tom docela tapu.
Je mi jasne, ze me moznosti ji pomoci jsou omezene, s porodem se fyzicky bude muset poprat ona.
Takze bych urcite uvital rady a postrehy od zkusenejsich.
Na co bych se mel pripravit predevsim, ceho vyvarovat, co je ci neni vhodne, jak treba pomoci?
Jaka je vase zkusenost?
Má přítelkyně nějaký porodní plán? Něco, na čem jí záleží, co chce, aby se dodrželo?
Já třeba moc nevnimala okolí a koncentrovala jsem se na manzela.
Musel mi každou otázku zopakovat atp.
Drtila jsem mu ruce, dával mi napít, pomohl na záchod když bylo třeba.
A hlavně mi neříkal, ze to bude dobrý, ze ta bolest přejde a podobný kecy.
Hořím: nechtěla bych ho vyhodit oknem.
Hlavně si o tom promluvit s ní, co ona od tebe očekává, co chce, abys dělal a do nechce, abys dělal.
Já bych třeba nechtěla, aby za mě partner bojoval, hájil mě před doktory apod.
Já jsem zvyklá se o sebe postarat sama a mám pusu, ostatně ani nebylo třeba, všechny procesní otázky jsem si s personálem vyřešila v přátelském duchu sama.
Co já jsem ocekalava od partnera, a on se toho s chutí ujal, byla obsluha.
Podat ručník, přinést piti, podepřit mi zada, utřit mi nohy.
(což bylo štěstí, protože po prvním porodu jsem z ničeho nic na pár vteřin omdlela a kdyby mi neutiral nohy, sekla bych sebou na zem.
Takhle jsem spadla na něj, do měkkého:-D).
Další věc, za kterou jsem byla rada, že jsem si měla s kým povídat a rychleji to utíkalo.
No a to nejdůležitější, proč jsem ho tam chtěla, bylo kvůli dítěti.
Aby ho dítě mohlo od zacatku vnímat, aby on mohl vnímat to dítě, aby mohl plnit svou otcovskou roli od prvních okamžiků.
Jo, mmch, na žádný predporodni kurz nešel, já taky ne, považujeme to za blbost.
Přesně, měla jsem ti stejně.
Jsem svéprávná a sama umím říct co chci nebo nechci.
Mužů mít s partnerem dohodnuty předem cokoliv, ale vlivem situace se to změní a budu se dohadovat ještě s nim, to tak!
Ja teda u prvniho mela muze a skoncila jsem u akutaku, u druheho mámu a hlavne mou doktorku.
Ten druhy byl lepsi, ten muz, i kdyz bylo fajn, ze byl, tam podle me nepatri, stydela jsem se, neni to moc nezna chvile jak jsme byly mezi sebou zensky, tak mi to bylo prijemnejsi.
Ve vedlejsim boxu nejaky tatinek fandil: 'pojd..pojd do toho…zkus to…jeste…musis…' ja uz mela po, tak jsem ho vnimala.
U nas to bylo tak, ze manzel presne vedel, jak vypada porodni plan, presne vedel, co si opravdu nepreju, pokud to nebude nezbytne…
a ja tedy spolehala hlavne na to, ze kdyby se neco delo a ja nebyla schopna to resit, bude to s personalem resit.
Jinak to probihalo ve vysledku vetsinou tak, ze podaval prubezne info moji mamce a segre, kdyz uz jsem nemohla byt u mobilu.
(A to jlavne proto, ze porod byl vyvolavany, vedely, ze rodim, tak aby se nebaly).
Jinak si cetl knizku, ja chodila do sprchy, na monitor a zpatky… nechtela jsem, aby na me sahal, s bolesti jsem se potrebovala poprat sama.
Kdyz uz mi bylo ouvej, jenom vedle me sedel a sem tam rekl neco jako “jsi statecna”.
Ja nepotrebovala, aby na me mluvil a sahal, jenom jsem potrebovala vedet, ze tam je, kdyby se neco delo.
Nikdy nezačnu vyjadřovat zcela obecné závěry. Každá žena a každý partner mohou mít jiné potřeby a limity. Důležité je vzájemné dorozumění a respekt k přání druhé strany.
