Mužské pohlavní buňky, spermie, jsou tvořeny v procesu spermatogeneze, který probíhá po celý život muže mimo břišní dutinu - ve varlatech uložených v šourku. Díky této lokalizaci je teplota ve varlatech přibližně o 2-3°C nižší, než je teplota těla, což je nezbytná podmínka pro správný vývoj spermií. Zajištění tepelné homeostázy varlat je dáno tzv. protiproudovou výměnou tepla. Na udržení teploty se podílí musculus cremaster, který reaguje na změnu teploty. Vlivem chladu se sval kontrahuje a zvedá šourek blíže k tělu, naopak působením tepla sval relaxuje a šourek se tedy vzdaluje od těla.
Genetika a vývoj pohlaví
Mužské pohlaví je determinováno geneticky při oplození - normální mužský karyotyp je 46, XY. Na krátkém raménku Y chromozomu se nachází gen pro specifický protein SRY, který hraje velmi důležitou funkci při vývoji mužského pohlaví. Mutace tohoto genu vede k rozvoji ženského fenotypu - žena 46, XY. SRY stimuluje buňky varlat k produkci humorálních látek. Do 6. týdne prenatálně je struktura primitivních gonád jednoduchá, je tvořena kůrou i dření - jedná se o tzv. indiferentní stádium. Od 7. týdne prenatálně nastává diferenciace a u mužského pohlaví kůra gonád zaniká, varlata se tvoří z dřeně.
Formace varlat a základní stavba
Varlata jsou mužská párová pohlavní žláza, nachází se v šourku mimo břišní dutinu. Hlavní funkcí varlat je tvorba spermií a syntéza mužských pohlavních hormonů. Každé varle je rozděleno vazivovými septy asi na 300 lobulů, které jsou vyplněny 2 až 4 kličkami semenotvorných kanálků. Ty se následně spojují a ústí do nadvarlete, které skladuje nově vzniklé spermie. Nezbytně nutnou součástí jsou velké Sertoliho buňky, které obklopují spermie v různém stádiu vývoje. Sertoliho buňky jsou navzájem propojeny těsnými kontakty a jsou součástí hemotestikulární bariéry, jejich hlavní funkcí je zajištění živin tvořícím se spermiím. V intersticiu jsou také uloženy Leydigovy buňky, které pod vlivem luteinizačního hormonu (LH) secernují androgeny - testosteron.
Steroidogeneze a hormonální regulace
Steroidogeneze neboli tvorba steroidních hormonů začíná v hypothalamu, který dostává informaci z centrálního nervového systému o nutné produkci steroidních hormonů. Neurony v oblasti area preoptica a nucleus arcuatus začnou produkovat GnRH, což je regulační hormon. Syntéza GnRH není konstantní, ale je v pulzech. Hypothalamus je pomocí portálního systému propojen s hypofýzou, která obsahuje receptor pro GnRH. Díky tomu začne probíhat pulzní sekrece luteinizačního hormonu. Neplatí to pro FSH, ten má jinou frekvenci. LSH a FSH putují krví k buňkám varlat a jsou následně zodpovědné za steroidogenezi. Funguje zde negativní zpětná vazba v mozku, která je zprostředkována estradiolem, což je metabolit přeměny testosteronu. Receptory pro LH jsou na Leydigových buňkách v intersticiu a receptory pro FSH jsou na Sertoliho buňkách. Buňky jsou od sebe odděleny hematotestikulární bariérou. Testosteron působí ve varlatech, v hypofýze a ve svalech. Androgeny jsou metabolizovány v játrech a vylučovány jsou pomocí ledvin. V prostatě, šourku, penisu, kosti a kůži je testosteron prohormonem, ale tvoří i strukturu 2-3 krát účinnější - dihydrotestosteron. Aromatáza v játrech, v mozku a v tukové tkáni mění testosteron na estradiol.
Spermatogeneze
Spermatogeneze se skládá z dvou typů buněčného dělení - mitóza a meióza. Nejdříve se spermatogonie (diploidní buňky) mitoticky rozdělí na dvě dceřiné spermatogonie - jedna zůstává součástí populace jako kmenová buňka při bazální membráně. Druhá buňka migruje mezi Sertoliho buňky, nazýváme jí primární spermatocyt, podlehne prvnímu meiotickému dělení, které se zastaví v profázi I - dokončení prvního meiotického dělení proběhne až v pubertě za vzniku sekundárního spermatocytu. Celá spermatogeneze od přeměny spermatogonie ve spermatocyt až do období uvolnění zralých spermií trvá zhruba 72 dní. Zralá spermie je tvořena hlavičkou, která obsahuje pouze jádro s chromozomy. Hlavička je kryta akrozomem, který je tvořen převážně v Golgiho aparátu, obsahuje enzymy, které usnadňují průnik spermie přes obaly vajíčka. Ve střední části spermie nacházíme velké množství mitochondrií, které slouží jako zdroj ATP pro pohyby bičíku. Mitochondrie jsou děděny výhradně od matky, otcovy spermie se na vývoji zygoty nepodílí. Bičík je vybaven systémem jedenácti mikrotubulů, které umožňují pohyb spermií přes pochvu, dělohu až do vejcovodu, kde nejčastěji dochází k oplodnění vajíčka. Do vejcovodu se spermie dostanou za 10-60 min po styku.
Ejakulát a jeho složení
Po ukončení vývoje se dostávají spermie do nadvarlete, postupně nabývají pohyblivosti, která je do ejakulace utlumena inhibičními proteiny. Rychlost spermií je 1-4 mm/min. Neutrální a alkalické prostředí rychlost zvyšuje (pH ejakulátu), kyselé prostředí v pochvě spermie zpomaluje, vyšší teplota zvyšuje rychlost spermií. Schopnost oplození si udržují spermie asi jeden měsíc. Objem ejakulátu je individuální, kolísá mezi 2,5-4,5 ml. Je tvořen hlavně spermiemi a zbytek je sekret vas deferens (sekret semenných váčků, prostaty a hlen bulbouretrálních žlázek). Ejakulát má pH okolo 7,5. Po vypuzení do pochvy se fibrinogen mění na fibrin a vytvořené koagulum udržuje ejakulát v zadních partiích pochvy. Působením prostatického antigenu se koagulum asi za 15-30 min rozpustí a pohyblivost spermií opět narůstá. Životnost spermií v ejakulátu při tělesné teplotě je cca 24-48 hodin. Zmražený ejakulát je možné uchovávat i několik let. V 1 ml ejakulátu se nachází 35-200 milionů živých a pohyblivých spermií. Pokud počet spermií klesne pod 20 milion, je muž téměř neplodný.
Kapacitace a oplodnění
Posledním krokem k oplodnění je tzv. kapacitace. K ní dochází již v těle ženy - spermie prorazí skrz membránu vajíčka a pronikne tak k jeho jádru. Po proniknutí do vajíčka se v dalších 10-30 hodinách jádra buněk kompletně sloučí, vznikne zygota. Početí může být jednovaječná či dvojvaječná dvojčata podle toho, zda došlo k oplodnění jedním či dvěma vajíčky. Dvojvaječná dvojčata vznikají ze dvou samostatných zygot. Jisté jsou i speciální jevy, jako superfekundace, kdy těhotenství vzniká s více otcovstvím. Do dělohy putuje vajíčko zhruba třetí den po oplodnění a tvoří endometrium po týdnu od oplodnění.
Životnost a reprodukce mimo tělo
Ve vodě spermie přežívají jen několik minut; na vzduchu lidé potýkají s rychlou smrtí v řádu minut. V uzavřené nádobě při tělesné teplotě mohou zůstat naživu několik hodin. Zmrazené spermie mohou přežít prakticky neomezeně dlouho, pokud je udržená stabilní teplota, v současnosti -196 °C. Počty spermie v 1 ml ejakulátu se pohybují mezi 35-200 miliony; při klesnutí pod 20 milionů bývá muž téměř neplodný. Spermie se tvoří z buněk semennotvorných kanálcích ve varlatech a odtud putují do nadvarlat, odkud do chámovodů, kde se mísí se semennou tekutinou a vzniká ejakulát.
Vliv věku, životního stylu a rizik
Podle moderních studií klesá s věkem objem ejakulátu, počet spermií, jejich pohyblivost a zhoršuje se morfologie. Zároveň s věkem narůstá počet genových mutací a apoptotických spermií. Mezi rizikové faktory patří kouření, nadváha, nezdravá strava, nedostatek pohybu, vyšší teplota, infekce močových cest, hormonální nerovnováha a další. Zvlášť doporučováno je chránění sperm regenerací a zmrazení spermie v mladším věku pro budoucí plánování potomků.
- První fáze: produkce spermií ve varlatech a jejich převedení do nadvarlat.
- Stavba spermie: hlavička (nese genetickou informaci a akrozom), krček, bičík.
- Oplodnění: průnik do vajíčka, fúze jader a vznik zygoty.
- Životnost a prostředí: alkaline pH podporuje pohyblivost, kyselé prostředí vaginy ji zpomaluje.
