Česká legislativa a zdravotnické klasifikace popisují různé terminologie a stavy související s potratem. Zamklý potrat, ke kterému došlo ve 13. gestačním týdnu, bývá označován jako abortus incipiens - počínající potrat. Společně s pojmy abortus incompletus (neúplný potrat) a abortus septicus (septický potrat) tvoří základní rámec popisu rizik a postupů v ramci NZIS.
Definice a typy potratu
Abortus incipiens - počínající potrat je stav, kdy těhotenství nepokračuje k plnému vypuzení plodu. Častým rysem je, že potrácení nemusí probíhat jako kompletní vypuzení plodu a v děložní dutině mohou zůstat části plodu, obalů nebo placenty, což se označuje jako abortus incompletus - neúplný potrat. Je nezbytné zbývající části plodového vejce odstranit (RCUI, manuální revize). Při neúplném odstranění hrozí krvácení a infekce v děložní dutině. Vzácným stavem je abortus septicus - septický potrat, který je charakterizován infekcí plodového vejce a může postupně přestupovat na stěnu děložní, parametria a šířit se na malou pánev, což může vést k sepsi a ohrožení života.
Spontánní potrat a rizikové faktory
Spontánní potrat (abortus spontaneus) je samovolné ukončení gravidity do 12. gestačního týdne a představuje jednu z nejčastějších komplikací těhotenství. Přibližně 70 % koncepcí nedosáhne období viability plodu. Mezi rizikové faktory spontánního potratu patří chromozomální abnormality, vrozené i získané vady dělohy a cervixu, endokrinní a infekční faktory, imunologické vlivy a environmentální rizika.
Gynekologické vyšetření a laboratorní nálezy
Gynekologické vyšetření při odumřelé gravidity často odhalí metroragii, otevření děložního hrdla, zvýšený tonus myometria a v pozdních stádiích potratu i děložní kontrakce. Laboratorní známkou patologického těhotenství je snížení hladiny lidského choriového gonadotropinu (hCG) v séru.
Interrupce a způsoby ukončení těhotenství
Interrupce je umělé přerušení těhotenství (UPT). Do 12. týdne těhotenství je možné bez indikace lékaře na žádost pacientky provést interrupci; s lékařskou indikací do 24. týdne (většinou z důvodu genetických vad plodu). UPT může být realizováno farmakologicky či chirurgicky. Farmakologické ukončení je možné do 7. týdne gravidity a používají se kombinace antiprogesteronu (mifepriston) a prostaglandinu E1 (misoprostol). Působení antiprogesteronu na děložní sliznici naruší deciduí, prostaglandin vyvolává kontrakci myometria. Pravděpodobnost selhání farmakologického UPT s následným pokračováním gravidity je cca 1-2%. Komplikace mohou zahrnovat křeče, masivní nebo prodloužené krvácení, rezidua, gastrointestinální potíže a bolesti.
Chirurgické způsoby přerušení těhotenství zahrnují miniinterrupci a kyretáž (dilatace a kyretáž). Miniinterrupce je šetrná - provádí se ambulantně v celkové anestezii, do ukončeného 6. týdne u ženy, která ještě nerodila, a do ukončeného 8. týdne u ženy, která již rodila. Při kyretáži se děložní hrdlo rozšíří a endometrium se seškrabává kyretou; výkon je prováděn v narkóze s jednodenní hospitalizací. Indukce porodu je využívána v pozdních termínech a někdy po 12. týdnu gravidity - v případě zdravotních indikací. Evakuace plodového vejce probíhá tradičními postupy s koagulovaným materiálem a antibiotiky.
Rizikové faktory děložního faktoru potrácení a vejcovodový faktor
Opakované potrácení postihuje asi 1 % žen v reprodukčním věku a bývá definováno 3 a více těhotenskými ztrátami. Děložní faktor potrácení zahrnuje abnormality dělohy (např. přepážky, zbytky rohu, Ashermanův syndrom) a poruchy krevního zásobení (polypy, myomy, srůsty). Díky hysteroskopickým metodám lze mnoho nepravidelností řešit. Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení je často ultrazvuková; HyFoSy umožňuje v ambulanci ověřit průchodnost vejcovodů. Cyl tedy bývá jediná efektivní léčba v mnoha případech - operace s odstraněním vejcovodu.
Praktické poznámky pro pacientky
Vyšetření a diagnostika potratů zahrnují sledování bolesti v podbrišku a pánevní oblasti, krvácení, křečovité bolesti, a v některých případech nutnost revize dutiny děložní. Pokud krvácení zesílí, bolest zesílí nebo se objeví známky infekce, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Po proběhlém potratu může být doporučena aplikace estrogenů pro zlepšení epitelizace děložní dutiny. Pokud se jedná o neperspektivní těhotenství, je důležité zaměřit se na zachování fertility pacientky. Při neperspektivním těhotenství a genetických vadách plodu lze rozhodnout o indukci porodu či perorální léčbě dle indikace.
Tabulka: stručný přehled druhů a postupů
| Druh potratu | Rozsah | Postup | Komplikace |
|---|---|---|---|
| Abortus incipiens | počátek potratového procesu | zastavitelný přerušení, viz abortus incompletus | riziko krvácení, infekce |
| Abortus incompletus | neúplný potrat | odstranění zbývajících tkání | krvácení, infekce |
| Abortus septicus | septický potrat | infekce vyžadující léčbu | sepsis, šok |
| Spontánní potrat | do 12. týdne | přirozené ukončení | bolesti, krvácení |
| Interrupce farmakologická | do 7. týdne | mifepriston + misoprostol | křeče, krvácení, rezidua |
| Interrupce chirurgická | 6.-12. týden | miniinterrupce nebo kyretáž | krvácení, poranění dělohy |
Závěrečné poznámky k praxi
Odborné zdroje uvádějí, že po proběhlém potratu je důležité sledovat známky infekce a pravidelně lékařsky kontrolovat obnovu děložní dutiny a Hormony. Příznaky upozorňující na potřebu vyhledat lékařskou pomoc zahrnují silné krvácení, horečky či bolesti nadstandardní intenzity. V případě plánování dalšího těhotenství je vhodné řešit i možné změny v děložní anatomii nebo vejcovodových faktorech pomocí vhodných diagnostických a léčebných postupů.
