Na povrchu buněk je buněčná membrána (cytoplazmatická membrána, biomembrána). Biomembrány regulují přechod látek z okolí do buněk a naopak. Každá membrána je tvořena z molekul bílkovin a lipidů, v menší míře i molekulami sacharidů ve formě glykoproteinů a glykolipidů. Základem je lipidová dvojvrstva. Molekuly bílkovin jsou přítomny na povrchu této vrstvy (jsou to glykoproteiny) a mají především ochrannou funkci.
Membrány mají polotekutý charakter a molekuly bílkovin i lipidů jsou v neustálém pohybu (tekutá mozaika). Je-li povrch některých organel tvořen membránami, označují se jako membránové organely. Plazmatická membrána má zásadní význam pro život buňky. Ohraničuje cytoplazmu vůči okolí, reguluje transport látek mezi buňkou a okolím. Prostřednictvím plazmatické membrány dochází ke kontaktům mezi buňkami.
Plazmatická membrána a její vlastnosti
V plazmatické membráně je lokalizováno mnoho receptorů, které reagují na chemické signály okolí a regulují aktivitu buňky. Plazmatická membrána je semipermeabilní, což znamená, že umožňuje průchod některým molekulám, zatímco jiné blokuje. Průchod molekul závisí na faktorech, jako je jejich velikost, náboj nebo rozpustnost v lipidech, které určují, jaké látky mohou membránou projít.
Pasivní transport - transport je proveden pomocí substrátu, na který se látka naváže. Aktivní transport - přenos se děje navázáním na substrát a vyžaduje energii. Buňka může přijímat a vydávat i takové látky, u nichž aktivní transport není možný (velikost, chemické vlastnosti). Endocytóza a pinocytóza - začíná jako vchlípení plazmatické membrány dovnitř buňky, pak se okraje uzavírají a odštěpí se měchýřek (s uzavřenou částicí z okolí buňky). Fagocytóza - buňka vysílá k částečce výběžky tzv. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 29. 1. nebo jiných membránových strukturách.
Transportní mechanismy a signální rola receptorů
V plazmatické membráně jsou receptory, enzymy a další proteiny, které reagují na chemické signály okolí a regulují aktivitu buňky. Iontové kanály a transportéry určují propustnost pro ionty a molekuly; některé kanály jsou stále otevřené, jiné řízené. Sodno-draselná pumpa (Na+/K+-ATPáza) je nejvýznamnější primární aktivní transportér, která udržuje iontové gradienty a podílí se na regulaci osmotického tlaku a excitability buňky.
Na úkor hydrolýzy ATP transportuje 3 Na+ ven z buňky a 2 K+ dovnitř. Pumpa se skládá ze dvou podjednotek - alfa a beta. Alfa podjednotka transportuje ionty a má aktivitu ATPázy; po navázání Na+ a ATP dojde ke změně konformace a uvolnění Na+ ven. Následně se navážou 2 K+ a vrátí se původní konformace pumpy. SERCA pumpy v endoplazmatickém retikulu transportují Ca2+ zpět do retikula, což je klíčové pro svalovou kontrakci a další procesy.
Endocytóza, exocytóza a transcytóza
Endocytóza a pinocytóza - začíná vchlípením membrány dovnitř, uzavření okraje a vznik vesikulu s obsahem. Receptorem zprostředkovaná endocytóza - vazba ligandu na receptor v membráně. Exocytóza - vylučování látek do extracelulárního prostoru; vesikuly fuse s membránou a jejich obsah je uvolněn do okolí. Transcytóza kombinuje průchod látky skrz buňku a její uvolnění na druhé straně.
Membrány rostlinných buněk a jejich specifika
Rostlinná eukaryotická buňka má buněčnou stěnu a protoplastu. Protoplast je ohraničen plazmalemou a obsahuje cytoplazmu s jádrem a ostatními buněčnými organelami. Buněčná stěna se skládá ze čtyř skupin polymerů: celulózy, pektinu, hemicelulózy a proteinů. Primární Stěna obsahuje hlavně celulózu, hemicelelózu, pektin a glykoproteiny; sekundární stěna obsahuje hlavně celulózu a lignin a je neelastická. Lignifikace začíná ve střední lamele a pokračuje na primární či sekundární stěně.
Vzhledem k endomembránovému systému lze zobrazit endoplazmatický retikulum a Golgiho aparát elektronovým mikroskopem. Cytoplazma u rostlin bývá v pohybu - označujeme to cyklóza; rotace a cirkulace popisují pohyby cytoplazmy kolem vakuoly. Buněčná stěna omezuje velikost protoplastu a chrání buňku před narušením při příjmu vody vakuolou.
Organely a jejich membránový charakter
Základní koncept biomembrán je jednotný: lipidová dvojvrstva (fosfolipidy a steroly) a proteinové komponenty (globlulární proteiny). Tekutá mozaika umožňuje volný pohyb lipidů a proteinů po povrchu membrány. Endoplazmatický retikulum a Golgiho aparát tvoří endomembránový systém, který lze pozorovat pouze elektronovým mikroskopem. Ribozomy vznikají v jadérku a mohou se vážet na ER nebo volně v cytoplazmě. Cytoskelet (mikrotubuly a mikrofilamenta) poskytuje strukturu a usměrňuje transport v buňce.

tags: #membrana #bunek #trofoblast