Příběhy rodin, do nichž se narodilo dítě s postižením nebo které se potýkají se závažným onemocněním svého dítěte. Cyklus videodokumentů Šance Dětem chce přiblížit široké veřejnosti, před jaké problémy jsou postaveni rodiče, když je u jejich dítěte diagnostikováno postižení či závažné onemocnění, a jak vypadá jejich každodenní život.
Diagnóza a její počátky
Ačkoli Marina (35) tušila, že se jí může narodit dítě s Downovým syndromem, věřila, že se dočká zdravého potomka. Nestalo se tak. Mladá žena však dnes říká, že příchod chlapečka s postižením má pro celou její rodinu velký význam.
„Nevěřím, že bychom takové dítě dostali jen tak. O riziku Downova syndromu věděli rodiče už během těhotenství, Marina ale odmítla odběr plodové vody, který mohl toto postižení s jistotou potvrdit, či vyvrátit. „Se Slávkem jsme byli zajedno v tom, že děťátko bychom si nechali, i kdyby mělo postižení. Doufali jsme ale samozřejmě, že bude zdravé,“ vypráví Marina.
První dny po narození
Zbytek těhotenství prožila v napětí. Když po porodu poprvé syna uviděla, nebyla si jista, zda Downův syndrom má, nebo ne. „Doktoři i sestřičky se chovali zvláštně a já pořád čekala, kdo a jak mi to přijde říct. Lékaři mi zprávu nakonec oznámili velmi suše. Za začátku mi to připadalo strašné, ale když nad tím přemýšlím dnes, nechovali se ošklivě, jenom to zkrátka neuměli podat,“ myslí si.
Podpora rodiny
Marině pomohla i to, že ji v porodnici navštívila celá rodina. Starší sestřičky Klárka a Jovanka se na bratříčka nadšeně vrhly, začaly ho vozit, praly se o to, kdo s ním bude více. Maminka si tak uvědomila, že nic nekončí a všechno bude jako stejné, jen teď přišlo dítě, které je trochu jiné než ostatní.
„Byl to samozřejmě velký šok, i když to člověk trochu čekal, počítal s tím.“
Jeho otec Slávek se musel s narozením dítěte vyrovnat; „přijal jsem to tak, že budu šťastný, když se narodí zdravé dítě.“
Co je Downův syndrom?
Onemocnění se popisuje jako genetická mutace. Downův syndrom je považován za genetickou náhodu a je prokázáno, že nic, co rodiče v těhotenství učinili, nemá za následek narození postiženého dítěte. Popisuje se jako trizomie 21, kdy při splynutí vajíčka a spermie zůstane jeden chromozom navíc.
Ve střední Evropě je riziko narození dítěte s Downovým syndromem asi 1:600. Toto riziko se signifikantně zvyšuje s věkem matky. U žen mladších 30 let je riziko nižší než 1:1000, okolo 35 let je 1:400 a u ženy 49leté 1:12.
Desetiletí a výzkum ukazují, že Downův syndrom se řadí mezi nejčastější vrozené chromozomální anomálie. Chromozomy tvoří karyotyp člověka a Downův syndrom znamená navíc chromozom 21 ve všech buňkách.
Diagnostika a screening
Screeningový test v 1. nebo 2. trimestru stanoví hladiny hormonů a proteinů v krvi matky, které jsou v případě postižení plodu Downovým syndromem změněné. Nejde o diagnostické testy, pouze o odhalení vyšší pravděpodobnosti výskytu tohoto postižení u testovaného plodu.
Prenatální diagnostické testy se provádějí, pokud vyjde ve screeningovém testu vyšší riziko. Testuje se tekutina obklopující plod - plodová voda - nebo tkáň - choriové klky - a vyhodnocuje se přítomnost nadbytečného chromozomu 21, případně se stanoví celý karyotyp plodu. Existuje malé (méně než 1%) riziko infekce nebo potratu spojené s odběrem plodové vody nebo choriových klků. Dnes je již možná i tzv. rychlá diagnostika pomocí PCR.
Po potvrzení trisomie 21 u plodu je těhotné nabídnuto umělé ukončení těhotenství.
Léčba a podpora
V současné době neexistuje možnost, jak předcházet výskytu Downova syndromu nebo ho léčit. Prenatální screening a diagnostika se provádí na začátku těhotenství a matce je umožněno informované rozhodnutí o osudu jejího těhotenství, pokud je diagnostickým testem potvrzeno postižení Downovým syndromem.
Pro léčbu dětí postižených Downovým syndromem je klíčové pečlivé sledování vzhledem k nebezpečí chronických i akutních komplikací. Symptomy a komplikace mohou být velmi různorodé a v časném dětství lze jen těžko odhadnout, jak bude dítě schopno se učit a jak maximalizovat jeho omezený potenciál. Výchovou a přiměřenými aktivitami lze značně ovlivnit vývoj a schopnosti postiženého.
Existují státní i lokální programy, které mohou pomáhat dětem s Downovým syndromem, rozvíjet jejich fyzické, komunikační i kognitivní dovednosti. Mnoho dětí je schopno navštěvovat školu, účastnit se sportovních aktivit a v dospělosti pracovat a vést částečně nezávislý život. Většina je schopna vést relativně normální a zdravý život.
Reakce rodičů a jejich zkušenosti
„Když se vám narodilo dítě s Downovým syndromem, můžeme s vámi cítit hlubokou bolest, kterou pociťujete v každém kousku svého těla, toto trpké zklamání, zraněná hrdost, hrozivý strach z neznáma. Můžeme vám však z vlastní zkušenosti říci, že přežití této svrchované bolesti vám pomůže rychleji a lépe se vyrovnat s každou životní situací. Zase budete moci být šťastní a vaše dítě vám přinese lásku, radost a uspokojení v takové míře, jakou jste nikdy nečekali.“
Právě jste se dozvěděli, že vaše děťátko má Downův syndrom…
Šok, Bolest, Vina, Odmítání, Přizpůsobení a Řešení - tato sekvence emocí provází rodiče při přijetí diagnózy a hledání nového života. Významnou roli hraje podpora rodičů, sourozenců a celkové pojetí rodinného života.
Rodinné vztahy a sociální kontext
Vztah s partnerem bývá po narození dítěte s Downovým syndromem často zkoušen. Pro Slávka bylo nejtěžší najít způsob, jak partnerku podržet. Jeho slova potvrzují, že manželství se může utužit a vyrovnat se s novou situací.
Ovlivní narození postižení zbytek rodiny? Příchod každého dítěte znamená zásah do struktury rodiny a zkoušku vztahů, ale rodina může nalézt vlastní řešení. Děti často rozumí novému členovi rodiny a přijmou ho, když jsou zapojeny do dění.
Prarodiče, přátelé a okolí musí často řešit specifické otázky a obavy. Je důležité, aby se rodina snažila komunikovat a hledat pochopení v okolí, protože spolupráce celé komunity usnadňuje adaptaci.
Budoucnost dítěte a společenské kontexty
Počty potratů kvůli Downovu syndromu v ČR ukazují trend změn - některé studie uvádějí, že nárůst screeningových testů vede k poklesu prevalence, jiné ukazují na opak. Světový den Downova syndromu připomíná, že syndrom je genetická porucha a že s vhodnou podporou mohou lidé s DS dosahovat plnohodnotného života.
Většina lidí s Downovým syndromem dosahuje lepších výsledků v láskyplném a stimulujícím prostředí rodiny. Dítě s Downovým syndromem může mít různý stupeň mentálního postižení a potřebuje individuální přístup, ale s časnou intervencí a podporou rodiny může vést plnohodnotný život.
Statistiky a poznámky
Ve světě se ročně narodí přibližně 100 000 novorozenců s Downovým syndromem. U nás se ročně narodí přibližně kolem 50 novorozenců s Downovým syndromem. Testování ve 12. týdnu je doporučené a může pomoci včasně zjistit riziko, avšak rozhodnutí o ukončení těhotenství je na rodičích.
Downův syndrom lze detekovat krevním testem, který nabízí vysokou spolehlivost. Roční náklady na péči o DS mohou být významné, ale dlouhodobé výsledky ukazují, že prostředí rodiny má na vývoj dítěte velký vliv.

Praktické zdroje pro rodiče
Pokud máte jakýkoliv dotaz, napište nám. Downův syndrom je vrozená vada a patří mezi nejznámější a nejtypičtější syndromy způsobené chromozomální aberací. Popis onemocnění zahrnuje karyotyp, rizika a hlavní symptomy, které se mohou projevit různě podle jedince.
Pro podporu rodičů existují kluby rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem a organizace, které nabízejí informace a sdílení zkušeností. Světový den Downova syndromu 21. března symbolizuje naději a informovanost o životech lidí s DS.