Hroch obojživelný: Podrobný průvodce

Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius) je fascinující a impozantní savec, který neoddělitelně patří k africké krajině. Navzdory svému zdánlivě neohrabanému vzhledu je hroch jedním z nejnebezpečnějších zvířat Afriky a jeho chování a životní styl skrývají mnoho zajímavostí.

Fyzický popis a adaptace

Hroch má typické válcovité tělo, které je podepřeno krátkými a silnými končetinami. Jeho mohutná hlava je vybavena očima, ušními boltci a nozdrami umístěnými v jedné rovině na vrcholku lebky. Tato jedinečná adaptace umožňuje hrochovi dýchat, slyšet a vidět okolí, i když je téměř celý ponořen ve vodě. Ušní boltce jsou malé, kornoutovité a dokážou se nezávisle pohybovat.

Kůže hrocha je lysá, zvrásněná a může být silná až 3 cm. Její barva se pohybuje od břidlicově šedé po šedohnědou, přičemž břicho a okolí očí a uší bývají narůžovělé. Tato kůže je citlivá na sluneční záření a vyžaduje neustálou vlhkost. Hroši vylučují z kožních žláz načervenalý sekret, který funguje jako přirozený opalovací krém a má také protibakteriální účinky. Tento sekret je nesprávně označován jako "pot", ačkoli hroši nemají potní žlázy.

Na každé noze mají hroši čtyři prsty zakončené malými kopýtky. Tyto prsty jsou spojeny plovacími blánami, které jim pomáhají při pohybu ve vodě.

Životní prostředí a chování

Hroši jsou primárně semiakvatická zvířata, což znamená, že většinu svého života tráví ve vodě. Preferují pomalu tekoucí řeky, jezera, mokřady a bažiny, kde se mohou ponořit a chránit svou citlivou kůži před sluncem. Přestože se zdají být ve vodě neohrabaní, hroši ve skutečnosti nedovedou aktivně plavat. Místo toho se odrážejí ode dna nebo běhají pod vodou. Jsou to zdatní potápěči a na jeden nádech vydrží pod hladinou až 10 minut.

Ačkoli tráví většinu dne ve vodě, hroši vylézají na břeh za soumraku a v noci, aby se nakrmili. Jsou to býložravci a jejich hlavní potravou je tráva. Vykopávají si vyšlapané cesty z vody na pastviny, které mohou být vzdálené až několik kilometrů. Denně sežerou 40 až 70 kg trávy. Během pastvy trávu trhají pysky a rozmělňují ji stoličkami; přední zuby při krmení nepoužívají.

Hroši jsou společenská zvířata a žijí ve stádech, která mohou čítat desítky až stovky jedinců. Stáda jsou obvykle vedena dominantním samcem, který si urputně hájí své vodní teritorium. Samice a mláďata se sdružují do skupin, zatímco samci jsou méně snášenliví. V případě konfliktu, obzvláště mezi samci o samice a území, dochází k zuřivým soubojům.

Zuby a jejich funkce

Hroch obojživelný má 36 až 40 zubů, z nichž nejvýraznější jsou spodní a horní špičáky, známé jako kly. Tyto zuby nepřetržitě dorůstají a u samců mohou dosáhnout délky až půl metru a váhy až 4 kilogramy. Tesáky slouží primárně k boji mezi samci a k obraně. Dle velikosti špičáků a řezáků lze také rozlišit samce od samic, neboť u samců jsou oba typy zubů výrazně větší.

Tyto obrovské tesáky mohou způsobit hluboké rány a přispívají k pověsti hrocha jako jednoho z nejnebezpečnějších zvířat Afriky. Přestože jsou býložravci, hroši mají na svědomí až dvě stě lidských životů ročně.

Rozmnožování a péče o mláďata

Samice hrocha rodí po dvouletých intervalech, většinou jedno mládě, které váží mezi 25 až 55 kg. Porod probíhá ve vodě a novorozené mládě se musí do půl minuty po narození dostat na hladinu, aby se poprvé nadechlo. Mládě je schopné plavat dříve, než začne chodit, a často je kojeno pod vodou. Samice kojí své mládě přibližně sedm měsíců. Hrošice si při péči o mláďata vzájemně vypomáhají a na souši se shlukují, aby je lépe chránily před predátory.

Dospělosti se dožívá jen malé procento mladých hrochů. Pokud dojde ke změně dominantního samce ve stádě, může nový vůdce zabít mláďata předchozího samce. Samice jsou březí zhruba 200-240 dní.

Ekologický význam a ohrožení

Hroši hrají nezanedbatelnou roli ve vodních a pobřežních ekosystémech. Jejich trus slouží jako hnojivo pro vodní prostředí a podporuje růst ryb a drobných vodních živočichů. Vědci zjistili, že křemík obsažený v trávě, kterou hroši spásají, je klíčový pro vodní ekosystémy.

Hroši jsou zařazeni na Červený seznam IUCN jako "zranitelný" druh. Jejich populace klesá v důsledku ztráty přirozeného prostředí, zúrodňování mokřadů, regulace vodních toků a nelegálního lovu pro maso a slonovinu z klů. Poptávka po hroších kłach vzrostla po zákazu obchodu se slonovinou.

Hroši v zajetí a jejich chov

Hroši jsou oblíbenými obyvateli zoologických zahrad po celém světě. V zajetí se snadno rozmnožují a při vhodné péči se dožívají vyššího věku než ve volné přírodě. V Pražské zoo chovají hrochy již od roku 1933 a úspěšně odchovali mnoho mláďat. Zoo Ostrava je dokonce pověřena vedením Evropské plemenné knihy hrocha obojživelného.

Zajímavosti o hrozích zubech

Hroší zuby, zejména špičáky, jsou nejen impozantní zbraní, ale také důležitým ukazatelem pohlaví a věku. Zubovina získaná z hroších klů je na rozdíl od pravé slonoviny bílá a nežloutne. Tato zubovina byla v minulosti vyhledávána pro výrobu různých předmětů.

Přestože hroši působí ve vodě pomalu, na souši dokážou vyvinout rychlost až třicet kilometrů za hodinu, což z nich činí velmi nebezpečná zvířata.

tags: #ma #novorozeny #hroch #zuby