Pozitivní těhotenský test je pro ženy toužící po miminku tou nejkrásnější odměnou. Bohužel ne vždy má šťastný konec a někdy si žena v ordinaci u gynekologa vyslechne nepříjemnou zprávu o mimoděložním těhotenství. Mimoděložní těhotenství, jak již tento název napovídá, nastává tehdy, když oplodněné vajíčko roste mimo dělohu.
Už kvůli tomu je takové těhotenství odsouzeno k neúspěchu a neexistuje šance, že bude úspěšné a žena se na jeho konci dočká miminka. Až 95 % mimoděložních těhotenství se vytváří ve vejcovodu, a to v jeho střední části (ampulární mimoděložní těhotenství), na konci vejcovodu (fimbriální) nebo v horní části poblíž dělohy (tehdy je mimoděložní těhotenství isthmické). Mimoděložní těhotenství v břišní dutině je velmi vzácné, ale přesto se vyskytuje.
Podle statistik se objeví u méně než 1 % žen s mimoděložním těhotenstvím, přičemž stejná čísla, tedy pod jedním procentem, se týkají i mimoděložního těhotenství na děložním čípku, v nebo na vaječníku, ve svalu dělohy a dokonce i v jizvě na děloze po císařském řezu. Každá žena je v plodném věku, či žena podstupující umělé oplodnění, vystavena riziku mimoděložního těhotenství.
Podle Americké akademie porodníků a gynekologů se až u 50 % žen s mimoděložním těhotenstvím neobjevily žádné rizikové faktory, a u většiny žen se příčina nikdy nezjistí. Mimoděložní těhotenství není dědičné, a pokud ho prožila vaše matka, neznamená to, že jste vystavena vyššímu riziku i vy. Rovněž s ním nesouvisí potrat při následujícím nitroděložním těhotenství a k rizikovým faktorům určitě nepatří cvičení či sportování obecně a časté létání.
Mimoděložní těhotenství (setkat se můžete i s odborným pojmem ektopická gravidita) postihuje přibližně 1 z 80 těhotenství a zpočátku se nemusí projevovat žádnými příznaky. Těhotenský test je v případě mimoděložního těhotenství pozitivní, ale v případě nízké hladiny hCG může být zpočátku negativní a neexistuje žádný volně dostupný test, který by dokázal potvrdit mimoděložní těhotenství. Příznaky se mohou objevit relativně brzy, přibližně od 4. týdne až do 12. týdne. I proto může být diagnóza obtížná a vyžaduje spolupráci s lékařem.
V případě podezření navštivte svého lékaře. Ten kombinací krevních testů a ultrazvuku potvrdí nebo vyloučí podezření na mimoděložní těhotenství. Nízká hladina progesteronu a klesající hladina hCG mohou naznačovat mimoděložní těhotenství nebo překonaný potrat. Pokud je kromě nízké hladiny těchto hormonů na ultrazvuku zaznamenána nepřítomnost embrya v děloze, ale těhotenský test byl pozitivní, zřejmě jde o mimoděložní těhotenství.
Diagnostika zahajuje vaginální vyšetření a ultrazvukové vyšetření. Vaginální ultrazvuk je zlatým standardem a dokáže zachytit 87-99 % mimoděložních těhotenství. Přímým důkazem je průkaz gestačního váčku se srdíčkem uvnitř vejcovodu. Beta hCG se sleduje krevně, dýchá se dynamika a podle výsledků se volí další postup.

Pokud jde o léčbu, ta závisí na místě embrya, stádiu těhotenství a zdravotním stavu pacientky. V některých případech má těhotenství samo o sobě schopnost zmizet vstřebáním. Jinak se volí medikamentózní léčba nebo chirurgické řešení. K medikaci se přistupuje v časných stádiích. Pokud již není bezpečná, hospitalizace a operace bývá nezbytná. Po laparoskopické operaci zůstává hojící se jizva a rekonvalescence může trvat několik měsíců, s následkem na psychiku ženy.
Rekonvalescence po mimoděložním těhotenství vyžaduje dostatek odpočinku, a to fyzického i psychického. Mnoho žen prochází depresí a smutkem; podpora od jiných žen, které prošly něčím podobným, bývá užitečná. I po ztrátě těhotenství je možné otěhotnět přirozenou cestou, pokud zůstane alespoň jeden funkční vejcovod. Lékaři doporučují počkat alespoň dva měsíce po operaci a začít s užíváním kyseliny listové, která připraví prostředí pro další těhotenství. Po pozitivním testu je důležité navštívit gynekologa a nepodceňovat čas zotavení.
Ve statistikách se uvádí, že tubární gravidity tvoří 97 % mimoděložních těhotenství, a to nejčastěji v ampule (55 %), isthmu (25 %) a fimbriích (17 %). Přesto riziko roste zejména při anamnéze mimoděložního těhotenství, operacích na vejcovodech a vlivech DES. Riziko dále zvyšují anamnéza genitálních infekcí či infertility a kuřáctví; naopak antikoncepce snižuje riziko, avšak IUD může riziko zvýšit. Dlouhodobá data ukazují změny incidence a mortalit v různých obdobích a regionech.
Symptomy mimoděložního těhotenství obvykle začínají kolem 5.-8. týdne po menstruaci. Nejčastější potíže jsou bolest v podbřišku, vaginální krvácení, případně příznaky v oblasti adnekty či krvácení s rizikem vnitřního krvácení. Při ruptuře vejcovodu mohou nastat velmi závažné symptomy včetně bledosti, bolesti vystřelující do ramen, zrychleného tepu a šoku. Některé příznaky bývají nespecifické a mohou se objevit i při běžném těhotenství.

Rozdíl mezi cystou a mimoděložním těhotenstvím
Nejzásadnější rozdíl spočívá v místě uchycení embrya. Cysta je obecně termín pro patologické útvary na vaječních strukturách, často benigní, zatímco mimoděložní těhotenství je těhotenství, které se nachází mimo dutinu děložní a představuje akutní riziko pro život ženy. Teoreticky by se mohly v symptomatice a zobrazovacích výsledcích překrývat některé bolesti břicha, avšak ultrazvukové vyšetření a průkaz embrya mimo dělohu patří k rozhodujícím rozlišovacím znakům.
V praxi je klíčové neodkládat vyšetření při podezření na mimoděložní těhotenství. Dvě čárky na testu znamenají těhotenství, ale ne vždy v děloze. Pokud ultrazvuk neukazuje gestační váček nitroděložně a β-hCG je nad určitou hodnotu (typicky kolem 1 500 IU/l), je třeba považovat podezření za suspektní mimoděložní těhotenství a postupovat podle popsaných diagnostických a léčebných cest.

Diagnostické kroky a doporučený postup
- Rychlé vyšetření u lékaře při podezření na mimoděložní těhotenství: těhotenský test, krevní testy β-hCG a vaginální ultrazvuk.
- Stanovení dynamiky β-hCG v čase a opakované ultrazvukové vyšetření, pokud není výsledek jednoznačný.
- Diagnostická kyretáž nebo laparoskopie dle výsledků a hemodynamického stavu pacientky.
- Volba léčby podle umístění embrya, stadia a celkového stavu pacienta: pozorování, medikace (např. methotrexát) či chirurgická léčba.
V některých případech se mimoděložní těhotenství může samo vstřebat; pokud jde o velmi časné stádium a pacientka je stabilní, může být zvažována observace. Při neprasklém mimoděložním těhotenství se volí mezi observací, farmakologickou léčbou a chirurgickým řešením. Včasná diagnostika a léčba výrazně snižuje riziko komplikací a zhoršení zdraví ženy.
Je důležité si uvědomit, že i při pozitivním těhotenském testu lze mít mimoděložní těhotenství. Proto je vždy nutné vyšetření u gynekologa a v případě podezření neprodlená hospitalizace a diagnostika.
Co je mimoděložní těhotenství?
Doporučení a tabulky s rizikovými faktory
Rizikové faktory zahrnují anamnézu mimoděložního těhotenství, operace na vejcovodech, expozici DES, genitální záněty a infertility, kuřáctví a použití některých forem intrauterinní antikoncepce. Tabulka 1 a Tabulka 2 shrnují nejčastější rizikové faktory a diferenciální diagnostiku, Tabulka 3 pak klasifikaci rizika na základě klinických nálezů.

Tabulka 2: Běžná diferenciální diagnostika mimoděložní gravidity

Para - i když se věnuje zejména rizikům a diagnostice, důležité je, že po operaci se může zlepšit šance na další početí, pokud zůstal aspoň jeden funkční vejcovod. Po laparoskopačním zákroku je důležité dodržet doporučené období klidu a léčebné podpory a zvažovat včasné plánování dalšího početí po zotavení.
tags: #lze #zamenit #cystu #a #mimodelozni #tehotenstvi