Každé dítě v prvních dvou letech života je u nás povinně očkováno proti některým nakažlivým chorobám.
Pro toto povinné očkování klasickou metodou je zapotřebí 11 aplikací očkovacích látek - 7 injekčních vpichů a 4 dávky "na lžičku".
V současné době rodiče mohou koupit takzvanou hexavakcínu, to je kombinovaná očkovací látka a pro aplikaci stačí 4 vpichy.
Cabrnochová: Obsahuje šetrnější látku než tu, která je v základním očkovacím schématu.
Děti po aplikaci šetrné vakcíny obvykle nepláčou a tak rodiče také tolik netrpí.
Mimo to ubudou nežádoucí reakce.
Cabrnochová: Asi před rokem jsme doporučovali šetrnou látku proti 4 nemocem, v té době ale nebyla na trhu.
S vědomím, že Česká republika bude muset zhruba do 2 let zrušit očkování takzvaně na lžičku proti dětské obrně, tak by se podařilo vyřešit několik věcí najednou.
Kombinovaná očkovací látka se používá k pravidelnému očkování v řadě zemí Evropské unie.
Cabrnochová: Cena se pohybuje od 1200 do 1700 korun za jednu dávku.
Díky určitým programům nebo i podpoře jedné konkrétní zdravotní pojišťovny se podařilo v některých případech tuto látku zlevnit.
Systémovým opatřením by bylo zavést tuto očkovací látku do plošného očkování tak, aby bylo hrazeno pro všechny děti.
Zdravotní pojišťovny novou vakcínu nehradí a ani v budoucnosti s tím nepočítají.
V současné době jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost ze strany rodičů opakovaně žádáni o doočkování jejich dosud neočkovaných dětí.
Vícedávková balení těchto vakcín spolu s definovanými podmínkami využití dle instrukcí zdravotních pojišťoven prakticky znemožňují zajistit tyto vakcíny na privátním trhu k doplnění pravidelného očkovacího kalendáře.
Současnou podmínkou k doplnění řádného očkování kromě vakcín se složkou proti diftérii, tetanu a pertusi je trvalá dostupnost monovalentních vakcín proti onemocněním vyvolaných Haemophilus influenzae typu b (Hib), poliomyelitidě a vakcín proti virové hepatitidě typu B.
Dostupnost monovalentních vakcín je v dlouhodobém horizontu problematická.
S ohledem na tuto situaci lze u neočkovaných resp. částečně očkovaných dětí překročit u hexavalentních vakcín horní věkovou hranici 36 měsíců věku pro aplikaci.
Umožnění tohoto alternativního postupu se opírá o antigenní složení obdobných tri, tetra nebo monovalentních vakcín od stejných výrobců, které obsahují stejné účinné komponenty a nemají toto věkové omezení.
Vyšší kombinace v hexavalentních vakcínách vzhledem ke stejnému zastoupení jednotlivých antigenů nepředpokládají nad uvedené věkové hranice negativní interakce.
Vakcíny s nižším obsahem antigenů Adacel, Boostrix nejsou pro primovakcinaci u dětí mladších 4 let vhodné.
Využití hexavalentních vakcín by ale nemělo překročit hranici dovršení 6 let věku.
Tato horní věková hranice vychází z mezinárodních doporučení (např. amerického ACIP), které u dětí nad 6 let věku upřednostňují vakcíny s nižším obsahem pertusových antigenů pro možnou vyšší reaktogenitu.
V případě zahájené primovakcinace s využitím kombinovaných hexavalentních vakcín ve věku od 4 do 6 let je vhodné použít očkovací schéma 2+1, s intervalem mezi první a druhou dávkou nejméně 2 měsíce a aplikací třetí dávky nejdříve za 6 měsíců po druhé dávce.
Respirační syncytiální virus (RSV) patří k nejčastějším příčinám hospitalizace pro infekce dolních cest dýchacích v kojeneckém věku.
RSV infekce nemají žádnou kauzální terapii. Léčba je pouze podpůrná a mnohdy zahrnuje intenzivní péči.
V České republice stále přetrvává nízká proočkovanost nejvíce zranitelných skupin obyvatel, včetně pacientů s vybranými chronickými onemocněními.
Očkovací program tzv. Hexavakcínou se očkuje ve schématu 2+1: základní očkování se provede v době od započatého 9. týdne po narození dítěte dvěma dávkami hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalu dvou měsíců mezi dávkami, a třetí dávkou podanou mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.
U nedonošených dětí se očkování provede třemi dávkami očkovací látky, podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání třetí dávky.
Děti ohrožené, splňující stanovená indikační kritéria, jsou navíc očkovány už v prvním měsíci života proti tuberkulóze.
U nich se pak základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého 13..
Dále jsou děti očkovány proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
Základní očkování se provede nejdříve první den 13. měsíce po narození, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte.
Druhá dávka očkovací látky proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím se podá od dovršení 5. roku do dovršení 6.
Všechna pravidelná očkování stanovenými vakcínami zdravotní pojišťovna plně hradí.
Pokud však rodiče požadují očkování dítěte jinou než stanovenou vakcínou, hradí pojišťovna jen aplikaci, nikoli cenu vakcíny.
Povinná očkování jsou stanovena ve vyhlášce o očkování proti infekčním nemocem.
6 nemocí, které se běžně očkují společně tzv. hexavakcínou: záškrtu, tetanu, černému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B; a proti tzv. Na internetu lze najít řadu přehledných tabulek znázorňujících očkovací kalendář.
Některé z nich ovšem manipulativně informují o lhůtách povinného očkování a vytvářejí dojem, že je potřeba očkovat dříve, než ve skutečnosti ukládá vyhláška.
Dobrovolná očkování jsou buď hrazená zdravotní pojišťovnou, nebo je hradí rodiče.
Očkování hrazená pojišťovnou jsou upravena v § 30 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
V současné době jde u nezletilých o očkování proti pneumokokovým infekcím a proti lidskému papilomaviru, která jsou hrazena při dodržení podmínek v zákoně.
Na další očkování na žádost rodičů může přispět zdravotní pojišťovna v rámci svého fondu prevence.
Na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv lze vyhledat jakýkoliv léčivý přípravek včetně vakcín a jeho příbalový leták i o něco podrobnější souhrn údajů o přípravku.
Souhrnné informace o hlášených nežádoucích účincích vakcín za kalendářní rok jsou pravidelně zveřejňovány ve zpravodaji Nežádoucí účinky léčiv, který je dostupný na webových stránkách SÚKL.
Speciální číslo věnované problematice nežádoucích účinků vakcín vyšlo v roce 2015.
Očkování proti všem uvedeným nemocem je obsaženo v hexavalentní očkovací látce, která je stanovena vyhláškou a je standardně rodičům nabízena.
Rovněž na žádost rodičů lze očkovat jinou registrovanou očkovací látkou; vyhláška říká, že základní očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, haemophilu influenzae b, dětské obrně a hepatitidě B se provádí v době od započatého 9. týdne po narození dítěte.
Podávají se dvě dávky hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte v intervalu dvou měsíců mezi dávkami.
Třetí dávka se podává mezi 11. a 13. měsícem věku dítěte.
U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování provede od započatého 13. týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
U nedonošených dětí se očkování provede 3 dávkami očkovací látky podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a 4. dávkou podanou nejméně 6 měsíců po podání 3.
To, že se může začít očkovat hexavakcínou ve třech měsících věku dítěte, neznamená, že se v této době musí začít očkovat.
Zcela v souladu s vyhláškou a bez porušení jakékoliv povinnosti ze strany rodičů je možné toto očkování zahájit kdykoliv do 10. měsíce věku dítěte.
1. dávka od 9. týdne do 10.
2. dávka nejpozději do 12.
3. dávka mezi 11. a 13.
Podle vyhlášky se přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli provádí od dovršení 5. do dovršení 6. roku věku dítěte.
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli spolu s aplikací 4. dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně se provede od dovršení 10. do dovršení 11. roku věku dítěte.
Podle vyhlášky se základní očkování provádí živou očkovací látkou, a to nejdříve 1. den 13. měsíce po narození dítěte, nejpozději však do dovršení 18. měsíce věku dítěte.
Podání druhé dávky očkovací látky se provede od dovršení 5. roku věku do dovršení 6.
Dříve u tohoto očkování nebyla stanovena lhůta, do kdy musí být provedeno, proto nebylo možné rodiče za nesplnění očkovací povinnosti sankcionovat.
Za předpokladu, že by registrovaná vakcína byla na trhu, bylo by to možné.
Plošné povinné očkování proti tuberkulóze bylo zrušeno v roce 2010 z důvodu častého výskytu nežádoucích účinků a nedostatečné účinnosti vakcíny.
Zákonný zástupce dítěte vyplní v porodnici dotazník k definici rizika tuberkulózy.
Lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyhodnotí indikaci k očkování, vyhodnocení zapíše do dotazníku a vyplněný dotazník předá registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost jako součást propouštěcí zprávy.
Registrující dětský lékař zpravidla do jednoho měsíce po převzetí dítěte do péče odešle dítě, které má indikaci a které nebylo dosud očkováno, na pracoviště kalmetizace.
Individuální očkovací plán není žádným způsobem upraven a neexistuje ani žádné předepsané schéma.
Je třeba, aby každý očkující lékař přistupoval k dítěti individuálně a vycházel z aktuálního zdravotního stavu dítěte.
V případě, že má dítě dočasnou kontraindikaci, musí lékař odložit očkování, do doby než bude dítě moci být očkováno.
Už v tomto případě můžeme mluvit o individuálním očkovacím plánu.
Pokud rodiče nesouhlasí s očkováním proti některým nemocem nebo chtějí dítě očkovat v jiném termínu, než který stanoví vyhláška, mohou se s lékařem na individuální očkovací plán dohodnout.
Jelikož není individuální plán žádným způsobem upraven, jedná se ve své podstatě pouze o částečný negativní revers, který musí lékař respektovat.
Očkování je zákrok, který lékař může provést jen s vaším souhlasem.
Pokud tedy chcete očkování odložit nebo i odmítnout, musí lékař Vaše přání respektovat.
Očkovací povinnost vyplývá ze zákona o ochraně veřejného zdraví a jeho rozsah je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
Očkuje se povinně proti devíti nemocem - hexavakcínou proti šesti nemocem a MMR vakcínou proti tzv. dětským nemocem.
Očkování hexavakcínou je možné odsunout do 10. měsíce věku dítěte, aniž by došlo k porušení právních předpisů.
Proti tuberkulóze se od roku 2010 neočkuje plošně. Očkování je povinné pouze pro rizikové skupiny.
Individuální očkovací plán není výslovně upraven.
Proč se přemlouvá k zachování schématu 3+1?
Stejně jako rodiče tak pediatři jsou v praxi přemlouváni k zachování schématu 3+1.
Jaký je důvod?
Odborný není žádný a ostatní si každý domyslí sám.
Je zvláštní, že dokonce zdravotní pojišťovny bonifikují lékaře za provádění očkování ve schématu 3+1 a tím je naopak trestají za očkování ve schématu 2+1.
tvrzení jednoho pediatra bylo, že 2+1 nelze u nás použít, neboť toto schéma očkování se údajně používán jen v Africe.
Když se uvede, že schéma 2+1 je platné v ČR, je potřeba rozlišit, že platnost závisí na výrobcích a schválení EMA/SÚKL.
Schéma 2+1 nebo 3+1 uvádí první počet základních dávek a poslední posilující dávku.
Znamená to, že se první 2 dávky nebo první 3 dávky podávají v intervalu 1 nebo 2 měsíců podle doporučení výrobců.
Poslední posilující se podá o dalších 6-12 měsíců později.
Tento postup očkování se provádí od 50. let minulého století.
Pokud se používaly vakcíny s absencí hlinitých nerozpustných solí, pak se vždy muselo očkovat ve schématu 3+1.
Naopak očkovalo-li se výhradně vakcínami s hlinitými soli, pak stačilo podat jen 3 dávky ve schématu 2+1.
Ačkoli se později přešlo k vakcínám s hlinitými solemi, země si uchovaly původní schémata očkování, tj. v Evropě obvykle schéma 2+1 a v USA schéma 3+1.
V 80-90. letech se některé evropské země rozhodly pro přechod na schéma 3+1 a Česká republika v roce 1991 změnila původní očkování ve schématu 2+1 na 3+1.
Naopak v novém tisíciletí se situace obrátila a evropské země se začaly vracet k původnímu schématu 2+1, jako je Rakousko v roce 2011 a Francie v roce 2013.
Aktuálně se tak zhruba polovina evropské dětské populace očkuje ve schématu 2+1.
Tento trend úspory jedné dávky probíhá i v České republice, neboť minimálně děti starší 1 roku se očkují výhradně ve schématu 2+1.
Obsah obsahuje vysvětlení, zda lze přejít ze 3+1 na 2+1 schéma a jaké podmínky to má.
Pokud byly podány 2 základní dávky v doporučeném intervalu 1-2 měsíců, lze očkování dokončit buď podle schématu 2+1 nebo schématu 3+1.
Interval mezi 1-2 dávkou není závislý na použitém schématu.
Velmi často dochází k chybě, která vzniká modelovým příkladem očkování ve věku 3-5-11 měsíců, uváděným výrobcem ve své příbalové informaci.
Schéma 2+1 obecně není podmíněné 2měsíčním intervalem mezi 1-2 dávkou, stejně jako není podmíněné věkem zahájení očkování.
Existuje výjimka, výrobce vakcíny Hexacima a Infanrix Hexa umožňuje očkovat ve schématu 2+1, pokud interval mezi 1-2 dávkou jsou alespoň 2 měsíce.
Toto nestandardní omezení pramení z nedostatku klinických dat nebo cíleným omezením výrobce a ne z odborného důvodu, že by toto očkování při intervalu 1 měsíce nefungovalo.
Ostatně to dokazují ti samí výrobci u svých dalších vakcín.
Očkuje-li se ve schématu 2+1 je třeba doplnit 1 dávku očkování proti dětské přenosné obrně?
Obsah Často se objevuje mýtus o potřebnosti doočkovat jednou dávkou samostatné vakcíny proti dětské přenosné obrně, pokud dítě bylo očkováno dle schématu 2+1.
Odborně není sebemenší důvod takovéto doočkování provádět, což ostatně uvádí i výrobce ve své příbalové informaci.
Jaký interval mezi 1 a 2 dávkou je povinen dodržet, aby bylo očkování platné?

Kdyby skutečně existovala nutnost, pak by musela být uvedena v právně závazných dokumentech.
Jelikož pravidla vyhlášky umožňují zahájit hexavakcínu i později, existuje možnost zahájit očkování do 10. měsíce věku.
Přehled vyhlášek a schémat ukazuje, že 2+1 je platné pod určitými podmínkami výrobce a schválení SÚKL/EMA.
Co se stane, pokud interval mezi 1. a 2. dávkou dětského očkování je delší než 2 měsíce?
Intervaly mezi jednotlivými dávkami byly navrženy a ověřeny z let epidemií; 2 dávky poskytují delší ochranu.
Dokonce nejvyšší imunitní odpověď byla pozorována při intervalu 3-4 měsíců.
Imunitní systém si první dávku pamatuje několik měsíců, proto je možné pokračovat i přesto, že byl překročen výrobci doporučený interval.
I když maximální interval nebyl stanoven, lze pokračovat do 12 měsíců po aplikaci první dávky.
Je-li interval delší než 12 měsíců, může individuálně dojít k selhání imunologické paměti.
Největší chyba se může stát nové očkování, pokud by došlo k překročení celkového počtu 4 podaných dávek.
Podobně jako v předešlé otázce, výrobci nikdy nestanovili maximální interval mezi poslední a předposlední dávkou a stanovili jen minimální interval 6 měsíců.
Opět platí, že čím delší interval, tím vyšší konečná imunitní odpověď.

Proč je potřeba podat vždy 1 dávku o minimálně 6 měsíců později?
Poslední dávka je důležitá pro udržení dlouhodobé imunity a protilátek.
Situaci si lze přirovnat k učení: potřebujeme-li si informaci pamatovat na dlouho, je třeba pravidelně posilovat.
Jak očkovat dítě starší 12 měsíců obsah
Pokud nebylo očkování zahájeno do završení věku 1 roku, pak se vždy očkuje jen ve schématu 2+1 a to na základě doporučení pediatrické společnosti.
Omezením se ale mohou stát věkově podmíněná klinická data u jednotlivých komerčních vakcín.
Proto nelze použít k očkování vakcínu Hexacima u dětí starších 2 let, nebo Infanrix Hexa u dětí starších 3 let.
V jakém věku je nejvhodnější zahájit dětské očkování obsah
V české zákonné vyhlášce se věk zahájení očkování definuje od 9. týdne, což ale neznamená, že v 9. týdnu se očkují všichni kojenci.
Nakonec výrobce dle svého doporučení umožňuje rovněž očkovat děti od 6. týdne věku.
S ohledem na aktuální rizika infekcí je vhodné zahájit očkování od 4. měsíce věku, pokud to zdravotní kondice dítěte umožní.
Tím, že rodiče jsou největším rizikem pro svého kojence, lze jejich očkováním jednou dávkou redukované vakcíny Adacel nebo Boostrix snížit riziko přenosu dávivého kašle až o 70 %.
Zaměnitelnost vakcín během dětského očkování obsah
Zpravidla žádný výrobce nemá zájem zahájené očkování nechat zamknout s vakcínou jiného producenta.
Nicméně výrobce vakcíny Pediacel klinicky ověřil, že lze vakcínou Pediacel dokončit očkování zahájené jinou vakcínou.
Tato možnost se týká výhradně jen poslední dávky, tj. třetí v 2+1 nebo čtvrté v 3+1 schématu.
V případě že byly podány tři první dávky jedné vakcíny, lze poslední dávku nahradit vakcínou Pediacel a není nutné doplňovat očkování proti hepatitidě typu B.
Někdy se zaměňují komerční vakcíny, nastává to v případech dramaticky nízké tolerance jedné vakcíny.
Pak může lékař situaci vyhodnotit a navrhnout pokračování s jinou vakcínou.
Aplo očkovat redukovanou vakcínou v 5 letech?
Ano, redukované vakcíny jsou v tomto věku indikované; obsahují 3-5krát méně složek.
Jsou více tolerovány, ale nelze je použít k základnímu očkování pro nedostatek klinických dat.
Jak očkovat s vakcínou Pediacel v ČR obsah
Na rozdíl od Infanrix Hexa Pediacel neobsahuje složku proti hepatitidě B, a proto je třeba doočkovat hepatitidu B později.

Podle vyhlášky by dítě mělo být kompletně očkováno vůči 6 nákazám, tedy i hepatitidě B, a mělo by být do 2-3 let.
Objevila se informace, že Pediacel nelze používat z důvodu plánovaného ukončení dodávek samostatné vakcíny proti hepatitidě B; nelze ji však vyloučit.
Rozhodně k ukončení dodávek samotné vakcíny nedojde; vakcína Hepatitis B je nadále potřebná pro novorozence a matky nositelky.

Bohužel dostupnost vakcíny Pediacel na českém trhu je variabilní; proto pokud rodič zvolí tuto vakcínu, je vhodné zakoupit všechny dávky najednou.
Hexavakcínu a vakcínu Prevenar lze podle praxe podat buď současně v tentýž den, nebo s odstupem 14 dnů.
Někteří pediatři doporučují nejdříve aplikovat Hexavakcínu v režimu 3,4,5 měsíců a očkování proti Streptococcus pneumoniae odložit na 5-6 měsíců kvůli snížení imunitní zátěže.
Na trhu je alternativa k Prevenaru Synflorix, která byla diskutována jako zaměřená na evropské kmeny pneumokoků.
Nejčastější otázky z diskuzí: lze podat Hexavakcínu a Prevenar současně?
Odpověď: Ano, v praxi se obě vakcíny podávají současně; lze to podat 1 injekce do jedné nožky a druhá do druhé.
Jaký odstup se volí, pokud vakcíny nepodáváme současně?
Nejčastěji odstup 14 dnů mezi Hexou a Prevenarem; někteří doporučují Prevenar až ve věku 5-6 měsíců.

Jaké nežádoucí reakce byly hlášeny po očkování Hexa + Prevenar?
Horečky 38-39 °C, letargie, spavost a vyrážka; některé diskuse uvádějí i dočasné názory na neurologické následky, které nebyly potvrzeny.
Existuje v ČR alternativa k Prevenaru? Ano, Synflorix.
Mají předčasně narozené děti jiný postup očkování?
Ano, někteří pediatři očkují nedonošené děti později, jiní dříve; postup se liší podle doporučení lékaře.
Jak snížit horečku po očkování u kojence?
Rodiče uváděli použití čípků Nurofen nebo Panadol a sledování stavu dítěte, případně kontakt s pediatrem.
Stručné shrnutí:
Hexavakcínu a Prevenar lze podat současně nebo s odstupem; Synflorix je alternativou; očkování nedonošených dětí se liší.

tags: #lze #rozdelit #hexavakcinu #do #trivakciny