Mořští biologové poprvé popsali případ, kdy se u velryby kojilo cizí mládě. Samice se sice bránila, mládě ale ve své snaze nakrmit se uspělo. V současnosti většina lidských matek kojí své potomky sama. Ale ještě v relativně nedávné minulosti tomu bylo jinak: mnoho matek, zejména těch z vyšších společenských tříd, nechávalo tuto činnost na kojných. Tento fenomén neexistuje jen u lidí, ale i u zvířat. Říká se mu alokojení. Zjednodušeně je to situace, kdy mládě saje od samice, která není jeho biologickou matkou.
„Víme o něm u některých suchozemských savců, například u jelenů, sobů nebo žiraf, ale také u tuleňů - ale zatím jsme o něm nevěděli u velkých velryb,“ popsala hlavní autorka nového výzkumu Kate Sprogisová. „Pozorovali jsme u jižního pobřeží Austrálie u velryb chování, které bylo alokojením,“ popsala. Ale bylo to alokojení velmi netypické: mládě se totiž snažilo aktivně krmit, ale cizí samice se pokoušela tomu zabránit. Mládě se tedy podle vědkyně chovalo jako zloděj mléka.
Tento fenomén má pro mláďata řadu potenciálních výhod. Mohou tak získat další mléko, které jim pomůže dorůst do dospělosti. Ale současně může být značně nevýhodný pro nebiologickou matku, protože ta chce poskytovat své mléko hlavně svým vlastním potomkům. „Velryby mají takzvanou kapitálovou strategii rozmnožování, kdy se matka v období kojení nekrmí a není tedy ani schopná doplnit si ztracené energetické zásoby,“ uvedla Sprogisová. To trvá celý rok, kdy se samice starají o potřeby svého jediného mláděte. Až na konci období kojení musí kojící matky migrovat zpět na místa, kde se normálně krmí. V případě velryb jižních, které mořští biologové u alokojení pozorovali, se jedná o dlouhou migraci z Austrálie až na subantarktické ostrovy nebo do Antarktidy, kde mohou matky doplnit energii krillem. Tím pak tráví prakticky celý rok - a tříletý cyklus se nakonec završuje v posledním roce pářením.
Tito až osmnáctimetroví kytovci se v době, kdy byl lov velryb na vrcholu, dostali na samotnou hranici vymření. Než se podařilo je ochránit zákony, snížil se jejich počet na pouhých několik stovek. V současné době žije těchto velryb asi 13 tisíc, nejsou tedy pokládané za ohrožené. Řada vědců se přesto o tento druh obává, zejména kvůli klimatickým změnám. Ty mohou způsobit skokové a systémové změny, jimž se tato „konzervativní“ zvířata nemusí zvládnout přizpůsobit. Právě proto je tento výzkum důležitý: může odhalit doposud neznámé slabiny druhu.
Všechny savce spojuje kojení mláďat mateřským mlékem. Pozorovat to u kytovců je ale kvůli jejich způsobu života krajně nezvyklé - nyní se to podařilo mořským biologům z havajského vědeckého projektu Marine Mammal Research Program (MMRP). Každou zimu se asi deset tisíc keporkaků vydá na téměř pět tisíc kilometrů dlouhou cestu z chladných, ale na potravu bohatých míst u Aljašky do teplých vod u Havaje. Tam je moře ideální k tomu, aby tam na jaře přivedli k životu mláďata.
Vědci z MMRP se spojili s inženýry ze dvou amerických univerzit a pomocí jejich technického vybavení keporkaky sledovali - zajímalo je především, jak vypadá interakce mezi samicemi a jejich mláďaty. Na sedm mladých keporkaků připevnili nejrůznější přístroje, samozřejmě pomocí neinvazivních metod, takže mláďata nijak nezranili. Kromě hloubkoměrů, akcelerometrů a automatických nahrávačů zvuku to byly i kamery. Biologové tak získali nejen spoustu dat ohledně pohybu a dýchání označených velryb, ale také hodiny záběrů. Přímo z pohledu velryby tak mohli pozorovat mnoho unikátních situací, například to, jak matka pod vodou kojí své mládě.
„Skoro na vlastní oči vidíme, co vidí tato zvířata, s čím se setkávají a co zažívají,“ uvedl ředitel MMRP Lars Bejder. „Záběry, které jsme získali, jsou vzácné a jedinečné. Kytovci vypadají jako ryby, ale jsou to savci. Dýchají vzduch nad hladinou, a přesto dokáží kojit pod vodou. Jak to dělají a jaké vlastnosti má jejich mléko? Všechny savce spojuje mimo jiné to, že krmí svá mláďata mateřským mlékem. Každý novorozenec tak díky tomu získává všechny potřebné živiny a také ochranu proti nemocem. O kytovcích byste si perhaps řekli, že jsou to jasné ryby, ale kdepak. Jsou to také savci. Když se chtějí nadechnout, musí vyplout nad hladinu. Jak ale mohou kojit mláďata pod vodou?

Velrybí kojení je hodně krátké, trvá jen několik sekund. Mládě totiž nemůže pít a dýchat zároveň. I přes to ale denně vypije až 200 litrů mateřského mléka, které je husté a obsahuje kolem 50 procent tuku (lidské mléko má jen kolem 4 procent). Jak samotné kojení probíhá, když velryby nemají schopnost sání? To už vám prozradí Eva Sinkovičová v dalším díle pořadu Zvídavec. Nastražte uši, pusťte si audio a budete překvapení!
Některé matky velryby jižní se obracejí břichem k hladině a vystrkují prsní ploutve z vody. Záběry z dronů naznačují, že tím mohou omezovat přístup mláďat k mléku a šetřit energii, vědci ale připouštějí také ochlazování. V oblasti Head of Bight na severním okraji Velkého australského zálivu v Jižní Austrálii odpočívá samice velryby jižní (Eubalaena australis) obrácená břichem vzhůru, s prsními ploutvemi nataženými do vzduchu. Po několika minutách se pomalu otočí tak, aby měla dýchací otvor nahoře, nadechne se a pak se zase převalí naznak. Její novorozené mládě zůstává těsně u ní. Když se matka nakonec obrátí do správné polohy, mládě začne sát její mléko husté jako zubní pasta. Tuto záhadnou scénu zachytily kamery dronů v rámci nové studie. Výzkumníci takto zdokumentovali 15 velrybích matek odpočívajících břichem vzhůru.„Je to prostě hrozne zvláštní chování,“ říká Renae Van Noort, výzkumná pracovnice na Fakultě bi. vid. Univerzity Západní Austrálie, která tento podivný jev studovala. „Uvidíte to už z velké dálky… kousek břicha vykukuje z vody a k tomu ty obrovské ploutve trčící ven.“
Whale jumps out of nowhere during sight seeing tour
Ve studii publikované v časopise Mammalian Biology teď vědci nabídli hypotézu, proč se samice převalují na záda - může to být proto, že si tyto matky potřebují odpočinout. Strategie na úsporu energie: u jiných druhů kytovců zatím vědci podobný způsob odpočinku nepopsali. U velryb jižních však byl zaznamenán už při dřívějším výzkumu v Encounter Bay. „Byli jsme z toho úplně vedle,“ přiznává Van Noort.
Samice velryby jižní migruje za potravou tisíce kilometrů. Léto tráví v antarktických a subantarktických vodách, kde se živí; na zimu pak míří do rozmnožovacích oblastí - k břehům jižní Austrálie, Jižní Afriky, Argentiny nebo Chile. V obrácené poloze jsou mléčné štěrbiny pro mládě hůře dostupné, případně zcela nedostupné. Obrácený odpočinek byl ve sledovaných záznamech spojen s menším podílem času, který mláďata trávila kojením.
Videa ukázala, že obrácený odpočinek byl ve sledovaných záznamech spojen s menším podílem času, který mláďata trávila kojením. Mládě velryby jižní měří při narození nejméně čtyři metry a rychle nabírají na váze díky matčinu mléku bohatému na energii. Během kojení mládě „vyroste nejméně o tři centimetry denně“, říká Sprogis. Předchozí výzkum ukázal, že kojící samice během tříměsíční rozmnožovací sezony ztratily v průměru asi čtvrtinu počátečního objemu těla. Během rozmnožovací sezony tak výrazně ubývají její energetické zásoby.
Proč velryby odpočívají břichem vzhůru a jaká je úloha ochlazování?
Ochlazování je druhou možností: velrybě jižní chybí hřbetní ploutev, která u některých jiných kytovců pomáhá odvádět teplo. „Možná vystrkují břicho a prsní ploutve z vody, aby zvýšily odvod tepla,“ míní Van Noort. „něco jako když si v létě máčíte nohy v bazénu.“ Corkeron to ale nepřesvědčuje, protože mají velryby lepší způsoby, jak se ochladit: plavou s otevřenou tlamou a nechávají mořskou vodu proudit skrz ni. Ať už je důvod jakýkoli, vědci zatím nevědí, jestli břichem vzhůru odpočívají i jiné populace velryby jižní, nebo zda se toto chování vyskytuje také u dalších geografických populací.

Zajímavé je, že v oblasti Head of Bight je během období porodů zakázán vjezd lodí, a odborníci to považují za pádný argument pro zákaz i jinde - obrácená poloha může zpomalit reakci matky na blížící se loď, protože se musí nejprve otočit, nadechnout a teprve potom se potopit nebo odplavat. Kdyby lidé pochopili, jak cenné jsou zóny bez lodí pro ochranu těchto velrybích matek, mohli by o nich uvažovat i v dalších oblastech, říká Corkeron: „Snad by se na to i jinde ve světě mohli podívat, místo aby to smetli ze stolu jako směšný a nemožný nápad.“
Často kladené otázky
- Proč velryby leží břichem vzhůru? U velryb jižních jde pravděpodobně o způsob, jak kojící matky omezují přístup mláděte k mléku. V obrácené poloze jsou mléčné štěrbiny pro mládě hůře dostupné, případně zcela nedostupné. Obrácený odpočinek byl ve sledovaných záznamech spojen s menším podílem času, který mláďata trávila kojením.
- Jak velká je velryba jižní? Samice velryby jižní mohou vážit až 79 tun. Mláďata se rodí s délkou nejméně čtyři metry a rostou zpočátku přes 11 cm denně; ve věku jednoho měsíce přibližně 3 cm denně.
- Kolik hmotnosti ztratí velrybí matka při kojení? Předchozí výzkum ukázal, že kojící samice během tříměsíční rozmnožovací sezony ztratily v průměru asi čtvrtinu počátečního objemu těla.
- Jak vědci velryby sledují? Výzkumníci použili drony vybavené kamerami. Analyzovali 75 hodin záznamů 59 párů matka-mládě; obrácený odpočinek zaznamenali u 15 matek.
- Kde se velryby jižní rozmnožují? Léto tráví v antarktických a subantarktických vodách, kde se živí. Na zimu migrují do rozmnožovacích oblastí u pobřeží jižní Austrálie, Jižní Afriky, Argentiny a Chile.
- Je pro velryby nebezpečné, když se k nim přiblíží loď? Ano, zvláště pro matky odpočívající naznak.
Hlavní události a kontext výzkumu doprovází obrazová část z použitých záznamů a dronových záběrů, které umožňují pochopit, jak matka a mládě interagují během kojení a odpočinku pod vodou. Zdroje zahrnují studie z Mammalian Biology, práce vědeckého týmu z Univerzity Západní Austrálie a mezinárodní spolupráci, která sleduje keporkaky a jejich mláďata z perspektivy mláděte i matky.