Velké množství placentárního růstového hormonu se z placenty uvolňuje už ve 3. týdnu těhotenství. Jeho tvorba postupně stoupá až do porodu. Přizpůsobení organismu matky na těhotenství je hlavní úkol placentárního růstového hormonu. Během gravidity musí tělo matky plnit i požadavky plodu, což zahrnuje dostatečnou výživu a zajištění energie pro plod. Díky placentárnímu růstovému hormonu orgány matky vychytávají méně cukru a zvyšuje se uvolňování tuků.
Růst plodu a zajištění přiměřeného přísunu živin jsou klíčové pro dostatečný vývoj vyvíjejícího se jedince, zvláště během těhotenství. Nedostatek placentárního růstového hormonu může ovlivnit vývoj placenty, růst plodu i výsledek těhotenství, včetně rizika preeklampsie. Preeklampsie je vážná komplikace těhotenství charakterizovaná vysokým krevním tlakem a bílkovinami v moči; nedostatek placentárního růstového hormonu může tuto komplikaci zapříčinit a jeho hladiny se při diagnostice preeklampsie často sledují v krvi.
Co je to placentární laktogen (hPL) a jak souvisí s placentou
Lidský placentární laktogen (hPL), známý také jako lidský choriový somatomammotropin (hCS) nebo lidský choriový somatotropin, je peptid ze skupiny růstových hormonů. Syntetizuje se syncytiotrofoblastem placenty po celou dobu těhotenství. Spolu s dalšími placentárními hormony pomáhá tělu těhotné ženy přizpůsobit se zvýšeným metabolickým požadavkům. Snižuje vychytávání glukózy v orgánech matky a podporuje uvolňování volných mastných kyselin. Kromě toho je součástí laktogenního hormonálního komplexu, který podporuje vývoj mléčných žláz ještě před porodem.
Hormonální mozaika placenty a jeho hlavní hormony
- Choriogonadotropin (hCG) - začíná být tvořen již 10.-11. den po oplodnění trofoblastem a udržuje žluté tělísko, zajišťuje produkci progesteronu a estrogenů. Postupně se placenta stává hlavním zdrojem těchto hormonů a hCG přechází do moči žen. Maximální hladiny dosahují kolem 80.-90. dne gestace, poté klesají a jejich intenzita zůstává až do porodu.
- Placentární laktogen (hPL) - tvořen syncytiotrofoblastem již od prvních měsíců, produkce stoupá až do termínu porodu. Má imunologické, metabolické a mléčné funkce; ovlivňuje růst plodu a stimulaci tvorby mléka po porodu.
- Estrogeny - zahrnují estron, estradiol a estriol. V prvních týdnech gravidity je jejich produkce částečně z žlutého tělíska, od třetího měsíce ji přebírá placenta. Dení množství estrogenů a jejich metabolity (např. estriol 90 % pochází z nadledvin plodu) se sledují pro hodnocení správného průběhu gravidity. Estradiol i estron ovlivňují růst dělohy a mléčné žlázy; vysoké hladiny potlačují tvorbu gonadotropinů odpovědných za zrání folikulů.
- Progesteron - zpočátku tvořen žlutým tělískem, od 8. týdne gestace se jeho tvorba přesouvá na placentu. Působí na děložní sval tak, že snižuje tonus a reaktivitu, a stimuluje růst mléčné žlázy. Denní produkce progesteronu rychle stoupá až k termínu porodu.
- Další placentární hormony - zahrnují choriový tyrotropin (hCT) stimulující štítnou žlázu, choriový kortikotropin (hCC) ovlivňující nadledviny, relaxin a další látky s endokrinními i imunologickými funkcemi.
Jak placenta řídit výměnu mezi matkou a plodem
Placenta funguje jako semipermeabilní membrána, která umožňuje výměnu živin, kyslíku, oxidu uhličitého a některých imunoglobulinů mezi matkou a plodem. Krev matky a krve plodu se ve placentae dosud nese mísí; mezi nimi existuje placentační bariéra, která umožňuje výměnu látek bez přímé směsi krevních plošek. Placentární trofoblast a cévní endotel tvoří tuto bariéru, jejíž prostupnost se během těhotenství mění a umožňuje mimo jiné významný přestup železa, vápníku a IgG.
Hlavní anatomické a fyziologické souvislosti placenty
Placenta roste spolu s plodem a dělohou, její hmotnost je kolem 500 g a průměr 15-20 cm, s tloušťkou 2-3 cm. Na fetálním povrchu jsou cévy, které se sbíhají k úponu pupečníku, jenž má průměr 1-2,5 cm a délku 50 cm (30-100 cm). Během čtvrtého až pátého měsíce gravidity vznikají kotyledony, které tvoří funkční jednotky placenta. U vrozených i získaných onemocnění placenty mohou nastat komplikace, jako je placenta praevia, placenta accreta nebo placenta succenturiata.
Porod a rizika spojená s placentou
Vvcestná placenta (placenta praevia) představuje umístění placenty v dolním segmentu dělohy a může bránit přirozenému porodu; centrální umístění zvyšuje riziko císařského řezu. Přídatná placenta (placenta succenturiata) může způsobit poporodní krvácení, pokud zbytky zůstávají v děloze. Po porodu by měla být placenta kompletní vyhozena, ale v některých případech bývá potřeba ultrazvuk pro kontrolu zbytků a doplnění léčby prostaglandiny či kyretáží.
Kontrola placenty po porodu a placentofagie
Kontrola placenty po porodu je důležitá k zamezení infekcí a krvácení; ultrazvuk a pečlivá kontrola očistků pomáhají určit, zda zbytky placenty zůstaly. Placentofagie, tedy pojídání placenty, patří mezi diskutované praktiky; někteří rodiče ji obhajují z důvodu údajného obsahu cenných látek, jiné kultury ale takový zvyk nepodporují. Legislativa umožňuje vydání placenty za určitých podmínek, například pro domácí použití nebo jiné zpracování, avšak vždy pod dozor a informovaný souhlas.
Souhrn praktických poznatků pro těhotné
- Placenta produkuje klíčové hormony pro udržení těhotenství a správný vývoj plodu: hCG, hPL, estrogeny, progesteron a další.
- Placentární hormony podporují růst plodu a adaptaci matčina organismu na gravidity prostřednictvím energetických a metabolických změn.
- Porozumění placentární funktion může pomoci včas odhalovat rizika (např. preeklampsie) a vést k včasné intervenci.
- Po porodu je důležité pečlivě zkontrolovat děložní dutinu na přítomnost zbytků placenty, aby se minimalizovalo riziko krvácení a infekce.
