Zvířata, která při porodu necítí bolest: etika, věda a budoucnost chovu

Bolest u porodu je téma, které v ženách často vyvolává strach ještě dřív, než vůbec otěhotní. Právě bolest u porodu je v mnoha příbězích vykreslována jako něco, co je nutné přežít. V praxi jógy a hypnoporodu se ale znovu a znovu ukazuje, že porod není jen tělesná událost. Je to hluboký proces, ve kterém se propojuje tělo, dech, mysl a nervový systém. Je to rytmus. Pohyb. Porodní vlna je rytmická svalová aktivita dělohy. Jejím cílem není ženě ublížit, ale pomoci miminku na svět.

Mozek funguje jako řídicí centrum nervového systému. Pokud mozek vyhodnotí porodní vlnu jako ohrožující, například kvůli strachu, napětí, neznámému prostředí nebo pocitu ztráty kontroly, zesílí ochrannou reakci. V józe se učíme, že dech není jen fyziologický proces, ale přímý nástroj regulace nervového systému. Při porodní vlně má tělo přirozenou tendenci zadržet dech, stáhnout se a „zatnout“. Nervová zakončení v těle přenášejí informace o tlaku, napětí a změnách. Teprve mozek rozhoduje, zda tyto signály vyhodnotí jako nebezpečné. To vysvětluje, proč mohou dvě ženy se stejnými porodními vlnami prožívat porod zcela odlišně.

Fyziologický porod je hormonálně řízený proces. Klíčovou roli hraje oxytocin, hormon důvěry, klidu a propojení. Je důležité říct otevřeně: někdy porodní vlny bolí. A to není selhání. Rozdíl je v tom, zda bolest vzniká z fyziologické intenzity, nebo ze strachu, odporu a napětí. Porod se může stát hlubokou zkušeností přítomnosti, jógovou praxí v tom nejčistším smyslu slova. Intenzivní, silnou a proměňující. S tímto porozuměním pracujeme i v předporodní přípravě.

Etický problém: zvířata, bolest a budoucnost chovu

Adam Shriver z Washington University v St. Louis uvedl, že současný pokrok v genetice a neurovědách by vytvoření chovných zvířat, která necítí bolest, již umožňoval. Mezi námi žijí lidé, kteří bolest necítí (viz článek Jak dopadají lidé, kteří necítí bolest?) a vytvořit tuto situaci uměle by v principu jistě šlo. Například myši, kterým chybí gen Nav1.7, jsou méně citlivé na řadu nepříjemných vnějších vlivů (teplota apod.).

Rovněž u lidí se podařilo identifikovat řadu genů, které s vnímáním bolesti souvisejí - některé např. nenarušují „pociťování“ tělesného stavu, ale bez doprovodných negativních vjemů; lidé na morfiu dejme tomu bolest nějak vnímají, aniž jim to však subjektivně tolik vadí. Je zde tedy celkem široká škála možností, na co se přesně zaměřit. - Otázkou samozřejmě zůstává, jak by to fungovalo v praxi. Lze předpokládat, že maso tohoto typu by bylo dražší.

Diskuse o geneticky modifikovaných hospodářských zvířatech se rozvíjí. Vědci zkoumají, zda by bylo možné vyvinout zvířata, která necítí bolest, a zároveň by nebyla ohrožena jejich bezpečnost při chovu. Jiná varianta uvádí, že by bylo možné u lidí či zvířat potlačit specifické mechanismy bolesti, aniž by se vyřadila nutná signalizace nebezpečí. Například zablokování části mozku či změny receptorů mohou vést k potlačení bolestivé afektivity, ale zároveň vyvolávají otázky o etice, bezpečnosti a důsledcích pro život zvířat i lidí.

Vědecké pohledy na bolest u zvířat

Bolest vnímají nejen lidé, ale také většina druhů obratlovců, ne-li všechny, a pravděpodobně také hlavonožci (chobotnice, sépie) nebo desetinožci (raci, krabi a jim příbuzní). Spektrum druhů, u kterých bude prokázáno vnímání bolesti, se může dál rozšiřovat. Nociceptory patří do výbavy fylogeneticky velmi vzdálených skupin živočichů. Bolest je adaptivní, přispívá ke zdraví a přežití, ale zároveň je afektivně nepříjemná, „bolestná“, ubírá ze živočichem prožívané kvality života.

Ale zároveň: hospodářská zvířata jsou chována kvůli svému užitku. Globální tlak na nízké ceny potravin vede k maximalizaci jednotky produkce při co nejnižších nákladech, což zvyšuje riziko zdravotních problémů a bolesti. Chronická onemocnění, kulhání, záněty vemene, či poranění způsobená sociálním chováním a manipulací stáda jsou časté příčiny bolesti u hospodářských zvířat. Změny v chovu a snaha o menší zásahy, jako je omezení chirurgických zákroků, se prosazují pomalu, a proto vyhledávání nových technologií pro identifikaci a léčbu bolesti je klíčové.

Přibližování tématu k porodu u lidí

Porod je pro každou ženu nezapomenutelným okamžikem - poprvé totiž spatří své dítě, které přivedla na svět. Stejně jako na porod budoucí maminka těší, má také obavy. A ty souvisejí právě s velkými bolestmi. Dnes již porodnictví velice bezpečné a moderní odvětví lékařství a rodičky mají určité možnosti úlevy. Epidural, jinými výrazy také epidurál či epidurální analgezie, je velmi oblíbený prostředek pro tlumení porodních bolestí. Je ale bezpečné jej v každém případě vyžadovat a nechat si jej aplikovat?

Jedná se o metodu zmírnění porodních bolestí. Znecitlivující látka (anestetikum) se aplikuje rodičce do epidurálního prostoru přímo v průběhu porodu. Je však důležité, aby se látka vpíchla včas, tedy ještě před nástupem největších porodních bolestí. Epidurál podává anesteziolog tehdy, kdy určí porodník. Lékař oblast vpichu nejdříve vydezinfikuje a znecitliví. Porod lze rozdělit na jednotlivé porodní doby. Během první doby porodní dochází k otevírání porodních cest a jejich přípravě pro průchod dítěte ven z matčiny dělohy. Zpravidla se jedná o nejdelší fázi, která může u prvorodiček trvat klidně až 12 a více hodin. Obvyklá doba je však kolem 5 až 7 hodin a u žen, které už rodí po několikáté se tato doba zkracuje až na 3 hodiny.

Během první porodní doby je nejvhodnější chvíle k aplikaci epidurální anestezie. Porodník vám ho pravděpodobně sám nabídne pouze tehdy, pokud trpíte nějakým onemocněním, které by mohlo vyvolat komplikace při porodu. Sama rodička si jej však může při příjmu na porodní sál vyžádat. V tom případě se platí za epidural cenu dle aktuálního ceníku dané porodnice.

Během druhé doby porodní dochází k pravidelným kontrakcím, které se opakují po 2 až 3 minutách. Při porodu s epiduralem jsou kontrakce dělohy vnímány jako tlumenější a bolest tudíž není tak intenzivní. V této chvíli porodník kontroluje, zda dítě správně sestupuje z porodních cest, a zda je děložní hrdlo dostatečně otevřené. Pokud ano, přistupuje se již k samotnému tlačení. K urychlení porodu přispívá také prasknutí plodových obalů a vyloučení plodové vody. Pokud se tak nestalo fyziologicky, může porodní personál přistoupit k jejich umělému propíchnutí. To je prakticky bezbolestné a v konečném výsledku vám spíše uleví. Lékař zhodnotí, zda miminko projde pánevním vchodem bez komplikací, nebo bude lepší provést nástřih hráze. Druhá doba porodní trvá 15 až 45 minut a končí porodem miminka.

Následuje 3. a 4. porodní doba - vyloučení placenty a plodových obalů. V této chvíli jsou již všechny porodní bolesti pryč, proto se jim přezdívá také „doby odpočinkové“. Bolest při porodu je naprosto normální fyziologický jev, proto není třeba se obávat. Tělo ženy je připraveno je zvládnout i bez léků a anestezie. Porod obvykle ohlašují nepatrné bolesti v podbřišku, které asi každá žena zná z období menstruace. Liší se však tím, že se vždy dostaví pouze na krátkou chvíli, a pak zase zmizí. Tyto bolesti dělohy se s postupem času zintenzivní a začnou být pravidelné.

Když se kontrakce dělohy dostavují v pravidelných intervalech po 5 minutách, je vhodné se bezodkladně přemístit do porodnice. Procházející hlavička děťátka může skřípnout matčiny nervy v oblasti bederní páteře, což způsobuje pro rodičku opravdu nepříjemný problém - křížové bolesti při porodu. Úplně bezbolestný porod bohužel neexistuje. I v případě podání epiduralu při porodu je vždycky důležité jej aplikovat tak, aby žena ještě v určité míře cítila kontrakce. V opačném případě by došlo k tomu, že rodička nebude s porodníkem spolupracovat, protože neucítí, kdy zatlačit. To může být pro nenarozené dítě velice nebezpečné, protože hrozí, že se „zasekne“ v porodních cestách a matka ho nebude vlivem nedostatečné citlivosti v oblasti pánve schopna vytlačit ven. Po porodu se matka může setkat s řadou dalších bolestí, které už však nejsou tak intenzivní, tentokrát jí ale brání v bezstarostné péči o miminko. Sestry na poporodním oddělení jí samozřejmě mohou poskytnout adekvátní anestetikum.

Objevit se mohou také bolesti spojené právě s aplikací epidurální analgezie. Bolesti zad po epiduralu nejsou bohužel žádnou výjimkou, ve většině případů však do několika dní odezní a už se neobjeví. Jsou ale rodičky, které uvádějí, že místo vpichu cítí i roky po porodu, což je spíše ojedinělé. Velmi zřídka se také stává, že se účinná látka dostane až k mozkomíšnímu moku. To má za následek silné bolesti hlavy. Epidurál však v žádném případě nijak neovlivní zdraví vašeho dítěte, v tomto směru není nutné se obávat.

Závěr k tématu bolesti u porodu a inovací

Není tedy možné jednoznačně říct, zda epidural ano nebo ne. Každá mince má dvě strany, a to samé platí i o této metodě snížení bolesti při porodu.

Infografika: Porodní vlna, souvislost dech-nervový systém

Ryzí inspirace z přírody: rypoš lysý a jeho nebolestivé vlastnosti

Žijí v koloniích jako mravenci, mají jako oni i královny. Vypadají podivně, celý život neuvidí slunce a necítí bolest. A právě tento tvor by mohl pomoci najít lék proti mnoha formám rakoviny - a také cestu, jak ušetřit pacienty bolesti. Těžko říci, která z vlastností rypoše lysého je zajímavější - a také, která by se dala pro člověka a jeho zájmy lépe využít. Na to, jak jsou tito východoafričtí savci malí, se dožívají neobvykle vysokého věku, až 30 let. Celý život vlastně nestárnou, jsou zcela imunní vůči rakovině a také necítí bolest.

Během dvou klinických pokusů se ukázalo, že zablokování receptoru TrkA, podobně jako to dělají rypoši, může u lidí intenzivně potlačovat bolest. Lewin a jeho kolegové na to upozornili ve studii publikované v Cell Reports. Žijí v podzemních norách pod pouštěmi, mají nejpomalejší metabolismus ze všech savců a musejí být extrémně specializovaní. Hlavní překážkou je, že zájemci o takovou technologii by museli přijmout společenské a ekonomické dopady.

tags: #ktera #zvirata #neboli #porod