Svalová tkáň má schopnost vyvíjet mechanickou sílu a pohybovat částmi těla. Svaly jsou tak zodpovědné za chůzi, běh, pohyby trávicího traktu nebo i tlukot srdce. I ty nejmenší pohyby mohou probíhat pouze s pomocí svalů. V lidském těle se nachází více než 650 svalů. Svalstvo pohybového aparátu je tvořeno příčně pruhovanou svalovinou, konkrétně tzv. kosterní svalovou tkání. Tento typ svalové tkáně se nachází všude tam, kde lze svaly (a tím i kostěné struktury a jiné části těla, které jsou s nimi spojeny) ovládat vůlí.
Typy svalové tkáně
Podle struktury a funkce rozlišujeme tři typy svalové tkáně:
- Kosterní svalová tkáň neboli kosterní svalovina - dokážeme ji ovládat vědomě (tj. svou vůlí). Většina příčně pruhovaných svalů je ukotvena ke kostem a je zodpovědná za naše aktivní pohyby. Buňky kosterní svaloviny jsou odborně označovány jako rhabdomyocyty.
- Hladká svalová tkáň neboli hladká svalovina - její činnost je řízena nervovým systémem nezávisle na naší vůli. Nachází se v orgánových systémech, např. v trávicím traktu, močovém měchýři nebo krevních cévách.
- Srdeční svalová tkáň neboli myokard - svalové buňky srdeční svaloviny (kardiomyocyty) pracují nezávisle na naší vůli s mimořádnou vytrvalostí a silou; funkčně je blízká příčně pruhované svalovině.
Stavba kosterního svalu a jeho vztah ke kostem
Kosterní sval obvykle spojuje dvě kosti, tj. umožňuje pohyb těchto kostí směrem k sobě či od sebe. Na každém svalu přitom rozlišujeme: začátek svalu - uchycení ke kosti na straně bližší k trupu, svalové bříško - nejsilnější středová část svalu, může mít nejrůznější tvary, a úpon svalu - uchycení ke kosti na straně vzdálenější od trupu. Sval je ke kostem připojen šlachami. Kosterní sval může mít i více než jedno svalové bříško - pak je označován jako biceps, triceps či kvadriceps. Samotný sval je obalen pouzdrem z pojivové tkáně - tzv. fascií, která plynule přechází ve šlachy.
Sval je tvořen svalovými snopcemi, které jsou tvořeny svalovými vlákny. Svalová buňka je základní jednotkou svalové soustavy. Svalová buňka (svalové vlákno) je mnohojaderná buňka s průměrem asi 50 μm a délkou několika centimetrů. Od okolí je každé svalové vlákno odděleno buněčnou membránou - sarkolemou, která obklopuje cytoplazmu - sarkoplazmu. Sarkoplazma obsahuje mimo jader velké množství myofibril, buněčné organely, pigment myoglobin, glykogen a malé kapénky tuku.

Hierarchie struktur: od vlákna po sval
- Myofibrily jsou tvořeny řadou za sebou se opakujících funkčních jednotek, které jsou označovány jako sarkomery.
- Sarkomery jsou základní jednotkou kontrakce (stahu) v kosterních svalech a obsahují myozinová (tlustá) a aktinová (tenká) filamenta.
- Myofibrily zaplňují sarkoplazmu a jsou seskupeny do svalových vláken, ta do snopců a snopce do celého svalu.
Funkční jednotky a molekulární stavba sarkomery
Aktinová a myozinová filamenta jsou tím, co vykonává skutečnou práci svalu - mohou se pohybovat proti sobě, což způsobuje kontrakci (stažení) svalu, která pak způsobí pohyb kosti se svalem spojené. Aktinová filamenta jsou tenká a světlá, myozinová filamenta jsou tlustší a tmavší. Díky pravidelnému uspořádání vytvářejí obraz příčného pruhování. Na podélném řezu sarkomery lze mikroskopicky rozeznat střídavě světlé a tmavé pruhy a línie.
Myozinová hlavice se dokáže navázat na aktin, naklonit se a vykonat posuv filament, čímž se zkracuje sarkomera. Cyklus posuvu probíhá ve čtyřech krocích: navázání hlavice myozinu na aktin, naklonění hlavice a posuv myozinového filamenta, rozpojení vazby mezi aktinem a myozinem a opětovné připravení hlavice k dalšímu cyklu. Při kontrakci se uvolňuje energie z ATP; myozinová hlavice využívá energii uvolněnou štěpením ATP k vykonání mechanického pohybu.

Nervové řízení kontrakce a motorické jednotky
Aktivní pohyb svalu je složitý proces, který začíná nervovým impulzem přenášeným z mozku do míchy a prostřednictvím nervů dále do svalů. Na každém svalovém vlákně se nacházejí nervosvalové ploténky, které přijímají nervový podnět z mozku prostřednictvím motorického neuronu. Když nervový podnět dorazí do nervosvalové ploténky, uvolní se neurotransmiter acetylcholin, což vede ke vzniku akčního potenciálu a k uvolnění Ca2+ ze sarkoplazmatického retikula.
Motorický neuron tak poskytuje rozhodující elektrický impulz, který sval vybudí k aktivní činnosti. Jeden motorický nerv může současně zásobovat až 1 000 svalových vláken. Čím více nervosvalových plotének sval má, tím jemněji lze jeho pohyb vyladit. Motorické jednotky (MJ) jsou základní funkční jednotky svalu a nábor MJ (prostorová sumace) určuje počet a typ aktivovaných MJ. MJ jsou různě velké a nekontrahují všechny ve stejném okamžiku, neboť mají rozdílnou prahovou hodnotu aktivace.

Energetika kontrakce
Aby svaly mohly aktivně vykonávat práci, potřebují speciální „energetickou měnu“ nazývanou adenosintrifosfát (ATP). Ten v těle vzniká především z glukózy a mastných kyselin za současné spotřeby kyslíku (aerobní metabolismus). Při velmi vysoké zátěži může ATP vznikat i bez kyslíku (anaerobní metabolismus); při tomto způsobu se vytváří kyselina mléčná, která pak způsobuje známé bolesti svalů po námaze. Sarkosomy (mitochondrie) jsou velmi početné a jsou výkonné v produkci ATP.
Typy svalových vláken a jejich vlastnosti
Podle obsahu myoglobinu, mitochondrií a metabolických vlastností rozlišujeme červená (typ I), bílá (typ II) a smíšená vlákna. Červená vlákna jsou bohatší na myoglobin a mitochondrie, jsou odolnější proti únavě a jejich kontrakce jsou pomalejší. Bílá vlákna mají více myofibril, méně myoglobinu a jejich kontrakce jsou rychlé a vydatné. Smíšená vlákna jsou přechodem mezi oběma typy.
Pro sportovní výkon je důležité složení svalových vláken ve svalech zajišťujících pohyb: zastoupení rychlých vláken ovlivňuje rychlou sílu, výkonnost ve sprintu či vrhu. Vlivem tréninku může dojít k částečným přizpůsobením: vlákna se mohou v určité míře posouvat z IIb na IIa, v menší míře i z IIa na I. Celkový počet vláken se nemění (je geneticky dán), avšak jejich vlastnosti a poměr se mohou měnit vlivem tréninku a hormonálních faktorů.
Mechanické typy kontrakcí a jejich význam
- Koncentrická kontrakce - kontrakce, při které dochází ke zkracování svalu; sval vykonává práci a působí ve směru pohybu.
- Excentrická kontrakce - kontrakce, při které dochází k prodlužování svalu; dochází ke zbrzdění či zpomalení pohybu (např. dopad po výskoku).
- Izometrická kontrakce - kontrakce bez změny délky svalu, při které se mění pouze napětí (statická práce).
V praxi se uplatňují různé režimy: svalová vlákna se zkracují (typická pro odraz, vrh nebo hod), svalová vlákna se protahují (např. při dopadu po výskoku), a během činnosti se mění intramuskulární napětí. Typy činnosti odpovídají specifikům sportu (rychlostně silové, vytrvalostní apod.).
Koordinace aktivity svalů
Nitrosvalová (intramuskulární) koordinace zahrnuje nábor motorických jednotek a jejich synchronizaci. Synchronizace aktivovaných MJ se uplatňuje zejména u balistických pohybů, tj. pohybů provedených s maximálním úsilím proti minimálnímu odporu. Mezisvalová (intermuskulární) koordinace se projevuje součinností zapojených svalů rozhodujících pro vykonání pohybu a souhrou agonistů s antagonisty, kdy při kontrakci agonistů dochází k současnému snížení tonu antagonistických svalů.
Faktory ovlivňující sílu svalu a její druhy
Sílu lze definovat jako schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti. Síla svalu závisí na množství svalové hmoty a průřezu svalu, počtu aktivovaných svalových vláken, délce a napětí svalu, pákách vytvořených kosterním aparátem a centralním nervovém řízení.
Rozlišujeme různé druhy síly:
- Maximální síla - schopnost vyvinout volní kontrakcí nejvyšší úroveň síly při dynamické nebo statické činnosti; bývá označována jako základní silový potenciál sportovce.
- Rychlá síla - schopnost dosáhnout co největšího silového impulsu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat; hodnotí se často v intervalu do 200 ms.
- Reaktivní síla - schopnost vytvořit optimální silový impuls v cyklu natažení-zkrácení svalu; její podstatou je plyometrická svalová kontrakce.
- Vytrvalostní síla (silová vytrvalost) - schopnost opakovaně překonávat nebo brzdit nemaximální odpor po delší dobu bez snížení efektivity.
Adaptace na trénink a hypertrofie
Opakovaná intenzivní činnost vyvolává adaptace: funkční hypertrofii svalů, částečnou změnu histo-chemické složky vláken a zlepšení zásob energetických zdrojů a jejich mobilizace ve svalu. Hypertrofie může být myofibrilární (zvýšení kontraktilních elementů-myofibril) nebo sarkoplazmatická (nárůst sarkoplazmy a dalších nekontraktilních proteinů). Změny velikosti svalové hmoty jsou především hormonálně a růstovými faktory ovlivněny (např. testosteron).
Role reflexních dějů, elasticity a CNS
Reflexní děje a elasticita svalové a šlachové tkáně významně ovlivňují výkon, zejména v cyklu natažení-zkrácení (viz reaktivní síla a plyometrická metoda). Optimalizace aktivační úrovně CNS je nezbytná pro vytvoření maximálního silového impulsu v rozhodujících fázích pohybu. Sportovec musí mít techniku prováděného cvičení dostatečně zautomatizovanou, aby se mohl plně soustředit na vytvoření potřebné silové úrovně.
Cyklus protahování a zkracování a trénink
Mechanické vlastnosti svalů, tuhost a přenos síly
Aktivní sval se vyznačuje vyšší tuhostí než sval pasivní; tuhost roste se stupněm excitace. Síla generovaná svalem je úměrná jeho průřezu a závisí na počtu aktivních vláken. Plocha odpovídající součtu průřezů všech svalových vláken dává aktivní sílu. Síly vyvinuté kontrakcí jednotlivých vláken se sčítají a výsledná síla působí ve směru osy šlachového úponu.
Šlachy, šlachové pochvy a tíhové váčky
Šlachy jsou vláknitá připojení svalů ke kostem, tvořené pojivovou tkání a přenášejí pohyb svalu na kost. Některé šlachy jsou obklopeny šlachovou pochvou, tekutinou vyplněným obalem z pojivové tkáně. Podobnou strukturu mají tíhové váčky, které představují něco na způsob polštáře mezi kostí a šlachou.
Bezpečnost, zranění a zásady tréninku
Opakovaná jednostranná nadměrná zátěž může vést ke svalovým onemocněním (záněty šlach, úponů, svalové dystrofie, atrofie). Při tréninku je nutné zohlednit specifika daného sportu a postupně zvyšovat zatížení, aby adaptace proběhla bezpečně. U dětí a mládeže je doporučeno upřednostnit dynamická cvičení podporující koordinaci a rozvoj síly šlach a vazů před zátěží blízko maxima. Pokud se z posilovacího programu vyloučí především posilování s odpory blízko maxima a explozivní zvedání, nejsou rizika vyšší než u dospělých.
Tabulka: Shrnutí struktur a funkcí
| Struktura | Popis | Funkce |
|---|---|---|
| Svalové vlákno (rhabdomyocyt) | Mnohojaderná buňka, sarkolema, sarkoplazma, myofibrily | Základní jednotka kontrakce |
| Sarkomera | Myofibrilární jednotka aktin/myozin | Základní kontraktilní jednotka |
| Motorická jednotka | Motorický neuron + svalová vlákna | Řízení a jemnost kontrakce |
| Šlacha | Pevné pojivové připojení svalu ke kosti | Přenos síly na kostru |
Osvojování si základních znalostí o svalstvu a funkci svalů je užitečné pro praxi i trénink, zejména při analýze náročnosti vynakládané svalové práce. Pohyb kosterního svalstva vyžaduje rozsáhlé součinnosti, souhry a koordinace svalové činnosti, což je velmi složitý proces zahrnující anatomii, fyziologii a nervosvalové řízení.