Kontrakce prutok krve a fungování kardiovaskulárního systému

Fyziologie kardiovaskulární soustavy popisuje, jak srdeční dutiny spolupracují na příjmu a vypuzování krve, jak probíhá okysličení, a jak se krev pohybuje prostřednictvím tepen, žil a kapilár. Hlavním cílem srdeční činnosti je přijmout odkysličenou krev ze systémové cirkulace, odkysličenou krev vytlačit do plicní cirkulace za účelem okysličení, přijmout okysličenou krev z plicní cirkulace a vypravit ji do systémové cirkulace. Kontrakce myokardu pravé i levé komory a současné chlopně určují efektivní vypuzování krve do aorty a plicní tepny.

Průběh krevního cyklu a funkce jednotlivých oddílů srdce

  • Pravá předsíň přijímá odkysličenou krev z přední a zadní duté žíly, krev pak protéká přes trojcípou chlopeň do pravé komory. V době plnění pravé komory je pulmonální chlopeň uzavřena.
  • Když dojde k naplnění pravé komory, trikuspidální chlopeň se uzavře a pulmonální chlopeň se otevře. Kontrakcí myokardu pravé komory je krev vytlačena do plicní tepny.
  • Po okysličení v plicích se krev vrací zpět k srdci plicními žilami do levé předsíně. Po dobu plnění levé předsíně je mitrální chlopeň otevřená, zatímco aortální chlopeň je uzavřená.
  • Krev postupně proudí do levé komory. K naplnění levé komory dochází, mitrální chlopeň se uzavře a aortální chlopeň se otevře. Kontrakcí myokardu levé komory dojde k vypuzení krve do aorty, která rozvádí krev do celého těla.

Aorta postupně vydává řadu artyérií a arteriol, které se dále větví do sítí kapilár, kde probíhá výměna plynů a metabolitů. Odkysličená krev se sbírá do venul a žil a cyklus se uzavírá.

Infografika ukazující anatomii srdečního cyklu a uzávěr mitrátní, trikuspidální a semilunárních chlopní

Koordinace činnosti srdce a srdeční ozvy

Levý i pravý srdeční trakt pracují synchronně. Kontrakce předsíní probíhá současně, stejně jako otvírání a zavírání atrioventrikulárních a semilunárních chlopní a kontrakce obou komor. Fáze kontrakce se nazývá systola, fáze relaxace diastola. Při plnění komor tlak uzavírá AV chlopně a otevírá semilunární chlopně. Krev je vypuzována do aorty a plicní tepny současně. Auskultací srdce lze slyšet srdeční ozvy: první ozva (systolická) vzniká při kontrakci komor a uzavření AV chlopní; druhá ozva (diastolická) při uzávěru semilunárních chlopní.

Pokud jsou chlopně patologicky postiženy, mohou vznikat šelesty, které lze detekovat při poslechu.

Průtok krve srdcem (snadné za 5 minut!)

Embryonální a fetální krevní oběh

Ve fetálním krevním oběhu okysličená krev z placenty k plodu proudí nepárovou pupečníkovou žílou, která vede do jater a z placenty do pravé předsíně skrz ductus venosus Arantii. Foramen ovale umožňuje průtok krve z pravé do levé síně, čímž se okysličená krev dostává do systémové cirkulace; ductus arteriosus spojuje aortu a plicní tepnu. Po porodu dochází k uzavření foramen ovale a ductus arteriosus zbytní, což vede k fungování plíce jako plicního okruhu. Odkysličená krev může plout pupečními tepnami do placentární oběhu.

Schéma fetálního oběhu s foramen ovale a ductus arteriosus

Převodní systém srdeční a elektrofyziologie

Myokard má schopnost kontrakce i bez vnějšího nervového stimulu. Sinoatriální uzlík (pacemaker) určuje srdeční frekvenci a šíří depolarizační vlnu skrze předsíně na AV uzlík, Hisův svazek a Purkyňova vlákna k svalovině komor. Depolarizace vede k kontrakci (systola) a repolarizace k relaxaci (diastola).

Převodní systém zajišťuje synchronizaci srdeční činnosti a umožňuje koordinaci komorového vypuzování a plnění.

Ilustrace převodního systému srdeční

Srdeční výdej, tlaky a hemodynamika

Srdeční výdej je množství krve vytlačené z levé komory za jednotku času a závisí na systolickém objemu a tepové frekvenci. Systolický objem se odvíjí od preloadu (předzatížení), afterloadu (odpor tepny) a Frank-Starlingova zákona. Tepová frekvence je řízena sinoatriálním uzlem a autonomním nervovým systémem (sympatikus zvyšuje, parasympatikus snižuje).

Krevní tlak je determinován systolickým tlakem (ST), diastolickým tlakem (DT) a středním arteriálním tlakem (SAT). Rozdíl ST a DT vytváří tlakovou amplitudu. Měření TK probíhá různými metodami, včetně auskultační (Riva-Rocci) a invazivních přístupů.

Regulace krevního toku a autoregulace

Regulace krevního toku probíhá prostřednictvím regulatorních mechanismů v cévách: myogenní autoregulace reaguje na napětí cévní stěny kontrakcí hladké svaloviny; metabolická regulace zahrnuje látky jako CO2, H+, ADP, AMP aadenozin, které vedou k dilataci prekapilárních arteriol. Endotel reaguje na iontové a chemické signály tvorbou vazodilatátorů (např. oxid dusnatý NO) a vasokonstriktorů (např. endoteliny).

Tlak a průtok jsou úzce propojeny s viskozitou krve a rezistencí cév; Hagen-Poiseuilleův zákon ukazuje, jak změny průměru arteriol ovlivňují průtok. Při zvýšeném odporu dochází ke změně perfúze orgánů a prioritní distribuci krve.

Infografika: autoregulace krevního toku a vliv endotelinu a NO

Krevní tlak a perfuze v mozku a dalších orgánech

Mozek vyžaduje konstantní krevní přívod a může během hypoxie vyvolat vazodilataci v mozkovém řečišti (brain-sparing). Willisův kruh a zásobování mozku z karotických i vertebrálních tepen zajišťují perfuzi kůry. Intrakraniální tlak a krevní tlak spolu souvisejí s perfuzí mozku - vzestup ICP snižuje perfúzi.

Koronární průtok během klidového stavu je kolem 250 ml/min; koronární tepny stlačené během systoly zvyšují význam krevního toku v diastole. Regulaci provádí pO2, pCO2, adenosin a autonomní nervový systém, zejména v reakci na tlak a potřebu kyslíku v myokardu.

Schéma koronárního průtoku během systoly a diastoly

Hodnocení a klinické souvislosti

V klinické praxi se využívá Dopplerovská ultrasonografie k hodnocení uteroplacentárního a fetálního průtoku, indexů RI, PI a velocit. U všech fetálních cév lze sledovat změny průtoku v souvislosti s perinatálním stavem, hypoxií a onemocněními plodu. Patologické hodnoty dopplerometrie bývají spojeny s rizikem hypertenze těhotných či intrauterinní retardační cirkulace.

U dospělého pacienta se rovněž posuzuje stav mitrální regurgitace, její diagnostika a léčba zahrnují echokardiografii, případně jícnovou echokardiografii či magnetickou rezonanci srdce. Při těžkých formách sekundární mitrální regurgitace může být nutná kardiochirurgie, klipy MitraClip, a u dalších formou léčby zahrnují léčbu srdečního selhání a případně revaskularizaci.

Fyzikální veličinaPopis
Systolický tlakTlak ve velkých arteriích během vypuzovací fáze
Diastolický tlakNejnižší tlak ve velkých tepnách během diastoly
SATStřední arteriální tlak během jednoho srdečního cyklu
Tlaková amplitudaRozdíl ST a DT
RI/PIDopplerovské indexy pro hodnocení periferního odporu a průtoku

Shrnutí klíčových pojmů

Centrálním orgánem kardiovaskulární soustavy je srdce, které pumpuje krev do cévního systému a zajišťuje OKSYLI A NÁMĚNU živin. Srdce je svalový orgán tvořený čtyřmi oddíly; krevní oběh se dělí na systémový a plicní. Regulační systémy zajišťují adaptaci na změny zátěže a podmínek prostředí.

Praktické doplňky pro výuku a cvičení

  1. Průtok krve srdcem - význam a definice srdečního výdeje, preload, afterload a tepová frekvence.
  2. Dopplerometrie ve fetálním oběhu - interpretace RI, PI a end-diastolického průtoku, posouzení placenty a mozku.
  3. Braxtonovy Hicksovy kontrakce vs. skutečný porod - rozpoznání na základě pravidelnosti, intenzity a délky trvání.
Grafy a schémata: srdeční cyklus, Dopplerovská křivka ve fetálním oběhu

Všechny uvedené kapitoly se navzájem doplňují a umožňují komplexně porozumět dynamice krevního oběhu, mechanice srdečního cyklu a regulaci průtoku v různých orgánech.

tags: #kontrakce #prutok #krve