Spontánní potrat: Příčiny, statistiky a možnosti prevence

Vytoužené dvě čárky na těhotenském testu, bezproblémové těhotenství a narození zdravého miminka, to vše se dá považovat za malý zázrak. Zvláště v době, kdy má téměř čtvrtina párů problémy s početím přirozenou cestou a léčí se s neplodností. Bez ohledu na to, zda došlo k otěhotnění standardním způsobem nebo za pomoci umělého oplodnění, v téměř 20 % případů hrozí riziko samovolného potratu.

Nejčastější komplikace raného těhotenství

Samovolný neboli spontánní potrat je považován za jednu z nejčastějších komplikací raného těhotenství. Jedná se o velice bolestivou zkušenost, která však není nijak ojedinělá. Statistiky uvádějí, že přibližně 20 % těhotenství končí spontánním potratem. Je možné, že tento počet je ve skutečnosti ještě vyšší, protože některé potraty jsou tak časné, že žena ani nemusí zjistit, že byla těhotná. V takových případech je ztráta těhotenství vnímána pouze jako silnější a bolestivější menstruace.

Zákon definuje potrat jako vypuzení nebo vyjmutí plodu bez známek života z těla matky, a to do hmotnosti 500 g nebo do 22. týdne těhotenství. Největší riziko spontánního potratu je v prvním trimestru těhotenství, a to z důvodu, že plod má často nějakou vývojovou vadu a není životaschopný. Pokud plod zůstane v těle matky, hovoříme o tzv. zamlklém těhotenství nebo zamlklém potratu. V takovém případě je nutné podstoupit revizi děložní dutiny (kyretáž), při které se odstraní plod i děložní sliznice.

Statistiky a načasování potratů

Většina samovolných neboli spontánních potratů, konkrétně cca 80 %, nastává v prvním trimestru, tedy do 13. týdne těhotenství. Statisticky nejvyšší riziko potratu je pak mezi 6. a 8. týdnem těhotenství.

Některé studie naznačují, že reálná čísla časných potratů se mohou pohybovat mezi 60 a 75 % všech početí. V naprosté většině případů se tyto potraty odehrají dříve, než si žena vůbec uvědomí, že je těhotná.

Reálné počty potratů se však zvyšují s přibývajícím věkem ženy. Zatímco u žen kolem dvaceti let je riziko potratu přibližně 12 %, koncem třicítky se blíží k 25 %. Po dosažení 43 let pak více než polovina těhotenství končí potratem.

Příčiny samovolných potratů

Příčin samovolných potratů je celá řada a často se jedná o kombinaci faktorů. V raných stádiích těhotenství jsou nejčastější příčinou genetické anomálie v embryu, které brání jeho dalšímu vývoji. Tyto chromozomální abnormality, známé jako aneuploidie, kdy mají buňky nesprávný počet chromozomů, jsou důvodem, proč příroda sama „odstraní“ plody, které by neměly naději na přežití.

Dalšími možnými příčinami mohou být:

• Imunologické a hormonální důvody
• Infekce
• Okolní vlivy a životní styl (alkohol, tabák, drogy, nezdravá životospráva, nezdravá hmotnost)
• Zdravotní stav matky, jako je autoimunitní onemocnění nebo diabetes
• Poruchy krevního zásobení v děloze
• Vrozené vady a anomálie dělohy (vývojové poruchy dělohy, jako je přepážka, zdvojení dělohy, nebo srůsty v děloze - Aschermanův syndrom)
• Abnormality vejcovodů (srůsty, hydrosalpinx, pyosalpinx)
• Věk rodiček

V případě děložního faktoru - odchylek dělohy - se u opakovaného potrácení projevují různé abnormality, které brání správnému uhnízdění oplodněného vajíčka. Jedná se o vývojové poruchy dělohy, které vedou k odlišnému tvaru dělohy, nebo o poruchy krevního zásobení v děloze.

Je důležité si uvědomit, že v naprosté většině případů nelze ztrátě těhotenství zabránit. Těhotenství, které je předurčeno k zániku, nelze nijak prodloužit. Drtivá většina potratů zůstává nevysvětlených, částečně proto, že se příčiny obvykle nezjišťují až do doby, kdy má žena za sebou dva nebo tři potraty.

Genetické abnormality a jejich vliv

Devět z deseti těhotenství s genetickou abnormalitou zanikne během prvního trimestru. V normálních lidských buňkách je 46 chromozomů. Někdy však mají buňky nesprávný počet chromozomů - tato chyba se nazývá aneuploidie. Nejznámějším příkladem je Downův syndrom, který je důsledkem tří kopií chromozomu 21.

Příčina opakovaného samovolného potratu nemusí být vždy nalezena. Nicméně, i když příčina není zjištěna, riziko, že se další těhotenství nezdaří, je podobné riziku potratu souvisejícímu s věkem ženy. Například dvacetiletá žena, která měla tři potraty, má 90% šanci, že další těhotenství bude úspěšné, zatímco u třicetileté ženy se stejnou anamnézou je to 80 %. Ve věku 45 let však naděje na úspěšné těhotenství po třech potratech prudce klesá na 54 %.

Příznaky a průběh samovolného potratu

V raných stádiích těhotenství (na počátku prvního trimestru) se samovolný potrat může podobat menstruaci. Některé ženy tak ani nemusí zjistit, že byly těhotné.

Ve vyšších stupních těhotenství může samovolný potrat doprovázet:

• Silné krvácení
• Křeče v podbřišku
• Bolesti zad
• Výtok tkání nebo sraženin z pochvy
• Zmizení těhotenských příznaků, jako je nevolnost nebo bolest prsou

Tyto symptomy jsou pro potrat typické, ale ne vždy musí znamenat ztrátu miminka. I v průběhu zdravého těhotenství se může objevit vaginální krvácení, které nic nesignalizuje. V každém případě by o něm měla žena informovat svého lékaře, aby ji vyšetřil a potvrdil, že je vše v pořádku.

Každá žena je jedinečná a průběh samovolného potratu se může lišit. Některé ženy zažijí rychlý průběh s krvácením a bolestí, zatímco u jiných může proces trvat déle. Pokud se u vás objeví varovné příznaky, jako jsou křečovité bolesti v pánevní oblasti, které se přidají ke krvácení či špinění, je nezbytné neprodleně vyhledat lékaře.

Co dělat po potratu a při opakovaných potratech

Potrat je pro ženu náročný nejen po psychické, ale také z fyzického hlediska. Tělo po potratu potřebuje speciální péči, která se v lecčems podobá klasickému šestinedělí po porodu. Je potřeba si dopřát dostatek odpočinku, relaxovat a vyváženě se stravovat. Tělo musí být silné, aby se dokázalo začít hojit i duše.

V týdnech po potratu žena potřebuje cítit podporu svého partnera a nejbližších. Kromě smutku, který je v takové životní situaci přirozený, zatěžují psychiku také hormonální změny a výkyvy, během kterých se tělo připravené na těhotenství vrací zpět do původního stavu.

Opakované samovolné potraty

Pokud se samovolné potraty opakují častěji (typicky 3 a více ztrát plodu), je potřeba začít hledat příčiny a podle nich navrhnout vhodnou léčbu. Páry, které o miminko přišly více než dvakrát, musí podstoupit podrobné laboratorní testy a genetické vyšetření, díky kterým lze zjistit, co potraty způsobuje.

Mezi doporučení pro páry snažící se o miminko patří:

• Vyhýbat se alkoholu, tabáku a drogám.
• Udržovat zdravou hmotnost.
• Dodržovat správnou životosprávu.
• Užívat vitaminové doplňky a zvýšený přívod kyseliny listové (Acidum folicum), zejména před dalším těhotenstvím a po otěhotnění.

V případě, že je příčina potratu genetická, je nejlepší prevencí právě genetické vyšetření ženy i muže. To může odhalit příčinu a díky moderním metodám asistované reprodukce mohou odborníci páru účelně pomoct.

Páry, kterým se nedaří otěhotnět přirozenou cestou a vyhledají léčbu neplodnosti, se mohou setkat s mýtem, že u umělého oplodnění je vyšší riziko samovolného potratu. To ale není tak úplně pravda. Po otěhotnění přirozenou cestou hrozí také riziko spontánního potratu. Navíc po IVF cyklu je těhotenství velmi pečlivě sledováno a diagnostikováno, což umožňuje riziku samovolného potratu předcházet.

Po potratu je možné znovu otěhotnět zpravidla asi za tři měsíce. Toto období umožňuje tělu zotavit se a zajistit, že je připraveno na další těhotenství. Vaši situaci by ale vždy měl posoudit lékař.

Diagnostika a léčba

Diagnostika opakovaného potrácení zahrnuje standardní lékařské vyšetření, genetické testy a laboratorní analýzy pro oba partnery. Prekoncepční genetické testování umožňuje určit genetickou kompatibilitu páru a odhalit příčinu opakovaných neúspěšných pokusů o otěhotnění.

V případě děložního faktoru, který je diagnóza do určité míry dobře léčitelná, se díky rozvoji hysteroskopické techniky mnohé nepravidelnosti dají vyřešit jednoduchým zákrokem.

Diagnostika vejcovodového faktoru potrácení je nejčastěji ultrazvuková. Pomocí HyFoSy (Hysterosalpingo Foam Sonografie) lze v ambulanci prověřit průchodnost vejcovodů. Jedinou možnou léčebnou modalitou je však v mnohých případech operační léčba, mnohdy s odstraněním vejcovodu.

Mezi páry, kterým se nedaří otěhotnět přirozenou cestou a vyhledají léčbu neplodnosti, často koluje mýtus, že u umělého oplodnění je vyšší riziko samovolného potratu v raném těhotenství. To ale není tak úplně pravda. Po otěhotnění přirozenou cestou hrozí také riziko spontánního potratu v prvních týdnech těhotenství. Navíc po IVF cyklu je těhotenství velmi pečlivě sledováno a diagnostikováno a je tak možné riziku samovolného potratu předcházet. V rámci umělého oplodnění lze využít řady laboratorních metod, které podporují úspěšné spojení vajíčka se spermií i uchycení embrya na děložní sliznici.

Jeden či dva samovolné potraty nejsou nic, čeho by se bylo třeba výrazněji obávat. Pokud se však samovolné potraty opakují častěji, je důležité začít hledat příčinu. Na místě je nejen standardní lékařské vyšetření, ale také genetické testy a laboratorní analýzy pro vás i vašeho partnera.

tags: #kolik #procent #tehotenstvi #zkonci #potratem