Schopnost reprodukce a plodnost jsou užitkové vlastnosti, které podstatně ovlivňují efektivnost chovu koz. U koz je dána počtem ovulovaných vajíček, počtem narozených kůzlat, mateřskými schopnostmi, živou hmotností kůzlat při narození a počtem odchovaných mláďat. U kozlů je plodnost vyjádřena pohlavní aktivitou, kvantitativními a kvalitativními ukazateli spermatu.
Pohlavní cyklus koz a říje
Pohlavní aktivita je u většiny plemen koz sezónní. Je reakcí na zkracování světelného dne, v podmínkách severní polokoule nastupuje říje zhruba za 60-120 dnů po 21. červnu. Vede k uvolnění hormonu melatoninu, což je signál pro zvýšení aktivity centrální nervové soustavy a hypofýzy. U našich klimatických podmínek se dostavuje nejvyšší pohlavní aktivita u koz od srpna do prosince a u některé populace se říje dostaví i v jarním období. U mladých koziček nastupuje říje dříve než u starších koz.
Říjový cyklus trvá v průměru 21 dnů s rozpětím 18-24 dnů. K projevům říje dochází asi 36 hodin před ovulací a u kozy v tomto období se výrazně mění chování: je neklidná, často mečí a z pohlavního orgánu, který je zarudlý, vytéká hlen; kanálek děložního krčku je otevřený. Skáče na druhé kozy, přijímá menší množství potravy, více pije a rovněž méně produkuje mléko.
Zařazování zvířat do reprodukce
Pohlavní dospělost koz nastupuje již ve 4.-6. měsíci věku, proto je nutné kůzlata již ve 3. měsíci věku rozdělit podle pohlaví. Plná pohlavní dospělost u kozlíků nastává v osmi měsících věku podle dosažené hmotnosti a kondice. Kritériem zařazení zvířat do chovu je dosažení alespoň 75% hmotnosti dospělého zvířete, tj. asi 35 kg. Zásadně by se neměly připouštět lehčí kozičky, protože mohou mít oslabený tělesný vývin a při březosti i komplikace. Při prvním zapouštění koziček se doporučuje zásadně přirozený způsob, nejlépe skupinově 20-25 koz s jedním kozlem. Kozlici se zařazují do plemenitby ideálně ve skupině 15 starších koz na jednoho mladého kozlíka. Samci by se měli zařazovat do plemenitby po dosažení jednoho roku věku, i když praxí bývá použití mladých kozlíků již od 8 měsíců. Předčasné zařazení do chovu zvyšuje riziko vyčerpání a nekvality kozlíka.
Způsoby zapouštění koz
Volné zapouštění: ke stádu koz se v období sezóny přiřadí příslušný počet kozlů. Na jednoho kozla v dobré kondici se přiřazují 3-4 kozy za den. Nevýhodou je obtížné sledovat přesný termín zapuštění a původ otce, a také riziko vyčerpání kozla.
Skupinové zapouštění: ke skupině 25-30 koz se přiřadí jeden kozel na celé připouštěcí období. Známe původ kůzlat, ale neznáme přesný termín zabřeznutí a porodů. Plemeník by měl být zlepšovatelem užitkových vlastností a je nutné sledovat jeho plodnost, aby nedošlo k vyčerpání.
Individuální zapouštění: pro produkci plemenného materiálu se každé plemenici přiřadí konkrétní plemeník. Tím se zvyšuje procento oplodnění a chovatel má k dispozici informace o průběhu říje, datu oplodnění a datu porodu. Pro 40-50 koz na jednoho plemeníka je standard.
Inseminace: v ekologickém systému je inseminace povolena, ale synchronizace říje je nepřípustná, což snižuje její efektivitu. Přenos embryí je v ekologickém zemědělství zakázán.
Březost a diagnostika
Březost koz se pohybuje od 140 do 162 dnů, nejčastěji 147-151 dní. U vícečetných porodů je kratší, u prvniček delší. V první polovině březosti látková výměna není výrazně zvýšena. V poslední třetině se plod vyvíjí a vyžaduje zvýšený příjem krmiva a minerálů. Diagnostika březosti je důležitá: ultrazvuk lze spolehlivě použít mezi 22. a 28. dnem po zapuštění, nebo měřením hormonu progesteronu ve vzorcích mléka (RIA).
Porod a jeho průběh
Pro indikaci porodu a jeho průběh je charakteristické zvětšení vemene a zduření mléčné žlázy již v první polovině březosti. Před porodem bývá koza neklidná, odmítá jídlo; bělavý či nažloutlý hlen z pochvy může být známkou blížícího se porodu. Porod obvykle začíná vypuzením plodových obalů a plodové vody; ideální poloha plodu je hlava s oběma předními nohami. Porod by měl být ukončen do 60 minut od začátku vypuzování plodových obalů. Placenta obvykle odchází po několika hodinách a je důležité zajistit její kompletní vyčištění, aby nedošlo k infekci dělohy (endometritida). Pokud placenta neodejde do 3-4 hodin, je nutné kontaktovat veterináře. Po porodu následuje odchod zbytků plodových obalů a lochie, které mohou trvat až týden; výtok by neměl zapáchat.
Porody na pastvě a chovatelské praktiky
Pro pastvě řešení porodů se často používají oddělené prostory pro vysokobřezí matky a další vývoj mláďat. Individuální kotce poskytují klid pro matku a lepší možnost zásahu. Příznaky porodu zahrnují izolaci kozy asi 12 hodin před porodem a zúžené vchody do pochvy. Kozy mají obvykle snadný porod; komplikace jsou vzácné, ale vyžadují okamžitou asistenci odborníka, zvláště u prvniček.
Odchov a péče o mláďata
Odchov mláďat není rovnoměrný; u mladých zvířat je třeba zajistit správný vývoj kostry a vyvarovat se nadměrnému přírůstku hmotnosti. Taktéž je výživa kritická: dojeným kozám se do krmné dávky přidává vápník. Odstavení kůzlat probíhá podle cíle chovu, obvykle mezi 12. a 15. týdnem u dojených koz; u jiných případů čtyři měsíce před dalším zapouštěním. Kastrace kozlíků je prováděna chirurgicky a obvykle probíhá bez výrazných potíží.
Různé plemena koz a jejich zvláštnosti
Kozy se liší velikostí, zbarvením, strukturou srsti i tvarem rohů. Hmotnost se pohybuje od 15 kg (kamerunská koza) až po 100 kg (burská koza). Rohy bývají nejčastěji šavlovité, lyrovité nebo spirálovité; u bezrohých plemen se rohy nekonají. Přehledně se kozy dělí podle srsti na krátkosrsté, dlouhosrsté, vlnité a kožešinové. Zbarvení zahrnuje bílé, černé, hnědé a kombinace. V Evropě dominují plemena mléčná a masná, s významem pro produkci mléka a masa. Kozy jsou rozšířené po celém světě, největší populace je v Asii a Africe.
Ekologie a historie kozy domácí
Koza je jedním z nejstarších domestikovaných přežvýkavců. Předmětem domestikace byly Mezopotámie, Malá Asie a indický subkontinent přibližně 9000 let př. n. l. Kozy byly po staletí využívány pro mléko, maso i kůži, a jejich produkty sloužily pro širokou škálu lidských aktivit. V některých regionech sloužila koza jako „živá sekačka“ pro kontrolu rostlinstva. V moderní době se kozy chovají zejména pro mléko a maso; mléko má vyšší obsah tuku a nižší obsah laktózy než kravské, ale charakteristický kozí pach bývá pro konzumenty méně příjemný. Plynná i masná produkce je často spojena s ekologickými a lokálními systémy chovu.
Praktické poznámky pro chovatele
Pro úspěšný chov koz je třeba myslet na rozdělení stáda do skupin podle věku a užitkových vlastností, zajištění vhodných porodních boxů a oddělení produkčního a reprodukčního chovu. Důležité jsou veterinární dohledy při porodech a hygienická opatření, aby nedošlo k infekcím a sepsím. Před plánovaným porodem je vhodné zasušení kozy a zajištění dostatečné výživy, vody a minerálů pro správný průběh gravidity a narození zdravých kůzlat.
