Dětský domov ve Valašském Meziříčí patří k nejstarším v naší republice. Historické prameny hovoří o tom, že nejstarší údaj o budově je z roku 1592. V roce 1932 v ní byl založen sirotčinec. Od tohoto data můžeme začít naši historii. V dětském domově vyrůstají děti, které jsou soudně odebrány z rodin, jelikož je vlastní rodiče zanedbávají, často je fyzicky i psychicky týrají. V našem domově najde zázemí až 24 dětí ve věku od 3 let, a mohou u ns být až do ukončení přípravy na povolání, nejdéle však do 26 let. Máme předškoláky, školáky i studenty.
Provoz a výchovná struktura
O děti se starají zejména denní tety a strejda vychovatelé, a večer pomocné vychovatelky. Děti jsou rozděleny do tří rodinných skupin, ve kterých žije maximálně osm dětí. Při zařazování dětí do rodinek vždy respektujeme sourozenecké vazby a takové děti jsou vždy v jedné rodinné skupince. Jejich život v domově v mnohém připomíná život v rodině s radostmi i starostmi. Děti se starají (s ohledem na svůj věk) o pořádek na svých pokojích, sami se učí prát prádlo a žehlit, každou neděli si spolu s tetou sestaví jídelníček, nakoupí potraviny a v kuchyňkách si připraví stravu na celý den. V rámci pracovních činností se na zahradě starají o záhony se zeleninou a květinami.
Volný čas děti tráví nejvíce v areálu domova, větší pak i v zájmových kroužcích, také si rádi zajdou zatančit nebo zacvičit do naší posilovny v tělocvičně. Spolu s tetou či strejdou pořádají vycházky do blízkého i vzdálenějšího okolí, nebo vyrazí na kolech na cyklovýlet, v zimě jsou oblíbené výjezdy na lyže. Rádi také jezdí na kolečkových bruslích, nebo zajedou zaplavat do bazénu. Na zahradě máme hřiště, kde si děti rády zahrají fotbal či volejbal. V létě využívají na zahradě bazén. Na prázdniny jezdí děti na tábory, nebo společné rekreace. Toto ale závisí na tom, zda najdeme sponzory, kteří nám pomohou tyto akce zaplatit. Vítáme také pokud našim dětem sponzoři darují sportovní vybavení (kola, lyže, vybavení do tělocvičny, hry, počítače atd.). Tato pomoc je velice důležitá.
Otevřenost a doplňkové aktivity
Veřejnost bude moci navštívit všechny prostory centra v době od devíti do 17 hodin. „Jsme zařízení otevřené. Chceme ukázat, že zde nejsou prázdné bílé chodby s holými zdmi, kovová lůžka s odloženými novorozenci a všudypřítomnou atmosférou beznaděje,“ řekla ředitelka centra Dagmar Stárková s tím, že práce zaměstnanců se plně přizpůsobila potřebám dětí. „V zařízení pravidelně provádíme canisterapii a muzikoterapii. Děti navštěvují keramický kroužek, jezdí na výlety, dvakrát ročně na ozdravné pobyty, zúčastňují se různých kulturních akcí ve městě i v okolí. S dětmi pravidelně a individuálně pracuje speciální pedagog, fyzioterapeut. Doplňkovou činností centra je také hostinská činnost, která zahrnuje pomoc nejenom biologickým, ale také náhradním rodičům.,“ dodává Dagmar Stárková.
„Spočívá v zácviku v péči o dítě nebo v rehabilitaci. Dále umožňuje pobyt ženám, které se rozhodly své těhotenství před okolím utajit. Díky péči pěstounů se počet dětí v kojeneckých ústavech dlouhodobě snižoval. Právě to byl důvod, proč zařízení ve Valašském Meziříčí k 30. září zaniklo.“
„Krajský úřad eviduje čtyři sta šedesát pěstounů a třicet tři pěstounů na přechodnou dobu," tvrdí Helena Miklová, vedoucí odboru sociálních věcí Zlínského kraje. Náhradní pečovatelé jsou připravení se o potřebné dítě postarat okamžitě. Jedněmi z nich jsou také manželé Manovi z Poteče, kteří zrušení kojeneckého ústavu nadšeně vítají. „Dítě potřebuje lásku a péči rodiny. Tu mu v kojeneckém ústavu nikdo nemůže dát,“ myslí si Josef Mana. S nápadem stát se pěstounem na přechodnou dobu přišla jeho žena. „Cítila potřebu udělat něco pro potřebné děti,“ říká Josef Mana.
Budoucí pěstouni prochází pečlivou přípravou, která trvá přibližně dva roky.„Museli jsme projít řadou psychologických testů a vyšetření, odborníci na nás psali posudky a hodnotili poměry v naší domácnosti,“ popisuje pěstoun Mana. Podle jeho slov je na pěstounství nejtěžší rozloučit se s dítětem, kterého se ujme adoptivní nebo biologická rodina. Pěstouni Manovi se nyní starají o druhé dítě. „Vždy je však těžší pečovat o puberťáka než o kojence. Větší děti, větší starosti,“ míní Josef Mana.
Ústav nahradilo zařízení okamžité péče
Bodova bývalého kojeneckého ústavu ve Valašském Meziříčí nyní slouží jako Centrum Áčko, tedy zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Funguje od roku 2009. Centrum slouží týraným, opuštěným či jinak zneužívaným dětem, které potřebují pomoc. Pobývají zde nezbytně krátkou dobu. „V současné době se staráme o šest dětí,“ popisuje ředitelka Áčka Dagmar Stárková. Do centra přichází děti buď samy, nebo na žádost rodičů. „Častěji však zasáhnou pracovníci z radničního odboru sociálně právní ochrany dětí,“ dodává Dagmar Stárková. Zařízení slouží dětem do 12 let. „Od Nového roku se věková hranice zvýší na osmnáct let,“ dodává Dagmar Stárková. Cenrum Áčko chce také rozšířit své služby o specifickou oblast. „Od června příštího roku začneme nabízet poradenství rodičům, kteří vychovávají dítě trpící autismem,“ plánuje Dagmar Staňková. Prvotní pomoc bude rodičům nabízet speciální pedagog, psycholog a sociální pracovník. „Podle studie, kterou si nechával zpracovat Zlínský kraj, chybí v této oblasti právě tento druh sociální služby,“ přiblížila ředitelka Centra Áčko.
KOJENECKÝ ÚSTAV ZANIKL TAKÉ VE ZLÍNĚ. Za zrušení kojeneckých ústavů ve Zlínském kraji se zasadila také Veronika Hofrová, psycholožka občanské poradny Strop. Podle ní odváděli pracovníci kojeneckých ústavů velmi dobrou práci. Podle jejích slov však není institucionální forma péče pro děti vhodná. „Není v rukou pracovníků věnovat dětem dostatečné množství lásky,“ myslí si Hofrová. Druhý kojenecký ústav v kraji fungoval ve Zlíně na Burešově. V současné době slouží budova jako Dětské centrum Zlín.
| Kraj | Počet pěstounů | Věk cílové skupiny |
|---|---|---|
| Zlínský kraj | 460 pěstounů, 33 pěstounů na přechodnou dobu | do 18 let (dříve do 12) |