„Z archivní knihy lze vyčíst, že první děti přicházely do ústavu právě v roce 1947 a byly to děti prakticky z celých Čech,“ říká úvodem vrchní sestra Věra Březinová, která práci s miminky a batolaty v teplickém kojeneckém ústavu zasvětila 20 let svého života. Některé děti, které ústavem prošly, se vrátily k rodičům, jiné do náhradní rodiny, jen málo z nich bylo umístěno do dalších zařízení, školních dětských domovů nebo ústavů sociální péče. Sociální sestra Ludmila Čáslavová vysvětluje, že potřeba umisťovat děti do ústavu je stále aktuální a naléhavá, mění se jen důvody přijetí. „Před 60 lety to byly děti TBC matek, váleční sirotkové, opuštěné děti. A i dnes přicházejí děti odebrané ze špatných sociálních poměrů, děti nechtěné, handicapované a poslední dobou stále více děti drogově závislých matek,“ vysvětluje změny, ke kterým během let došlo. Na konci minulého roku odešla do důchodu Jiřina Rajtrová, která seděla v křesle primářky ústavu dlouhých 25 let. Za tu dobu se podařilo do náhradní péče umístit přes 850 dětí. Mnohé z nich našly své rodiče i v zahraničí. „Pokud vím, tak všechny děti, které šly do zahraniční adopce, se dostaly do opravdu výborných a připravených rodin. Byly to vlastně děti, které by jinak byly odsouzeny vyrůstat v dětském domově až do své dospělosti,“ vzpomněla Rajtrová při svém loučení na konci loňského roku.
„Vzpomínáme - li na běh událostí v tomto zařízení, musíme připomenout prvního ředitele MUDr. Karla Weigla, primáře Jiřího Junka a již zmíněnou Jiřinu Rajtrovou,“ shodují se obě sestry na osobnostech, které výrazně figurovaly v historii ústavu. Za šedesát let se mnohé změnilo, byl vybudován moderní ústav, který je nově vybaven dětským nábytkem, didaktickými hračkami, zdravotnickými pomůckami a vůbec vším, co děti potřebují. Kapacita zařízení je 60 dětí, 36 míst je pro kojence do 1 roku věku a 24 míst pro batolata do tří let. V současné době poskytuje teplický kojenecký ústav, který je od roku 2006 pod správou Ústeckého kraje, domov 45 dětem. Bohužel nad původní budovou kojeneckého ústavu stále visí otazník v podobě restituce, která není zatím vyřízena.

Budova dnešního Dětského centra Ústeckého kraje v Mostě byla postavena v letech 1926-1928 jako Domov sv. Josefa (sirotčinec). O její výstavbu se zasloužil karmelitánský řád. Už v lednu roku 1900 se sestry karmelitky Božského Srdce Ježíšova přestěhovaly s prvními sirotky do Mostu, kde v ulici Jezerní otevřely první sirotčinec. V tomto zařízení působily až do otevření nové budovy, pro jejíž stavbu získaly pozemek na Zahražanech. Díky umístění budovy v této části města přestála i demolici starého Mostu. Řádové sestry zde působily přibližně dalších dvacet let. Do roku 1954 budovu využívaly Severočeské hnědouhelné doly jako své sídlo. Po dohodě s řádem byla budova v roce 1954 předána státu s podmínkou, že bude i nadále sloužit dětem. Po dokončení rekonstrukce se zařízení vrátilo do původní budovy pod novým názvem Dětský domov pro děti do tří let.

Od 1. července 1999 došlo ke změně původního rehabilitačně-výchovného stacionáře (s kapacitou 20 dětí) na denní pobyt ÚSP se stejnou kapacitou. Od 1. září 2000 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce kojenecké a batolecí kuchyně v hodnotě 14,5 milionu korun. V roce 2006 došlo ke sloučení všech tří kojeneckých ústavů v Ústeckém kraji - v Mostě, Teplicích a Rumburku - do jednoho společného zařízení nazvaného Kojenecké ústavy Ústeckého kraje. Toto spojení mělo za cíl zefektivnit správu a optimalizovat využití personálních i materiálních zdrojů.
Kojenecký ústav v Teplicích se nacházel ve dvou vzájemně propojených secesních vilách v lázeňské části města, nedaleko městského parku, dětského hřiště a centra města. Vily byly původně postaveny jako rodinná sídla pro dvě příbuzné rodiny. Před druhou světovou válkou však původní majitelé opustili město a budovy přešly do německého vlastnictví. Po skončení války byly obě budovy přizpůsobeny novému využití. V roce 1947 zde byl zřízen kojenecký ústav, který sloužil dětem z celého regionu více než šest desítek let. Jedna z vil byla určena pro děti kojeneckého věku, druhá pro batolata. Obě vily měly prostorné, vzdušné místnosti a obklopovala je velká zahrada přizpůsobená pro pobyt dětí. Za dobu svého provozu ústavem prošlo více než 4 600 dětí. Kapacita zařízení činila přibližně 64 míst - 40 pro kojence a 24 pro batolata. Druhá z vil sloužila po válce nejprve jako administrativní budova a ubytovna teplické nemocnice. Kojenecký ústav ukončil svůj provoz kolem roku 2010, kdy byl sloučen pod Kojenecké ústavy Ústeckého kraje.

U stadionu fungoval ústav pro kojence v severočeských Teplicích od roku 1957 a staral se o kojence a batolata, včetně dětí s různým postižením. Kapacita byla až 60 dětí. Ústav pro kojence získal značnou publicitu poté, co vešlo ve známost, že sem se odkládá většina dětí narozených dívkám opatřovaných kolem silnice E 55. Ústav pak musí vyvíjet velké úsilí, aby se co nejvíce těchto dětí podařilo umístit do náhradních rodin. Díky společnosti ČEZ získaly teplické děti nedávno nové útočiště. Prostřednictvím Výboru dobré vůle byly peníze použity na rekonstrukci jedné velké budovy v sousedství stávajícího kojeneckého ústavu. V novém objektu tak mohly být umístěny děti ve věku od jednoho do tří let, které se až dosud musely po dovršení jednoho roku odstěhovat z Teplic do Krupky či Trnovan, kde podmínky nebyly právě nejlepší.

Najdeme-li se krátce v rané historii Teplic, je třeba zmínit, že nejstarší období sahá až do pravěku. Doklady o pobytu člověka na území Teplic pocházejí z pazourkových čepelí z doby 40 000-10 000 let př. n. l., a zhruba 7000 let trvalého osídlení v 5. tisíciletí př. n. l. Keltské kultury ve 4. století př. n. l. zanechaly stopy v oblasti, která se později stala Teplicemi. Teplice díky Keltům bývají pokládány za jedny z nejstarších lázní ve střední Evropě. Romanizace a následné stěhování národů ovlivnily i osídlení Podkrušnohoří, kde se objevují sladěné vrstvy kultury a správy. Období existence kláštera v Teplicích se pojí s pravděpodobným založením kláštera kolem roku 1156-1167, kdy česká královna Judita durynská podle Vincentiova kronikáře založila klášter u teplých vod a k poctě sv. Jana Křtitele. Stavba kláštera a basilika sv. Jana Křtitele byla středobodem náboženského a společenského života, a archeologické nálezy ukazují na podobnost s basilíkou pražského hradu.
První městský vývoj Teplic jakožto tržní ves byl spojen s klášterem a poddanskou, avšak částečně svobodnou správou. V 15. století vznikl židovský obyvatel, mísená národnost a práva k městu; městský farní kostel zasvěcený Panně Marii je zmiňován v roce 1352, poslední zmínka o něm pochází z roku 1549. Husitské války zasáhly teplické kláštery a město; klášter byl několikrát vypleněn a řeholnice musely hledat útočiště. Po třicetileté válce následovalo období obnovy a rozvoje, město získalo významné privilegia a nadále rozvíjelo lázeňské tradice, hospodářství a kulturu.
| Počet dětí v ústavu | cca 850 do náhradní péče |
|---|---|
| Kapacita kojeneckého ústavu Teplice | 64 míst (40 kojenci, 24 batolata) |
| Rok zániku některých provozů | kolem 2010, sloučení do Kojeneckých ústavů Ústeckého kraje |

Současnost teplického kojeneckého ústavu zahrnuje péči o děti ve věku od jednoho do tří let v nových prostorách sousedícího objektu, financovaných i z darů a sponzorských projektů. Propojení zařízení s ostatními kojeneckými ústavy v kraji má za cíl zefektivnit správu a využití zdrojů, zatímco restituce původní budovy zůstává nevyřešena. V Teplicích pokračuje tradice péče o děti z různých sociálních podmínek a adaptace zařízení na aktuální potřeby společnosti.