Kojenenecké ústavy v Německu a ČR: transformační cesta k péči o ohrožené děti

V posledních letech se stále častěji diskutuje o potřebě ukončení činnosti kojeneckých ústavů a zajištění vhodnější formy péče pro nejmenší děti, které se ocitnou v ústavní péči. Zjišťování pokroku v této oblasti je klíčové pro pochopení současného stavu a budoucích směrů reformy.

Situace v České republice: Pokles počtu dětí v ústavech

Na počátku roku 2021 fungovalo v České republice 24 dětských domovů pro děti do 3 let věku (DD3). V nich pobývalo celkem 518 dětí, z čehož ve věku do 3 let včetně bylo 228 dětí. Počet dětí ve věku do tří let tak mezi roky 2018 a 2021 klesl téměř na polovinu. Celkový počet dětí umístěných v DD3 klesl pouze o 20 %, což je dáno nárůstem počtu dětí ve věku 4 a více let v těchto zařízeních. Aktuálně již děti ve věku 4 a více let představují nadpoloviční většinu (56 %) ze všech dětí v DD3. Téměř čtvrtina z dětí pobývajících v DD3 přitom byla ve věku 7 a více let - těchto dětí bylo v zařízeních téměř čtyřikrát více než novorozenců do 1 roku.

V roce 2020 bylo k pobytu v DD3 přijato 263 dětí, což bylo o 174 (40 %) méně než v roce 2019. K nejvýznamnějšímu poklesu počtu příjmů přitom došlo ve věkových kategoriích do 1 roku a do 3 let (v první z nich o 60 %, v druhé o 50 %). Naopak počet přijatých dětí ve věku 4 až 6 let a ve věku 7 a více let se mírně zvýšil.

Většina (77 %) dětí pobývala v DD3 na základě rozhodnutí soudu. Podíl tzv. smluvních pobytů, tedy pobytů na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní služby mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením, ovšem letos oproti roku 2020 vzrostl. Hlavním důvodem je výše popsaný narůstající podíl dětí ve věku 7 a více let, které jsou výrazně častěji umísťovány do zařízení pouze na základě smlouvy se zákonným zástupcem.

Nejohroženější jsou děti romského etnika. Zdravotní stav dítěte byl jedním z důvodů pro umístění v DD3 v 38 % případů, z důvodu násilí pobývalo v DD3 10 % dětí. Jak uvádí zpráva, skutečný výskyt uvedených jevů může být vyšší, protože zařízení nemusela mít u všech dětí k dispozici dostatek informací. Celkem zařízení identifikovala 275 dětí (53 %) jako děti romské, mezi dětmi od 1 do 3 let (včetně) byly téměř dvě třetiny romských. Podle údajů ministerstva je romských dětí v České populaci přibližně 3,7 %, což zhruba odpovídá podílu dětí s postižením. V DD3 je však romských dětí dvakrát až třikrát více než dětí s postižením.

Regionální rozdíly v umísťování dětí ukazují, že Ústecký kraj má desetkrát vyšší počet dětí umístěných do ústavu na 10 tisíc dětí do 6 let v populaci než Pardubický a Zlínský kraj, a čtyřikrát až šestkrát vyšší než ve většině ostatních krajů ČR. V Moravskoslezském kraji, který je zatížen sociálním vyloučením obdobně jako ostatní ale pojetí podílů je nižší.Polovina krajů si aktuálně vystačí pouze s pěti a méně místy v DD3 na 10 tisíc dětí do 6 let v populaci.

Cesta k dalšímu zlepšení a transformace

Zjištěná data ukazují, že kapacity pobytové péče o nejmenší děti je možné výrazně snížit. Nejdůležitějšími nástroji k tomu jsou posílení prevence, aby ohrožené děti mohly zůstávat ve svých původních rodinách, a rozšíření sítě pěstounů na přechodnou dobu. Taková péče je podle mnoha zdrojů výrazně efektivnější i levnější než pobyt dětí v ústavech.

V případě nezbytnosti umístit děti do pobytové péče lze tuto službu zajistit formou malé pobytové služby v rámci školských či sociálních zařízení, tedy dětských domovů pro starší děti nebo domovů pro osoby se zdravotním postižením. Klasické kojenecké ústavy by tak do budoucna nemusely být vůbec potřebné, stávající by se měly přeměnit na poskytovatele komunitních služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny. Zajišťování dlouhodobého pobytu dětí v DD3 by se mělo nadále postupně utlumovat. Řada z kojeneckých ústavů již má různé další služby v nabídce a je zřejmé, že vývoj tímto směrem postupuje. Z hlediska státu by bylo vhodné zacílit zvýšenou pozornost a zintenzivnit podporu uvedené transformace zejména v krajích steckém, Plzeňském a Karlovarském.

Blíží se úplný zánik kojeneckých ústavů

Zásadní změnu do systému přináší novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí zveřejněná ve Sbírce zákonů loni v říjnu. Podle ní od roku 2025 již nebude možné umísťovat děti ve věku 3 a méně let do ústavní péče a od ledna 2022 jsou k umístění dítěte do dětského domova pro děti do tří let (kojeneckého ústavu) přípustné pouze zdravotní důvody. Od letošního roku zároveň dochází ke zpřísnění dohledu nad umísťováním dětí do kojeneckých ústavů na základě smlouvy mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením poskytujícím danou službu. Zdůrazňovali, jak stát jejich udržováním jen vychovává generace deprivovaných dětí, aniž by řešil podstatu problému - důvody, proč děti v ústavech končí.

Čtěte také: Po nekonečných sedmnácti letech se v první srpnový týden konečně zadařilo: ve sněmovně prošlo hlasování o reformě péče o ohrožené děti a všechno nasvědčuje tomu, že Česko, poslední země v Evropě, kde ještě kojenecké ústavy pro děti do tří let fungovaly, se v oblasti péče o ohrožené děti konečně posune o velký kus dál. Umisťování dětí do tří let do kojeneckých ústavů má skončit k roku 2024.

Ano, reforma není dokonalá, protože řada zemí zrušila tento typ péče pro děti do šesti let i starší. Nadto se ve sněmovně nepodařilo prosadit, aby se reforma týkala i dětí s třetím a čtvrtým stupněm postižení. I tak jde ale o dobrou zprávu.

Situace v Německu

V Německu probíhá transformace péče o ohrožené děti již delší dobu. Systém se zaměřuje na podporu rodin a rozvoj alternativních forem péče, jako je pěstounská péče a komunitní centra. Kojenecké ústavy v tradičním pojetí již v Německu téměř neexistují. Místo toho se klade důraz na individuální potřeby dítěte a jeho začlenění do rodinného prostředí, případně do malých skupinových zařízení s rodinnou atmosférou.

Německý systém klade velký důraz na včasnou intervenci a prevenci, aby se předešlo umísťování dětí do ústavní péče. V případě, že je ústavní péče nezbytná, preferují se menší, lokalizovaná zařízení, která nabízejí komplexní služby.

Klíčové principy německého systému

• Podpora biologických rodin: cílem je udržet děti v jejich původních rodinách co nejdéle, poskytováním sociální, psychologické a finanční podpory.
• Rozvoj pěstounské péče: pěstounská péče je považována za nejlepší alternativu k péči v biologické rodině, s důrazem na dlouhodobé a stabilní vztahy.
• Malá skupinová zařízení: pokud je ústavní péče nezbytná, preferují se malá zařízení s rodinnou atmosférou, která umožňují individuální přístup k dítěti.
• Profesionalizace péče: důraz je kladen na kvalifikovaný personál a jeho průběžné vzdělávání.

Srovnání a výhled do budoucna

Zatímco Česká republika prochází fází postupného omezování kojeneckých ústavů a hledání alternativních forem péče, Německo má v této oblasti již delší tradici a pokročilejší systém. Oba systémy se však shodují v klíčovém principu: nejlepším zájmem dítěte je vyrůstat v rodinném prostředí.

Maďarská odbornice na práva dětí Maria Herczogová v rozhovoru s Hospodářskými novinami kriticky zhodnotila situaci v Česku a připomněla, že Česko bylo poslední evropskou zemí lpící na kojeneckých ústavech. Reforma péče o ohrožené děti postupně směřuje k transformaci, avšak tempo je rozdílné napříč zeměmi.

Klíčové poznámky a praktické souvislosti

1. Transformace péče zdůrazňuje prioritu rodin a komunitních služeb nad dlouhodobým pobytem dětí v ústavech.
2. V Německu se upřednostňuje prevence a včasná intervence, méně center s velkým počtem dětí a více malých zařízení rodinného typu.
3. V ČR se zvažuje postupné utlumování DD3 a transformace pobytových služeb v rámci komunitních a školských zařízení.
4. Regionální disparity v ČR ukazují potřebu cílené podpory transformace zejména v Ústeckém, Plzeňském a Karlovarském kraji.

Prostor pro tabulku

tags: #kojenecke #ustavy #v #nemecku #a #cesku