Kojenecké ústavy pro děti do 3 let: stav, změny a cesta k rodinné péči

Už řadu let se mluví o tom, že by bylo dobré ukončit činnost kojeneckých ústavů a pro potřebné nejmenší děti zajistit vhodnější formy péče. Jsme jednou z posledních vyspělých zemí, která umisťuje ty nejmenší děti do ústavní péče a nechává je tam až do dospělosti.

Současný stav a trendy v počtech dětí v kojeneckých ústavech

Na počátku roku 2021 fungovalo v České republice 24 dětských domovů pro děti do 3 let věku (DD3). V nich pobývalo 518 dětí, z toho ve věku do 3 let včetně bylo 228 dětí. Počet dětí ve věku do tří let tak mezi roky 2018 a 2021 klesl téměř na polovinu. Celkový počet dětí umístěných v DD3 klesl pouze o 20 %, důvodem je nárůst počtu dětí ve věku 4 a více let v těchto zařízeních.

Aktuálně již děti ve věku 4 a více let představují nadpoloviční většinu (56 %) ze všech dětí v DD3. Téměř čtvrtina z dětí pobývajících v DD3 přitom byla ve věku 7 a více let - těchto dětí bylo v zařízeních téměř čtyřikrát více než novorozenců do 1 roku.

V roce 2020 bylo k pobytu v DD3 přijato 263 dětí, což bylo o 174 (40 %) méně než v roce 2019. K nejvýznamnějšímu poklesu počtu příjmů přitom došlo ve věkových kategoriích do 1 roku a do 3 let (v první z nich o 60 %, v druhé o 50 %). Naopak počet přijatých dětí ve věku 4 až 6 let a ve věku 7 a více let se mírně zvýšil.

Právní tituly pobytu a migrace mezi typy umístění

Většina (77 %) dětí pobývala v DD3 na základě rozhodnutí soudu. Podíl tzv. smluvních pobytů, tedy pobytů na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní služby mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením, ovšem letos oproti roku 2020 vzrostl. Hlavním důvodem je výše popsaný narůstající podíl dětí ve věku 7 a více let, které jsou výrazně častěji umísťovány do zařízení pouze na základě smlouvy se zákonným zástupcem.

Zdravotní a sociální důvody umisťování a nerovnosti

Zdravotní stav dítěte byl jedním z důvodů pro umístění v DD3 v 38 % případů, z důvodu násilí pobývalo v DD3 10 % dětí. Jak uvádí zpráva, skutečný výskyt uvedených jevů může být vyšší, protože zařízení nemusela mít u všech dětí k dispozici dostatek informací.

V reakci na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva byla rovněž zjišťována etnicita dětí umístěných v DD3. Celkem zařízení identifikovala 275 dětí (53 %) jako děti romské, mezi dětmi od 1 do 3 let (včetně) byly téměř dvě třetiny romských. Podle údajů ministerstva je romských dětí v České populaci přibližně 3,7 %, což zhruba odpovídá podílu dětí s postižením. V DD3 je však romských dětí dvakrát až třikrát více než dětí s postižením.

Regionální rozdíly v umisťování dětí

Z údajů o umísťování dětí v DD3 z regionálního hlediska vyplývá, že počet dětí umístěných do ústavu na 10 tisíc dětí do 6 let v celkové populaci je v Ústeckém kraji desetkrát vyšší než v krajích Pardubickém a Zlínském a čtyřikrát až šestkrát vyšší než ve většině ostatních krajů ČR. Polovina ze všech krajů si aktuálně vystačí pouze s pěti a méně místy v DD3 na 10 tisíc dětí do 6 let v populaci. Za pozornost stojí, že v Moravskoslezském kraji, který je zatížen sociálním vyloučením a jinými sociálními problémy obdobně jako kraje Ústecký a Karlovarský, je podíl umísťovaných dětí výrazně nižší.

Právní změny a postupné ukončení kojeneckých ústavů

Zásadní změnu do systému přináší novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí zveřejněná ve Sbírce zákonů loni v říjnu. Podle ní od roku 2025 již nebude možné umísťovat děti ve věku 3 a méně let do ústavní péče a od ledna 2022 jsou k umístění dítěte do dětského domova pro děti do tří let (kojeneckého ústavu) přípustné pouze zdravotní důvody. Od letošního roku zároveň dochází ke zpřísnění dohledu nad umísťováním dětí do kojeneckých ústavů na základě smlouvy mezi zákonným zástupcem dítěte a zařízením poskytujícím danou službu.

V srpnu 2021 bylo co slavit. Poslanci a poslankyně po patnácti letech debat a mnoha předchozích marných snahách odhlasovali, že se kojenecké ústavy konečně zruší. Dostatečný počet poslanců a poslankyň tehdy rozhodl o tom, aby kojenecké ústavy (oficiálně se jmenují dětské domovy pro děti do tří let) na konci roku 2024 definitivně zanikly. Posléze ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo v novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí s návrhem, aby se fungování ústavů prodloužilo ještě o další dva roky. Skončit by tak měly až na konci roku 2026.

Transformace zařízení a nové role

„Klasické kojenecké ústavy“ by tak do budoucna nemusely být vůbec potřebné, ty stávající by se měly přeměnit na poskytovatele komunitních služeb pro ohrožené děti a jejich rodiny. Řada z kojeneckých ústavů již má různé další služby v nabídce a je zřejmé, že vývoj tímto směrem postupuje. Zajišťování dlouhodobého pobytu dětí v DD3 by se mělo nadále postupně utlumovat.

Po zrušení kojeneckých ústavů je situace naopak komplikovaná například v Praze. „Přestože jednoznačně razíme umisťování dětí vždy do rodinného prostředí, stále nemáme dostatečné množství náhradních rodin. V praxi je pak velmi komplikované hledat pro děti v ohrožení bezpečné prostředí,“ uvedl mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Přechodná a dlouhodobá pěstounská péče jako alternativa

V pěstounské péči na přechodnou dobu může být dítě umístěno maximálně na jeden rok. Účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je zejména poskytnout rodičům dítěte čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě do své péče, nebo se pro dítě našla jiná vhodná stabilní náhradní rodina. Malé děti už se umisťují do přechodné pěstounské péče a tento systém je funkční.

V Česku je podle serveru Buď In Pěstoun, který spravuje ministerstvo práce, k 31. březnu zhruba šedesátka rodin připravených ihned přijmout dítě. Okamžitě přijmout dítě mohlo v polovině prosince sedm desítek přechodných pěstounských domácností. Vyplývá to z evidence ministerstva práce. To už dřív uvedlo, že všechny děti budou mít od ledna péči zajištěnou.

Nábor pěstounů, kampaně a regionální příklady

Náborové kampaně připravuje i ministerstvo práce a sociálních věcí, a to pomocí již zmíněných webových stránek Buď In pěstoun, kde případní zájemci naleznou potřebné informace. Vyvrací také některé mýty o náhradní rodinné péči a zájemci si mohou přečíst i jednotlivé příběhy. Jsou zde také informace o kapacitách pěstounů, jsou ale orientační, jelikož se proměňují každým dnem.

Podle mluvčí Moravskoslezského kraje Nikoly Birklenové je to právě i díky masivní kampani „Dejme dětem rodinu“. „Myslím, že je to díky té kampani. Podařilo se nám vytvořit síť pěstounů, třikrát do roka pořádáme velkou celodenní akci, hrají kapely, jde o velký den rodin,“ uvedla Birklenová. Kraj se podle ní snaží stále oslovovat nové lidi. „Naštěstí máme nadstandardní kapacity. (...) V pohotovosti je přes deset přechodných pěstounů, kteří jsou schopni si ohrožené dítě ihned převzít,“ dodává.

Průkopníkem v rušení ústavů byl Zlínský kraj, který je uzavřel již v roce 2016. „V té době v kraji fungovala dvě zařízení tohoto typu a bylo v nich umístěno jediné dítě. Tomuto kroku předcházelo postupné snižování počtu dětí umisťovaných do kojeneckých ústavů,“ uvedla mluvčí krajského úřadu Soňa Ličková. Systém péče bez kojeneckých ústavů ve Zlínském kraji podle ní funguje dlouhodobě dobře.

Problémy a nedostatky: kde chybějí pěstouni

Nedostatkem podle zástupců krajů je zejména nedostatek pěstounů pro děti se specifickými potřebami, pro sourozenecké skupiny a pro děti staršího věku. „Přechodných pěstounů, kteří by do své péče převzali dva sourozence, je velmi málo, a více než dvě děti je spíše výjimečné. Naproti tomu řeší pracovníci OSPODu umisťování sourozeneckých skupin velmi často,“ podotýká Karel Giampaoli z Ústeckého kraje.

„Anamnéza dětí, které jdou do náhradní rodinné péče (NRP), bývá velmi složitá, často se jedná o děti výrazně traumatizované, s velkými nároky na budoucí pečovatele,“ podotýká také Hofman z pražského magistrátu. Zástupci krajů se také shodují, že mezi hlavní úskalí získávání nových pěstounů patří složité legislativní zakotvení pěstounství či náročnost procesu. „Také kontakty s biologickou rodinou dítěte, nerealistická očekávání ze strany pěstounů i nedostatečná připravenost systému na podporu a služby pro pěstounské rodiny,“ vysvětluje Drozd z Jihomoravského kraje.

Podle radního Středočeského kraje pro sociální oblast Martina Hrabánka (ODS) je nedostatek pěstounských rodin dlouhodobý problém, který se netýká jen Středočeského kraje. Získávání nových pěstounů „brzdí především administrativní náročnost procesu, nedostatečné povědomí veřejnosti o možnostech pěstounství a také obavy z finanční a psychické náročnosti této role,“ řekl.

Mezikrajská spolupráce a neodkladná péče

Pokud se nějaké dítě ocitne v ohrožení a není v danou chvíli k dispozici volný přechodný pěstoun, mají kraje vypracován metodický postup. Podle mluvčího Jihomoravského kraje Martina Drozda se využívá institut neodkladné péče, která může trvat přibližně dva dny - tedy do doby, než OSPOD najde náhradní řešení. „Neodkladnou péči jsou povinni zajišťovat i aktuálně obsazení přechodní pěstouni nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). Využívá se rovněž mezikrajská spolupráce, kdy lze umístit dítě k přechodnému pěstounovi v jiném kraji,“ podotýká Drozd.

Pardubický kraj, který má pěstounů dostatek, spolupráci nejčastěji využívá u dětí, které mají kontakt s rodiči, kteří se zdržují v jiném kraji, nebo například je třeba zajistit specializovanou zdravotní péči, takže jsou využiti pěstouni v blízkosti fakultních nemocnic. „Stejně tak jsou pěstouni na přechodnou dobu Pardubického kraje připraveni přijmout děti z jiných krajů. Například v roce 2024 bylo u nás umístěno třináct takových dětí,“ dodala Helena Zahálková.

Financování: úspora preventivní péče vs. náklady ústavní péče

Měsíční pobyt dítěte v kojeneckém ústavu stojí veřejné zdroje 55 tisíc korun. Preventivní pomoc rodině, která se potýká s problémy a hrozí jí odebrání dítěte, vyjde za měsíc na 7 tisíc korun za dítě. Stát přitom do prevence investuje jen 8% z celkového objemu peněz určených na ohrožené děti. Vyplývá to z nové Analýzy financování systému péče o ohrožené děti v ČR, kterou vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Jsme přesvědčeni o tom, že dostupné zdroje je možné využít efektivněji, pokud budou přesměrovány do preventivních služeb,“ říká národní ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.

Typ služby Náklady na dítě/měsíc (Kč)
Terénní práce s rodinou 7 249
Náhradní rodinná péče 19 984
Dětské domovy pro děti do 3 let (kojenecké ústavy) 55 111
Dětské domovy (děti nad 3 roky) 36 323

Úspěchy a výzvy v transformaci systému

V srpnu 2021 poslanci rozhodli o zrušení kojeneckých ústavů, po letech úsilí odborníků a řady organizací konečně došlo ke změně. Novela zákona o ochraně dětí od roku 2025 zakazuje děti do tří let umísťovat do ústavních zařízení. Počáteční obavy o umisťování malých dětí se podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové nepotvrdily: „Víme, že je ze strany ministerstva práce a sociálních věcí nadále krajům poskytována a nabízena metodická podpora. Obavy budila na začátku roku spíše situace nového umisťování malých dětí, pro které již nyní nelze využít žádný typ ústavní péče.

Dvě pětiny chlapců a děvčat se dostaly do rodin. Zbývající děti přešly do jiných domovů, nebo zůstaly v přeměněném zařízení. Dosavadní kojenecké ústavy se transformovaly na dětské azylové domy, stacionáře či zdravotnická zařízení. „Z hlediska dětských práv a potřeb dětí je zcela nepochybná nutnost přizpůsobovat služby ohroženým dětem, nikoliv naopak. Škodlivý vliv kolektivní péče ... na neuropsychický vývoj dětí a vysoká míra rizika deprivace, jsou jednoznačnými důvody pro ukončení tohoto typu péče,“ uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková.

Co zbývá řešit

Mezi hlavní výzvy patří zvýšení počtu přechodných i dlouhodobých pěstounů, zejména pro děti se specifickými potřebami a sourozenecké skupiny, zjednodušení a zrychlení schvalovacího procesu pro zájemce o pěstounství, posílení finanční i odborné podpory pěstounských rodin a širší informační kampaně zaměřené na osvětu veřejnosti. „Důležitá je také spolupráce mezi krajem, obcemi a neziskovými organizacemi, které se věnují náboru a podpoře pěstounů,“ uvedl radní Středočeského kraje Martin Hrabánek.

Podle ministerstva práce a sociálních věcí je třeba například zvýšit podporu přechodných i dlouhodobých pěstounů připravených přijmout děti s handicapem či sourozence, a to pomocí peněz i lepší dostupnosti odlehčovacích služeb. Pro zvýšení odměn je ale nutná změna legislativy. Zmíněná novela zjednodušuje proces posuzování zájemců o pěstounství a upravuje podmínky pro organizace, které pěstounům pomáhají.

Infografika: Pokles počtu dětí do 3 let v DD3 a nárůst starších dětí

Pěstounská péče: pro lásku se můžete rozhodnout | Jana Frantíková | TEDxPrague

V mnoha krajích přechod proběhl hladce, v jiných nadále chybějí kapacity. Kapacity pobytové péče o nejmenší děti je možné výrazně snížit. Jak uvádí závěrečná zpráva ze šetření, nejdůležitějšími nástroji k tomu jsou zejména posílení prevence, aby ohrožené děti mohly zůstávat ve svých původních rodinách, a rozšíření sítě pěstounů na přechodnou dobu. Podle mnoha zdrojů je taková péče výrazně efektivnější i levnější než pobyt dětí v ústavech.

Mapa: Regionální rozdíly v umisťování dětí do DD3 podle krajů

Je jasné, že přesměrování prostředků do prevence a podpora transformace zařízení na komunitní služby představují cestu, jak snížit škodlivé dopady ústavní péče a zajistit dětem péči v rodinném prostředí.

tags: #kojenecke #ustavy #pro #deti #do #3