Transformace kojeneckých ústavů v České republice: odborné a kvalifikační práce, jejich význam a současné trendy

Kojenecké ústavy, které v minulosti sloužily nejmenším dětem bez rodinného zázemí, už nejsou součástí systému péče o ohrožené děti v České republice. Podle údajů MPSV se většině dětí podařilo najít lepší řešení než ústavní péči. Asi 41 % dětí se vrátilo do bezpečného prostředí vlastní nebo náhradní rodiny.

Transformace systému a klíčové kroky

Transformace systému: Proces transformace kojeneckých ústavů trval několik let a zahrnoval nejen ukončení činnosti některých zařízení, ale i změny v jejich fungování. Chci poděkovat všem, kdo se na úspěšném skončení překonaných ústavů podíleli, zejména kolegům z OSPOD a pěstounským rodinám. Díky nim má většina dětí šanci vyrůstat v prostředí, které lépe odpovídá jejich potřebám. MPSV zdůrazňuje, že péče o děti zůstává prioritou.

Od roku 2014 nebudou děti do 3 let umisťovány do ústavní péče. To řekl před sedmi lety ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Dnes ale jen s výjimkou Zlínského kraje stále posíláme nezaopatřené děti do kojeneckých ústavů a vláda nedávno zamítla další pokus ministryně Michaely Marksové situaci změnit. Pakliže neposílíme prevenci a nepřeklopíme pozornost, lidské i finanční zdroje od ústavní péče směrem k včasné pomoci a prevenci, nadále bude spousta dětí odebírána z rodin, a stát tak bude deklarovat hlavně podporu péče v ústavních zařízeních.

„Většina státních prostředků putuje ale právě do ústavní péče, která je v přímém rozporu s Mezinárodní úmluvou o právech dítěte. Na jedno dítě v kojeneckém ústavu jde zhruba sedm set sedmdesát tisíc korun ročně. Do rodiny, která má ohrožené dítě, jde šestadvacet tisíc korun za rok.“

Děti se k nám dostávají na základě rozhodnutí soudu, orgánů sociálně-právní ochrany, protože jiná možnost v tom okamžiku není. Nejsou ani pěstouni, ani přechodní pěstouni, vlastní rodina selhává, sanační procesy v terénu neprobíhají, ale dítě nemůže zůstat bez ochrany. Terénní a sociální práce by se měla napřít k tomu, aby se sanace rodiny jako takové dařila. Ale tím, že nebude kojenecký ústav, se situace nezlepší. Společnost by se měla dostat do takového stavu, aby ústavy nebo jiná forma náhradní péče nemusely být.

Právní rámec a evropská optika

Česká republika do roku 2025 měnila pravidla a postupy: Zákaz umisťování dětí do kojeneckých ústavů do tří let byl součástí širší strategie ochrany dětí. Ke konci minulého roku pak kojenecké ústavy fungovaly definitivně a jejich transformace na jiné formy péče pokračovala. Šéfpověření aktéři uváděli, že z hlediska dětských práv je nutné přizpůsobovat služby ohroženým dětem, nikoliv naopak. Změna byla často vnímána jako krok správným směrem, i když s sebou nesla výzvy pro komunikaci mezi resorty a samotný implementační proces.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové šlo o krok správným směrem a další výzvy čekají. Dodala, že „kojenenecké ústavy již neplnily svůj účel.“ Ředitel Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd zdůraznil, že změna proběhla bez větších problémů a systém se připravoval, zařízení se transformovala. Malé děti už se umisťují do přechodné pěstounské péče a tento systém je funkční.

Vznik a role pěstounské péče na přechodnou dobu

Přechodná pěstounská péče má za cíl poskytnout rodičům čas k nápravě a potvrdit, že dítě může být vráceno do rodiny, či nalezeno vhodné dočasné řešení. Maximální doba pobytu v této péči bývá jeden rok, ale skutečná praxe ukazuje různorodé délky v závislosti na konkrétní situaci. Terénní a sociální práce napomáhají sanaci rodin a snižování potřeby ústavní péče.

Nábor a podpora pěstounů je klíčovou součástí transformace. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje kampaně a informační materiály na webu Buď In pěstoun, aby zájemci získali relevantní informace a mohli uvažovat o pěstounství. Příkladem úspěchu je Moravskoslezský kraj, který díky kampani Dejme dětem rodinu dosáhl zvýšené kapacity pěstounů a vybudoval stabilní síť.

Regionální rozdíly a aktuální situace

V Pardubickém kraji je nyní 35 připravených pěstounů na přechodnou dobu a situace v regionu je hodnocena jako dostatečná. Plzeňský kraj uvedl, že noví pěstouni přibývají, ale kapacita není optimální. Vysočina uvádí, že pro děti do tří let je kapacita dostatečná, avšak problém představují děti se specifickými potřebami. V Praze a Ústeckém kraji je situace komplikovanější kvůli nedostatku náhradních rodin a přetrvávajícím tlakom na řešení za každou cenu. Liberecký a Olomoucký kraj rovněž ukazují na potřebu posílit počet pěstounů a zlepšit připravenost systému pro specifické potřeby dětí.

Mezikrajová spolupráce existuje a vychází z institutu neodkladné péče a možnosti umístit dítě do jiného kraje, pokud v daném kraji není k dispozici vhodné řešení. Příkladem je Ústecký kraj, který v roce 2025 umístil patnáct dětí mimo svůj kraj díky této spolupráci. Pardubický kraj často využívá pěstouny v blízkosti fakultních nemocnic pro zajištění zdravotní péče a pro děti s kontaktem na rodiče, kteří se zdržují v jiném kraji.

Výzvy a perspektivy do budoucna

Hlavními výzvami zůstávají získávání nových pěstounů, zvláště pro děti staršího věku, sourozenecké skupiny a děti se specifickými potřebami. Nedostatek dlouhodobých pěstounů pro tuto cílovou skupinu zůstává, stejně jako administrativní náročnost procesu získávání nových zájemců. Odborníci a zástupci krajů proto volají po zjednodušení a zrychlení schvalovacího procesu, lepší podpoře pěstounských rodin a širší informační kampani. Důležitá je také spolupráce mezi krajem, obcemi a neziskovými organizacemi, které se věnují náboru a podpoře pěstounů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí zdůrazňuje, že chce zvýšit podporu přechodných i dlouhodobých pěstounů připravených přijmout děti s handicapem či sourozence, avšak k realizaci je potřeba legislativní změna. Novela zákona o ochraně dětí z roku 2025 zakazuje děti do tří let umísťovat do ústavních zařízení a napomáhá k racionalizaci sítě služeb pro ohrožené děti.

Praktické souvislosti a dopady na rodiny

  • Podle údajů z místa i průzkumů byla většina dětí převedena do rodinné péče, ať už do rodin biologických či náhradních.
  • Přechodná pěstounská péče je využívána jako dočasné řešení, kdy dítě zůstává v bezpečném prostředí a má čas na adaptaci.
  • Krajská podpora a náborové kampaně se zaměřují na zviditelnění možnosti pěstounství a na snížení stigmatizace ohrožených rodin.
Infografika: Proces transformace kojeneckých ústavů a náhradní péče

Je důležité sledovat i mezinárodní zkušenosti: některé země nastavují limity pro věk dítěte v ústavní péči a kladou důraz na rodinné prostředí a pěstounskou péči. V Česku je cílem zajistit, aby všechna ohrožená dítě našla bezpečné prostředí v rodině nebo v stabilní pěstounské rodině, a aby ústavní péče nebyla první volbou.

Jak se dělají odborné a kvalifikační práce o kojeneckých ústavech

Odborné a kvalifikační práce se zabývají vývojem systému péče, jeho transformačním procesem a efektivitou jednotlivých náhradních forem péče. Důraz se klade na srovnání nákladů, dopadů na vývoj dětí a na společenské a legislativní kontexty. Práce často reflektují zkušenosti z krajů, rozdíly v přístupu k sourozencům a dětem se specifickými potřebami, a roli náboru pěstounů.

Konec kojeneckých ústavů? Reportáž ČT1 v pořadu 168 hodin

„Z hlediska dětských práv a potřeb je zcela nepochybná nutnost přizpůsobovat služby ohroženým dětem, nikoliv naopak. Škodlivý vliv kolektivní péče na neuropsychický vývoj dětí je jedním z důvodů pro ukončení tohoto typu péče.“

tags: #kojenecke #ustavy #kvalifikacni #prace