Zastoupení dětí mezi zemřelými u nás nepřekračuje půl procenta. Ačkoliv je úmrtnost dětí v některých částech světa stále vážný problém, v České republice tomu tak není. Úmrtnost dětí je u nás velmi nízká a nadále se mírně snižuje. Přesto ročně zasáhne několik set rodičů.
Historické změny a současný stav úmrtnosti dětí
Obrovský skok za 100 let: v posledních patnácti letech tvořily děti do 15 let 14-16 % populace Česka, mezi zemřelými jich však bylo pouze 0,3-0,5 %, přičemž od roku 2020 se drží na 0,3 %. V absolutním počtu jich ročně v tomto období zemřelo 360 (rok 2023) až 539 (rok 2009).
Před sto lety, ke konci 1. poloviny 20. let, byl podíl dětí mezi všemi úmrtími téměř třicetiprocentní, v dalších desetiletích však poměrně rychle klesal. Pod deset procent se poprvé dostal v roce 1953, pod pět procent hned v roce 1959 a do roku 1996 se zastoupení dětí mezi zemřelými obyvateli Česka snížilo pod jedno procento.
Z dat úmrtnostních tabulek, očištěných od sezónních výkyvů a odlišné věkové struktury populace, lze vyčíst, že pokud by v dalších letech úmrtnost dětí zůstala na úrovni roku 2023, tak se věku 15 let nedožije pouze 0,37 % živě narozených chlapců a 0,33 % děvčat. Před patnácti lety se stejný ukazatel nacházel na hodnotách 0,53 % pro chlapce a 0,44 % pro děvčata. V polovině 20. století se však 15. narozenin nedožilo 9 % chlapců a více než 7 % dívek.
Podobně jako u úmrtnosti dospělých platí, že dětská úmrtnost je obecně o něco vyšší u chlapců. Úhrnná míra úmrtnosti dětí ve věku 0-14 let byla v průměru posledních pěti let u chlapců vyšší než u děvčat o necelou jednu čtvrtinu (0,26 vs. 0,21). Ve srovnání s předchozími pětiletkami byl rozdíl mezi pohlavími nižší (0,31 vs. 0,24 a 0,35 vs. 0,28).
Kojenecká úmrtnost a její významné souvislosti
Vývoj úmrtnosti kojenců (do dosažení věku 1 roku) ukazuje, že kojenecká úmrtnost zůstává klíčovým indikátorem dětské zdravotní situace. Loňský rok ukázal 2,2 ‰ (kojenec na 1000 živě narozených), což je nejnižší hodnota v historii Česka spolu s rokem 2021. Tento trend odpovídá i nízkým hodnotám v dalších evropských zemích (Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Estonsko, Itálie).
Najmenší riziko úmrtí bývá v intervalu 4-12 let, kde se v průměru do 10 úmrtí na 100 tisíc obyvatel. Se začátkem puberty stoupá úmrtnost mírně a s věkem dále roste. Kojenecká úmrtnost v ČR je považována za jednu z nejnižších na světě; již od konce 90. let patří mezi velmi příznivé hodnoty.
Příčiny úmrtí kojenců a jejich změny v čase
Nejčastější příčiny dětských úmrtí se významně liší od příčin u dospělých, infekční choroby mají ve vývoji dětské úmrtnosti nižší váhu. Příčiny kojeneckých úmrtí se z hlediska mezinárodní klasifikace dělí na kapitolu „Některé stavy vzniklé v perinatálním období“, která stojí za více než polovinou úmrtí kojenců (52,5 % v období 2019-2023). Mezi nejčastější patří respirační a kardiovaskulární poruchy, následně poruchy v souvislosti se zkráceným těhotenstvím a nízkou porodní hmotností a krvácivé stavy a hematologické poruchy plodu a novorozence.
Druhou pozici zaujímají vrozené vady a chromozomální abnormality (18,1 %). Třetí skupina (9,6 %) zahrnuje stavy soustředěné v kapitole „Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy“, mezi nimiž je významný podíl syndromu náhlého úmrtí kojence (SIDS). Čtvrté místo připadá vnějším příčinám smrti (5,0 %). O něco nižší podíl připadá na nemoci oběhové, dýchací či nervové soustavy (3,3 %, 3,2 %, 2,5 % v letech 2019-2023).
V dlouhodobějším srovnání se ukazuje, že největší změny přineslo snížení podílu vrozených vad na příčinách dětských úmrtí 1-14 let (z 11 % na 5 %), na úkor nárůstu u nemocí oběhové soustavy a u znaků a abnormálních nálezů. Zároveň došlo ke snížení úmrtnosti na zhoubné nádory, na nervovou soustavu i na vnější příčiny; stagnace byla jen u vnějších příčin u dětí ve věku 5-9 let.
Další faktory a trendy: nehody, nádory a dopad moderního života
V dalších věcích klesá význam vrozených vad; nejčastější příčinou úmrtí dětí 1-14 let jsou vnější příčiny (dopravní nehody, utopení, jiné nehody, násilí) a u starších dětí se objevují i sebevraždy. Zhoubné nádory zůstávají druhou nejběžnější kategorií ve všech věkových skupinách, nejvíce u dětí 5-9 let (13 %) a 10-14 let (18 %).
Obecně jsou nejčastějšími lokalizacemi zhoubné nádory mozku (36 % úmrtí na nádory v letech 2019-2023). Důležitým podílem u všech věkových kategorií jsou nemoci nervové soustavy (12-13 %), nejčastěji „Jiné poruchy mozku“ včetně edému mozku, mozkové obrny a epilepsie. Dýchací choroby a zápaly plic hrají v dalších letech významnou roli.
Srovnání s roky 2009-2013 ukazuje, že největší změnou byla redukce podílu úmrtí na vrozené vady a chromozomální abnormality, na úkor nárůstu u oběhových chorob a u stavů označených jako „Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy“.
Vnější příčiny u 5-9letých dětí zůstaly relativně stabilní, avšak u jiných věkových skupin poklesly; u některých kategorií došlo i ke snížení u úmrtnosti na zhoubné nádory, nervové a u vnějších příčin.
Role zdravotnického systému a státní politiky
ČR si u kojenecké úmrtnosti udržuje jednu z nejnižších hodnot na světě, srovnatelnou se severskými státy a dokonce lepší než Německo. „Kvalita dětského lékařství je v ČR tradičně velmi vysoká,“ říká Martin Balada. Celý systém péče o těhotnou ženu a novorozence je dlouhodobě prioritou; máme široký screeningový program v těhotenství, sledují nás rodičky po celou dobu těhotenství a intervenovat lze i při odchylkách. Pokrok v péči o novorozence s nízkou porodní hmotností a nové léčebné technologie dále zlepšují výsledky.
Za posledních 35 let došlo k významným posunům: kojenecká úmrtnost klesla z cca 10 na 2,2 každých 1000 živě narozených dětí. Zároveň se posiluje centralizace péče o nejvážnější případy: 60 porodnic základní úrovně, 15 perinatologických center intermediární péče a 12 perinatologických center s intenzivní péčí. Podíl porodů ukončených císařským řezem je pod průměrem EU a dlouhodobě klesá; využívání kleští a vakuumextraktoru je nízké; komplikace jsou na obvykle nízké úrovni.
Podle různých studií je klíčové zajistit plnou dostupnost péče o maminky a novorozence v každém kraji a neustálé zlepšování kvality péče. Zároveň se pracuje na standardizaci nemocničních informačních systémů a otevřených datech v rámci perinatologické péče a reprodukčního zdraví.
Podíl dětí, u nichž v letech 1990-2021 došlo k výraznému poklesu úmrtnosti ve věku 5-9 let (z 9,6 % na 3,5 % na 1000 dětí) a u dospívajících 15-19 let (z 2,9 % na 1,4 %), odráží širší globální trend, kde ekonomický růst a investice do zdraví a vzdělání zlepšují kvalitu života dětí. Petici o významu prevence, očkování a dostupnosti kvalitní péče zdůrazňuje i mezinárodní instituce, jako jsou WHO a UNICEF, které poukazují na nutnost lepší sběr dat a monitorování zdravotních ukazatelů v nejzranitelnějších regionech světa.
Regionální a globální souvislosti: co nám říkají čísla z Číny a globální vývoj
V kontextu globálních trendů stojí za zmínku i demografické změny v Číně: loni zanikl trend růstu populace a počet úmrtí překročil počet narozených; celkový počet obyvatel klesl na 1,4 miliardy. Čínská vláda reaguje na pokles porodnosti reformami podpory rodin, zatímco některé vysoké mezinárodní organizace vyzývají k posílení komunitní zdravotní péče a kontinuity péče kolem porodu a v raném věku. Tyto globální i regionální trendy ukazují důležitost silného a dostupného zdravotnického systému pro zajištění nízké kojenecké úmrtnosti i pro další generace.
Infografiky a vizuální doplnění

Tabulky a data
| Dobrá praxe | Popis |
|---|---|
| Screening těhotných | Řada chorobných stavů je zachycena včas, intervence možná včas |
| Široká síť porodnic | 60 porodnic PRIMÁRNÍ úrovně, 15 center intermediární péče, 12 center intenzivní péče |
| Podíl císařských řezů | Pod průměrem EU, nízký podíl použití kleští a vakuumextraktoru |
Diskuze: co to znamená pro budoucnost českého zdravotnictví
V souhrnu lze říci, že Česká republika si u kojenecké úmrtnosti udržuje jednu z nejnižších hodnot na světě díky kvalitní perinatologické péči, širokému screeningu a centralizaci péče pro nejtěžší případy. Pokračující úsilí by mělo směřovat k ještě lepším procesům standardizace dat, rozšíření dostupnosti péče ve všech krajích a monitorování rizikových faktorů, včetně socioekonomických nerovností a vlivu digitálních technologií na chování a zdraví dětí.