Kojenecká a novorozenecká úmrtnost v České republice v roce 2007

V České republice patří mezi země s jednou z nejnižších kojeneckých úmrtností v Evropě. V roce 2007 se tato bilance ještě zlepšila, čímž se potvrdil dlouhodobý pozitivní trend. Z celkového počtu 114 632 živě narozených dětí zemřelo v prvním roce života 360 kojenců, z toho 218 chlapců a 142 dívek. Kojenecká úmrtnost tak dosáhla historického minima 3,14 promile. Pro srovnání, v roce 2006 činila 3,3 promile.

Podobně nízkou kojeneckou úmrtnost vykazují také některé skandinávské země, Španělsko a Slovinsko. V roce 2007 bylo v České republice zaznamenáno 315 mrtvě narozených dětí, což představuje pokles podílu mrtvě narozených dětí z 2,82 promile v roce 2006 na 2,74 promile v roce 2007.

Definice a klasifikace úmrtnosti

Pro sledování a hodnocení kvality porodnické a neonatologické péče je klíčové jasné definování kritérií. V kontextu kojenecké a novorozenecké úmrtnosti se rozlišují následující kategorie:

• Celková novorozenecká úmrtnost (NÚ): zahrnuje zemřelé novorozence do 28. dne života.
• Časná NÚ: definuje úmrtí novorozenců do 7. dne života.
• Pozdní NÚ: zahrnuje úmrtí novorozenců od 8. do 28. dne života.
• Postneonatální úmrtnost: představuje podíl dětí zemřelých po 28. dni života do 1. roku věku.
• Mrtvorozenost: vyjadřuje počet mrtvě narozených dětí připadající na 1 000 všech narozených dětí (živě i mrtvě). Dle zákona č. 372/2011 Sb. je za mrtvě narozené dítě považován plod s porodní hmotností 500 gramů a vyšší, který neprojevuje žádné známky života. Pokud nelze porodní hmotnost určit, je kritériem narození po 22. týdnu těhotenství.

Je důležité zmínit i další aspekty úmrtnosti:

• Úmrtnost do 1. dne: zahrnuje úmrtí ve věku 0 dnů.
• Poporodní úmrtnost: zahrnuje úmrtí do 3 dnů od porodu.

Historický kontext a mezinárodní srovnání

Dětský život byl v minulosti mnohem zranitelnější. Ještě v 19. a na počátku 20. století se rodilo mnohonásobně více dětí, než kolik se jich dožilo dospělosti. Odhady ukazují, že dětská mortalita se od pravěku až do raného novověku pohybovala kolem 50 % (smrt před dosažením 15 let). Tato hodnota se překvapivě neměnila napříč časem, lokalitou ani sociálním statusem rodiny. Průzkumy z různých historických období a kultur (např. Švédsko v 18. století, Peruánské údolí Nazca, středověké Japonsko, Římská říše) potvrzují průměrnou hodnotu dětské úmrtnosti kolem 48 %.

Nejčastější příčiny úmrtí v minulosti byly různorodé. "Psotník", postihující zejména nemluvňata, mohl být projevem různých nemocí, dnes se usuzuje na tetanické křeče způsobené nedostatkem minerálů, epileptické záchvaty či jiné choroby. Výrazně se lišily i příčiny úmrtí mezi kontinenty - v Evropě hrály roli nízké hygienické standardy, zatímco v Africe byla významným zabijákem malárie.

Rozšíření zemědělství sice přineslo více potravy, ale zároveň jednotvárnější stravu, chudší na živiny a náchylnější k výkyvům počasí, což mohlo mít dopad na zdraví dětí.

Vývoj dětské úmrtnosti v moderní době

Výrazný pokles dětské a kojenecké úmrtnosti nastal s nástupem moderní medicíny. Klíčovou roli sehrálo zavedení povinného mytí rukou u lékařů a porodních asistentek, jak to demonstroval maďarský lékař Ignác Semmelweis v polovině 19. století. Objev Louise Pasteura o souvislosti mezi bakteriemi a nemocemi v roce 1861 vedl k rozvoji očkování, které se stalo dalším významným faktorem v ochraně dětí.

Pokrok se však nejdříve projevil ve vyspělých zemích. Ještě v roce 1950 dosahovala celosvětová dětská úmrtnost (do 15 let) 27 %. Teprve v posledních dekádách došlo k dramatickému globálnímu poklesu v důsledku osvěty a mezinárodní pomoci.

V současnosti v Evropě a Severní Americe nepřesahuje počet předčasně zemřelých dětí 1 %. Česká republika s 0,3 % patří k zemím s nejlepšími výsledky na světě. V globálním měřítku však stále existují regiony s vysokou dětskou úmrtností, zejména v subsaharské Africe, Pákistánu a Afghánistánu.

Současné trendy a příčiny úmrtí v ČR

V České republice jsou nejčastějšími příčinami kojeneckých úmrtí stále stavy vzniklé v časném období po porodu. V roce 2007 tyto případy tvořily více než polovinu ze všech kojeneckých úmrtí (185 případů).

Přestože se díky pokročilé péči daří zvládat mnoho dříve nevyléčitelných stavů, objevují se nové výzvy. Mezi ně patří nárůst alergií u dětí (v roce 2007 bylo 108 alergiků na 1 000 dětí do 14 let) a chronické choroby, které mohou souviset s genetickými faktory kombinovanými s vlivy prostředí.

V České republice je ve srovnání s ostatními zeměmi velmi nízká úmrtnost dětí v prvních dnech po narození. V roce 2007 do 28 dnů od narození zemřelo pouze 235 dětí, z toho 143 v prvním týdnu života.

Paradoxně se s vyšší kvalitou péče o závažné nemoci zvyšuje i výskyt chronických onemocnění.

Globální perspektiva a výhled do budoucna

Podle zprávy fondu UNICEF zemřelo v roce 2022 na celém světě před dosažením pěti let 4,9 milionu dětí. Toto číslo poprvé kleslo pod hranici pěti milionů, což představuje snížení o 51 % od roku 2000 a o 62 % od roku 1990. Za tento pokles vděčíme především práci porodních asistentek, kvalifikovaného personálu, návštěvám v rodinách a očkování.

Přestože celková porodnost globálně klesá, jelikož nyní přežívá téměř každé narozené dítě, je důležité si uvědomit, že 72 milionů ze 162 milionů dětí zemřelých za poslední dvě dekády skonalo do prvního měsíce života na následky komplikací po porodu.

Přibližně 26 000 dětí umírá denně, převážně z důvodů, kterým lze předejít. Podvýživa, nedostatek nezávadné pitné vody a hygienických zařízení přispívají k polovině všech dětských úmrtí.

V roce 2006 činil světový průměr dětské úmrtnosti (do 5 let na 1 000 živě narozených dětí) 72 dětí (7,2 %). V rozvojových zemích to bylo 79 dětí, zatímco v industrializovaných zemích pouhých 6.

tags: #kojenecka #a #novorozenecka #umrtnost #2007