Křik u desetiměsíčního dítěte: Kolika, syndromy nebo normální vývoj?

Diskuse o chování kojenců a batolat, zejména pokud jde o jejich pláč a křik, může být často zdrojem napětí mezi rodiči. Je důležité rozlišovat mezi běžnými projevy dětského vývoje a potenciálními zdravotními problémy. Rozhodně není vhodné paušálně označovat například křik desetiměsíčního dítěte za autistické chování, neboť takto malé děti nejsou kladeny žádné nároky na společenské chování. Autismus je vážná diagnóza a její nesprávné přisuzování může rodičům zbytečně ublížit.

Ačkoliv jsou na miminkách již patrné rané náznaky autismu a včasná diagnóza je klíčová, specifické testy, jako například dotazník pro rodiče, se obvykle provádějí až kolem 18. měsíce věku dítěte. Pokud desetiměsíční dítě pláče, protože má hlad a vyžaduje okamžité nakrmení, je to zcela normální. V šesti letech už od dítěte očekáváme schopnost chvíli vydržet. Podobně platí, že zatímco nemluvně nechodí, ve dvou letech je to již považováno za neobvyklé. V pěti letech je nemluvení považováno za projev nemoci, zatímco ve třech letech už bychom se měli začít pozorněji věnovat.

Desetiměsíční mimino není vychováváno v pravém slova smyslu. Pokud nás schválně kopne, je to v tomto věku běžné, později už nikoliv. Stejně tak kousání, škrábání či bouchání desetiměsíčního dítěte nevypovídá o budoucí antisociální poruše osobnosti ani o poruše chování. Ani tříleté dítě, které se takto chová, ještě nemusí mít diagnostikovanou poruchu chování.

Je pochopitelné, že rodiče, kteří pracují s dětmi s autismem, mohou mít tendenci hledat autistické rysy i u velmi malých dětí. Je však důležité si uvědomit, že mnoho projevů chování, které se mohou zdát neobvyklé, jsou v daném věku zcela normální. Například řazení autíček za sebou je ve třech letech běžné, zatímco později už nikoliv. Podobně, i když tříleté dítě bouchne jiné dítě na potkání, nemusí to nutně znamenat autismus nebo mentální postižení. Může jít o projev touhy po sociální interakci, zejména pokud se dítě následně snaží situaci napravit, vnímat reakci druhého dítěte a zapojit se do hry.

Někdy může být za agresivním chováním dítěte skryta silná touha po kontaktu. Dítě v tomto věku ještě neumí pozdravit nebo se zeptat na společnou hru, a takové jednání, jako je bouchnutí, mu může rychle zajistit pozornost. Kooperace vrstevníků v tomto věku navíc často není příliš rozvinutá, a tak se dítě může cítit vyloučeno z hry, což ho může vést k dalšímu vyhledávání kontaktu, byť neobvyklým způsobem.

Dětská kolika: Nevysvětlená bolest bříška

Dětská kolika je obtíž, která pro lékaře představuje dodnes záhadu. Přesné spouštěče nejsou známy, a proto neexistují jednotné postupy léčby. Pro mnoho rodičů je však dětská kolika důvěrně známá. Projevuje se jako stav miminka s nafouklým bříškem, doprovázený nadýmáním a pláčem. Miminko může mít také křeče a problémy s vyprazdňováním. Bolesti mohou být tak silné, že kromě pláče dítě křičí a kroutí se. Aby si ulevilo od bolesti, často se miminko propíná, zatíná prstíky nebo přitahuje nohy k tělu.

Aby byl stav označen za dětskou koliku, musí splňovat takzvané pravidlo 3: miminko pláče minimálně 3 hodiny denně, což se opakuje alespoň 3 dny v týdnu, po dobu celkem 3 týdnů. Kolika se zpravidla objevuje ve 2. týdnu života a sama mizí okolo 3. a 4. měsíce života miminka. Bolesti se nejčastěji objevují odpoledne, navečer a v pozdních hodinách. Časté je také to, že miminku jinak nic nechybí, netrápí ho jiné zdravotní problémy a prospívá.

Na vznik dětské koliky mohou mít vliv i špatné návyky matky v těhotenství, jako například kouření, a svou roli může hrát i stres.

Jak ulevit miminku při dětské kolice?

Jelikož jsou lékaři v otázce dětské koliky poněkud bezradní a neexistuje jednotný názor na léčbu, je důležité vyzkoušet různé metody, které mohou pomoci. Každé miminko je jiné, a co pomáhá jednomu, nemusí fungovat u druhého.

Metody pro úlevu od bolesti bříška:

• Masáž bříška: Jemně masírujte bříško po směru hodinových ručiček, bez silného tlaku. Použijte masážní olej pro zjemnění pohybu. Masáž by se měla provádět zhruba půl hodiny po krmení.
• Teplá koupel nebo nahřívací polštářek: Položení miminka do vaničky s teplou vodou nebo přiložení nahřívacího polštářku na bříško může zmírnit bolest a mít uklidňující efekt. Dbejte na správnou teplotu vody, aby nedošlo k opaření.
• Nošení a uklidnění: Obklopte miminko hračkami, přeneste jeho pozornost. Chovejte ho v náručí, uvázejte do šátku nebo nosítka a mluvte na něj.
• Správná poloha v nosítku: V nosítku je miminko ve vzpřímené poloze, což pomáhá trávení. Tlak nožiček na bříško uvolňuje plyny a zahřívá bříško, což může zmírnit křeče. Pohyb při nošení miminko uklidňuje.
• Procházka na čerstvém vzduchu: Čerstvý vzduch může mít pozitivní vliv na uklidnění miminka.
• Konzultace s lékařem ohledně léků: V případě užívání léků či jiných léčivých prostředků, jako jsou probiotika nebo kapky, vždy konzultujte s lékařem nebo lékárníkem. Miminka trpící kolikou mají často jinou střevní mikroflóru, proto mohou probiotika pomoci.
• Kapky na uklidnění: Tyto kapky často obsahují fenyklové nebo anýzové silice, které pomáhají uklidnit bříško. Využít se dají i bylinky, jako fenykl nebo heřmánek, ve formě čajů pro kojící matku.
• Správné kojení a krmení z lahvičky:
• Při kojení by mělo být miminko v klidu a mléko by nemělo sát hltavě. Kojení by mělo probíhat bez rušivých vjemů.
• Pokud máte v prsu hodně mléka, můžete před kojením odstříknout, aby se miminko nezalykalo.
• Po krmení je důležité, aby si miminko odříhlo.
• Při krmení z lahvičky používejte protikolikové lahve, které zabraňují polykání vzduchu.
• Existují speciální kojenecká mléka pro citlivé děti.
• Rourkování: Metoda pro uvolnění vzduchových bublin ze střev pomocí rektální rourky. Před aplikací namažte konec rourky a zadeček olejíčkem. Zasuňte zhruba centimetr hluboko, dokud neuslyšíte zvuk podobný fouknutí.
• Strava matky: Strava kojící matky může ovlivnit zažívání miminka. Doporučuje se omezit luštěniny, pečivo, čokoládu, sycené nápoje, papriku, cibuli, kořenovou zeleninu či hovězí maso.

Pokud nic nepomáhá a máte obavy, vyhledejte lékařskou pomoc. Dětská kolika obvykle sama odezní kolem 3. až 4. měsíce. Problémy s nadýmáním se ale mohou vyskytovat i u starších dětí, které by měly mít vyváženou stravu a dostatek pohybu.

KISS syndrom: Jiná příčina bolestí bříška

Velkým problémem, který je často zaměňován s klasickou kojeneckou kolikou, je KISS syndrom (Kolik, Irritabilität, Schlafstörungen, Schreiattacken - česky kolika, dráždivost, poruchy spánku, záchvaty pláče). Tento syndrom se týká krční páteře miminka. Vlivem komplikovaného porodu (císařský řez, kleště, porod pomocí vakuových extraktorů) může dojít k blokádám krční páteře a skloubení týlní kosti s prvním krčním obratlem.

Kromě náročného porodu patří mezi rizikové faktory také vícečetná těhotenství, porodní váha dítěte nad 4 kg či poloha plodu koncem pánevním.

Příznaky KISS syndromu:

• Děti s KISS syndromem bývají obecně velmi dráždivé a neklidné.
• Neustálý pláč a prohýbání do luku.
• Stočená hlavička k jedné straně.
• Kvůli blokádám v krční páteři bývá častým problémem nesprávné přisátí k prsu, což vede k nedostatečnému sání, polykání vzduchu a následnému bolení bříška.
• Může dojít k poklesu laktace.
• Dalším typickým rysem je časté zvracení, slintání a opožděný psychomotorický vývoj.

Pokud máte podezření na KISS syndrom, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc dětského neurologa nebo fyzioterapeuta.

Syndrom třeseného dítěte: Nebezpečí prudkého zacházení

V situaci, kdy dítě neustále pláče a rodiče jej nedokážou utišit, může dojít k zoufalství. V extrémních případech, zejména u mužů, může dojít k tomu, že dítě vezmou do náručí a zatřesou s ním. Dětská hlava a krk jsou mimořádně zranitelné. Hlava je v porovnání s tělem větší než u dospělého a krční svaly jsou slabé, neposkytující dostatečnou oporu. Prudké pohyby, cloumání a třesení nedokážou krční svaly účinně tlumit a mohou mít vážné následky pro mozkovou tkáň.

Syndrom třeseného dítěte (STS) vzniká při násilném třesení, kdy hlavička dítěte nekontrolovaně rotuje. Pohyby se přenášejí na mozkovou tkáň, která naráží na lebeční kosti. Odhaduje se, že ročně se ve Spojených státech vyskytne kolem 50 000 případů STS. Každé čtvrté dítě na následky takového týrání umírá.

Oběťmi cloumání jsou především kojenci ve věku od několika týdnů do osmi měsíců, ale týrány mohou být i starší děti. Rizikovými faktory jsou například:

• Špatná ekonomická a sociální situace rodiny.
• Nižší vzdělání rodičů.
• Deprese, pocity izolace, negativní zážitky z dětství u dospělého.
• Nedostatek zkušeností mladých rodičů.

STS se často vyskytuje současně s jiným typem zneužívání nebo týrání dítěte.

Následky syndromu třeseného dítěte:

Síla a počet opakování násilného třesení určují závažnost poranění. V nejzávažnějších případech se děti dostávají do ambulance v bezvědomí, šoku nebo v epileptickém záchvatu. Mezi možné následky patří poškození cév, krvácení do mozku, natržení mozkové tkáně nebo porušení nervových vláken.

STS je obtížné odhalit, protože rodiče nepřiznají násilné zacházení. Příznaky jako dráždivost nebo zvracení jsou nespecifické. Syndrom se často prokáže až pozdě.

Prevence a osvěta:

Je nezbytné zvyšovat povědomí rodičů o možných následcích násilného třesení. Důležitá je podpora rodičů v péči o dítě, podpora kojení a dostupnost lékařské péče.

Jak zvládnout pláč a křik dítěte:

• Láskyplné chování, kolébání, opakované přiložení k prsu.
• Pevné zavinutí do zavinovačky.
• Úlevová poloha na předloktí.
• Nošení dítěte v šátku nebo babyvaku.
• Naučit se ovládat vlastní hněv a reagovat na pláč vhodným způsobem.
• Zjistit, co pláč vyvolává (hlad, nepohoda, potřeba pozornosti, strach, bolest).
• Odpočinek pro rodiče - požádat o pomoc s péčí o dítě.
• Vyhýbat se rizikovým situacím, jako je držení dítěte během hádky nebo prudké poskakování.
• Vyhnout se vyhazování dítěte do výšky.

Pokud dojde k silnému třesení nebo cloumání s dítětem, okamžitě kontaktujte rychlou lékařskou pomoc (155) nebo vyhledejte pediatra.

Porozumění dětskému pláči

Děti vydávají celou škálu zvuků, od chichotání po žvatlání. Nejčastěji však řešíme, když dítě začne plakat. Dětský pláč upoutá naši pozornost a často nevíme, co přesně naše miminko chce. Pláč je univerzální dětská řeč a porozumět mu lze pozorováním konkrétních věcí.

První dny po narození mohou být pro rodiče stresující, protože se učí rozpoznávat, proč novorozenci pláčou. Zvuky dětského pláče vyjadřují nejrůznější potřeby a emoce.

Nejčastější důvody dětského pláče:

1. Špinavá plenka: Kňouravý, nosový, vytrvalý pláč s krátkým zvukem, po kterém následuje delší pláč.
2. Hlad: Pláč může mít pomalou úvodní fázi, kdy se dítě probouzí a uvědomuje si hlad. Zní jako siréna.
3. Potřeba spánku/únava: Dítě může zívat, zavírat oči, dělat trhavé pohyby, cucat si palec. Pláč je vysoký, s dechem, začíná jako tiché kňourání a nabývá na intenzitě.
4. Nemoc: Neustálý pláč, který nepřestává ani po nakrmení, utěšení nebo spánku. Může znít jako slabé, unavené sténání s vysokým tónem a nízkou intenzitou.
5. Potřeba pohybu/změny polohy: Dítě není tam, kde by chtělo být. Pláč je kombinací všech pláčů, vytrvalý, dokud dítě nedostane, co chce.
6. Přehlcení vjemy: Příliš mnoho světla, nových zvuků nebo zážitků. Pláč je intenzivní, stoupající a klesající, podobný pláči při větrech nebo nadýmání.
7. Nuda: Dítě se snaží upoutat pozornost. Pláč začíná jako "uf" a "ááá", postupně se mění na rozčilený a rozhořčený pláč.

Nadměrný pláč, označovaný také jako "tříměsíční kojenecká kolika", se objevuje častěji než 3 hodiny denně, víckrát než 3 dny v týdnu a déle než 3 týdny po sobě. Jedná se o ataky křiku spojené se zarudnutím, propnutím těla, ztvrdnutím břicha a propnutím končetin. Někteří autoři uvádějí, že tyto ataky nemají co do činění s nadměrnou plynatostí či špatným trávením a s 4. měsícem mizí. Nejčastějšími příčinami křiku jsou nezralá organizace spánku a bdělosti, lehká neuromotorická nezralost, hyperaktivita, nadměrná dráždivost a snížená adaptabilita. Trávicí obtíže jsou příčinou jen u 8 % dětí.

Pokud pláč miminka splňuje definici "nadměrného křiku" nebo pokud jsou rodiče pláčem svého dítěte nadměrně stresováni, je vhodné jej konzultovat s pediatrem.

Lety prověřené metody tišení pláče zahrnují různé způsoby houpání (kolébka, kočárek), kojenecké šátky, babyvaky, jízdu autem. Americký pediatr Harvey Karp doporučuje pevné zavinutí dítěte a tzv. "bílý šum" (např. zvuk vysavače).

Nadměrný pláč obvykle netrvá věčně a končí kolem 3. měsíce věku dítěte.

tags: #kojenec #10m #krici #bolesti