Placenta je komplexní orgán, který plní životně důležité funkce během těhotenství. Kromě zajištění základního spojení mezi matkou a dítětem plní aktivní roli při harmonickém růstu a vývoji plodu během těhotenství. Odběr pupečníkové (placentárního) krvetvorné kmenové buňky z povrchových žil placenty je využitelný při standardní léčbě desítek závažných onemocnění a má využití i v regenerativní medicíně, stejně jako pupečníková krev z pupečníku. Odběr celé placenty obsahuje více typů buněk, zejména krvetvorné kmenové buňky, progenitorové kmenové buňky, mezenchymální kmenové buňky, kmenové buňky trofoblastu a endoteliální progenitory.
Placenta je bohatá na krvetvorné kmenové buňky, ze kterých vznikají všechny typy krevních buněk. Mezenchymální kmenové buňky (MSC) se dokáží diferencovat na buňky širokého spektra tkání, jako jsou tkáně kostí, chrupavky, šlach, svalů, nervů či jater. Endoteliální progenitorové buňky mají schopnost pomáhat při formování nových krevních cév a také opravovat buňky krve. Zaujali jsme Vás a chcete se dozvědět víc?
Co jsou kmenové buňky a proč jsou výjimečné
Kmenové buňky představují primární nediferencované buňky s výjimečnou schopností sebeobnovy a diferenciace do specifických buněčných typů v těle. Tato unikátní charakteristika jim umožňuje hrát klíčovou roli v regeneraci tkání a udržování homeostázy v organismu. Existuje více skupin kmenových buněk, které se rozdělují dle několika kritérií. Jako totipotentní označujeme buňky schopné produkovat téměř jakýkoliv typ buněk v organismu, včetně další totipotentní, v závislosti na prostředí, ve kterém se buňka ocitne. Pluripotentní kmenové buňky, které nalezneme v blastocystě, se mohou dále diferencovat v jakýkoliv typ buněk kromě totipotentních a mají schopnost tvořit buňky všech tří zárodečných listů (ektoderm, mezoderm a entoderm). Příkladem je embryonální kmenová buňka. Kvůli etickým problémům je jejich využití v medicíně omezené. Zvláštním typem je indukovaná pluripotentní kmenová buňka (iPSC), vzniklá indukcí již diferencovaných buněk transkripčními faktory, která má vlastnosti nediferencované embryonální kmenové buňky.
Nejvíce využívané kmenové buňky patří do skupiny multipotentních, které mohou dát vznik více druhům specializovaných buněk, ale pouze těm, které jsou příbuzné jednomu typu. Příkladem je hematopoetická kmenová buňka, ze které mohou vznikat různé buňky krve, ale již z ní nemohou vznikat například buňky kosti. Nejvíce využívaným typem multipotentní buňky v medicíně je buňka mezenchymální. Výsledkem diferenciace multipotentních buněk jsou buňky progenitorové neboli unipotentní, které se mohou diferencovat pouze v jediný typ specializovaných buněk a jdou tedy o jejich prekurzory.
Mezenchymální kmenové buňky a jejich role v medicíně
Ve veterinární medicíně jsou nejčastěji využívány mezenchymální kmenové buňky (MSC - mesenchymal stem cells). Tyto jedinečné buňky se vyskytují v mnoha tělesných tkáních, jako je mimo jiné kostní dřeň, tuková tkáň a periferní krev a slouží k jejich přirozené regeneraci. Tím, že jsou MSC multipotentní, mají schopnost se diferencovat do různých typů buněk, včetně kostních buněk, chrupavky, svalových buněk a dalších. Vylučováním různých faktorů jsou schopny komunikace s okolními buňkami, a tímto způsobem podporují hojení tkání, snižují zánět a regenerují postižené oblasti. MSC mohou ovlivňovat reakce imunitního systému, snižovat zánět a podporovat imunitní toleranci. Léčba mezenchymálními buňkami je relativně bezpečná a jejich aplikace je obvykle bezbolestná a minimálně invazivní. Po odběru z pacientovy vlastní zdrojové tkáně jsou buňky zpracovány zpět do jeho těla.
MSC mají imunomodulační účinky, tj. mohou regulovat imunitní odpověď a potlačit nadměrnou imunitní reakci, čímž přinášejí úlevu pacientům trpícím např. keratokonjunktivitidou nebo rohovkovou ulcerací. U pacientů trpících nemocemi ledvin mohou MSC pomoci stimulovat obnovu poškozených tkání a podpořit funkčnost ledvin. Kožní problémy, jako jsou atopické dermatitidy, nehojící se rány, mohou být náročné na léčbu. Původně se předpokládalo, že MSC dosahují svého terapeutického účinku migrací na místa poškození a následnou diferenciací do buněčných typů potřebných pro regeneraci tkání. MSC jsou schopny diferenciace v chondrocyty, osteocyty a adipocyty. Tato tříliniová diferenciace v podmínkách in vitro je klíčovou charakteristikou MSC.
Placentární buňky a jejich diferenciace
Extracelulární vezikuly, vylučované některými buňkami včetně kmenových, obsahují různé typy molekul (proteiny, cytokiny, růstové faktory, signální molekuly). V těle putují na velké vzdálenosti a tyto molekuly s různými působky a také informace přenášejí do cílových buněk. Parakrinní signalizace je metoda komunikace mezi buňkami, kdy jedna buňka uvolní signální molekulu a změny jsou indukovány v sousedních buňkách. MSC nejsou součástí imunitního systému, ale jsou schopny s ním interagovat a modulovat jej. Obecně mají spíše funkce supresivní, protizánětlivé. Produkcí specifických molekul mohou regulovat aktivitu imunitních buněk a podporovat imunitní toleranci. MSC jsou schopny tvořit mezibuněčné spoje a buňkám s poškozenými mitochondriemi dodat nové.
Etické a praktické aspekty získávání kmenových buněk
Obvyklé definice popisují kmenové buňky jako buňky velmi málo specializované, popř. ochotné na svoji specializaci zapomenout. Dále předpokládáme, že tyto naivní buňky, či jejich potomstvo, dokáží dát vzniknout široké škále vyhraněných buněčných typů. A ještě bychom rádi, aby tyto buňky stárly co nejpomaleji a regenerovaly naše těla po dlouhá léta. Nejlepší kmenovou buňkou je oplozené vajíčko. Specializované není, jeho potomstvo vytvoří všechny buňky všech orgánů těla a bude tu s námi až do konce konců. JENOMŽE je to pořád jen jedna buňka, navíc vzácná. Slevíme-li trochu z požadavku úplné naivity, dostaneme se k embryonálním kmenovým buňkám. Ještě stále jsou „všehoschopné“, JENOMŽE jejich výzkum a použití v medicíně za sebou vlečou balík etických otázek. Řešením situace by mohlo být používání dospělých kmenových buněk. Každou chvíli se dozvídáme, že vědci objevili kmenové buňky v dalším typu naší tkáně. JENOMŽE s čestnou výjimkou kostní dřeně jde spíš o hledání špendlíku ve stohu slámy. A rozhodně se už nejedná o buňky bez historie. Zestárly, aktivní enzym telomeráza, který napravuje konce chromozomů zkracované při každém dělení, byl detekován jen v některých dospělých kmenových buňkách. Během života dárce byly buňky vystaveny různým vlivům, příležitostí ke vzniku drobných poškození bylo habaděj. Specializace na různé tkáně těla je také obtížnější než u embryonálních buněk. Z buněk získávaných z kostní dřeně se dobře daří vypěstovat buňky chrupavky, kosti a tukové buňky. A tak se hledají kompromisní buňky - co nejmladší (a tím „nejnepopsanější“), ale snadno dostupné, nezatížené etickými problémy.
Velmi příjemně se proto čte studie japonských vědců z University of Tokyo, publikovaná v letošním roce v odborném časopise Stem Cells. Yumi Fukuchi a kolegové v ní popsali výzkumnou cestu, která vedla k prokázání přítomnosti kmenových buněk v placentě. Izolovali a napěstovali z nich buňky, které vzhledově připomínaly fibroblasty. Pomocí detekce Y chromozomu ověřili, že mají buňky plodu, ne matky. Flourescenčními barvičkami označili šest různých druhů molekul na povrchu buněk a pomocí metody PCR změřili úroveň aktivace 21 genů. Výsledky porovnávali s údaji kmenových buněk kostní dřeně, embryonálních buněk a buněk z pupečníkové krve.
Metodami ověřenými u kmenových buněk jiných tkání se jim podařilo přimět placentální buňky k diferenciaci směrem ke kostním buňkám (osteoblastům) a tukovým buňkám (adipocytům). Podělili se o poznatky, že placenta obsahuje mnoho různých buněčných typů a popisovat jednu typickou buňku na základě analýzy celé populace je ošidné. Užívání kondenzačních faktorů v kultivační misce nemusí znamenat, že celá populace má stejné vlastnosti. Naředěné klony v jednotlivých jamkách vykazovaly, že jejich znaky odpovídají charakteru celé populace. Placenta je tedy dostupný materiál, který by mohl být imunitně lépe akceptován a má jen minimální registr histórie.
Do budoucna by z placentárních buněk mohly vzniknout i neurony, játra a slinivka. S nabytou důvěrou v úspěch však čeká dlouhá cesta prověřování. Dne 7. března 2025 vystoupila v pořadu České televize Sama doma Iveta Schmiedová, Ph.D., která popisovala perinatální tkáň a možnosti odběru a zpracování placenty a pupečníkové krve. Popsala, jak probíhá odběr a zpracování placenty i pupečníkové krve, která obsahuje hematopoetické (krvetvorné) kmenové buňky, mezenchymální kmenové buňky a další složky s regeneračním potenciálem. Hovořila o tom, že klinický výzkum kmenových buněk se dynamicky rozvíjí a že kmenové buňky z pupečníkové krve by mohly mít potenciál i k vyléčení osteoartrózy. Upozornila na regulační rámec a nutnost schválení pro terapeutické využití.

Ve třetím vstupu odpovídala na dotazy diváků, zda je možné pupečníkovou krev nebo placentu darovat. Placentu lze darovat po porodu císařským řezem ve vybraných porodnicích, zatímco dárcovská banka pupečníkové krve byla zrušena a lze ji odebrat jen pro potřeby rodiny. Regenerativní medicína má velký potenciál kromě kloubů a kostí také v léčbě endometriózy, hojení ran nebo mozkových poškození, a to i u malých dětí. U lidí s cukrovkou dochází k poškození cévních stěn a k poruchám prokrvení, které mohou vést k problémům jako erektilní dysfunkce. Do studie bylo zařazeno 33 pacientů s ED, kteří dostali různé terapie a sledovali se výsledky po 1, 3 a 6 měsících. Celková doba erekce u kombinované terapie překročila 22 minut a žádné závažné nežádoucí účinky nebyly zaznamenány.
Obecně platí, že kmenové buňky jsou fenoménem moderní doby. Mají schopnost obnovy orgánů, ale v lidském těle jsou vzácné. A získat je je složité, v případě embryálních buněk i eticky sporné. Přesto jsou v mnoha zařízeních nabízeny jako prostředek proti široké škále nemocí. Leonardo Plus mimo jiné připomíná Jamanakovy buňky, indukované pluripotentní kmenové buňky, které mohou být vyrobeny z kožních buněk a přimět je k chování jako embryonální buňky. Tyto buňky mají potenciál měnit léčebné postupy a nabízejí personalizovanou medicínu. U klinických aplikací exists obavy z neřízeného množení a je třeba dávat pozor na nekvalifikované kliniky.
Ať už jde o embryonální buňky, Jamanakovy buňky neboMSC, budoucnost regenerativní medicíny spočívá v důsledném výzkumu a validních klinických studiích. Biolog Jaroslav Petr připomíná, že investice do různých cest regenerace má potenciál záchrany lidských životů a rozšíření léčebných možností.
Shrnutí klíčových pojmů a poznámek
- Placenta a pupečníková krev obsahují krvetvorné a mezenchymální kmenové buňky s regenerativním potenciálem.
- Mezenchymální buňky jsou multipotentní a mohou diferencovat do kostí, chrupavky, svalů či tukových buněk.
- Indukované pluripotentní buňky (iPSC) nabízejí cestu k personalizované terapii bez etických problémů spojených s embryonálními buňkami.
- Etické a regulační otázky zůstávají důležité při klinickém zavádění nových kmenových buněk.
- Důraz na potřebu robustního důkazu z klinických studií a vyvarování se neověřeným klinikám.
Ačkoli je výzkum zajímavý a slibný, jasně ukazuje, že cestou k širšímu klinickému využití je pečlivé ověřování v rámci bezpečnostních a etických standardů. Okraje budoucnosti regenerativní medicíny se rozvíjejí rychlým tempem a placentární součásti mohou hrát významnou roli v léčbě řady onemocnění.