Placenta je komplexní orgán, který plní životně důležité funkce během těhotenství. Kromě zajištění základního spojení mezi matkou a dítětem plní aktivní roli při harmonickém růstu a vývoji plodu během těhotenství.
Odběr pupečníkové (placentární) krve z povrchových žil placenty - obsahuje krvetvorné kmenové buňky, které jsou využitelné při standardní léčbě desítek závažných onemocnění a mají využití i v regenerativní medicíně, stejně jako pupečníková krev z pupečníku. Odběr celé placenty - obsahuje více typů buněk, zejména krvetvorné kmenové buňky, progenitorové kmenové buňky, mezenchymální kmenové buňky, kmenové buňky trofoblastu a endoteliální progenitory.
Placenta je bohatá na krvetvorné kmenové buňky, ze kterých vznikají všechny typy krevních buněk. Mezenchymální kmenové buňky se dokáží diferencovat na buňky širokého spektra tkání, jako jsou tkáně kostí, chrupavek, šlach, svalů, nervů či jater. Endoteliální progenitorové buňky mají schopnost pomáhat při formování nových krevních cév a také opravovat buňky krve.
Zaujali jsme Vás a chcete se dozvědět víc? Předpokládá se, že FDA do roku 2030 schválí 40 - 50 nových buněčných terapií. Od buněčných terapií se očekává, že umožní úspěšnější léčbu širokého spektra chorob. Výchozím bodem pro většinu těchto terapií jsou kmenové buňky. Jsou základem pro tvorbu prakticky všech buněk u člověka a též pro tvorbu, regeneraci a opravu složitých tkání. Lidská placenta je jedním z klíčových zdrojů kmenových buněk. Takovéto buňky jsou rozhodující pro vytváření produktů buněčné terapie pro mnohá onemocnění (zhoubná i nezhoubná).
Dne 7. března 2025 vystoupila v pořadu České televize Sama doma Mgr. Iveta Schmiedová, Ph.D., vědecko-výzkumná pracovnice a zároveň odpovědná osoba tkáňového zařízení Národního centra pupečníkové krve. V prvním vstupu se Mgr. Schmiedová zaměřila na vysvětlení, co všechno spadá pod pojem perinatální tkáně (placenta, pupečník, plodové obaly, plodová voda) a proč stojí za to se o ně zajímat. Hovořila například o amniové membráně z placenty, která se využívá v oftalmologii nebo při hojení ran a také ve formě injekce pro léčbu osteoartrózy kolene. Popsala, jak probíhá odběr a zpracování placenty i pupečníkové krve, která obsahuje mimo jiné hematopoetické (krvetvorné) kmenové buňky, mezenchymální kmenové buňky a další biologicky aktivní složky s velkým regeneračním potenciálem. Druhý vstup byl věnován problematice kmenových buněk - „univerzálních stavebních kamenů“ lidského těla, které se dokážou proměnit v jakýkoli typ buněk a opravovat tak poškozené tkána a orgány. Mgr. Schmiedová přiblížila, jak mohou pomoci při léčbě onemocnění kloubů či kostí, např. artrózy nebo špatně se hojících zlomenin. Vysvětlila, že klinický výzkum těchto buněk se dynamicky rozvíjí a že kmenové buňky z pupečníkové krve by mohly mít potenciál dokonce i k vyléčení osteoartrózy. Poukázala ale na to, že použití pupečníkové krev je stále přísně regulováno a proces jejího schválení pro různá terapeutická využití vyžaduje čas. Ve třetím vstupu odpovídala na divácké dotazy, například zda je možné pupečníkovou krev nebo placentu darovat. Zmínila, že placentu lze darovat po porodu císařským řezem ve vybraných porodnicích, zatímco dárcovská banka pupečníkové krve byla zrušena, a tak je možné ji odebrat a uchovat jen pro potřeby rodiny.
Kromě problémů s klouby a kostmi má regenerativní medicína velký potenciál také v léčbě endometriózy, hojení ran nebo při mozkových poškozeních, a to i u malých dětí. Zároveň V případě dalších dotazů se lze obracet na infolinku: Ing. Toto vystoupení v pořadu Sama doma přiblížilo široké možnosti využití placenty a pupečníkové krve - od léčby zánětů a úlevy od bolesti až po pomoc pacientům s vážnými neurologickými onemocněními či poraněními. onemocnění, které vzniká na základě opotřebení kloubní chrupavky. tkání, a samozřejmě také k chronickému zánětu. v kloubu a sníženou pohyblivostí. těžké případy se řeší náhradou kolenního kloubu. z placenty. buňkami a kyselinou hyaluronovou (KB+KH) nebo pouze KH. pacienti pravidelně sledovaní po dobu jednoho roku. měsících byla provedena také magnetická rezonance. účinky. Nejčastěji jen přechodná bolestivost v místě vpichu. obtíží spojených s osteoartrózou, tj. Tyto změny nebyly zachyceny u pacientů léčených pouze KH. skupinami, tj. známky její regenerace.
Kmenové buňky jsou nespecializované buňky, které se umí množit a měnit na specializované typy buněk, a právě proto se dnes využívají při léčbě více než 80 onemocnění. Pravděpodobně si pojem „kmenové buňky“ spojujete s kostní dření, odkud se dosud nejčastěji odebíraly. Pokud čekáte dítě nebo už řešíte, jak do budoucna chránit zdraví svého potomka i celé rodiny, dává smysl vědět, co uchovávání pupečníkové krve a tkáně pupečníku skutečně obnáší. Dozvíte se, jaké mají kmenové buňky využití u hematologických, onkologických i některých neurologických onemocnění, kdy přichází v úvahu autologní transplantace, co se dnes používá v běžné léčbě a co zatím patří mezi experimentální terapie, i jak funguje odběr, zpracování, dlouhodobé skladování biologického materiálu a výběr rodinné banky včetně ceny.
Kmenové buňky jsou původní, nespecializované buňky, které mají obrovský potenciál k množení a schopnost přeměňovat se na specializované buňky. Kmenové buňky mají schopnost diferenciace na různé typy buněk. Kmenové buňky se dělí podle původu a schopnosti diferenciace. Každá kmenová buňka se dělí podle původu a diferenciační schopnosti. Zároveň mají schopnost podílet se na regeneraci a opravách tkání v těle. Díky těmto vlastnostem mohou být využívány v medicíně při obnově poškozených tkání a buněk. Nacházejí se mimo jiné v pupečníkové krvi, kostní dřeni, periferní krvi po farmakologické mobilizaci nebo v pupeční šňůře. Prvním známým zdrojem kmenových buněk byla kostní dřeň (pravděpodobně jste již slyšeli o transplantaci kostní dřeně - právě o odběru buněk z dřeně). Je možné také odebírat kmenové buňky z periferní krve. Embryonální kmenové buňky se získávají z raného embrya, mají schopnost se množit, jsou pluripotentní a kmenové buňky které z nich vznikají se mohou vyvinout v jakýkoliv typ buňky; jejich získávání však provázejí etické otázky. Dospělé kmenové buňky, které jsou přítomné jen v některých tkáních, jsou multipotentní a se mohou diferencovat pouze do omezeného rozsahu buněk různých typů. Kmenové buňky se používají k léčbě více než 80 závažných onemocnění. Neustále probíhají výzkumy zaměřené na jejich využití u nových chorobných jednotek. V současnosti se používají především v hematologii, onkologii a neurologii. Mezi nemoci, které lze pomocí kmenových buněk léčit, patří např. leukémie, vybrané nádory, onemocnění krvetvorného a imunitního systému, metabolické choroby a mnoho dalších, jak shrnuje přehled onemocnění léčených kmenovými buňkami. Po mnoho let byla hlavním zdrojem kmenových buněk kostní dřeň, protože jde o zdroj běžně dostupný - buňky z kostní dřeně lze odebrat téměř kdykoli během života člověka. Dospělé kmenové buňky se přitom nacházejí i v tuku a pupečníkové krvi, takže umístění buněk v těle není omezeno jen na kostní dřeň. Toto řešení má však jeden zásadní problém - je velmi obtížné najít vhodného dárce buněk. Aby mohly být využity, je nutné získat odpovídající tkáňovou shodu mezi dárcem a příjemcem. Jinými slovy, je třeba najít svého genetického „sourozence“. K ověření shody musí být kompatibilních alespoň 9 z 10 transplantačních antigenů v systému HLA mezi dárcem a příjemcem kmenových buněk. Ukazuje se však, že kostní dřeň není jediným zdrojem kmenových buněk. Nacházejí se také v pupečníkové krvi, která zůstává v cévách pupeční šňůry po narození dítěte. Jsou to tedy nejpůvodnější a nejméně specializované kmenové buňky, přičemž u těchto buněk se vhodný dárce hledá snadněji než pro kostní dřeň, protože u buněk z pupečníkové krve postačuje shoda 4 ze 6 transplantačních antigenů. Pupečníková krev je krev, která zůstává v pupeční šňůře a placentě po narození a po přestřižení pupečníku. Je cenným zdrojem kmenových buněk. Ještě donedávna byla považována za medicínský „odpad“ a likvidovala se spolu s placentou a pupeční šňůrou. Kmenové buňky získané z pupečníkové krve (nazývané také krvetvorné buňky) lze stejně jako ty z kostní dřeně transplantovat, aby se obnovila funkce krvetvorného a imunitního systému. Vykazují přitom vyšší účinnost než buňky získané od dospělých dárců. Mohou být použity jak pro autologní transplantace (když je dárce zároveň příjemcem svých buněk), tak pro alogenní transplantace (buňky pocházejí od jiné osoby, např. Díky převaze buněk z pupečníkové krve nad buňkami z kostní dřeně se tyto buňky stále častěji využívají v léčbě, a to i v život zachraňujících situacích. Odběr pupečníkové krve by se měl chápat jako jednoduchý, neinvazivní a bezpečný postup pro dítě i maminku. Provádí se po tzv. Odběr obvykle provádí vyškolená porodní asistentka pomocí speciální odběrové sady, která je dodána do porodnice rodiči těsně před porodem. Snadněji se hledá vhodný dárce a příjemce, protože je vyžadována shoda 4 z 6 transplantačních antigenů v tzv. Kmenové buňky z pupečníkové krve a pupečníkové šňůry jsou uchovávány v parách kapalného dusíku při teplotě pod -196 Celsia. Pupeční šňůra obsahuje speciální kmenové buňky, tzv. mezenchymální buňky. Tyto buňky mají poněkud odlišné vlastnosti než buňky z pupečníkové krve - snadněji se diferencují do jiných typů buněk, např. Kmenové buňky z pupeční šňůry pocházejí z tzv. Whartonova rosolu, který se nachází uvnitř šňůry a obklopuje pupečníkové cévy. Jedná se o specifickou tkáň, kterou lze velmi snadno získat po porodu. Lékař nebo porodní asistentka odstřihne úsek šňůry (o délce přibližně 10-15 cm) a umístí jej do speciální nádoby. V laboratoři je tato tkáň následně analyzována, připravena a zmražena. Je možné je transplantovat společně s buňkami z pupečníkové krve, například v případech, kdy je množství krvetvorných buněk z pupečníkové krve omezené. Tyto buňky mají poněkud odlišné vlastnosti, protože mohou se diferencovat do různé typy buněk a se mohou vyvíjet i in vitro, kde se v řízených podmínkách dále sleduje jejich chování. Možnosti využití těchto buněk zahrnují i léčbu diabetu a neurodegenerativních onemocnění, jako jsou některé progresivní choroby nervového systému.

Pokud chcete uchovat kmenové buňky, je třeba kontaktovat naši banku pupečníkové krve a podepsat smlouvu o odběru. Následně obdržíte odběrovou sadu pro pupečníkovou krev (a tkáň pupečníku), kterou si vezmete s sebou do porodnice. Při příchodu do porodnice předáte sadu porodní asistentce nebo lékaři, kteří odběr provedou. Nezáleží na tom, zda porod probíhá přirozeně nebo císařským řezem a odběr pupečníkové krve i tkáně pupečníku je možný i při tzv. Sadu uchovávejte spolu s taškou do porodnice. Vezměte ji s sebou k porodu. Neotevírejte ji - musí zůstat originálně zapečetěná, aby mohla být použita. Vyšetření a zpracování materiálu trvá 2 až 3 týdny. Uchovávání pupečníkové krve je každým rokem stále populárnější. Někdy se lze setkat s názorem, že množství pupečníkové krve odebrané při porodu a počet obsažených buněk postačuje k léčbě člověka o hmotnosti přibližně 40-50 kilogramů, což může být určitým omezením v terapii. Zkušenosti NCPK však ukazují, že množství kmenových buněk obsažených v pupečníkové krvi je individuální záležitostí, kterou nelze předem ovlivnit ani přesně stanovit. V některých případech onemocnění však nemusí být možné provést transplantaci vlastních buněk z pupečníkové krve - bude nutné použít buňky od jiného dárce. Je rovněž třeba mít na paměti, že navzdory rostoucím možnostem využití kmenové buňky nejsou vhodné pro všechna onemocnění a uchovávání pupečníkové krve není hrazeno zdravotní pojišťovnou, takže náklady hradí rodiče sami. Je také důležité připomenout, že 17. dubna 2023 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) produkt založený na kmenových buňkách z pupečníkové krve pro použití v USA. Evropská léková agentura (EMA) posuzuje obdobnou žádost, a očekáváme, že tato technologie bude brzy dostupná i pro pacienty v Evropě.
From Fertilization to Implantation: The Hidden Journey
Samozřejmě! Pupečníková krev se uchovává neomezeně dlouho. Je to tkáň, která se také odebírá během porodu. Obsahuje jiný typ kmenových buněk, z nichž největší význam mají v současnosti tzv. hematopoetické kmenové buňky a progenitory krevních buněk. Pupečníkovou krev lze při porodu odebrat, zpracovat a dlouhodobě uchovat pro pozdější využití k léčbě a regeneraci dítěte. Tkáň pupečníku je v podstatě část pupeční šňůry Vaše dítěte. Pupeční šňůra spojuje placentu s dítětem a umožňuje transport krve z placenty k plodu a zpět. Po porodu je pupečník zaškrcen a přestřižen, dítě je tak definitivně odděleno od matky. V této fázi je možné provést odběr tkáně pupečníku (a pupečníkové krve). Whartonova rosola je bohatá na mezenchymální kmenové buňky, které lze transplantovat společně s buňkami z pupečníkové krve, například v případech, kdy je množství krvetvorných buněk z pupečníkové krve omezené.

Možnosti využití těchto buněk zahrnují i léčbu diabetu a neurodegenerativních onemocnění, jako jsou některé progresivní choroby nervového systému. Pokud chcete uchovat kmenové buňky, je třeba kontaktovat naši banku pupečníkové krve a podepsat smlouvu o odběru. Následně obdržíte odběrovou sadu pro pupečníkovou krev (a tkáň pupečníku), kterou si vezmete s sebou do porodnice. Při příchodu do porodnice předáte sadu porodní asistentce nebo lékaři, kteří odběr provedou. Nezáleží na tom, zda porod probíhá přirozeně nebo císařským řezem a odběr pupečníkové krve i tkáně pupečníku je možný i při tzv. Sadu uchovávejte spolu s taškou do porodnice. Vezměte ji s sebou k porodu. Neotevírejte ji - musí zůstat originálně zapečetěná, aby mohla být použita. Vyšetření a zpracování materiálu trvá 2 až 3 týdny. Uchovávání pupečníkové krve je každým rokem stále populárnější. Někdy se lze setkat s názorem, že množství pupečníkové krve odebrané při porodu a počet obsažených buněk postačuje k léčbě člověka o hmotnosti přibližně 40-50 kilogramů, což může být určitým omezením v terapii. Zkušenosti NCPK však ukazují, že množství kmenových buněk obsažených v pupečníkové krvi je individuální záležitostí, kterou nelze předem ovlivnit ani přesně stanovit.