Dopady nedostatku rodičovské lásky na vývoj dítěte

Výchova dětí je jednou z nejsložitějších rolí, s níž se člověk v dospělém životě setkává. Univerzita rodičovství nikde na světě neexistuje, přesto jde o zaměstnání na plný úvazek, v němž se učíme za pochodu, zároveň s tím, jak naše děti rostou. Od rodičů dítě postupně přejímá návyky i životní postoje, učí se mnoha věcem, napodobuje jejich chování v interakcích s jinými dospělými i svými vrstevníky. Rodiče mu zrcadlí svět a jeho zákonitosti, a ono nejdříve jen přejímá odraz, který mu předávají.

Často přenášíme do výchovy svých dětí postupy, které si neseme ze svého dětství. Jsou nám vlastní, ač s některými z nich nemusíme souhlasit. Někdy si ani nemusíme uvědomovat, že kopírujeme nežádoucí, mnohdy dokonce devastující zažité stereotypy, které jsme v rodinném společenství získali, což se nezřídka děje ve stresových situacích.

Rodičovská láska a její vliv na psychický vývoj

Odborníci se shodují, že dítě bez lásky citově strádá. Tento jev je známý, avšak méně je znám jev zvaný attachment. První jej popsal lékař John Bowlby a překládá se jako vztahová vazba. V attachmentu je obsaženo jak hluboký vztah rodiče k dítěti, tak citový (i jiný) vklad, který do něj investuje. Dítě má k "rodičovsky trvale pečujícím osobám" též hluboký vztah, uchovává, zúročí a dále předává jejich vklad.

Vklad doprovázející vztah směřuje k předpokladům psychické pohody a všestranného uspokojení potřeb narozeného dítěte. Tomu odpovídá rodičovský postoj "já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku a svět je také v pořádku". V období 7 měsíců až 36 měsíců dochází k formování attachmentu k výlučně pečující osobě i k dalším blízkým osobám. V tomto období je potřeba snadno dosažitelný, bezbariérový a stabilní lidský "přístav i opora" nabízející nejen bezpečí, ale i lásku. Na tomto základě může dítě experimentovat mezi zvídavostí a potřebou stability.

Bonding a jeho význam

Bonding neboli připoutání, je vazba pečujících osob vůči dítěti. Jde o specifiku vztahu - náklonnost, připoutání, bezvýhradná láska projevující se touhou pro mimino udělat to nejlepší a chránit ho, třeba i tam, kde to objektivně není potřeba. To spoluvytváří základní vazby attachmentu.

Attachment parenting je rodičovství ovlivněné znalostí a respektováním attachmentu. Uvědomuje si zásadní význam kvality attachmentu pro osobnost i styl jejího jednání.

Rozdílné vnímání sourozenců a jeho důsledky

Nejnovější americký výzkum potvrdil, že vnímání sourozenců se může lišit. Rodiče mají tendenci preferovat spíše dívky a starší sourozence. Méně upřednostňované děti pak mohou mít v dospělosti problémy s duševním zdravím nebo rizikovým chováním. Psycholog Petr Sakař upozorňuje, že hodně záleží na tom, jak "upřednostňování" dětí vypadá.

Následky nevhodného výchovného přístupu:

• Problémy s duševním zdravím v dospělosti
• Rizikové chování
• Vytváření negativních stereotypů v mezilidských vztazích

Konflikty v rodině a jejich dopad na děti

Konflikty patří k životu a mohou být jeho potřebným kořením, ale mohou vést i do slepých uliček. V případě konfliktů mezi rodiči je vždy ve hře vztahové bezpečí celé rodiny a především případný vliv, jaký mají rodičovské hádky na děti.

Chtít po rodičích, aby se před svými dětmi nikdy nehádali, je nereálné a ani to není žádoucí. Zároveň však v sobě rodičovské konflikty skrývají pro děti nebezpečí. Nevadí, pokud jsou děti přítomny třeba i ostřejší rodičovské výměně názorů, ovšem za předpokladu, že téma daného rozhovoru je přijatelné pro konkrétní dětský věk a že celý konflikt je v závěru zase usmířen.

Je skutečně důležité, aby rodiče během hádky byli schopni vnímat a tlumit své emoce, aby využívali férových "bojových prostředků", vyhnuli se hrubostem a násilí a nevytvořili situaci, z níž by dítě cítilo zásadní ohrožení. Podstatné je i to, aby se děti směly - třeba i zpětně - rodičů zeptat na vše, co jim není jasné nebo co je nějak rozrušilo. Aby rodiče byli schopni srozumitelně vysvětlit, co se přihodilo, a ujistit děti, že hádka neohrozila vzájemnou lásku.

Děti se z konfliktů rodičů učí jak důležitým dovednostem, tak patologickému chování. Autentická výměna rozdílných názorů, schopnost sdělovat své pocity i vyjadřování nesouhlasu do rodinného života patří, na rozdíl od uraženého mlčení či ignorování, manipulace, nesrozumitelného přerušování komunikace, jízlivostí, vyhrožování, řevu, snižování druhého a jiných agresivních projevů.

Reaktivní vs. proaktivní chování v konfliktu

Americký psychoterapeut a publicista John Townsend hovoří v této souvislosti buď o reaktivním (na pudu založeném), nebo o proaktivním (vědomém, hodnotově orientovaném) chování.

• Reaktivní chování: Člověk jen zkratkovitě reaguje na to, co se mu nelíbí - vzteká se, řve nebo kňourá, propadá záchvatům hněvu nebo pocitům křivdy, nechává se plně ovlivnit výhradně vnějším impulsem.
• Proaktivní chování: Postoj primitivní reakci tvůrčím způsobem brzdí, monitoruje emoční prožívání, prudkou emoci zpracovává, usiluje o identifikaci problému, a dříve či později i o jeho řešení.

V praxi to ovšem obvykle obnáší dlouhou cestu plnou bolesti, proher, pokusů a omylů. Zdárný cíl je dostupný jen za předpokladu, že člověk přes všechny obtíže dokáže na sobě pracovat a upřednostnit zrání v lásce.

Psychické týrání a jeho projevy

Někteří odborníci rozlišují mezi týráním psychickým a týráním citovým, emocionálním. Užíván je také termín "špatné psychické zacházení s dítětem" (z angl. emotional abuse).

Mnoho rodičů si devastující vliv svého chování vůbec neuvědomuje. Na dítěti nejsou možná ani patrny viditelné stopy psychického týrání, ohrožen je však zásadně jeho duševní vývoj a negativně se psychické týrání může projevit až v jeho dospělém životě.

Projevy psychického týrání zahrnují:

• Ústrky, přehlížení, ponižování, časté nadávky
• Vyhrožování, cílené vyvolávání strachu u dítěte, nerespektování soukromí
• Neustálé neadekvátní obviňování
• Vydírání, manipulace, neustálé srovnávání s jiným dítětem
• Přetěžování dítěte domácími povinnostmi, péčí o sourozence
• Vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, nepřiměřená psychická zátěž v souvislosti s rozvodem
• Izolování dítěte
• Nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů
• Zanedbávání a nezájem o duševní či tělesné zdraví dítěte a jeho výchovu a vzdělávání

Dlouhodobé podceňování a deprimování dítěte vede k tomu, že buď rezignuje, uzavře se do sebe a přestane komunikovat, nebo se stává agresivním vůči svému okolí. Jakákoli "násilná" výchova dítěti ubližuje tím, že mu není přiznáno právo být svébytnou osobností.

Normativní zanedbávání dětí

Syndrom CAN (syndrom týraného a zanedbávaného dítěte) zahrnuje diagnostické kategorie fyzického a psychického týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání a šikanování. Vedle toho existuje i tzv. normativní zanedbávání dětí. To nastává, když v péči a při výchově běžně děláme nebo dopouštíme i to, co dětem prokazatelně škodí.

Mezi příklady normativního zanedbávání patří:

• Nedostatek pohybu
• Nezdravá strava
• Příliš mnoho obrazovek
• Citové strádání pro věčnou zaneprázdněnost rodičů
• Zneužívání dětí reklamou
• Konflikty mezi rodiči nebo (po)rozvodové tahanice

Díky výzkumům víme, co děti potřebují a co jim dělá dobře, ale často nejsme schopni jim to zajistit.

Ideální rodičovská výchova neexistuje

Jako rodiče na sebe často klademe nereálné požadavky ve snaze "vychovávat dítě správně". Důležité přitom je, aby dítě vyrůstalo v laskavém prostředí, s milujícími rodiči, kteří jej přijímají a respektují jako jedinečnou bytost, usilují o otevřenou komunikaci v rodině a projevují dostatečně svůj zájem o dítě. Zároveň na něj kladou přiměřené požadavky a jsou důslední ve svých postojích a rozhodnutích.

Klíčové prvky pozitivního rodičovství:

• Laskavé prostředí a bezpodmínečná láska
• Přijetí a respekt dítěte jako jedinečné osobnosti
• Otevřená komunikace v rodině
• Projevování zájmu o dítě
• Přiměřené požadavky a důslednost
• Schopnost empatie, kompromisů a usmíření

Konflikty, krizové situace a všelijaké problémy patří ke každodennímu životu s dětmi. Ať už nastávají jakékoli zátěžové chvíle či období, je třeba si opakovaně uvědomovat, že dítě potřebuje rodičovskou spoluúčast, pomocnou ruku a pocit, že s problémy se na své dospělé může bez obav obrátit. Pocit důvěry a přijetí ze strany rodiče je rozhodující.

tags: #kdyz #necitime #rodicovskou #lasku