Očkování dětí: Průvodce pro rodiče

Každý z nás se dřív nebo později setká s povinností očkovat sebe nebo své děti. K tomu, abychom se mohli rozhodnout, je zajisté potřeba velké množství kvalitních informací. Problematika očkování je rozsáhlá a k tomu i velmi kontroverzní.

Většina odborné i laické veřejnosti je přesvědčena o tom, že očkování je největší výdobytek moderní medicíny. Najdete však i poměrně velké množství zcela opačných názorů, které se stejně jako ty první opírají o svá vlastní tvrzení, data, čísla, grafy. Je to jen ukázka toho, že očkování není věc jednoznačná, a nelze ji tedy jednoduše vyzdvihnout jako věc jedině dobrou a přínosnou, stejně jako ji nelze odsoudit a zatratit. Pro rodiče to mnohdy znamená nelehké rozhodování, neboť vyznat se ve změti názorů a protinázorů není snadné.

Rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte a ti mají právo rozhodnout. Očkování v ČR není vynutitelné, nelze nikoho naočkovat bez jeho souhlasu, proti jeho vůli nebo pod nátlakem. Lékař má podle zákona povinnost očkování včas nabídnout a provést, je tedy velmi úzce vázán vyhláškou a jeho možnosti jsou omezené. Nedodržet očkovací kalendář může jen ze zjevných zdravotních důvodů nebo na žádost a rozhodnutí zákonného zástupce.

Chtějí-li rodiče postupovat jinak než určuje vyhláška nebo jak navrhuje lékař, postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů o tom, že na jejich žádost je očkování odloženo, použita jiná vakcína, dítě má individuální očkovací plán, nebo že rodiče určité očkování odmítají zcela.

Legislativní rámec očkování v ČR

Povinné očkování je v ČR zakotveno v zákoně č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Přesný očkovací kalendář (tedy kdy, v jakém pořadí a jakými vakcínami se očkuje) upravuje vyhláška č. 537/2006 Sb.

Ústavní soud ovšem připustil výjimku z povinného očkování, a to jak z důvodu víry a náboženského vyznání, tak ze světské výhrady svědomí. Uplatňování přímých sankcí se tím odsunulo a od r. Ovšem o to striktněji se uplatňují nepřímé sankce. Těmi jsou nepřijímání řádně neočkovaných dětí do předškolního zařízení, nemožnost účastnit se zotavovacích akcí, jako jsou dětské tábory, soustředění nebo školy v přírodě.

Základní očkovací schéma a vakcíny

Šest nemocí obsahuje neživá (atenuovaná) očkovací látka, tzv. hexavakcína. Jedná se o záškrt, tetanus, černý kašel, haemophilus influenzae typu b, přenosnou dětskou obrnu a žloutenku typu B. Hexavakcínou se očkuje ve schématu 2+1, první dávka se má aplikovat nejdříve na začátku 9. týdne života dítěte, poslední (třetí) dávka pak nejpozději do 13. měsíce.

Proti dalším třem, tzv. dětským nemocem, spalničkám, zarděnkám a příušnicím, se souhrnně očkuje živou (inaktivovanou - oslabenou) vakcínou známou pod zkratkou MMR (z anglického Measles, Mumps, Rubella). Očkování vakcínou MMR se má zahájit od 13. do 18. měsíce, druhá dávka se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem.

Další přeočkování proti tetanu, záškrtu a černému kašli se má aplikovat mezi 5. a 6. rokem věku a pak mezi 11. a 12. rokem.

Dále existují očkování na žádost za přímou úhradu, např. proti pneumokokovým nákazám, meningokokovým nákazám, rotavirovým infekcím, planým neštovicím nebo klíšťové encefalitidě.

Rozhodování rodičů a individuální přístup

Informace by rodiče měli čerpat z vícero zdrojů. Očkování je velmi kontroverzní problematika, v níž převládají extrémní názory a argumentace. Je třeba nenechat se negativně ovlivnit či vystrašit a celý problém vidět jen černobíle, tedy být buď zcela pro nebo zcela proti.

Chtějí-li rodiče očkovat dítě podle individuálních potřeb a vlastního názoru, dobrým postupem je seznámit se podrobně s jednotlivými nemocemi, proti kterým se očkuje, a ujasnit si, které nemoci jsou pro dítě skutečně nebezpečné svým průběhem, reálným počtem komplikací, výskytem nebo možností přenosu, a vybrat jen ty, kde přínosy očkování převažují nad riziky.

Jak je uvedeno výše, očkování je v ČR sice povinné, ale kdo chce, může jako zákonný zástupce dítěte rozhodnout o odkladu, jiném očkovacím plánu, jiné vakcíně, odmítnutí. V případě názorového nesouladu s pediatrem postačí podepsat negativní revers, resp. prohlášení rodičů.

Hrazené očkování a výběr vakcín

Zákon o veřejném zdravotním pojištění uvádí, že hrazenými službami jsou očkování a úhrada léčivých přípravků, které obsahují očkovací látky pro pravidelná očkování podle antigenního složení očkovacích látek. Je-li na výběr více vakcín stejného antigenního složení, rodiče si tak mohou zvolit vakcínu, kterou bude jejich dítě naočkováno.

Ideální je zjistit si, jaké vakcíny jsou u nás proti danému onemocnění k dispozici, co obsahují, které mají co nejmenší množství přídatných toxických látek a jak časté jsou na ně nežádoucí reakce. Lze si vybrat i jinou, než státem hrazenou vakcínu (např. proti pneumokokům nebo rotavirovým infekcím).

Příprava na očkování a zdravotní stav dítěte

Základem je dopřát si čas a nabýt vědomosti i jistotu sami v sobě o oprávněnosti svého počínání. Nastudovat informace o očkování je časově náročné. Rozhodně to není otázka dvou týdnů, proto je lépe dopředu počítat s potřebným časem na studium a rozhodování.

Nátlak pediatra a potažmo zákona je pro rodiče velmi znejisťujícím aspektem, kvůli kterému se často rozhodnou pro postup, s nímž nejsou ztotožněni.

Dítě by mělo být při očkování zdravé, v dobré fyzické i psychické kondici, a to platí i pro dobu asi dvou týdnů před očkováním. Za zdravé dítě se považuje to, které nesmrká, nekašle, a ani nemá zvýšenou teplotu. Důležité je, aby i sourozenci a ostatní rodinní příslušníci byli zdraví. Ne vždy je jednoduché, obzvlášť v zimním období, najít u dětí delší časový úsek bez nachlazení. Kromě fyzického stavu je důležitá i celková pohoda dítěte (stres imunitu velmi ovlivňuje).

Překážky k očkování mohou být:

• dítě je akutně nemocné, případně má teplotu (lehce zvýšená teplota a lehké nachlazení nemusí být vždy překážkou), větší pozornost aktuálnímu zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování “živými” vakcínami (např. MMR).
• dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době.

Nežádoucí účinky očkování a jejich hlášení

Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Reakce může být místní nebo celková. Za nežádoucí účinek lze považovat jakoukoliv změnu zdravotního stavu nebo chování dítěte, která se do okamžiku vakcinace neprojevila.

Rodiče např. popisují, že jejich děti byly do vakcinace zdravé, ale po ní jsou zahleněné, často celé měsíce, nebo se u nich vyskytují spastické bronchitidy s dušností (zejména u kojenců). Často se objevuje ekzém v mnoha podobách, vysoké horečky vracející se bez dalších symptomů, úporná zácpa nebo poruchy spánku. Dále poruchy chování - extrémní mrzutost, lítostivost nebo vztek u dětí do té doby spokojených.

Ve většině případů se jedná o děti, které byly očkovány v době, kdy nebyly úplně zdravé.

Nežádoucí účinky jsou popsány v příbalových letácích a informačních zpravodajích nežádoucích účinků léčiv Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Pro bezpečné používání léčiv, a tedy i vakcín, je obecně velmi důležité sledovat reakce na jejich podání a hlásit nežádoucí účinky. Hlášení velmi závažných a neočekávaných nežádoucích účinků jsou pro lékaře dokonce ze zákona povinná.

Přesto Státní ústav pro kontrolu léčiv odhaduje, že se hlásí asi jen 2 - 5 % všech nežádoucích účinků. Na portále SÚKLu pro veřejnost www.olecich.cz mohou pacienti sami hlásit každý nežádoucí účinek, resp. podnět k podezření na nežádoucí účinek. I hlášení pacientů jsou velmi důležitá a přispívají k celkovému lepšímu obrazu a k bezpečnějšímu používání vakcín.

Protokol o očkování a sledování zdravotního stavu

Protokol o očkování si mohou rodiče vést pro dobrou zpětnou vazbu případných zdravotních změn dítěte. Od prvního očkování lze doporučit vést si záznamy o stavu dítěte, změnách i neobvyklých situacích.

S případnými zjištěnými komplikacemi by měli rodiče seznámit lékaře, nechat je zapsat do zdravotní dokumentace a nahlásit SÚKLu. K výskytu nežádoucím účinkům i k trvalým následkům, které mohou vlivem vakcíny nastat, negativně přispívá povinný systém očkování a nedostatečná informovanost o rizicích očkování. Neboť ve snaze za každou cenu dostát očkovacímu schématu lékaři nezohledňují individuální zdravotní stav a potřeby konkrétního dítěte.

Obvykle není vhodně řešeno očkování dětí v neuspokojivém zdravotním stavu, ať už se jedná o akutní problémy, jako je nachlazení či rekonvalescence po nedávno prodělaném onemocnění, či o problémy dlouhodobějšího charakteru, atopickým ekzémem počínaje a neurologickými problémy konče.

Celostní medicína nabízí širší škálu možností, přístup k bytosti jako k celku a práci s celým organismem. Rodiče jsou největšími odborníky na své dítě, oni pro něj chtějí to nejlepší. Lékař je odborníkem na lidské tělo a nemoci. Ideálem je tedy vzájemně se respektovat a obohacovat se znalostmi a zjištěními v nejlepším zájmu dítěte.

Specifika očkování v různých situacích

Vyhláška č. 355/2017 Sb. umožňuje časné zahájení tohoto očkování, nejdříve od 9. týdne věku. Očkuje se výhradně ve schématu 2+1 (např. 0-2-8 měsíců). Je-li třeba časně (tj. v 9. týdnu věku) očkovat nedonošeného kojence očkuje se ve schématu 3+1 (např. 0-1-2-8 měsíců). Nedonošené děti lze očkovat stejně jako donošené ve schématu 2+1, provede-li se věková korekce.

Optimální věk pro zahájení tohoto očkování jsou 4 měsíce. Pokud byl novorozenec očkován proti TBC v rámci cíleného očkování (vybrané indikace), pak se toto očkování zahajuje ne dříve než o 13 týdnů později za předpokladu, že jizvička po BCG očkování je dokonale zahojena.

Novorozenci HBsAg pozitivních matek se očkují 12-24 hodin po narození a současně se jim aplikuje specifický imunoglobulin. Další očkování se provede kombinovanou dětskou vakcínou ve schématu dle EPI: 6-10-14 týdnů. Novorozenci negativních matek se očkují kombinovaně společně s dalším dětským očkováním nejdříve od 9. týdne věku.

Vyhláška č. 299/2010 zrušila plošné očkování proti TBC a pravidelně se očkují jen vybrané skupiny dětí, u nichž se odhaduje riziko expozice TBC. Očkuje se obvykle do 1 měsíce věku, podle doporučení výrobce od 4. týdne.

Vyhláška č. 299/2010 umožňuje časné zahájení tohoto očkování, nejdříve od 9. týdne. Podle doporučení výrobců se očkování zahajuje u dětí starších 6 týdnů.

Aktuální očkovací kalendář a legislativní změny

Pravidelné (povinné) očkování dětí se řídí vyhláškou č. 537/2006 Sb. (novela č. 355/2017 Sb.) o očkování proti infekčním nemocem.

Pravidelné (povinné) očkování dětí hexavakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, virové hepatitidě B, Haemophilus influenzae b a dětské obrně se provádí třemi základními a jednou posilující dávkou od 9. týdne (3. dávka mezi 11. a 13. měsícem).

Pravidelné (povinné) očkování dětí proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím se provede živou očkovací látkou, a to mezi 13. - 18. měsícem po narození dítěte. Přeočkování se provede 1 dávkou ve věku od 5. až 6. roku.

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a černému kašli se provádí v 5. až 6. roce věku. Přeočkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně se provádí v 10. až 11. roce.

U dětí se provádí očkování proti pneumokokovým nákazám neživou vakcínou. V indikovaném věku se jedná o hrazené nepovinné očkování.

Nepovinné očkování proti HPV se provádí mezi 11. a 15. rokem věku.

Očkování se provede u dětí s indikacemi, které posoudí lékař novorozeneckého oddělení, případně registrující lékař pro děti a dorost.

Základní očkování novorozenců HBsAg pozitivních matek se provede jednou dávkou očkovací látky proti virové hepatitidě B nejpozději do 24 hodin po narození dítěte.

Od 1. 1. 2022 jsou nově hrazena ze zdravotního pojištění další doporučená očkování, při dodržení závazných termínů naočkování. Pravidelná očkování jsou plně hrazena ze zdravotního pojištění. Vybraná doporučená očkování jsou hrazena zdravotní pojišťovnou v případě dodržení závazných termínů naočkování uvedených v tabulce. Využijte nabídku příspěvků zdravotních pojišťoven na nepovinné očkování.

Změny v očkovacím schématu hexavakcíny

Od ledna 2018 je změna ve schématu hexavakcíny, a to z 3+1 na 2+1. První dávka se aplikuje od 9. týdne věku, druhá za 2 měsíce po první, to je přibližně ve 4. měsíci a třetí, přeočkování, mezi 11. a 13. měsícem věku.

Další vakcíny obsahují kombinace méně složek, například diftérie, tetanus, pertusse, hemofilus (Infanrix Hib®), jenom difterie, tetanus, pertusse (Infanrix®), samostatná vakcína proti HBV (např. Engerix-B®) a samostatná inaktivovaná vakcína proti poliomyelitidě (Imovax polio®) (dříve se užívala atenuovaná).

Základní očkovací schéma dle vyhlášky č. 299/2010 Sb. První dávka se očkuje v době od započatého 9. týdne, ideálně ve 3. měsíci. Od 1. 1. 2018 se hexavakcína očkuje opět ve schématu 2+1, protože schéma 3+1 nezvýšilo séroprevalenci u dětí 1-5 let, snížilo setrvalost séroprevalence u starších a také se zřejmě podílelo na zvýšení výskytu pertuse v 90. letech.

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede očkovací látkou proti těmto infekcím (Infanrix®) v době od dovršení 5. do dovršení 6. roku, dále spolu s aplikací páté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně od 10. do 11. roku.

Spalničky, zarděnky, příušnice se očkují trojkombinovanou vakcínou obsahující atenuované viry (Priorix®), nebo čtyřkombinací (Priorix-tetra®), která obsahuje navíc i atenuovaný virus planých neštovic (varicella). Základní očkování se provede živou očkovací látkou nejdříve 13. měsíc (do 18. měsíce) po narození dítěte. Přeočkování se provede mezi 5. a 6. rokem.

Důvod očkování této vakcíny až po prvním roce je mimo jiné taky fakt, že ji nepříznivě ovlivňuje přítomnost matčiných protilátek IgG v séru dítěte. Ty se tam dostaly transplacentárně a přetrvávají prvních 6 měsíců. Zdá se však, že v některých případech mohou přetrvat i rok.

Očkování proti tuberkulóze (TBC)

Plošné očkování novorozenců se v ČR provádělo v letech 1953-2010. Vyhláška č. 299/2010 od 1. 11. 2010 zrušila pravidelné očkování proti TBC. Toto očkování je nově výhradně určeno dětem a dospělým vystaveným zvýšenému riziku tuberkulózy. U novorozenců jej indikuje lékař novorozeneckého oddělení nebo praktický lékař pro děti a dorost na základě anamnestických informací od zákonného zástupce dítěte, očkování probíhá na kalmetizačních pracovištích.

Základní očkování tvoří 1 dávka vakcíny.

Indikace k očkování proti tuberkulóze (Vyhláška č. 299/2010 Sb.)

• Státy s vyšším výskytem TBC (dle MZ ČR únor 2017):
• V Evropě: Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Moldávie, Rumunsko, Rusko a Ukrajina.
• V Asii: všechny asijské státy kromě Bahrajnu, Íránu, Izraele, Japonska, Jordánska, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Ománu, Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů, Sýrie a Turecka.
• V Africe: všechny africké státy kromě Egypta, Komor, Libye, Mauricia, Seychel a Tuniska.
• V Americe: Bolívie, Brazílie, Dominikánská republika, Ekvádor, Guyana, Haiti, Honduras, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru a Salvador.

Nepovinné očkování

Živá vakcína (Rotarix®, Rotateq®) - dobrovolné očkování kojenců od 6 týdnů do 8 měsíců, perorálně 2 resp. 3 dávky.

Bezpečnost očkování je na vynikající úrovni a alergické reakce na očkování jsou velmi vzácné. Některé děti mohou mít po očkování horečku, otok nebo zarudlou kůži v místě vpichu injekce. Děti občas trpí vedlejšími účinky očkování, ale je velmi málo pravděpodobné, že by ve výsledku měly nějaké závažné komplikace.

tags: #kdy #jste #ockovali #miminko #poprve