Kdy je samice ptáka oplodněna: příznaky a průběh oplodnění u ptáků

Po mnoho let lidé považovali většinu ptáků za monogamní. Do konce šedesátých let minulého století se obecně předpokládalo, že drtivá většina ptáků je monogamní. Všeobecně se mělo za to, že samice většiny živočišných druhů se pářily s jedním samcem a zůstávaly mu věrné. Pak se stalo něco mimořádného. V roce 1962 Vero Copner Wynne-Edwards ve své knize „Disperze zvířat ve vztahu k sociálnímu chování“ představil myšlenku, že zvířata své chování dělají pro dobro druhu nebo skupiny ve které žijí.

Uvedl příklad, ve kterém se někteří ptáci při nedostatku potravy zdrželi hnízdění proto, aby jiní ptáci měli přísun jídla a mohli se rozmnožovat. Wynne-Edwardsova práce vyvolala silnou reakci odborníků na přirozený výběr druhů. Vědci jako například David Lack a George Williams, poukázali na to, že jeho myšlenka o výběru skupin byla chybná: přirozený výběr je podle nich odvislý od jednotlivců, nikoliv skupin nebo druhu. Díky tomuto novému pohledu na přirozený výběr se téma sexuálního života ptáků stalo opět aktuálním a velmi zajímavým.

Ptačí sexualita byla v centru pozornosti od konce 18. století, kdy Charles Darwin vysvětloval rozdíly ve vzhledu a chování samců a samic. Během čtyřicátých a padesátých let dvacátého století však sexuální chování ptáků vymizelo z centra vědecké pozornosti. Velkou měrou se o to zasloužil Julian Huxley, popularizátor vědy, který však bohužel principu, na kterém přirozený výběr funguje, neporozuměl.

Počátkem dvacátého století Huxley propagoval chování zvířat prostřednictvím zveřejnění své studie o páření potápky roháče (Podiceps cristatus). Vzhledem k tomu, že spletité projevy chování se u tohoto ptáka objevily až po spárování, Huxley se domníval, že nemají nic společného s lákáním partnera a tím tedy ani se sexuálním výběrem. Méně známá je studie Huxleyho o chovu a páření kachny divoké (Anas platyrhynchos) vydaná přibližně ve stejnou dobu.

Kontrast mezi jeho dvěma studovanými druhy by sotva mohl být větší: elegantní potápky vypadaly zjevně monogamní se svými nádhernými vzájemnými namlouvacími rituály, zatímco až strašidelně promiskuitní kačeři se tlačili na samice někdy s takovou brutalitou a v takovém počtu, že se samice utopily. Pro Tima Birkheada, tehdejšího Profesora Behaviorální Ekologie na Universitě v Sheffieldu, utvářel během studijní doby jiný pohled na problematiku: samice hnědožluté výkalnice hnojní měly do monogamie daleko.

Toto promiskuitní chování u hmyzu inspirovalo zaměření na to, zda promiskuita u ptáků je též možná. Když se zdůraznilo význam genetické identifikace otcovství, bylo možné rozlišovat mezi sociální monogamií a sexuální monogamií u ptáků. Přes změny v pohledu na monogamii se ukázalo, že samci bývají promiskuitní a samice často také kopulují s více samci, což vedlo ke zpochybnění dávného mýtu o výlučné samičí monogamii.

David Lack ve své knize Ecological Adaptations for Breeding in Birds (1968) uvedl, že 90 % ptáků se při reprodukci vyznačuje monogamií a zbytek polyandrií či polygyní, a že výjimky jako ostnák trnitý, Agelaius phoeniceus, či Philomachus pugnax ukazují různé strategie reprodukce. S rozvojem behaviorální ekologie se zaměření posunulo na výjimky a na to, jak jednotlivci předávají geny budoucím generacím.

Klíčovým průlomem byla schopnost určit otcovství genetickou daktyloskopií (DNA fingerprinting), která poskytla nezvratný důkaz promiskuity, zejména u samců, a umožnila rozlišovat mezi sociální a sexuální monogamií. To pomohlo vysvětlit jevy, které byly kdysi považovány za nevysvětlitelné.

Ochrana a vybavení reprodukce: anatomie a strategie

Varlata u ptáků fungují jako továrna na spermie. Větší továrna znamená více spermatu, což zvyšuje šanci na oplodnění. U ptáků, u kterých nemá většina samců penis, se spermie převedou ze samčí kloaky do samičí kloaky během kopulace. Některé druhy vyvinuly speciální adaptace, např. křepelka má žlázu přiléhající k samčí kloace a při oplodnění dodává kus pěny, který zvyšuje vitalitu a průchodnost spermatu. U tkalčíka červenozobého se promiskuitní chování projevuje harémovým způsobem s více samicemi.

Ptáci kopulují obvykle jen jednou nebo dvakrát krátce; některé druhy však vykazují extrémní variabilitu délky a způsobu kopulace. Varlata mohou u některých druhů dosahovat významně velkých hmotností vzhledem k velikosti těla, což souvisí s strategií reprodukce a soutěží o oplodnění. Ptačí inseminace je častěji jednorázová, avšak „pomocné spermie“ mohou být nezbytné pro spuštění vývoje embrya, jak ukazuje výzkum zebřiček pestrých.

Pokud jde o otázku, proč se samice obtěžují s kopulací s více samci, odpovědi jsou různorodé: potenciálně kvalitnější potomci, genetická variabilita potomstva, a další faktory, které často zůstávají předmětem studií. U některých druhů je zřetelná výhoda většího počtu spermatu, avšak není to vždy zárukou úspěšného rozmnožení.

Průběh oplodnění: z vejcovodu do hnízda

Proces oplodnění začíná v době páření, kdy samičí a samčí kloaky přijímají spojení a spermie putují do vejcovodu, kde dochází oplodnění vajíčka. Embryo, tedy zárodek, vzniká po oplodnění a vyvíjí se v děloze ptáků. U některých druhů může být potřebná více spermií, aby došlo k úspěšnému zvládnutí vývoje embrya; další spermie slouží jako „pomocníci“. Tento poznatek vyvolává otázky ohledně promiskuity a evolučního tlaku na reprodukční systém.

Proces oplodnění u ptáků se liší od savců: většina ptáků nemá penis, spermie jsou přenášeny kloakálně; u křepelky a dalších druhů vznikají speciální adaptace, které zvyšují úspěšnost oplodnění. Délka kopulace se liší podle druhu; některé druhy dokážou kopulaci provést i za dlouhou dobu, jiné jen krátce.

Oplodněné vajíčko se vyvíjí v embryo a poté v plod; v některých případech je možné sledovat vývoj embryo in vitro u laboratorních modelů, avšak v přírodě probíhá vývoj uvnitř vejce. Jakmile dojde k úspěšnému uhnízdění a vývoji embrya, vzniká život rozvíjející se uvnitř vajíčka až do vynesení mláděte.

Infografika: anatomie ptačího pohlavního ústrojí a cest spermií

Rozdíl mezi sociální a sexuální monogamií

Porozumění procesu sexuálního výběru, před pářením i po něm, pomáhá vysvětlit jevy předtím považované za nevysvětlené. Genetická daktyloskopie umožnila identifikovat otcovství a rozlišovat sociální monogamii od sexuální monogamie. Například varlata mají velikostní variace napříč druhy a související reprodukční strategie, což ukazuje, že evolučně zajištěné opakované páření může vést k vyšší úspěšnosti oplodnění.

Zvířata, která zůstávají spolu navždy 🦢💑 | Monogamní zvířecí páry

Umělé oplodnění u lidí a srovnání s ptáky

Přechod k tématu lidské reprodukce a umělého oplodnění ilustruje, jak moderní medicína řeší neplodnost. IVF zahrnuje hormonální stimulaci vaječníků, odběr vajíček a spermií, kultivaci embryí a jejich transfer do dělohy. Procento úspěšnosti cyklů IVF se liší podle individuálních faktorů a často vyžaduje několik cyklů. Pokrok v asistované reprodukci umožňuje mnoha párům dosáhnout těhotenství i v případě dlouhodobých potíží.

Schéma IVF postupů

Praktické dopady pro chov a ochranu ptáků

Známky ovulace a oplodnění u ptáků mohou zahrnovat změny ve správi, namáčení kloaky a období hnízdění. V době páření si ptáci zvětšují kloaky a provádějí typické namlouvací rytmy. V ohnisku výzkumu reprodukční adaptace a promiskuity u ptáků zůstávají otázky, jako proč samice kopulují s více samci, a v jaké míře tato taktika zvyšuje evoluční úspěšnost potomstva.

  1. Klasifikovat sociální a sexuální monogamii podle genetické otcovské identity.
  2. Porovnat adaptace varlat a jejich vliv na oplodnění v různých druzích.
  3. Analyzovat role „pomocných spermií“ a jejich dopad na embryonální vývoj.

tags: #kdy #je #samice #ptaka #oplodnena