Incest, pocházející z latinského slova "incestus" znamenajícího nečistý, označuje vztah mezi osobami natolik příbuzensky blízkými, že jejich sňatek nebo sexuální poměr je zakázán. Existence incestu naznačuje, že v lidské společnosti existují určité sociální vztahy, které jsou nekompatibilní se vztahy sexuálními.
Výzkumy, jako je například studie R. Murdoka na vzorku 200 etnograficky sledovaných společností, potvrzují, že žádná z nich nepovoluje sňatek mezi otcem a dcerou, bratrem a sestrou, či matkou a synem. Zároveň jen velmi malý počet společností připouští čistě sexuální vztah jako alternativu ke sňatku.
Historické a kulturní výjimky
Ve starém Egyptě, v inckém státě a v některých afrických královstvích byly povoleny sňatky mezi vládci a jejich sestrami (opravdovými nebo klasifikačními). Tyto sňatky, zakázané pro ostatní členy společnosti, představovaly takzvaný incest silných. Jeho účelem bylo zdůraznit božský původ panovníka, na kterého se společenský zákaz nevztahoval.
C. Lévi-Strauss poukázal na tuto praxi v kontrastu s takzvaným incestem slabých, kdy dochází k sexuálnímu vztahu mezi nejbližšími příbuznými, kteří nejsou schopni navázat jiné sociální kontakty.
S. Freud viděl v zákazu incestu zdroj napětí, které transformuje skrytou touhu po zakázaném partnerovi (otci nebo matce) až na úroveň psychické poruchy. Jeho pojetí však vycházelo z omezených historických dat.
Univerzálnost zákazu incestu
Zákaz incestu je považován za jediné sociální pravidlo s univerzálním charakterem. Toto pravidlo je vlastní lidské společnosti od jejích počátků a jeho prvky lze pozorovat i u vyšších primátů.
Představa L. H. Morgana o prvním stádiu lidské společnosti charakterizovaném promiskuita bez pravidel a druhém stádiu pokrevní rodiny s vzájemnými sňatky bratrů a sester, ale již se zákazem sňatků mezi rodiči a dětmi, je považována za mylnou. Zákaz incestu je sociální pravidlo kulturního řádu, které je vlastní všem lidským skupinám.
Zákaz incestu není primárně zaměřen na kontrolu sexuálních pudů nebo zabránění promiskuitě, která je i ve zvířecí říši poměrně vzácná. Jedná se spíše o vynález, jímž člověk odlišuje společnost od přírody. Tento zákaz zavádí univerzální řád se stejnými sociálními důsledky.
Pozitivní aspekty zákazu incestu
Kromě restriktivního a represivního charakteru obsahuje zákaz incestu i pozitivní předpisy. Lévi-Strauss ukázal, že zákaz incestu je v podstatě pravidlem reciprocity a jeho širším výrazem je exogamie. Zákaz sexuálního využívání dcery nebo sestry je v protikladu k možnosti dát ji jinému muži a požadovat od něj výměnou jeho dceru nebo sestru. Tento koncept sociální směny je základem analýzy forem nepříbuzenského příbuzenství.
Zákaz incestu tak nejen vytváří rozhraní mezi kulturou a přírodou, ale je zároveň zdrojem tvorby nových sociálních struktur.
Incest v českém právním řádu
V České republice je problematika incestu upravena trestním zákoníkem v části nazvané Soulož mezi příbuznými. Trestný čin je spáchán tím, kdo má soulož s přímým příbuzným nebo se sourozencem. Za soulož se rozumí spojení pohlavních orgánů muže a ženy.
Za incest hrozí v České republice až tři roky vězení. V minulosti byly tresty sice odlišné, ale i tak šlo o prohřešek, který byl postihován.
Zajímavou otázkou je soulož mezi adoptovanými sourozenci. Pokud by byl paragraf chápán pouze z hlediska ochrany genetických zájmů, nedošlo by k nelegálnímu jednání. Nicméně, pokud je hájen princip rodinného života, podle kterého se nejbližší příbuzní nesouloží, pak by se jednalo o trestný čin bez ohledu na biologické příbuzenství.
Český právní řád přímo pojem "incest" neužívá, ale ustanovení § 188 Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. upravuje trestný čin soulože mezi příbuznými v pokolení přímém nebo sourozencem. Zákon nerozlišuje mezi plnorodými a polorodými sourozenci.
Mezinárodní pohled na incest
V Evropě existují země, kde za incest žádný postih nehrozí, jako jsou Belgie, Francie, Nizozemí, Portugalsko, Španělsko, Lucembursko, Litva a Lotyšsko. Na Slovensku a v Srbsku je příbuzenský sex legální, pokud je osobám starším 18 let.
Irsko má specifickou úpravu: incest mezi osobami opačného pohlaví je nelegální, zatímco u stejného pohlaví se netrestá.
V Itálii je incest nelegální pouze v případě, pokud partneři svým vztahem provokují na veřejnosti a chovají se skandálně.
Mezi země s tvrdým postihem za incest patří Kanada (až čtrnáct let vězení), Island (dvanáct let) a Estonsko (až osm let).
Genetické a biologické aspekty incestu
Pro většinu kultur patří pohlavní styk mezi pokrevně příbuznými k přísným tabu. Děti z incestních vztahů bývají častěji postiženy na těle i na duchu, dožívají se kratšího věku, trpí sníženou plodností či neplodností a dalšími problémy.
Genetické analýzy naznačují, že si rizika plynoucí z příbuzenských sňatků jasně uvědomovali již pravěcí lidé druhu Homo sapiens. Genetická variabilita jejich tlup byla na vysoké úrovni, čehož nebylo možné dosáhnout bez vyloučení incestů.
Naopak, neandrtálci byli geneticky méně pestří, což zřejmě souviselo s větší izolovaností jejich tlup a vyšším podílem dětí zplozených pokrevními příbuznými.
Příbuzenské sňatky jsou neodmyslitelně spojeny s hromaděním dědičných defektů a celkovou degenerací, jak bylo patrné například u španělské větve Habsburků, kde se rozšířila hemofilie mezi potomky britské královny Viktorie.
Existují však i případy, kdy incest nestál u zrodu degenerované populace. Příkladem je společenská elita původních obyvatel Havaje (Aliʻi Piʻo), která po generace uzavírala sňatky mezi sestrami a bratry, přičemž patřili k fyzicky i mentálně zdatným jedincům. Genetici to vysvětlují výjimečně zdravou genetickou výbavou této populace a případným eliminováním postižených potomků.
Výskyt incestu v současnosti
Přesná statistika výskytu incestu v současné evropské společnosti je obtížná. Část případů postihují policejní statistiky, ale mnohé zůstávají skryty, protože rodiny se snaží incidenty ututlat.
Australský tým vedený Peterem Visscherem z University of Queensland provedl studii s využitím dat z UK Biobank na zhruba 450 tisících lidech evropského původu. Zjistili, že v Británii pochází z incestního vztahu v průměru jedno z 3652 narozených dětí.
Lidé narození z incestních vztahů vykazují podprůměrné hodnoty v tělesné výšce a inteligenci, stejně jako v dalších šesti hodnocených parametrech.
Autoři studie upozorňují, že skutečný výskyt dětí z incestních vztahů může být vyšší, protože data z UK Biobank nemusí být zcela reprezentativní a nezahrnují případy, kdy embrya, plody nebo novorozenci s těžkým postižením zanikají během vývoje nebo umírají krátce po narození.
„Pro většinu kultur patří pohlavní styk mezi pokrevně příbuznými k přísným tabu,“ uvádí studie. Genetické analýzy dokazují, že si rizika vyplývající z příbuzenských sňatků uvědomovali už pravěcí lidé.
Vznik genetické rozmanitosti je složitý proces zahrnující rekombinaci chromozomů a náhodný rozchod chromozomů do pohlavních buněk. Panmixie, tedy náhodný výběr nepříbuzných partnerů, přispívá k udržování genetické proměnlivosti. Incest je opakem panmixie.
Původ a teorie incestního tabu
Původem incestního tabu se zabývala řada psychologů, antropologů a sociologů. Téměř všechny teorie se shodují v tom, že lidé cítí sexuální averzi k těm, se kterými vyrůstali, nebo byli svědky jejich dětství. Edvard Westermarck ve svých studiích například pozoroval, že v izraelských kibucech, kde jsou děti od narození umisťovány do komunit ostatních dětí, se incest vyskytuje minimálně.
Tato averze se může týkat i biologicky nepříbuzných jedinců, kteří spolu byli vychováváni.
Incest v mytologii a literatuře
Incest se objevuje v mýtech napříč kulturami. V řecké mytologii například Zeus zplodil potomky se svými sestrami Rheou a Hérů. Podobně v germánském mýtu, známém z Wagnerovy operní tetralogie Prsten Nibelungův.
Bible rovněž obsahuje příklady incestních vztahů, například v knize Genesis (Kain a jeho sestra Avana) nebo v příběhu Abraháma a jeho ženy Sáry, kteří měli společného otce.
Slavným příkladem je i Oidipus, který nevědomky zabil svého otce a oženil se se svou matkou.
V egyptské mytologii byl incest mezi božskými sourozenci Usirem a Esetou běžný.
Platon ve svém díle O státě navrhoval utopickou společnost, kde by byla manželství v podstatě zakázána, s výjimkou svazku bratra a sestry pro strážce a výrobce. V jeho představě byly ženy společné a všichni si byli bratry a sestrami.
Následky incestu a péče o oběti
Dlouhodobé následky incestu mohou být pro oběť devastující. Důležité je, aby se incestní vztahy zbytečně neprolongovaly a aby oběť měla možnost svůj problém signalizovat.
Při řešení incestních deliktů policií je nutné důsledně dbát na zájmy dětské oběti. Specializované vyšetřovací týmy se snaží minimalizovat přímou traumatizaci zneužívaných dětí. Dlouhodobé následky jsou méně závažné, pokud o deliktu není informováno širší sociální prostředí dítěte.