Online přednáška o češtině Mgr. Barbory Štěpánkové, Ph.D. zkoumá výrazy jako dusno, těžko, smutno a možno, které bývají tradičně řazeny mezi příslovce, a v některých jazykovědných pojetích jsou považovány za reprezentanty tzv. kategorie stavu. Sémantika těchto výrazů se odráží ve větách typu: Venku se udělalo dusno. Po jídle jim bylo těžko. Bývá jí smutno. Už není možno mlčet. Po syntaktické stránce bývají označovány jako predikativa a jejich specifika se stávají tématem diskuse o tom, zda by tato slova měla tvořit samostatný slovní druh.
Co jsou predikativa a proč jsou důležitá
Podle svého syntaktického chování zas bývají označovány jako „predikativa“. Díky tomu se na ně díváme jako na slova vyjadřující stav či změnu stavu, která se spojuje s podmětem větou a funguje jako část přísudku. Přednáška si přiblíží chování výrazů spadajících do této skupiny a zamyslí se nad půlstoletí starým návrhem považovat tato slova za samostatný slovní druh.
Význam a sémantika v jazykové praxi
Dusno, těžko, smutno a možno nesou sémantiku stavu, která bývá realizována ve větách popisujících aktuální či doznívající stav subjektu. Takové výrazy se často objevují jako součást přísudku, a jejich významově „stavové“ vyjádření doplňuje klasické sloveso činné či stavu.
Historie a současná práce lingvistů
V přednášce se připomíná i půlstoletí starý návrh považovat tato slova za samostatný slovní druh a zvažuje se, jaké by to mělo mít dopady na klasifikaci slovních druhů v češtině. Uvedené texty a ukázky vycházejí z výkladu Barbory Štěpánkové, která se věnuje chování a specifikům výrazů spadajících do kategorie stavu.
Autorka a kontext studia
*Mgr. Barbora Štěpánková, Ph.D., (*1977) vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze. Je vědeckou pracovnicí Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK.*
Schéma a členění slovních druhů v češtině: srovnání s predikativy
- V češtině rozlišujeme 10 slovních druhů. Tyto druhy se dělí na ohebné a neohebné.
- Podstatná jména označují názvy osob, zvířat, věcí, dějů a činností, a mohou být ohybné podle pádu, čísla a rodu.
- Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen a jejich tvarová změna se určuje podle rodu, čísla a vzoru.
- Zájmena zastupují jména a mohou být osobní, ukazovací, tázací a další; skloňují se stejně jako podstatná či přídavná jména.
- Číslovky vyjadřují počet, řád a násobnost; mají vlastní pravidla skloňování a psaní.
- Sloveso vyjadřuje činnost, stav či děj a má různé vidy (dokonavý/nedokonavý) a způsoby (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací).
- Příslovce popisují okolnosti a stupňují se; u některých výrazů se diskutuje jejich postavení v kategoriích stavu.
- Další slovní druhy zahrnují předložky, spojky a zájmenné výrazy; jejich role v mluvení doplňuje strukturu věty.
- Slovní druh „si“ je zájmeno, konkrétně zvratné zájmeno, často označované jako enklitika; má typický morfologický a syntaktický význam v konstrukcích.
- Všechny tyto prvky se v kontextu češtiny podílejí na bohaté struktuře vyjadřování stavů a procesů, které je nutné rozumět pro úplné pochopení textů a mluvních projevů.
Přehled hlavních výkladů a praktických ukázek
- Věty s dusno, těžko, smutno a možno ukazují, jak stavové výrazy působí jako součást predikativního přísudku.
- Predikativní výrazy se často nechávají v 1. pádě, ale jejich syntaktické chování může ovlivnit i volbu pádu v souvětích.
- Diskuse o slovním druhu lidské řeči zahrnuje i uvažování o nich jako o samostatném slovním druhu napříč českým jazykem.
Praktické zapojení do cvičení a procvičování
V textu jsou uvedeny i odkazy na cvičení k podtemaům, které lze využít pro procvičení rozlišování slovních druhů a určování jejich tvarů v různých pádech a číslech. Cvičení se zaměřují na slovní druhy, vzory a skloňování s důrazem na predikativní výrazy související se stavem.

Tabulka níže shrnuje základní rysy predikativních výrazů ve srovnání s klasickými slovesnými subjekty a doplňky. Lze ji využít při výuce i maturitních přípravách, kdy je důležité rozlišit stavové výrazy od klasických příslovcí.
| Kategorie | Příklad | Role ve větě | Relevantní otázky |
|---|---|---|---|
| Predikativa (stavové výrazy) | dusno, těžko, smutno, možno | často součást přísudku | Co je stav? |
| Příslovce | rychle, tiše | příslovečné určení | Jak? Kde? Kdy? |
| Sloveso | psát, myslet | přísudek | Co dělá kdo? |
V závěru je důležité uvážit, že původní návrh považovat tato slova za samostatný slovní druh stále vyvolává diskusi mezi lingvisty a jazykovými didaktiky.
JAK CITOVAT📚 V BAKALÁŘSKÉ / SEMINÁRNÍ / DIPLOMOVÉ PRÁCI?✍ –Přímá citace a parafráze v textu ✅ Zdroje
Praktické shrnutí pro učitele a studenty
- Pochopit, že některé výrazy jako dusno, těžko, smutno a možno mohou fungovat jako predikativa, tedy součást přísudku vyjadřující stav.
- Zvážit původní návrh o tom, zda by tyto výrazy měli být samostatným slovním druhem, a jaké důsledky by to mělo pro klasifikaci v gramatice.
- V didaktickém kontextu využívat konkrétní příklady a procvičovací cvičení na rozlišování stavů a forem sloves, aby studenti pochopili jejich syntaktické postavení.