Koncem roku 2006 proběhlo v karlovarském hotelu Termal slavnostní vyhlášení soutěže Česko kreslí Ježíška, které se zúčastnily děti z celé republiky. Vítězem celonárodní soutěže se stala devítiletá Kateřina Burešová z Chvaletic, jejíž představa Ježíška nakonec nejvíc zaujala.
Na začátku celého projektu stála obava, že Ježíšek za dvacet třicet let zmizí z české kultury a bude nahrazen jinými pohádkovými bytostmi, jako je Santa Claus. Jak vůbec celá soutěž probíhala a kdo o vítězi rozhodoval?
Průběh soutěže a sběr návrhů
Na základě výzvy, kterou přinesla různá média (dětský televizní pořad Hřiště, rádio Impuls, časopisy Sluníčko, Mateřídouška, Méďa Pusík aj.), posílali lidé bez ohledu na věk výtvarný návrh své představy o podobě Ježíška. Je pochopitelné, že nejčastěji to byly děti - jejich kresby vznikaly i v rámci školní výuky.
Návrh mohl být pouze jeden a mohl být zpracován libovolnou výtvarnou technikou. Pětičlenná porota, v níž usedl mj. i katolický teolog Josef Dolista či starosta obce Boží Dar Jan Horník, pak ze 30 tisíc došlých kreseb vybrala šest, které postoupily do finále.
U jednotlivých návrhů se přitom nehodnotilo výtvarné provedení, ale námět či nápad, který by se pak dal výtvarně upravit k finálnímu použití do knihy, na pohlednice apod. O celkovém vítězi rozhodovali nakonec lidé formou SMS zpráv.
Vítězný Ježíšek a související publikace
Vítězný, již upravený obrázek Ježíška zachycuje blonďatého chlapečka s andělskými rysy.
Souběžně se slavnostním vyhlášením vyšla i knížka Ježíškův celý rok, která přináší pohádkové příběhy s ježíškovskou tematikou. Pohádky napsal František Ber a ilustracemi doprovodil Stanislav Hájek.
Pohádkový Ježíšek vs. tradiční pojetí
Knížka Ježíškův celý rok představuje svět, který má s betlémským příběhem či křesťanským pojetím Vánoc téměř nic společného - kromě Ježíškova jména a několika naznačených lidových zvyků (např. lidé na Štědrý den přinesou do chléva kravičce na přilepšenou náruč sena).
Publicista Jaroslav Someš o knížce říká: „Ježíšek je zde stejnou pohádkovou bytostí jako obluda Všechnožrout nebo čaroděj Harvalos. Je to vlastně roubování Ježíška do světa, do něhož nepatří. I výtvarné pojetí odkazuje spíš k dětským obrázkovým knížkám americké provenience.“
Podle Someše je otázkou, zda naše děti nejsou už všemi možnými komiksy, panenkami Barbie, počítačovými hrami či kreslenými televizními seriály „zataženy“ do jiného výtvarného cítění a zda je právě toto neosloví více než Ladovy obrázky. „Ale na druhou stranu právě tímto kniha neplní poslání, které měli její autoři asi na mysli - vrátit dětem tradičního křesťanského Ježíška,“ dodává.
Nejblíže k české vánoční tradici má poslední příběh O nejkrásnějším dárku, ale i tam se v ilustracích lesní zvířátka nebezpečně podobají Disneyho Sněhurce.
Dětské představy Ježíška: Od ježků po Santu Clause
V dětských představách se objevují také ježci. Děti z Mateřské školy U Stadionu namalovaly své představy Ježíška. Postavy se liší: jedna je zahalená do červeného hávu s čepicí s bambulí na hlavě, tedy jakýsi mix Santy Clause a Mikuláše. Druhá podoba se pohybuje v ryze zoologické oblasti - například Kristýnka namalovala stromek s dárky, kolem nějž šmejdí obyčejný ježek.
Na tomto drobném výtvarném vzorku lze pozorovat, že českého Ježíška nelze chápat jako konkrétní postavu, ale jako čistou esenci Vánoc. Aby se produkty dobře prodávaly, je třeba je ukrýt za jasně identifikovatelný symbol. Potíž tkví v tom, že Ježíškova jediná oficiální podoba je malé robátko v betlémských jesličkách, které zahřívá osel a vůl. To je také důvod té masové invaze Santů Clausů, nyní dokonce i Dědů Mrázů, do českých obchodů. Tyto postavy mají podobu jasnou, divácky příjemnou a jasně odkazují na Vánoce a s nimi spojeným nákupem dárků.
Historické a umělecké zobrazení Ježíše Krista
O existenci Ježíše Krista máme zprávy nejenom z evangelií, ale i z některých dalších zmínek, např. od římských historiků. Autentickou podobu Kristovy tváře však neznáme, nebyl zachycen žádným tehdejším umělcem.
Lze se domnívat, že Kristus jako příslušník židovského národa měl semitské rysy, tedy tmavé vlasy a zřejmě i delší vousy jako tehdejší židovští učenci. Nejstarší literární popisy jeho tváře se objevují až v některých mimobiblických spisech ve 4. století a zřejmě reagují už na nějaká tehdejší zobrazení.
V římských katakombách už ve 4. století existuje symbolické zobrazení Krista většinou jako bezvousého mladíčka, někdy světlovlasého muže konajícího zázraky. Od 5. století se však na více místech Římské říše začíná objevovat zobrazení Kristovy tváře se shodnými rysy: kromě delších tmavých vlasů a vousů jsou na nich i stopy utrpení.
Odborníci soudí, že je ovlivnila podoba zachycená na tzv. Turínském plátně, které bylo tehdy uchováváno v Edesse, a na tzv..
Nejstarší dochovaný obraz na dřevěné desce s určitými „portrétními" rysy je uchováván v klášteře sv. Kateřiny pod horou Sinaj. Jde o malbu malovanou voskem (enkaustiku) patrně ze 7. století. Mnohé rysy jsou shodné s již zmiňovaným Turínským plátnem.
Tento vzor ovlivnil Kristovo zobrazování na Východě, byl totiž opakovaně kopírován malíři ikon. Kristus na ikoně má pravidelnou symetrickou tvář s úzkým dlouhým nosem. Má většinou přísný výraz, jako by byl úplně bez emocí, ty totiž znamenají pomíjivost, on už je „mimo čas".
Na západě bylo zobrazování Krista postupně „polidšťováno". Jeho tvář je pak většinou vlídná a přívětivá, s jen velmi lehkým úsměvem. Někdy bohužel však je představen až příliš líbivě a sladce, jako na barvotiscích a svatých obrázcích z 19. století.
Každý velký umělec měl však v minulosti velkou touhu pokusit se zachytit Krista a jeho tvář tak, jak k němu samotnému Kristovo poselství mluví. Jinak ho tedy zachytil Mistr Třeboňského oltáře a jinak Cranach, jinak Michelangelo, Raffael nebo El Greco, jinak autor našeho salvátorského obrazu. Každé zobrazení, ať už z Východu nebo Západu, nás má vést „za obraz", tj. využít nadání umělce, využít jeho intuici, opustit barvy, dřevo nebo plátno, a dospět k modlitbě. Kristus totiž zjevuje tvář Otce.
Vánoční klipart: Narození Páně
Jednoduchý klipart zobrazuje scénu Narození Páně. V popředí leží v jesličkách spící novorozeně. Miminko je zavinuto do bílé pleny, která pokrývá většinu jeho tělíčka. Z pleny je patrná pouze hlavička s jemnými vlásky a narůžovělé tvářičky. Jesličky jsou stylizované, vyrobené ze slámy nebo sena, a jsou umístěny na jednoduchém dřevěném stojanu. Stojan má tvar kříže a je zhotoven ze dvou dřevěných nohou.
Celá scéna je osvětlena intenzivním žlutým světlem, které symbolizuje hvězdu betlémskou. Hvězda je vykreslena jako ostrá, zářící forma s několika paprsky vycházejícími z jejího středu. Paprsky hvězdy se rozprostírají nad miminkem a jesličkami a vytvářejí dramatický světelný efekt.
Pozadí je z velké části šedé, což kontrastuje se zářivou žlutou a čistě bílou barvou popředí. Celkový styl klipartu je kreslený, s výraznými černými obrysy, které dodávají postavám a objektům na plastičnosti a srozumitelnosti. Jednoduchost provedení zdůrazňuje poselství klidu, míru a naděje spojené s touto svatou událostí.
Jedná se o vizuálně přitažlivý a srozumitelný symbol Vánoc. Klipart je navržen tak, aby byl snadno použitelný v různých grafických aplikacích a materiálech. Obraz představuje klíčový moment křesťanského příběhu narození Ježíše Krista. Miminko v jesličkách představuje nevinnost a nový život. Hvězda symbolizuje naději a vodítko. Jesličky ukazují na skromné začátky. Žluté světlo přináší pocit tepla a božského zásahu. Černé obrysy dodávají klipartu grafickou sílu. Šedé pozadí nechává vyniknout hlavní prvky scény.
Tento vektorový obrázek byl získán v rámci projektu Openclipart.org a je bezplatně poskytován k jakémukoliv použití. Z jejich webových stránek lze většinou získat informace o jménu autora a datu vzniku obrázku.
Technika tvoření barevným pískem
Představena je předtištěná a předřezaná předloha pro tvoření barevným pískem, vytištěná na kvalitní samolepku. Ke tvoření je potřeba jen trocha zručnosti, špendlík, barevné písky a papír jako podklad pro tvoření.
Předlohy jsou potištěné šedě a lepidlo je bílé, po odlepení jednotlivých dílků tedy dobře vidíte, se kterou částí předlohy pracujete. Doporučuje se tvořit na tácu, aby byly písky pod kontrolou.
Postup spočívá v tom, že se špendlíkem postupně odstraňují jednotlivé vyřezané díly vrchní krycí fólie ze samolepicí podložky a na jednotlivé části se sype jemný dekorativní písek. Písek se chytí jen na místo, které je odlepené. Zbytek písku se nasype zpět do misky. Odlepí se další díl a tak se pokračuje až do konce.
