Ještěrka žluté bříško a její variace v iberském a galicijském kontextu

Středně velká ještěrka s širokou a plochou hlavou, slabě zploštělým tělem a dlouhým ocasem.

Její zbarvení a kresba jsou velmi rozmanité.

Samečkové mají hřbetní stranu většinou zelenavou nebo zelenomodrou s nápadnými černými skvrnami.

Boky jsou obvykle velmi tmavé a modře tečkované.

Samečkům podobné samičky bývají též hnědavé a mají žluté břicho.

Ocas mláďat je v prvních měsících života nápadně modrý.

Celková délka je 210 mm.

Rozšíření: Španělsko a Portugalsko.

Prostředí: Žije hlavně ve skalnatém prostředí, např. na skalních srazech porostlých křovinami, na kamenitých místech či na téměř holých skalních stěnách.

Žije hlavně v nadmořské výšce 1500-2000 m, vystupuje však až do 2900 m.

V Galicii byla ale nalezena i těsně nad hladinou moře!

Způsob života: Tato ještěrka opouští své úkryty až v pozdním dopoledni.

Pak se na výslunném místě sluní, aby její tělesná teplota dosáhla co nejdříve potřebné výše.

Nato pobíhá a hledá potravu a mezitím se dále sluní.

Potrava: Brouci, mouchy, saranče, atd.

Všeobecně: Ještěrka iberská není ve svém prostředí vystavena jen extrémním rozdílům teploty ve dne a v noci, ale i delším, velmi chladným a deštivým obdobím.

Takový nečas přečkávají ještěrky v úkrytech ve strnulém stavu podobném zimnímu spánku.

Když je pak překvapíme, nejsou nebo téměř nejsou schopny se hýbat.

Je to statná ještěrka s poměrně velkou hlavou.

Samci mají hnědý hřbet a zelené boky, zvláště výrazné v době rozmnožování.

Samice jsou zbarvené nenápadně, v rozmanité kombinaci hnědavých a šedých tónů s kontrastními černými skvrnkami.

JEŠTĚRKY OBECNĚ: do čeledě ještěrkovitých (Lacertidae) patří zhruba 350 druhů charakteristických štíhlým tělem, velkými šupinami na hlavě a dlouhým ocasem, který dokážou v případě nebezpečí odlomit.

To jim poskytne čas na útěk a ocas jim později opět zregeneruje.

Jsou rozšíření v Eurasii a Africe od pouští po světlé lesy.

Dovedou rychle běhat a šplhat, ale jen jeden rod je vysloveně stromový.

Samice většiny druhů kladou vejce, která mají protáhlý tvar a kožovitou skořápku.

JEŠTĚRKA OBECNÁ: zatímco noc tráví v norách, které si samy vyhrabou, přes den neúnavně hledají hmyz i jiné drobné živočichy, jimiž se živí, nebo se vyhřívají na osluněných místech, jako jsou kameny nebo klády.

Na jaře se samci vydávají na výpravy za samičkami a svádějí o ně souboje s případnými soupeři.

Nejprve se snaží vetřelce zastrašit - předvádějí své zbarvení a velikost bočním postojem s vysoko zvednutou hlavou, případně krouží kolem sebe.

Dojde-li na přímé střetnutí, hrozí si s otevřenou tlamou a snaží se soka kousnout.

Dominantního samce poznáte podle toho, že je zbarvený nejživěji a nejkontrastněji, zatímco slabší samečci postupně zcela vyblednou.

Od jara 2014 obývá jedno z přírodních terárií na stezce Zakázance, která protíná skalní masiv a spojuje dolní a horní část areálu.

Ještěrka obecná měží 20 až 25 centimetrů, ocas je delší než tělo.

Tělo je hnědé se skvrnami.

Naše nejhojnější ještěrka.

Ještěrka je aktivní ve dne, nejčastěji ráno a v podvečer.

Zimuje od října v norách savců, pod kořeny apod.

Rozmnožování probíhá v květnu až červnu, samička klade kožovitá vajíčka do jamky v písku nebo hlíně.

Potomstvo se líhne v červenci.

Jejími nepřáteli jsou např. liška, volavka, čáp nebo užovka hladká.

Ještěrka je schopná v nebezpečí pustit část svého ocasu (kaudální autotomie), který se pak ještě pár vteřin hýbe a ještěrka má možnost úniku.

Ocas často časem doroste.

Některým ještěrkám dokonce dorostou ocasy dva (nebo více).

Mapa rozšíření ještěrky žluté bříško v Pyrenejích a západní Evropě

Jak udělat školení zaměstnanců zábavně? Moderní E-learning & BOZP videa!

Souhrnné poznámky k variacím a typickým znázorněním

  1. Ještěrka iberská je statná, s mohutnou hlavou a častými zbarveními od hnědé po zelenou; samečkové mají zřetelně modré a černě lemované perleťové skvrny na bocích.
  2. Samice bývají hnědavé se žlutým břichem a obecně méně výrazné než samci.
  3. Ocas může dorůst, regenerovat a některé jedince dokonce doprovázejí dva ocasy.
  4. Žije ve skalnatém prostředí, hlavně ve výškách, ale výjimky se objevují i u pobřežních oblastí.
  5. Aktivní jsou ve dne; zimní období tráví ve stínu či úkrytech v úkrytu podobných spánku.
Část populaceCharakteristikaPoznámka
Sameczelenavý až zelenomodrý hřbet, černé skvrnynápadné boky, modře tečkované
Samičkahnědavá s žlutým břichemméně výrazná kresba
Mláděmodrý ocasv prvních měsících života

tags: #jesterka #zlute #brisko