Prudce se vyvíjí, ohraničeně, vytváří se nekrotický čep, který uzrává a 3. Dif. Bez ohraničení, postihuje celý zvukovod (někdy i bubínek a dál).
Externí otitida a její formy
Externí otitida se dělí na formu ohraničenou (circumskriptni) a difuzní (rozšiřující se do okolí). Dominujícím klinickým příznakem u všech stavů spojených se zánětem zevního sluchového aparátu je bolest, případně svědění. Externí otitidy mají sezonní charakter s převahou v letních měsících a často souvisejí s koupáním v znečištěných vodách.

Zánět zevního zvukovodu (externí otitida) může být lokální (boltec, zvukovod) nebo difuzní, postihující celý zvukovod a případně boltec. Etiologicky zde hrají roli bakterie (např. streptokoky, stafylokoky, Pseudomonas), plísně a někdy alergie. Často jde o infekci po koupání a poruše ochranné cerumenové vrstvy.
- Plísňový zánět zvukovodu: častý v létě, etiologie aspergily a Candida; symptomy svědění, převážně jednostranné, diagnostika otomikroskopie; léčba lokální antimykotika, vyčistit zvukovod a upravit prostředí.
- Bakteriální zánět zvukovodu: silná bolestivost při doteku vchodu, případně ztluštění zvukovodu, detritus a riziko uzávěru; léčba lokální antibiotika s kortikoidy, případně drenáž a vyplachování.
- Plísňový a bakteriální ekzém zvukovodu: suchá a vlhká forma; léčba zahrnuje kortikoidy lokálně, antiinfekční složky a identifikaci alergenů.
Hnisavý zánět zvukovodu může vést k uzávěru a šíření do boltce (perichondritis) a eventuálně mastoiditidy, která vyžaduje urgentní lékařský zásah.

Diagnoza a léčba extertní otitidy
Diagnóza vychází z kliniky a tympanometrie je užitečná pro vyšetření stavu bubínku a Eustachovy trubice. Léčba zahrnuje lokální antibiotika, antimykotika, protizánětlivé kapky a analgetika; při šíření do okolí zvukovodu či měkkých tkání může být nutná systémová antibiotika. Vždy je důležité hygiena zvukovodu a vypláchnutí, pokud je to nutné.
Zánět středního ucha a jeho souvislosti se šelestem
Otitis media se často vyvíjí z virové infekce horních cest dýchacích, v některých případech jde o bakteriální superinfekci. Diagnostika se opírá o otoskopii s pozorováním bubínku, tympanometrie a v některých případech paracentézím (propíchnutí bubínku) pro uvolnění sekretu a kultivaci. Po paracentéze dochází k rychlé úlevě, léčba antibiotiky trvá typicky 2-3 týdny.

Příznaky zahrnují bolest, zalehnutí ucha, horečku, a u dětí také neklid, průjem, zvracení a sníženou chuť k jídlu. Kromě lokálních zdrojů bolesti bývá důraz na celkové symptomy a možné komplikace, jako je perforace bubínku a výtok z ucha.
Prevence zahrnuje posílení imunity, kojení, otužování a ochranu proti prochlazení v zimě. Vaccín pneumokoků snižuje riziko recidiv pneumokokových otitid. Léčba u dětí často zahrnuje antibiotika, paracentézu, nosní kapky a případně ventilační trubičky při opakovaných problémech.
Co dělat při bolesti ucha
Při bolesti ucha je vhodné nejprve podpořit samou léčbu analgetiky a antiflogistiky; pokud potíže neodezní, je nutné vyšetření u lékaře. Lékař provede vyšetření pomocí specializovaného nářadí a rozhodne o další léčbě. V některých případech se používají nosní dekongestanty a lokální kapky, případně paracentéza.

Tinnitus (šum v uších): rozdělení, příčiny a léčba
Tinnitus Auris je symptom, který se projevuje ušním šelestem, hučením, pískáním či zvoněním. Rozlišujeme subjektivní tinnitus (přijímán jen pacientem) a objektivní tinnitus (může být měřeno). Dlouhodobý tinnitus může být způsoben kombinací faktorů: porucha prokrvení, endolymfóza, ateroskleróza, hypertenze, anémie, nerovnováha Eustachovy trubice a další.
Rytmický (pulzující) tinnitus odpovídá často cévním příčinám a vyžaduje lékařské vyšetření. Diagnóza zahrnuje poslech stetoskopem, aby se zjistila objektivnost šumu. Akutní tinnitus trvá krátce a bývá lépe ovlivněn léčbou, chronický tinnitus trvá déle než 6 měsíců a často vyžaduje dlouhodobou intervenci.
Nejčastější strategie léčby zahrnují léčbu příčiny (prokrvení vnitřního ucha, léčby kardiovaskulárních rizik), farmakoterapii (např. ginkgo biloba), rehabilitační a terapeutické postupy jako inhalace kyslíku, hyperbarická terapie a laserová terapie. Důležitá je i psychoterapie (kognitivně-behaviorální terapie) a maskování tinnitu bílým šumem, růžovým šumem či přírodními zvuky.

Životní styl a prevence tinnitu
Kouření zhoršuje cévní zdraví a může zhoršovat tinnitus. Přehnaná konzumace potravin s histaminem, cukru a glutamátů může individuálně zhoršit příznaky. Je důležité vyhýbat se nadměrnému hluku, používat ochranné pomůcky, a vyhledat odborníka při dlouhodobém šumu v uších.
Další související stavy a etiologie
Mezi další možné příčiny bolesti ucha patří zubní onemocnění, zánět krční páteře a cévní poruchy. Dále se uvádí možné spojení s boreliózou a některými léky způsobujícími tinnitus jako vedlejší efekt. Zánět boltce a perichondritida mohou být důsledkem infekce zvukovodu a vyžadují rychlou lékařskou intervenci.
Všechny výše uvedené stavy ukazují, že šum v uších a tvrdnutí ucha mohou mít široké spektrum příčin - od lokálních infekcí až po systémové problémové stavy. Proto je důležité diagnostikovat příčinu a přizpůsobit léčbu podle základního mechanismu.
Co je tinnitus? Příčiny a léčebné strategie
Tabulka: Přehled hlavních stavů a jejich léčebných postupů
| Stav | Hlavní příznaky | Léčba |
|---|---|---|
| Externí otitida (zánět zevního zvukovodu) | bolestivost, svědění, výtok | lokální antibiotika, antimykotika, vyčištění, případně antibiotika systémová |
| Difuzní zánět zvukovodu | bolest, uzávěr zvukovodu | lokální léčba, drenáž, vyplachy |
| Perichondritis boltce | bolest, otok boltce | korekce, antibiotika |
| Zánět středního ucha | bolest, zalehnutí, horečka | antibiotika, paracentéza v některých případech |
| Sekretorická otitida | sekret za bubínkem, bez výrazných příznaků zánětu | adenotomie, ventilační trubičky |
| Cholesteatom | bílá hmoty, zápach, postupná destrukce | CT/MRI, chirurgická léčba |
Externí a střední ucho vyžadují individuální posouzení. Ne všichni pacienti s pískáním v uších musí mít organický problém v uchu samotném; někdy jde i o systémové či neurologické faktory, které si vyžadují multidisciplinární spolupráci.