Chůvička japonská, známá jako Lonchura domestica neboli Bengalese, je domestikovaný zpěvný pták z čeledi astrildovitých. V přírodě se nevyskytuje; byla vyšlechtěna v 17.-18. století v Japonsku a Číně z několika volně žijících druhů amadin rodu Lonchura. Výchozím druhem byla pravděpodobně panenka bronzová, dále panenka hnědohřbetá a další - přesný původ je částečně nejasný.
Rozpoznání pohlaví a zvuky
Mezi oběma pohlavími nejsou rozdíly ve vzhledu. Jediným poznávacím znakem je zpěv, který předvádějí pouze samci. Sameček se při zpěvu přizvedne, protáhne krk a napřímí se v typické pozici; pak spustí svůj jemný zpěv, doplněný občasným trylkováním. Zpěv je ale velmi tichý, a pokud jsou chůvičky v sousedství jiných ptáků, může být těžko slyšet. Samičky také vydávají zvuk, avšak jen švitoří a nepoužívají pozici charakteristickou pro samce při zpěvu. Mladí samečci poznají pohlaví až při nástupu zpěvu, často v 6-8 týdnech.
Vzhled a mutace
Chůvičky jsou drobné ptáky velikosti kolem 10-12 cm s výrazně silným zobáčkem. Zbarvení je velmi rozmanité díky šlechtění: hnědé, rezavé, bílé a strakaté variety; nejběžnější je hnědé s bílým bříškem. Mutace zahrnují jednobarevné, strakaté a albínské variety; albíni mají červené oči. K chovu se nejčastěji volí páry, které jsou vzhledem k mírumilovnosti vhodné i pro začátečníky.
Chov a socializace
Chůvičky jsou mimořádně nenáročné a vhodné pro začátečníky. Často jsou chovány spolu se zebřičkami a kanáry; ideální je však chovat v páru. Jsou poměrně mírumilovné, ale v soužití s jinými druhy ptáků je třeba dávat pozor na to, aby nebyly ostatní ptáci, kteří by je od krmení vytlačovali, nebo by je pronásledovali. Při chovu ve větším počtu párů hrozí, že se mohou natěsnat do jedné budky a zničit vejce či mláďata. Vhodné společnosti pro ně tvoří např. neofémy, korely, rozely žlutolící, malé holoubky, křepelky čínské, zebřičky a další drobné ptactvo.
Klimatické podmínky a zařízení voliéry
Chůvičky jsou odolné, mohou zůstat v dobře izolované voliéře i během zimy. Bez problémů snášejí teploty kolem 0 °C; je vhodné mít voliéru s chráněným úkrytem, aby se ptáci mohli schovat. Optimální je co největší venkovní voliéra, ale i menší klece lze zvládnout; minimální velikost pro pár by měla být 50 × 40 × 40 cm. Důležité je mít alespoň dvě bidélka a vhodné pletivo (doporučuje se pozinkované o velikosti ok 16 × 16 mm). Kostra voliér může být dřevěná, avšak kovové konstrukce jsou často trvanlivější.
Krmicí režim je velmi jednoduchý. Základ tvoří směs různých druhů prosa a lesknice; v chladných dnech je vhodné doplnit trošku Nigeru. Obecně chůvičky přijímají různé ovoce a zeleninu (jablko, hrušku, mrkev, okurku, čínské zelí, salát). Zelené krmivo je oblíbené (ptačinec žabinec, pampeliška). Důležitá je i minerální výživa (sépiová kost, grit, písek na trávení). Během hnízdění mohou dostávat vaječnou míchanici a klíčené zrní; drobné moučné červy nebo mravenčí kukly jsou vítané jako doplněk.

Hnízdění a výbava hnízda
Do chovu zařazujeme pouze ptáky staré 10 měsíců a zdravé. Hnízdní budky by měly mít rozměry asi 10 × 15 × 10 cm se vstupním otvorem 4-5 cm; lepší jsou budky polootevřené. Ptáci si mohou vybudovat hnízdo i ve vegetaci voliéry nebo zavěšením jehličnatých větví ke stropu. Materiál pro stavbu hnízda zahrnuje jemné seno, slámu, kokosová a sisalová vlákna a chmýří z klasů kukuřice; ptáci rádi používají i peříčka a zvířecí srst. Samec zahnízdění pozná podle dvoření a zpěvu, následně samička snáší 5-7 vajec. Ochranu hnízda zajišťují oba rodiče; vejce se líhnou po 12-14 dnech. Mláďata zůstanou v hnízdě nejprve 3 týdny a po odchodu z voliéry se nadále krmí 2-3 týdny. Po osamostatnění je vhodné mláďata z voliéry odchytit, aby se nevracela do hnízda s dalším množstvím vajec. Chůvičky často působí jako chůvy pro odchov vzácných astrildů, ale v současnosti se preferuje přirozený odchov u rodičů.

Denní aktivita a společenské chování
Chůvičky jsou aktivní během dne: skákají, poletují, čistí si peří, komunikují a hledají potravu. Milují koupel ve větší misce vody a mění vodu několikrát za den. Dění se střídá s krátkými okamžiky odpočinku. Chůvičky jsou považovány za jedny z nejméně náročných zpěvných ptáků pro začátečníky; výstavní jedinci mohou být dražší.
Chovatelské tipy pro úspěšný odchov mláďat a relevance pro chovatele
Chůvičky často chovají mláďata i z cizích hnízd a mohou být využívány jako chůvy pro vzácné astrildy, které rodiče nepřijímají. V některých případech však mohou chovatelé odebírat vejce a podkládat je chůvičkám, což může v dlouhodobém horizontu vést k oslabení rodičovských schopností u astrildovitých druhů. Proto by mělo být využíváno jen v nouzi a s ohledem na zachování přirozeného odchovu. Denní aktivita a kontaktnost z nich dělá ideálního společníka pro domovy, kde není prostor pro velké ptáky.

Mutace a obchodní poznámky
Mutace zahrnují jednobarevné, strakaté a albínské variety; výstavní jedinci bývají dražší. Při výběru klece myslete na to, že ptáci chtějí létat - doporučená velikost je 50 × 30 × 30 cm pro jednoduchý pár, s alespoň dvěma bidélky a vhodným průměrem bidélka. Zvažte, že chůvičky mohou mít různou velikost a tvar zobáku, a proto volte vhodný výběr zobákových prostor. Vodu podávejte v pítkách ze skla či plastu a mějte na paměti, že jejich vyšší energetická potravina (vaječná míchanice) by neměla být podávána příliš často, aby ptáci nepřibrali na váze.
Krátký souhrn pro chovatele
- Chůvička japonská je nenáročný a společenský zpěvný pták vhodný pro začátečníky.
- Chov v páru je nejvíce přirozený; v kontaktu s jiným ptactvem je nutné zajistit dostatek krmiva a prostoru.
- Hnízdění probíhá ve standardních budkách; snůška 5-7 vajec, líhnutí 12-14 dní.
- Vhodné jsou voliéry s dobře izolovaným úkrytem a bezpečným pletivem; zachování volnosti letu je důležité.
- Mutace zahrnují hnědou, rezavou a bílou; strakaté a albínské variety jsou populární mezi chovateli.