Rybí vajíčko, tedy jikra, je velmi zajímavý útvar a u různých druhů ryb prochází rozličným vývojem. Je již na samé toleranci rybího druhu, jak citlivé rybí vajíčko je a za jakých okolností se může zdárně vyvíjet. Existují druhy ryb, u kterých stačí pouze desetinová odchylka od škály hodnot vývojové vody a vajíčko není schopné dalšího vývoje. Některé druhy mají naopak poměrně velkou toleranci k vnějšímu prostředí a mohou se vyvíjet i za poměrně odlišných fyzikálních podmínek i chemických hodnot vody.
Velikost jiker je také velmi rozdílná a u různých druhů ryb můžeme v přírodě najít jikry velikosti sotva pětiny milimetru, nebo také milimetrů patnáct, přičemž nerozlišuji ryby sladkovodní a mořské. V akvaristice se můžeme setkat také s poměrně velkými rozdíly ve velikosti jiker a to například u malých druhů teter, které mají skutečně miniaturní vajíčka velikosti poloviny milimetru a s porovnáním třeba s jikrami sumců z čeledi Loricariidae, např. známý Ancistrus, který má jikry pětkrát větší. A zrovna u těchto sumců, tedy u jednoho druhu, můžeme najít též velké rozdíly.
Některé variety mají například 150 vajíček a jikry jsou v porovnání poloviční, než u toho samého druhu, ale z jiného chovu. Rozdíly ve velikosti jiker u těchto ryb přisuzuji tomu, že se v akváriích celého světa chovají vlastně tři samostatné druhy, které se ale mezi sebou ochotně a s úspěchem vytírají. Vznikl tedy jakýsi „čtvrtý druh“, ve kterém se objevují střídavě genetickí potomci z původních tří druhů, které se ponejprv objevovali z této čeledi v akváriích. Jedná se o sumce z rodu Ancistrus a to A.dolichopterus, A.cirrhosus a A. multispinnis.
Jde o teplotu vody, tvrdost, kyselost, obsah kyslíku, světelné podmínky a ještě mnohé jiné okolnosti. Myslím tím například schopnost samiček se jikrami zaplnit. Co dává impuls k tomu, aby se začaly ryby rozmnožovat? Pochopitelně je to pohlavní dospělost, ale ta mnohdy nestačí. U některých druhů ryb existují různé podněty k tomu, aby začaly s námluvami. Jako příklad uvedu, že impulsem u některých druhů ryb je dozrávání určitého druhu ovoce, které padá na vodní hladinu a ryby ho požírají. Zajímavé jsou třeba též housenky, které lezou po stromech nad vodou a mnohé z nich jak spadnou, slouží jako potrava rybám, které již na tučné sousto čekají. To se děje mimochodem i u nás na labských tůních. Jindy je to doba dešťů, nebo naopak pokles vody v řekách. Oteplení z jara v mírném pásmu či naopak ochlazení vody v tropech, nebo střídání teplot.
Zajímavostí okolo jiker je více, např. to, že některé druhy ryb kladou pouze několik málo kusů jiker, jiné druhy jich kladou třeba i několik set miliónů (ne nespletl jsem se, to je skutečně pravdivý údaj). Měsíčník svítivý je tím rekordmanem, ale to je ryba mořská. Zajímavý je i způsob kladení jiker. Samičky některých druhů kladou jikry po jedné, jiné je vypouští volně do vody po mnoha tisících najednou, nebo kladou jikry zavrtávajíc se přímo do dna. Jedny je lepí na rostliny a různé předměty pod vodou, nad ni i mimo ni, jiné je sbírají vykladené z volné vody a uchovávají je v tlamce již oplodněné, u jiných samiček jsou jikry oplodněné až v tlamce.
Osud rybích vajíček po jejich nakladení je některým druhům zcela lhostejný, jiné se o své jikry a následně i plůdek mnohdy až úzkostlivě starají a very srdnatě je brání byť proti mnohonásobně většímu nepříteli. Je všeobecně známo, že sotva deset centimetrů velká akara zaútočí bez váhání na ruku chovatele, který má v úmyslu upravit třeba dno akvária v blízkosti nakladené snůšky jiker.
Rozdíl je též ve způsobu tření z hlediska početnosti dospělých ryb. Nesmíme v tomto výčtu zapomenout na ryby, jimž se jikry vyvíjejí v tělní dutině. Jde o ryby živorodé, tedy ryby viviparní. Tyto ryby rodí skutečně již narozená mláďata. Ty odchovávají všeobecně poměrně malé množství jiker, které jsou v tělní dutině napojené přímo na živný systém samičky. Ale pozor, tyto druhy ryb si nesmíme plést s tzv. pseudoživorodkami, tedy s rybami, které mají všeobecně u akvaristů pojmenování živorodky. Jsou to asi nejznámější druhy ryb z rodů Poecilia, Xiphophorus a dalších, tedy ryb, které jsou vlastně ovoviviparní (vejcoživorodé), tedy, že samička vypudí z těla již zralou jikru, z které se prakticky ihned narodí životaschopný jedinec. Tyto ryby uchovávají své potomky též v tělní dutině samiček, ale jikry jsou samostatně, tedy že čerpají živiny pro svůj vývoj nikoliv z tělních živin matky, ale z jikry, oplodněné samečkem uvnitř těla samičky gonopodiem (pářicí orgán samečků).
Jak se množí akvarijní rybičky? Rozmnožování ryb v akváriu je jedním z nejzajímavějších a nejradostnějších aspektů akvaristiky. Jednotlivé druhy mají různé metody rozmnožování. Ze zkušenosti s akvaristikou už jistě víš, že existují ryby, které se rozmnožují kladením jiker a ryby, které rodí živá mláďata.
Rybí kladoucí jikry, oviparita, je nejběžnější formou reprodukce. Většina druhů ryb se řadí právě do této kategorie. Kladením jiker na povrch - mnoho druhů klade jikry na povrch, což může být rostlina, kámen, dřevo nebo do substrátu. Rodiče je následně pečlivě hlídají a udržují optimální podmínky pro jejich vývoj. Hnízda - labyrintky (bojovnice a čichavce) k rozmnožování využívají pěnová hnízda, která sameček před zahájením dvoření postaví. Sameček uloží do hnízda jikry, kde je oplodní a pečuje o ně, dokud se potěr nevylíhne. Nošení mláďat v ústech - některé druhy ryb, jako tlamy po vytření, nosí jikry v ústech a po měsíci vypustí vylíhnutý potěr. Rozptýlením jiker po dně - některé ryby nevybírají vhodné místo pro vývoj potomstva. Samička rozptýlí jikry během plavání po dně a sameček je oplodní na vybraných místech.
Ryby rodící živá mláďata - viviparita. V tomto případě se mláďata vyvíjejí uvnitř těla samice, která je následně porodí. Živorodé ryby se v akvaristice vyskytují méně. Jde například o gupky, mečovky nebo molly. U živorodých ryb existují dva způsoby vývoje potěru, přičemž rozdíl spočívá v tom, jak embryo přijímá výživu, zatímco se vyvíjí v těle samičky. Vývoj potěru v těle samice - všechny živiny dostává potěr od samice. Oplodnění jikry v těle samice - tzv. ovoviviparní ryby. Jde o to, že k oplodnění jiker dochází v těle samičky, kde se jikra vyvine. Potěr dostává živiny z žloutkového váčku jikry. V obou případech nedochází k následné péči o potomstvo, mláďata jsou obvykle samostatná ihned po narození.
Každý druh ryb má svoji jedinečnou formu rozmnožování, která často odráží jejich adaptaci na přirozené prostředí. Akvaristé mohou s radostí pozorovat různé formy vytírání a těšit se z nového života v akváriu.

Rozmnožování ryb v přírodě a v akváriích je doprovázeno různými periody tření a jejich specifickými podmínkami. Přehledná tabulka shrnuje hlavní skupiny trdlišť, jejich typ výtěru a charakteristické nároky na prostředí.
| Skupina | Typ výtěru | Vítěrové prostředí | Péče o jikry/potomstvo |
|---|---|---|---|
| Fytofilní | lepkavé jikry na rostlinný substrát | rostliny | často připouštějí opylení, rodiče často chrání jikry |
| Litofilní | na kameny/štěrk | rázná voda, jasné dno | proměnlivá péče |
| Psamofilní | na písek | jemný písek, klid | většinou nízká rodičovská péče |
| Ostrakofilní | do žaberní dutiny mlžů | slané vody/mlži | specifická symbióza s mlži |
| Pelagofilní | volně ve vodním sloupci | přirozeně otevřený prostor | mláďata bývají bez rodičovské péče |
Podle různých studií a pozorování existují i vlivy umělého výtěru, který zahrnuje hypofyzaci a použití hormonů pro urychlení ovulace. Většinou se tyto postupy používají v chovech a v líhních, aby se zajistilo dostatečné množství jikerek a úspěšné vylíhnutí potěru.
Pro zdravý vývoj jiker a zárodků je hlavní faktor prostředí: teplota vody, pH, tvrdost a obsah kyslíku. U některých druhů je důležité sladit tyto faktory s jejich přirozeným prostředím, aby došlo k oplodnění a vývoji embryí. Někdy malé odchylky mohou znamenat neúspěšné oplodnění nebo zničení embrya. Proto je důležité chápat rozmanitost strategií tření a péče o potomstvo napříč druhy a kulturami chovatelů.
V závěru lze říci, že proces kladení jiker a následný vývoj potěru je fascinující ukázkou adaptací ryb na různá prostředí a strategie rozmnožování. Tabulkový přehled pomáhá pochopit rozdíly mezi skupinami a ukazuje, jak pestré může být tření v naší české a evropské akvaristice.