Vztahy mohou někdy upadnout do stereotypu, kdy vášeň z počátku vyprchá. Je přirozené hledat způsoby, jak oživit city partnera a připomenout mu, proč se do vás zamiloval. Zároveň se však objevují i složitější situace, jako je neplánované těhotenství, kdy je potřeba činit zásadní rozhodnutí.
Oživení vztahu a vzbuzení touhy
Jedním ze způsobů, jak přimět partnera, aby vás postrádal, je vytvořit určitý odstup a prostor. Přestaňte partnerovi neustále volat, psát nebo ho kontaktovat přes internet. Počkejte, až bude netrpělivě očekávat vaši odpověď. Pokud zavolá, nezvedejte hned, ale po chvíli mu zavolejte zpět s vysvětlením, že jste měl/a hodně práce. Podobně s odpověďmi na SMS zprávy můžete chvíli počkat.
Pokud neustále sdílíte své aktivity na sociálních sítích, partner má neustálý přehled o tom, co děláte, a nemá tak prostor zamyslet se nad tím, zda vám chybí. Omezte sdílení a aktualizace svých aktivit.
Změňte také způsob loučení. Pokud se obvykle loučíte jako poslední, zkuste ukončit hovor nebo psaní esemesek jako první. Tím v něm zanecháte touhu po dalším rozhovoru.
Neříkejte všechno hned. Pokud máte pocit, že o vás partner ví vše, zamyslete se, co o vás ještě neví, a sdělte mu to jako novinku. Můžete si také najít koníček, o kterém partner neví, a postupně mu ho nechte objevovat.
Zanechte u partnera doma svou věc, například šátek nebo knihu. Když ji uvidí, vzpomene si na vás a začne vás postrádat. Najděte si nové kamarády a zábavu, kterou budete dělat s nimi. Zejména o víkendech nebuďte s partnerem neustále, aby nezískal pocit, že vás má jistou.
Zpočátku se nemusí dít nic zvláštního, ale časem vás partner začne postrádat. Pokud začnete partnerovi chybět, měl by si uvědomit, jak jedinečnou osobu má po svém boku a že se musí snažit o to, aby se stal součástí vašeho života.
Dalším způsobem, jak udržet jiskru, je být tajemná a překvapivá. Při každém setkání o sobě sdělte nějakou zajímavost. Buďte spontánní, například místo obvyklé večeře navrhněte dobrodružství. Neříkejte partnerovi všechno, co cítíte a na co myslíte, nechte ho, ať se nad vámi zamyslí.
Používejte jemnou vůni, kterou budete nosit pokaždé, když budete v blízkosti partnera. Začne si ji s vámi spojovat a bude mu po ní stýskat. Dbejte na to, abyste se nepřelíčila.
Pokud chcete, aby se vám bývalý přítel stýskal, ukažte se na místě, o kterém víte, že tam bude, s novým vzhledem. Vypadejte úžasně a sebevědomě.
Neplánované těhotenství a rozhodování o potratu
Situace neplánovaného těhotenství, kdy partner dítě nechce a přeje si potrat, je velmi složitá a emocionálně náročná. Mnoho žen se s tímto dilematem potýká a hledá rady a zkušenosti ostatních.
Osobní zkušenosti a pohledy
Některé ženy popisují hlubokou psychickou ránu po potratu, která je nikdy zcela nezahojila, i když se jednalo o neplánované těhotenství v mladém věku nebo z jiných důvodů. Jiné ženy uvádějí, že potrat chtěl manžel i ze zdravotních důvodů, ale i tak by již nikdy na přerušení těhotenství nešly.
Příběhy kamarádek svědčí o dlouhodobých psychických následcích i přes návštěvu psychologa. Každý člověk je jiný a na rozhodnutí může mít vliv věk, zázemí a životní situace.
Některé ženy by na přerušení nešly z důvodu psychické zátěže, kterou by neunesly. Důležité je, aby si žena přála dítě přivést na svět do fungující rodiny a aby rozhodnutí o potratu nebylo pod tlakem partnera.
Existují i zkušenosti, kdy žena na potrat kývla, ale později jí partner řekl, ať si dítě nechá. Někdy těhotenství skončí samovolným potratem, jindy se žena po potratu znovu otěhotní a partner dítě nakonec přijme.
Pokud žena dítě dát pryč nedokáže, měla by to partnerovi jasně sdělit. Vždy je důležité, aby rozhodnutí o dítěti bylo společné.
Některé ženy by na přerušení těhotenství nikdy nešly z důvodu, že je do toho tlačí partner. Raději by partnera vyměnily. Toto rozhodnutí musí vycházet z vlastního pocitu ženy.
Pokud žena není vnitřně rozhodnutá k interrupci, viselo by to mezi partnery a vztah by to nakonec rozložilo. Žena by byla s dvojnásobně velkou ranou v duši.
Existují i případy, kdy se žena rozhodla pro neplánovaného syna, přestože otec chtěl potrat. Otec je nakonec rád a žena si uvědomuje, že by si dítě nechala i za cenu samoty.
V některých případech otec dítě nechce, žena si ho nechá a otec platí výživné, ale do výchovy se neangažuje.
Některé ženy by potrat psychicky nezvládly a domnívají se, že by to vztah narušilo. Nemohly by partnerovi věřit.
Dítě je dar a partner by měl být spíše rád, než aby posílal na potrat. Někteří muži to vidí prakticky, ne srdcem.
V jednom z případů si žena miminko nechala a partner ji opustil, o dítě nemá zájem. Žena by na potrat nikdy nešla, protože by si to neodpustila, a stejně by se vztah rozpadl.
Po oznámení pozitivního těhotenského testu a sdělení, že žena na potrat nepůjde, protože by to nedokázala a již jednou na potratu byla kvůli neprosperujícímu těhotenství, partner reaguje s tím, že si o tom promluví. Žena je připravena odejít, pokud partner nechce být s ní a s dítětem.
Často se objeví obavy z finanční situace, nedostatku prostoru (např. v bytě 1+1), ohrožení studia a celkově z nezvládnutí mateřství v mladém věku.
Někteří muži sice říkají, že to zvládnou a budou se starat, ale realita může být jiná. Žena by se neměla spoléhat jen na partnera, protože v případě rozchodu nebo jeho problémů by situaci sama nezvládla.
Rozhodnutí o potratu může ohrozit vztah, ale i nechat si dítě může vést k rozchodu, zejména pokud partner není plně přesvědčen.
Věk, studium a finanční situace hrají roli, ale klíčové je, zda žena dítě skutečně chce. Pokud si není jistá, je lepší do toho nejít, aby se nestala matkou nechtěného dítěte.
Důležité je s partnerem otevřeně probrat praktické otázky: jak by se situace řešila během zkoušek, zda je možná pomoc rodiny, jaké jsou finanční vyhlídky do budoucna.
Někdy se muži po porodu změní a neunesou tíhu zodpovědnosti.
Pokud žena není vnitřně přesvědčena, že dítě chce, neměla by na potrat jít. V opačném případě může být po zbytek života vděčná za své rozhodnutí.
Některé ženy by šly na potrat i za cenu ztráty vztahu, protože chtějí od života více a chtějí, aby se jejich dítě mělo lépe. Uvědomují si, že peníze hrají v životě důležitou roli.
Existují názory, že pokud žena jde na potrat, o partnera přijde, protože se s tím nevyrovná. Je vhodné se zeptat partnera, zda by do toho šel i v případě, že by dítě porodila a ona by odešla.
Pokud partner zvládne situaci s pomocí své rodiny, je to pro něj možnost. Není psáno, že se musí starat nutně matka.
Pokud se dítě "zprovodí ze světa", žena na něj možná nikdy nezapomene. Vztah s partnerovou rodinou může být také komplikovaný.
Statistiky a společenský přístup k potratům v České republice
V České republice došlo k výraznému poklesu počtu umělých přerušení těhotenství. V roce 1988 bylo zaznamenáno přes 113 tisíc umělých přerušení těhotenství, zatímco v nedávných letech se toto číslo pohybuje kolem 18 tisíc.
K poklesu přispělo zrušení potratových komisí v roce 1986 a následné změny životního stylu po roce 1989, včetně posunu rodičovství do pozdějšího věku a nárůstu počtu neplodných párů.
Nejčastěji se k potratu rozhoduje vdaná, vysokoškolsky vzdělaná žena kolem třiceti let, která již má dvě děti a je v průměrné ekonomické situaci. Česko zaznamenává ročně pět tisíc potracených třetích dětí, což představuje nejsilnější potratovou skupinu.
Hlavními důvody pro přerušení těhotenství jsou ekonomická situace, obavy z toho, jak rodina uživí nečekané třetí dítě, a s tím spojené nutné změny v bydlení a automobilu.
Od roku 1989 se proměnil i přístup společnosti k potratům. Dříve se potrat považoval za jedno ze základních práv ženy a byl vnímán jako součást moderní civilizace. Dnes je zdůrazňována skutečnost, že ženy si s sebou nesou traumatické následky a že potrat není "vytržení zubu".
Iniciativy jako "Nesoudíme, pomáháme" se snaží vzbudit soucit a pochopení, protože ženy často podstupují potrat kvůli nedostatku podpory v rodině, od otce dítěte, nebo kvůli ekonomické situaci.
Potratový zákon z roku 1957 vyjmul muže ze zodpovědnosti za rozhodování o dítěti. Legislativa zcela ponechává rozhodnutí na ženě, což může vést k pocitu ztráty podpory u partnera.
Na organizace se obracejí i muži, kteří nechtějí potrat, nebo se nemohou vyrovnat s tím, že jejich partnerka podstoupila potrat. Většina vztahů po takovém traumatu končí.
Muži se obávají finanční zodpovědnosti a tlaku společnosti, která preferuje rodiny s jedním nebo dvěma dětmi.
Selektivní potraty a genderové stereotypy v Arménii
V Arménii je problém selektivních potratů z důvodu pohlaví plodu hluboce zakořeněn v patriarchální společnosti, kde muži dominují a ženy mají tradiční roli.
Silný společenský tlak na narození mužského potomka, který je vnímán jako pokračovatel rodu a nositel národního dědictví, vede k diskriminaci žen a k selektivním potratům.
Ženy se obávají, že na stáří zůstanou samy, pokud nebudou mít mužské vnuky. Stereotypy o ženské sexualitě jako o tabu a riziku "nemorálního" chování dcery také přispívají k preferenci synů.
Selektivní interrupce není v Arménii legální, ale existují způsoby, jak zákon obejít. Mnoho zákroků se provádí ve státních nemocnicích, kde se jiné procedury zapisují do zdravotní karty.
Nové zákony, které zavádějí povinnou třídenní čekací lhůtu a informační schůzku, se setkávají s odporem, protože mohou prohlubovat stigmatizaci žen.
Nízká důvěra v moderní antikoncepci a mentalita z dob Sovětského svazu, kdy byla interrupce snadno dostupná, stále ovlivňují praxi.
Ekonomické bariéry a vysoká nezaměstnanost také hrají roli v rozhodování o těhotenství.
Zprávy naznačují, že mnoho selektivních interrupcí je vynucených, kdy ženy utíkají před násilím ze strany partnerů.
Fenomén selektivních potratů je třeba oddělit od reprodukčních práv žen. Praxe odstranění plodu z důvodu jeho ženského pohlaví je diskriminací a utvrzuje genderové nerovnosti.
Řešení problému selektivní interrupce spočívá v antidiskriminačním vzdělávání, sexuální výchově a nezávislé zdravotní a psychologické podpoře pro ženy.