V současnosti narůstají možnosti klinické medicíny neuvěřitelným tempem - jak v oblasti diagnostiky, tak léčby. Bohužel i v 21. století dochází k odhalení mnoha nemocí příliš pozdě v pokročilých stadiích, kdy je léčba náročná pro pacienta, zdravotníky i z finančního hlediska. Současný stav našeho poznání a technologické vyspělosti umožňuje v mnoha případech predikci rizika choroby již na základě genetického vyšetření. Moderní postupy analýzy lidského genomu mohou odhalit osoby se zvýšeným rizikem vzniku skupiny chorob nebo jednotlivé choroby.
Rodinná anamnéza a její význam pro dědičné choroby
K cíli preventivní medicíny, prediktivních analýz a personalizované medicíny patří předcházet nemocem před nástupem viditelných příznaků, předpovídat vývoj onemocnění u konkrétního jedince a stanovit pro pacienta optimální léčbu. K tomu patří komplexní poznání patogenních mechanismů od molekulární po orgánovou úroveň. Predikci onemocnění a rizik komplikuje fakt, že většina onemocnění vzniká následkem interakce mezi genetickou variabilitou a vlivem životního prostředí, které je značně proměnlivé a lze jej velmi obtížně monitorovat. Stanovení rizik má význam především v případech, kdy je možné navrhnout preventivní opatření, která povedou ke snížení rizika rozvoje nemoci či ke zmírnění jejího projevu.
Genetická diagnostika a rodinná anamnéza hrají klíčovou roli. Lékařská genetika je do velké míry založena na komunikaci mezi pacientem a zkušeným klinickým genetikem, který na základě informací zjištěných od pacienta a genetických zákonitostí stanoví riziko rozvoje nemoci v rodině. Konzultace s takovým odborníkem vede k lepšímu pochopení nemoci a věnuje se také možnostem léčby a preventivním opatřením. Genetik se zajímá o všechny informace týkající se zdraví všech členů rodiny. Takovému souhrnu informací se říká rodinná anamnéza, která představuje cenný nástroj při posuzování rizika výskytu dědičných chorob nebo náchylnosti k nim. Pacient uvádí věk a počet příbuzných a dále nemoci, kterými tito lidé trpí i věk jejich nástupu. U příbuzných, kteří už nežijí, zjišťuje genetik věk a příčinu úmrtí. Informace o rodinné anamnéze lze zaznamenat do rodokmenu, který představuje důležitý nástroj genetického zkoumání. Členové rodiny a rodové vztahy mezi nimi jsou společně se sledovaným znakem graficky znázorňováni za použití jednoduchých symbolů.
Genetické testování a jeho role při plánovaném početí
Genetické vyšetření rodičů před plánovaným početím je vhodné hned v případě výskytu určitých chorob v rodině, ke kterým patří například dědičná onemocnění, vrozené vývojové vady či častá nádorová onemocnění nebo jejich časný nástup. Důvodem k takovému vyšetření jsou i opakované spontánní potraty. Prenatální diagnostika nebo také screening je soubor různých vyšetření prováděných během těhotenství, jehož účelem je vyloučení nejčastějších genetických a metabolických vad plodu. Jde o rutinní proces odběru malého množství (asi 15-20 ml) plodové vody, který se provádí v II. trimestru těhotenství. Odběr je obvykle prováděn při současné a kontinuální kontrole ultrazvukem, aby bylo vyloučeno riziko jakéhokoliv poškození plodu. Plodová voda obsahuje buňky plodu, které se poté izolují a podrobují se následným vyšetřením, nejčastěji cytogenetickým (analýza karyotypu) nebo imunofluorescenčním. Některá z těchto vyšetření však vyžadují přibližně 10denní kultivaci odebraných buněk. Z výše uvedených důvodů se často přistupuje spíše k odběru krve z pupečníku formou kordocentézy. Nevýhodou je však skutečnost, že je technicky proveditelný až od cca 20. týdne a naopak se nedoporučuje provádět punkci po 33. týdnu, neboť to zvyšuje riziko bradykardie. Tento typ vyšetření je často doporučen v případě, že výsledek amniocentézy není zcela jednoznačný a existuje podezření na špatný karyotyp plodu.
V případě intrauterinní infekce je třeba detekovat virus nebo hladinu protilátek třídy IgG a IgA. Velmi časnou diagnostiku a screening fetálních buněk umožňuje metoda odběru choriových klků, jejíž využití je možné již od 10. týdne těhotenství. Stejně jako amniocentéza se provádí transabdominálně, tedy skrz břišní stěnu těhotné ženy, a za kontinuální kontroly ultrazvukem. Jde tedy o invazivní, a tudíž poměrně rizikové vyšetření. Výhodou metody je podstatně kratší doba kultivace odebraných buněk. I tento typ vyšetření je schopen odhalit nejrůznější typy aneuploidií, avšak nelze jeho pomocí stanovit hladinu α-fetoproteinu a může dojít k následným potratům; rizikovost je shodná s amniocentézou. Fetální buňky a fetální DNA se vyskytují společně v krevním oběhu těhotných žen. Vyšetření volné DNA plodu získané z periferní krve matky zažívá masivní rozvoj. Ve chvíli, kdy je embryo staré pouhé tři dny, je rovněž možné provést jeho genetické testování, které se nazývá preimplantační diagnostika. Metoda se využívá pouze při mimotělním oplodnění. Embryo obsahuje 6-10 dosud nespecializovaných buněk, z nichž se jedna až dvě odejmou a jsou dále testovány, což umožňuje odhalit genetické abnormality vyvíjejícího se plodu.
Postnatální a prenatální screening v České republice
Do dělohy je pak možné zavést jen embrya, která nevykazují výše uvedené abnormity. Do dělohy jsou pak přenesena pouze embrya, která takové abnormality nevykazují. U všech dětí narozených na území ČR se provádí novorozenecký laboratorní screening vrozených či dědičných onemocnění. Vyšetření je založené na odběru tzv. suché kapky krve z patičky, která je nanesena na novorozeneckou screeningovou kartičku. Jedná se o rychlou metodu, která vede k zachycení nemocných v nejútlejším věku a tím umožňuje včas zahájit jejich léčbu. Postnatální diagnostika se týká již narozených jedinců a získání materiálu pro testování je již mnohem snazší. Obvykle pro tyto účely stačí pouhý odběr periferní krve, která je následně použita pro cytogenetická i molekulárně-genetická vyšetření umožňující odhalení řady zdravotních problémů. Stále častěji se pro genetické analýzy používá i DNA izolovaná ze slin, kterou lze získat jednoduše za pomoci stěru z bukální sliznice.
Genetická analýza a určování dědičných rysů
Genetické testování lze využít také při hledání našich společných předků. Pro tyto účely je nutné použít takové úseky DNA, které se příliš nemění. V případě mužů můžeme takovou sekvenci nalézt na chromozomu Y, který se dědí pouze z otce na syna. V případě žen představuje vhodný úsek pro testování mitochondriální DNA, kterou dalším generacím může předávat pouze žena. Systém přenosu dědičné informace vytváří nepřerušitelnou spojení mezi generacemi a představuje nástroj k rekonstrukci rodinné historie.

Nos, vývoj miminka a prostředí
Velký nebo malý, dlouhý nebo krátký, obrácený směrem dolů nebo vzhůru, nos je rozmanitý a jeho podoba souvisí s prostředím. Studie zveřejněná na stránkách časopisu Plos Genetics ukazuje, že během evoluce to bylo životní prostředí, které určovalo podobu nosu. Podle Arslana Zaidiho a Marka Shrivera z Pensylvánské univerzity jsou rozdíly spojeny nejen s genetickými modifikacemi, ale také s vlhkostí a teplotou. Nos filtruje vzduch, ohřívá jej a zvlhčuje, což souvisí s adaptací na klima. Velké nosy jsou častější u populací v teplých a vlhkých zónách, menší a užší v suchém a chladném klimatu. Muži obvykle mají nos větší než ženy; nos tedy reflektuje i rozdíly mezi pohlavími.
If You Have a Broad Nose — DNA Finally Revealed Where It Really Comes From
Genetika obličeje a otcovství
Odborné tvrzení o tom, že novorozenci vypadají jako otcové, není jednoznačné. Existují studie potvrzující i jiné názory; dědičnost barvy očí či dalších rysů není jednoduchá a často zahrnuje mnoho genů i vliv prostředí. MUDr. Antonín Šípek z Ústavu biologie a lékařské genetiky upozorňuje, že až dříve byla řada pouček o dědičnosti barvy očí, dnes je známo, že vzájemná interakce genů a prostředí vytváří výsledný vzhled. Genetika tedy poskytuje zapis do „notového zápisu“ rysů, ale jejich finální skladba závisí na celém orchestru a jeho dirigentovi.
Navíc vědci ukazují, že zrak miminek a jejich vývoj mění i faktory vnějšího prostředí a gesta či mimika rodičů. Věk prvorodiček a rizika spojená s těhotenstvím vedou k rozhodnutí o využití genetických testů. Moderní medicína nabízí řadu testů vhodných pro různé fáze plánování či těhotenství, a to včetně preimplantační diagnostiky (PGT) a prenatální diagnostiky.

Praktické využití genetických testů pro plánování a těhotenství
Na trhu jsou dostupné testy pro zjištění reprodukční genetické kompatibility partnerů ještě před samotným početím. „I přestože jsou dva lidé na první pohled zdraví, mohou mít predispozice k určitým komplikacím při početí či v průběhu těhotenství, nebo mohou být přenašeči genetické nemoci,“ doplňuje MUDr. Kateřina Veselá, PhD. z Repromedy. Před zahájením léčby je vhodné podstoupit testy, které přinesou jedinečné informace o příčinách neplodnosti, odezvě na hormonální stimulaci a rizicích spojených s jejím podáváním. V rámci IVF léčby některé kliniky nabízejí preimplantační genetické testování (PGT), které odhalí genetickou vadu embrya ještě před zavedením do dělohy. „S preimplantačním genetickým testováním máme dlouholeté zkušenosti. Výsledkem metody je výběr embrya, u něhož jsme si jistí ještě před zavedením do dělohy ženy, že je geneticky v pořádku,“ shrnuje MUDr. Už čekám miminko.
Pokud žena otěhotní přirozeně i bez předchozích testů, může si během těhotenství nechat udělat genetický test plodu na chromozomální odchylky. My doporučujeme PrenatalSafe, který analyzuje všechny chromozomy a ne jenom tři nejčastější syndromy. Tento test je možné podstoupit od desátého týdne těhotenství a výsledky jsou známé do tří pracovních dnů. I přestože se oblast genetického testování posouvá kupředu, medicína není všemocná, a proto je důležité realističně hodnotit možnosti a rizika.