Jestli jste to nezažila na vlastní kůži, máte velké štěstí. Ale pravděpodobně i problém s tím, jak pomoci kamarádce, která tuhle zkušenost má. Tělo se z hormonální bouře vzpamatuje docela rychle, ale duše se ve smutku topí i několik měsíců. Proto většina žen, pro něž těhotenská průkazka ztratila význam dřív, než ji stihly vyplnit, vysílá jasné signály: nemám náladu se bavit, nemám chuť nikoho vidět, každá těhule mi leze na nervy, matky s kočárkem se snažím nevnímat… Slzami, neřkuli hysterákem (na něj mají také nárok) se však obvykle před přáteli „neshodí“. Nejniternější pocity svěří spíš stěnám svého obydlí, případně partnerovi. Je to peklo.
Cítíte, že ta „statečná“ potřebuje pomoc, ale přitom vás k sobě nepustí. Proč? Stydím se, nezvládám. „Potratila jsem podruhé a je mi hůř než kdysi. Není nic platné, že už to znám, že už i nejbližší vědí, jak mizerně mi je,“ svěřila se Kristýna z Prahy. „Jediný, na koho bych teď měla náladu, by byl doktor, který by hned začal pátrat po příčině a dal mi naději, že pro úspěch příštího těhotenství mohu sama něco udělat. To čekání nesnáším. Tělo prý musí teď regenerovat, ale duše - ta, mám pocit, spíš degeneruje.“
Pro ženu je to vždy těžší a do jisté míry na to zůstává sama. Já totiž vím, jak to se mnou tehdy celé prožíval, jak se ke mně choval, vím, jak ho to samotného bolelo jen z jeho gest, protože kdo ho zná líp, než já? Vím, jak blbě to nesla moje máma, sestra i nejbližší kamarádka. Vím to i přes to, že jsem se po tom nejtěžším rozhodnutí od nich všech z vlastního rozhodnutí distancovala a prošla si tím sama. Dodnes mám občas tendence o tom mluvit, ale nechávám si to radši pro anonymní nezainteresované osoby, třeba i tady v uzavřence.
Kroky, jak pomoci kamarádce, která prožívá potrat
- Rozhodně se vyvarujte: Udílení rad, co byste dělala vy, kdybyste byla v její kůži. Každý vnímá zátěžové situace po svém. Dobře míněných, ale planě vyznívajících chlácholení typu: Hlavu vzhůru, příště to vyjde! Zvládly to jiné, zvládneš to taky! Vždyť se nic tak tragického nestalo, jiné potratily třeba v pátém měsíci. Koneckonců, vždyť to byl ještě jenom takový shluk buněk…
- Nabídněte své „ucho“ a prostor k vyprávění: ačkoli netušíte, jak se cítí, ráda si s ní o tom popovídáte, kdykoli bude ona chtít. Poskytnout jí své „rameno“ a dávat jí prostor, aby se mohla vyplakat - slzy uvolňují emoce a odplavují smutek. Vybídnout ji, aby přátelům, kteří by ji rádi měli zase mezi sebou i s jejím trápením, pláčem a střídavou náladou, poradila, co je jí příjemné a co ne, jak jí mohou jít naproti. Inspirujte ji k povídání s porodní asistentkou či psychoterapeutem, nejlépe spolupracujícím s poradnou v oblasti poruch plodnosti.
- Podpořte vyhledání odborné pomoci, pokud psychické problémy přetrvávají déle než tři měsíce: trvají-li problémy déle než tři měsíce, měla by odborníka určitě navštívit, aby zabránila případnému rozvoji deprese.
Jak rozumět potratu podle odborníků
Odborníci uvádějí, že každé páté těhotenství končí právě v prvních týdnech. Časný samovolný potrat se obvykle oznamuje krvácením z pochvy a bolestmi v podbřišku. Zamlklý potrat se odhalí při kontrole, kdy se zjistí nízká hormonální hladina a absence srdeční akce plodu. Nejběžnější příčiny časných potratů bývají chromozomální vady a imunologické problémy. Po potratu je vhodná revize dělohy a regenerace organismu, která trvá několik měsíců.
Podmínky ukončení gravidity a právní rámec v ČR: interrupce na žádost ženy je hrazená, je možná do 12. týdne; ukončení ze zdravotních důvodů je hrazené z pojišťovny. U dívky do 16 let je vyžadován souhlas rodičů, mezi 16 a 18 lety jde o projev vůle s případným doplněním písemného souhlasu rodičů. Po 18 letech lze interrupci provést jen výjimečně ze závažných zdravotních důvodů. Farmakologické ukončení těhotenství lze provést do 7. týdne. Chirurgické interrupce zahrnují miniinterrupci a dilataci a kyretáž, s možnými komplikacemi.
Možnosti komunikace s kamarádkou v jednotlivých fázích
Ahoj holky, prosím o radu, jak můžu podpořit kamarádku, která potratila? Byla ve třetím měsíci a bohužel o to přišla. Mám se jí snažit rozptýlit, nebo ji nechat být? Často pomáhá, když dáte najevo, že chcete být nablízku a že ji chcete jen poslouchat. Je dobré dát najevo, že nehodnotíte, že vám jde o to, aby se cítila slyšená a respektovaná. Někdy pomáhá sdílení těchto zkušeností, ale je důležité nebýt necitlivý a neříkat „vše se zlepší“.
Dodnes mnoho příběhů ukazuje, že podpora kamarádky může být klíčová: jedna kamarádka mi psala pravidelně, že na mě myslí, a to mi pomáhalo. Důležité je dát jasně najevo, že tady pro ni jste, že jí nasloucháte, a že nechcete, aby se cítila sama. V některých situacích může být užitečné, když spolu s ní vyhledáte odbornou pomoc a proberete možnosti dalšího těhotenství až po vyřešení aktuálního smutku.
Věta, která může otevřít cestu k rozhovoru
Ahoj, potřebuji poradit. Jsem teď ve 12. tt a když jsem byla v osmém, dozvěděla jsem se přes partnera, že naši kamarádi čekají miminko taky. Jak je nejlépe řešit, jak to oznámit? Takhle citlivě a s respektem k jejich bolesti může být klíčové přestat unáhleně mlčet a naopak nabídnout podporu.

How to support someone who’s going through miscarriage | Misconceptions | nzherald.co.nz
Data a definice související s potratu
Potraty se dělí na časné (do 12. týdne) a pozdní (13. až 24. týden). Spontánní potrat je nejčastější komplikací těhotenství, rizikové faktory zahrnují chromozomální odchylky, zdravotní problémy matky a infekce. Umělé ukončení těhotenství (UPT) je povoleno na žádost ženy do 12. týdne, s lékařskou indikací do 24. týdne. Farmakologická metoda (mifepriston + misoprostol) má nízké riziko selhání, ale může vyvolat bolesti, krvácení a další potíže. Chirurgické metody zahrnují miniinterrupci a dilataci s kyretáží s riziky krvácení a poškození děložního hrdla.
Osobní pohled - příběhy a sdílení
Dodnes mám zkušenost s tím, že sdílení pocitů s partnerem a kamarádkami je velmi důležité. Někdy se stane, že partner neví, jak reagovat, a žena to chápe jako ztrátu i pro něj. Proto je důležité, aby každý našel svůj způsob, jak se s tím vyrovnat, a aby byli lidé kolem něj připraveni naslouchat bez souzení.