Funkční morfologie svalů a svalová kontrakce

Ta jsou základem hybné složky pohybového systému. Svalové vlákno je komplexní mnohojaderná buňka, 40-100 mikrometrů silné a až na výjimky 1-40 milimetrů dlouhé. Od okolí je každé svalové vlákno odděleno buněčnou membránou - sarkolemou, která obklopuje cytoplazmu - sarkoplazmu. Sarkomery jsou vlastní kontraktilní jednotkou svalových vláken. Samotná struktura sarkomery je tvořena paralelně umístěnými myofilamenty - aktinem (v průměru 4nm) a myozinem (v průměru 10nm), které se podle míry kontrakce svalu buď částečně, nebo zcela překrývají. Vzniká typický mikroskopický obraz příčně pruhované svaloviny, kdy se střídají izotropní (světle) a anizotropní (tmavé) pruhy.

Izotropní proužek je část sarkomery, kde se filamenta kontraktilní bílkoviny aktinu nepřekrývají s filamentami myozinovými. Svaly jsou pomocí šlach, složených z tuhého fibrosního vaziva, připojeny k hlavní konstrukci těla, kostře. Kolagenních vláken uspořádaných rovnoběžně, nebo šroubovitě. Vlákna šlach se mezi sebe schodovitě zasouvají a potom na vlastní vlákna šlachy. Pro nové funkční mechanismy bývají vlákenná uspořádání provazcovitá nebo plošná - vše s cílem mechanické práce a charakteristickým stahem - kontrakcí.

Infografika: Struktura kosterního svalu, svalová vlákna, sarkomera, aktin a myosin

Základem svalové funkce je kontrakce - svalový stah. Kontrakt se definuje jako pohyb. Pojiva (vazy a šlachy) poskytují fixační funkci během pohybu. Funkce vedlejší zahrnují stabilizaci a fixaci polohy. Pohybové vlastnosti svalu závisí na vnitřní struktuře svalu; ve svalu speřené snopce se zapojují různá množství krátkých svalových vláken a sval se může zkrátit o třetinu, někdy až o polovinu délky svých snopců. Při změnách arrangementu snopců se mění i výška zdvihu a zatížení na kloub. Plocha, jež odpovídá součtu průřezů všech svalových vláken, souvisí s aktivní tuhostí svalu, která roste s excitací.

Elektromyografie (EMG) zaznamenává elektrické napěťové změny během kontrakcí kosterních svalů. K vlastnímu měření se používají vpichové elektrody, které snímají aktivitu jednotlivých motorických jednotek. Opakovaná intenzivní činnost pohybového aparátu vede k změnám ve struktuře svalu; fyzická zátěž vyvolává funkční hypertrofii svalů a často i změnou histochemické složky vláken. Cílenou izometrickou kontrakcí lze dosáhnout plastické modelace svalů, zejména u sportovců.

Na svalový aparát působí řada mechanických faktorů, včetně statických a dynamických podnětů. Gravitační síla působí neustále; změnou tíhového zrychlení mluvíme o přetížení. Beztížný stav nastává, když se dostředivá a odstředivá síla vyrovnají. Podtlakové komory s nižším tlakem (o 20-40 kPa) mají pozitivní vliv na respirační onemocnění; přetlakové komory (26-54 kPa) se používají při léčbě plicních onemocnění, otrav, popálenin a šokových stavů. Impulz síly dvou těles představuje mechanickou energii, který může mít negativní i pozitivní účinky na lidské tělo.

Klouby jsou obklopeny svalovými skupinami; souhra agonistů a antagonistů je klíčová pro stabilizaci pohybu. Základem svalové funkce je kontrakce - svalový stah. Koncentrická kontrakce nastává při zkracování svalu a vede k práci a pohybu; výsledek je zrychlení pohybu. Excentrická kontrakce znamená prodlužování svalu, kdy úpony se od sebe vzdalují. Iso­metrická kontrakce je aktivace bez změny délky svalu. Jediným zdrojem energie pro sval je ATP, dodávané oxidativní fosforyláci; krátkodobé výkony zajišťuje anaerobní glykolýza s produkcí laktátu. Kreatinfosfát a jeho rychlá fosforylace hraje roli v krátkodobé rychlé dodávce energie.

Hladká svalovina tvoří stěny některých orgánů, útrob a cév (kromě kapilár). Buňky hladké svaloviny bývají menší, protáhlejší a s jedním jádrem; aktinová a myozinová filamenta probíhají šikmo a nevytváří pravidelné sarkomery. Kontrakce hladké svaloviny probíhá přes nexové spojení a šíření elektrického podnětu prostřednictvím mezibuněčné komunikace. Srdce je tvořeno kardiomyocyty cylindrického tvaru s jedním či dvěma jádry, hojně mitochondrií a charakteristickými interkalárními disky, které zajišťují synchronizovaný přenos vzruchů mezi buňkami.

Infografika: Příčné pruhování kosterního svalu a rozložení sarkomery

Kontrakce a druhy svalových vláken

Svaly bývají rozděleny na červená vlákna (s vysokým obsahem myoglobinu a mitochondrií, pomalejší, vytrvalější) a bílé vlákna (méně mitochondrií a myoglobinu, rychlé a náchylné k únavě). Tuhost svalu roste se stupněm excitace a celkové funkce jsou ovlivněny i vazivovou kostrou a strukturou svalových vláken.

Motorické jednotky a koordinace pohybu

Motorické jednotky představují základní funkční jednotky svalu; jejich počet a prahová hodnota aktivace se liší. Mezísvalová a mezi­svalová koordinace umožňují dosažení optimálního silového maxima a koordinaci agonistů s antagonisty. Struktura zajišťuje, že některé svalové řetězce jsou více zapojené než jiné a že pohyby jsou provedeny efektivně.

Růst a adaptace svalů při zátěži

Fyziologické změny během zátěže zahrnují růst svalové tkáně (hypertrofii), změny histo­chemie vláken a zesílení struktur svaloviny. Při tréninku je důležité zohlednit specifika sportu a individuální odlišnosti, včetně typů svalových vlákien a jejich zapojení. Znalost rozdělení svalových vláken (IIb, IIa, Ia) a jejich adaptací umožňuje cílenější trénink.

tags: #funkcni #morfologie #svalu #svalova #kontrakce