Ta jsou základem hybné složky pohybového systému. Svalové vlákno je komplexní mnohojaderná buňka, 40-100 mikrometrů silné a až na výjimky 1-40 milimetrů dlouhé. Od okolí je každé svalové vlákno odděleno buněčnou membránou - sarkolemou, která obklopuje cytoplazmu - sarkoplazmu. Sarkomery jsou vlastní kontraktilní jednotkou svalových vláken. Samotná struktura sarkomery je tvořena paralelně umístěnými myofilamenty - aktinem (v průměru 4nm) a myozinem (v průměru 10nm), které se podle míry kontrakce svalu buď částečně, nebo zcela překrývají. Vzniká typický mikroskopický obraz příčně pruhované svaloviny, kdy se střídají izotropní (světle) a anizotropní (tmavé) pruhy.
Izotropní proužek je část sarkomery, kde se filamenta kontraktilní bílkoviny aktinu nepřekrývají s filamentami myozinovými. Svaly jsou pomocí šlach, složených z tuhého fibrosního vaziva, připojeny k hlavní konstrukci těla, kostře. Kolagenních vláken uspořádaných rovnoběžně, nebo šroubovitě. Vlákna šlach se mezi sebe schodovitě zasouvají a potom na vlastní vlákna šlachy. Pro nové funkční mechanismy bývají vlákenná uspořádání provazcovitá nebo plošná - vše s cílem mechanické práce a charakteristickým stahem - kontrakcí.

Základem svalové funkce je kontrakce - svalový stah. Kontrakt se definuje jako pohyb. Pojiva (vazy a šlachy) poskytují fixační funkci během pohybu. Funkce vedlejší zahrnují stabilizaci a fixaci polohy. Pohybové vlastnosti svalu závisí na vnitřní struktuře svalu; ve svalu speřené snopce se zapojují různá množství krátkých svalových vláken a sval se může zkrátit o třetinu, někdy až o polovinu délky svých snopců. Při změnách arrangementu snopců se mění i výška zdvihu a zatížení na kloub. Plocha, jež odpovídá součtu průřezů všech svalových vláken, souvisí s aktivní tuhostí svalu, která roste s excitací.
Elektromyografie (EMG) zaznamenává elektrické napěťové změny během kontrakcí kosterních svalů. K vlastnímu měření se používají vpichové elektrody, které snímají aktivitu jednotlivých motorických jednotek. Opakovaná intenzivní činnost pohybového aparátu vede k změnám ve struktuře svalu; fyzická zátěž vyvolává funkční hypertrofii svalů a často i změnou histochemické složky vláken. Cílenou izometrickou kontrakcí lze dosáhnout plastické modelace svalů, zejména u sportovců.
Na svalový aparát působí řada mechanických faktorů, včetně statických a dynamických podnětů. Gravitační síla působí neustále; změnou tíhového zrychlení mluvíme o přetížení. Beztížný stav nastává, když se dostředivá a odstředivá síla vyrovnají. Podtlakové komory s nižším tlakem (o 20-40 kPa) mají pozitivní vliv na respirační onemocnění; přetlakové komory (26-54 kPa) se používají při léčbě plicních onemocnění, otrav, popálenin a šokových stavů. Impulz síly dvou těles představuje mechanickou energii, který může mít negativní i pozitivní účinky na lidské tělo.
Klouby jsou obklopeny svalovými skupinami; souhra agonistů a antagonistů je klíčová pro stabilizaci pohybu. Základem svalové funkce je kontrakce - svalový stah. Koncentrická kontrakce nastává při zkracování svalu a vede k práci a pohybu; výsledek je zrychlení pohybu. Excentrická kontrakce znamená prodlužování svalu, kdy úpony se od sebe vzdalují. Isometrická kontrakce je aktivace bez změny délky svalu. Jediným zdrojem energie pro sval je ATP, dodávané oxidativní fosforyláci; krátkodobé výkony zajišťuje anaerobní glykolýza s produkcí laktátu. Kreatinfosfát a jeho rychlá fosforylace hraje roli v krátkodobé rychlé dodávce energie.
Hladká svalovina tvoří stěny některých orgánů, útrob a cév (kromě kapilár). Buňky hladké svaloviny bývají menší, protáhlejší a s jedním jádrem; aktinová a myozinová filamenta probíhají šikmo a nevytváří pravidelné sarkomery. Kontrakce hladké svaloviny probíhá přes nexové spojení a šíření elektrického podnětu prostřednictvím mezibuněčné komunikace. Srdce je tvořeno kardiomyocyty cylindrického tvaru s jedním či dvěma jádry, hojně mitochondrií a charakteristickými interkalárními disky, které zajišťují synchronizovaný přenos vzruchů mezi buňkami.

Kontrakce a druhy svalových vláken
Svaly bývají rozděleny na červená vlákna (s vysokým obsahem myoglobinu a mitochondrií, pomalejší, vytrvalější) a bílé vlákna (méně mitochondrií a myoglobinu, rychlé a náchylné k únavě). Tuhost svalu roste se stupněm excitace a celkové funkce jsou ovlivněny i vazivovou kostrou a strukturou svalových vláken.
Motorické jednotky a koordinace pohybu
Motorické jednotky představují základní funkční jednotky svalu; jejich počet a prahová hodnota aktivace se liší. Mezísvalová a mezisvalová koordinace umožňují dosažení optimálního silového maxima a koordinaci agonistů s antagonisty. Struktura zajišťuje, že některé svalové řetězce jsou více zapojené než jiné a že pohyby jsou provedeny efektivně.
Růst a adaptace svalů při zátěži
Fyziologické změny během zátěže zahrnují růst svalové tkáně (hypertrofii), změny histochemie vláken a zesílení struktur svaloviny. Při tréninku je důležité zohlednit specifika sportu a individuální odlišnosti, včetně typů svalových vlákien a jejich zapojení. Znalost rozdělení svalových vláken (IIb, IIa, Ia) a jejich adaptací umožňuje cílenější trénink.
tags: #funkcni #morfologie #svalu #svalova #kontrakce