Funkce sester a porodních asistentek ve společnosti: role, význam, odpovědnost, vzdělávání a regulace

Práce se zabývá zmapováním historie povolání a vzdělávání porodních asistentek, se zaměřením na české země. První zmínky o existenci porodních asistentek či bab sahají až do 2. tisíciletí před naším letopočtem (starověký Egypt, starověké Řecko). Již v této době existovaly podrobné poznatky o těhotenství, porodu i komplikacích, které mohly nastat.

Historický vývoj profese porodní báby a porodní asistentky

Třebaže profese porodní báby byla jednou z nejstarších ryze ženských profesí, cesta ke kvalifikované porodní asistentce byla poměrně dlouhá. Vedla od prvních nařízení osvícenského absolutismu, přes vznik univerzitních kurzů pro porodní báby, vznik samostatné babické kliniky až k Zákonu o pomocné praxi porodnické z roku 1928.

Prvním krokem k systematickému rozvoji porodnictví a k centralizaci jeho kontroly v Čechách byl Generální zdravotní řád pro Království české, jenž začal platit 24. července 1753. Stanovil mj. univerzitní výuku chirurgů a porodních bab. Výuka porodních bab se neprosazovala snadno, navíc zdaleka ne všechny zájemkyně či praktičky bylo možné z kapacitních důvodů školit při univerzitách.

Proto bylo 8. září 1783 nařízeno, aby nezkoušené báby vyučili a pak vyzkoušeli krajští fyzikové. Pokud takové báby nechtěly působit ve městech, mělo to stačit. Jinak musely absolvovat kurz na univerzitě a získat diplom. Teprve nový studijní řád z roku 1804 nařídil povinné absolutorium kursů všem bábám.

Pro matky a děti, ale i pro účely klinické výuky porodnictví, byla v roce 1789 zřízena porodnice u Apolináře na Novém Městě pražském. Jejím smyslem bylo pomoci svobodným a chudým matkám, umožnit jim v klidu porodit, případně bezpečným způsobem odložit dítě a odvrátit je od případných myšlenek na jeho zahubení. Pro drtivou většinu z matek byla péče bezplatná a ony oplátkou sloužily coby živý výukový materiál studentům a adeptkám babictví.

Sto let od reformního počinu Marie Terezie byl přijat říšský zákon č. 68/1870 z 30. dubna 1870 o organizaci veřejné služby zdravotní. Dohledem nad zdravotnictvím byla pověřena státní správa. Při okresních úřadech zákon zřídil instituce okresních lékařů. Ti dozírali na porodní babičky v okrese. Porodní asistence měla být dostupná všem rodičkám, bez ohledu na jejich platební schopnost.

Do debaty o postavení porodních bab začaly vstupovat i některé vzdělané a aktivní představitelky babického stavu, které začaly zakládat svá profesní sdružení vydávající časopisy. První časopis určený porodním babičkám se jmenoval Časopis porodních babiček. Odborný list por. babiček pro Moravu, Čechy a Slezsko a začal vycházet v roce 1907. O dva roky později vznikla v Brně Ústřední jednota českých porodních babiček, která vydržela - byť s občas pozměněným názvem a změnou sídla - až do roku 1948.

Roku 1919 si jednota upravila název na Ústřední jednota porodních asistentek. Označení „babička“ členky definitivně odložily. Napříště budou asistentkami, v komunikaci mezi sebou pak kolegyněmi. Věstník věnovaný zájmům porodních asistentek, který vydávaly, vycházel rovněž až do roku 1948, kdy byla práva porodních asistentek radikálně omezena.

Dne 9. listopadu 1928 - skoro po čtvrtstoletí marného volání - byl vydán Zákon č. 200/1928 Sb. „O pomocné praxi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek“. Nevyhověl zdaleka všem požadavkům porodních asistentek, ale aspoň jasně definoval jejich postavení a pravomoci. Inicioval též zakládání státních vzdělávacích ústavů s nejméně desetiměsíční výukou.

Vznikly v Pardubicích, dále v Moravské Ostravě, oba s češtinou jako vyučovacím jazykem. V Liberci se učilo německy, v Bratislavě a Košicích slovensky, v Užhorodě byla vyučovacím jazykem ukrajinština. První kurz v pardubickém Ústavu pro vzdělání a výcvik porodních asistentek byl zahájen v říjnu 1930, současně s otevřením gynekologicko-porodnického oddělení při zdejší okresní nemocnici. Do prvního běhu nastoupilo 35 žákyň.

historická fotografie porodnice a učebna porodních asistentek

Proměny role v období po druhé světové válce

Odedávna, až do poloviny dvacátého století, pracovaly porodní asistentky jako opravdové porodní asistentky: staraly se o těhotné a rodící ženy ať v nemocnici nebo doma. Jestliže zjistily nějakou komplikaci, obracely se o radu a pomoc na lékaře.

Se změnou politického systému u nás v r. 1948 se změnil náhled na práci porodních asistentek. Namísto, aby se porodním asistentkám dostalo takového vzdělání, které by umožnilo vykonávat jejich práci samostatně, na vysoké odborné úrovni a s plnou osobní odpovědností za výsledek své práce, byly postaveny - degradovány - na úroveň řadové zdravotní sestry. Jejich profese dostala nový název - ženská sestra. Dosavadní specializace porodních asistentek se rozšířila o sféru gynekologickou.

Porodní asistentky sice mohly nadále poskytovat péči ženám s fyziologickým těhotenstvím, porodem i šestinedělím, rozsah této péče byl však vymezen vnitřními předpisy jednotlivých porodnických pracovišť. Dosavadní asistentka rodících žen se stala asistentkou lékaře. Změnou náhledu na profesi porodní asistentky vzniklo hluché místo v ošetřovatelském procesu: ženám začaly chybět důvěrnice, které jejich stesky, starosti a obavy s očekáváním a porodem miminka dovedly vyslechnout a dovedly odborně poradit i pomoci.

Obnova profese po vstupu do EU a současná legislativa

Vstup České republiky do Evropské Unie v roce 2004 způsobil obrat v postavení porodních asistentek v ČR: Česká republika byla nucena přijmout doporučená legislativní opatření, a tak již v témže roce (2004) vydal parlament zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, a k němu hned i MZČR prováděcí vyhlášku č. 424/2004 Sb. (dnes Vyhláška č. 55/2011 Sb.). Oba zákony oficiálně obnovily profesi PORODNÍ ASISTENTKA, zcela v souladu s mezinárodní definicí porodní asistentky a legislativou EU (Směrnice 80/154/EEC a 80/155/EEC).

Praxe je ovšem jiná. Evropská Unie dovoluje jednotlivým členským státům provést určitá přizpůsobení zákona místním podmínkám, a tak toho naše orgány briskně využily: solí v očích jim bylo ustanovení § 5, odst. 1, písm. f) deklarující oprávněnost porodní asistentky vést samostatně porod bez odborné indikace a dohledu lékaře. To nemohli dopustit, a tak stanovili, že porodní asistentka může vše, kromě samostatného vedení porodu.

Ve stejném duchu postupují i orgány oprávněné udělovat licenci (registraci) k provozování samostatné činnosti soukromých porodních asistentek; ty udělují tuto licenci v celém rozsahu, VYJMA právě zmíněného ustanovení § 5, odst. 1, písm. f). Současným vývojem směřujícím k osamostatnění porodních asistentek se lékaři cítí ohroženi. Mají strach, že nástup samostatných porodních asistentek do praxe ohrozí jejich výlučné postavení v očích veřejnosti, sníží jejich význam.

Z toho pak pramení jejich tvrzení, že „Samostatně pracující porodní asistentky nepředstavují pro zdravotní stav žen žádný přínos“, či tvrzení, že „Péče poskytovaná porodní asistentkou má být poskytována pouze na základě ordinace lékaře a pod jeho dozorem!“ Všechna tato tvrzení vyjadřují přezíravý pohled na porodní asistentky a jejich profesi. Neobstojí ani ještě donedávna oblíbený argument „Středoškolsky vzdělaná porodní asistentka nemůže konkurovat odbornou úrovní vysokoškolsky vzdělanému lékaři!”

Současné vzdělávání a role v praxi

Od roku 2005 jsou porodní asistentky v ČR změnou školského zákona již povinně vzdělávány na vysokých školách. Studium je ukončeno udělením akademického titulu Bakalář (Bc). V dnešní době se budoucí porodní asistentky k výkonu povolání připravují na vysokých školách studiem bakalářského oboru Porodní asistentka, který trvá 3 roky.

Porodní asistentky by se staraly o fyziologicky těhotné, systematicky je připravovaly k porodu a porody těchto žen by samy odváděly. Lékaři by realizovali svoje poslání - léčit. Z uvedeného vyplývá, že si tyto profese nemohou konkurovat, pokud se budou držet toho, k čemu byly vzdělány.

vzdělávací třída moderního studia porodních asistentek

Profesní role sester a porodních asistentek

Role je očekávané chování jedince, které souvisí s jeho postavením ve společnosti. Sociologie ve vztahu k profesi vymezuje sociální roli, kterou vysvětluje v souvislosti s termínem sociální status, tzv. Profese sestry zahrnuje určitý systém rolí a chování předpokládaného společenským statutem povolání. Sestra vykonává mnoho rozličných avšak stejně důležitých rolí.

Pro kvalitní vykonávání profese je tedy důležité, aby sestra byla všestranná a pracovala podle etických norem. Pokud sestra zvládá jen některé role, měla by se na ně zaměřit a pracovat například jako mentorka. Sestra nikdy nezastávala svým profesionálním působením jen jednu roli.

  • Sestra manažerka - působí v řízení a organizaci na různých úrovních. Plní i úlohu manažerky ošetřovatelské péče přímo u jednotlivců a skupin tím, že řídí ošetřovatelský proces.
  • Sestra advokátka - obhajuje práva pacienta, reprezentuje jeho práva a vysvětluje mu je, zároveň také tlumočí jeho požadavky a názory. Obhajuje jeho zájmy.
  • Sestra nositelka změn - ošetřovatelství se stále vyvíjí a mění. Bez těchto změn by bylo ošetřovatelství stagnující obor.
  • Sestra výzkumnice - tato role se stává aktuální ve společnosti, ve které se utváří ošetřovatelství jako sociálně významná vědecká profese.
  • Sestra mentorka - zodpovídá za klinický dohled nad studenty ošetřovatelství.

Porodní asistentky ve své roli kombinují ošetřovatelský přístup se specializovanými klinickými dovednostmi v péči o matku a novorozence. Jejich role zahrnuje jak odbornou péči, tak důvěrnou oporu a poradenství, které ženám často chybělo v období, kdy byly asistentky degradovány na asistenty lékařů.

Profesní organizace, tisk a společenské uplatnění

Úsilí některých představitelek profesní kategorie porodní bába, potažmo porodní asistentka, zřetelné od přelomu 19. a 20. století, směřující ke kvalitnějšímu materiálnímu zabezpečení, vzdělání a společenskému uznání této profese, probíhalo v českých zemích takřka paralelně s ženským emancipačním úsilím. Vykazovalo s ním i některé shodné rysy: bylo vedeno poměrně nepočetnou skupinou vzdělaných žen, které vyjadřovaly více méně své vlastní, byť racionálně podložené a oprávněné představy: požadavek kvalitního vzdělání, důstojného postavení srovnatelného s postavením např. ošetřovatelek, vlastního grémia a samozřejmě i sociálních jistot.

Jednota se od samého počátku významně angažovala jak v prosazování sociální požadavků porodních asistentek, tak ve věci jejich vzdělání. Iniciovala změny, které vedly k vytvoření státních vzdělávacích ústavů a k vydání zákona z roku 1928. Po roce 1948 byla činnost takových organizací omezena, ale s postupující demokracií se opět objevují snahy o konsolidaci profesních struktur.

Odpovědnost a etika v praxi

Se změnou zákonů v r. 2004 byl asistentkám vrácen název „porodní asistentka“, který jim historicky patřil. Avšak „staronovým“ porodním asistentkám se samotným vrácením názvu nevrátila jejich původní funkce ani role ve vztahu k rodící ženě. Jejich práce si stále podržuje punc minulé doby, kdy byla pouhou sestřičkou, pomocnicí lékaře, stojící mimo odpovědnost za průběh a výsledek porodu.

S postupujícími lety si však stále více a více porodních asistentek uvědomuje, že jejich profese neznamená jen podat panu doktorovi ten či onen nástroj, nebo ženě při porodu říci „Teď se nadechněte a tlačte“, ale znamená dát svému povolání sebe sama. Znamená dát mu duši.

Regulace a praxe

Registrace, licence a regulace určují rozsah samostatnosti i odpovědnosti porodních asistentek. I přes legislativní kroky k obnovení profese jsou v praxi limity, které brání plnému uplatnění samostatné role porodních asistentek zejména v oblasti samostatného vedení porodu bez přítomnosti lékaře.

Období Hlavní změna
do 18. století učení praxí, zkušená bába učila mladé dívky
1753-1804 Generální zdravotní řád, univerzitní výuka, povinné absolutorium (1804)
19. století - začátek 20. organizace báb, profesní tisk, snahy o zlepšení vzdělání
1928 Zákon o pomocné praxi porodnické, státní vzdělávací ústavy
1948 degradace na ženské sestry, omezení práv a role
2004-2005 obnovení názvu porodní asistentka, změny v legislativě, povinné vysokoškolské vzdělání (od 2005)

Souhrnný pohled na význam profese

Porodní asistentky představují spojení klinické péče, ošetřovatelské podpory a sociálního doprovodu žen v těhotenství, při porodu i v šestinedělí. Jejich práce spočívá jak v odborných zásazích, tak v budování důvěry a v poskytnutí emocionální opory. Role sester a porodních asistentek zahrnuje široké spektrum činností od manažerských, přes advokátní a výzkumné až po mentorskou činnost.

Celý proces změny porodní báby ve vzdělanou porodní asistentku byl provázen postupným uvědomováním se představitelek této profese, vznikem jejich profesních organizací a vydáváním jejich vlastních časopisů. Porodní asistentky by se staraly o fyziologicky těhotné, systematicky je připravovaly k porodu a porody těchto žen by samy odváděly. Lékaři by realizovali svoje poslání - léčit.

tags: #funkce #sester #a #porodnich #asistentech #ve