Historie a činnost Zemské porodnice U sv. Apolináře

Porodnice U sv. Apolináře patří mezi nejdéle bez přestávky fungující porodnice na světě.

Je postavena ve stylu pobaltské gotiky, podobné budovy tak najdete v Polsku a Německu.

Na podnět hraběte Františka Thun-Hohensteina stavbu v polovině 19. století zorganizovali příslušníci tehdejšího zemského establishmentu.

Budovu Zemské porodnice navrhl a v letech 1865-1875 postavil přední český architekt a stavitel Josef Hlávka (1831-1908).

Josef Hlávka čerpal inspiraci pro budovu porodnice ve významných evropských porodnicích v Bruselu, Paříži a Vídni.

Prostudoval i dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví.

Chtěl, aby projekt a jeho následná realizace co nejlépe vyhovovaly svému účelu.

Pro vnější vzhled Josef Hlávka zvolil severoněmecký novogotický sloh a navrhl stavbu tvořenou soustavou šesti pavilonů s jedenácti trakty a s vnitřním obdélníkovým nádvořím.

Pavilonový systém umožňoval v případě potřeby uzavřít jednotlivé části budovy a zamezit tak šíření infekce.

Součástí budovy Zemské porodnice byl i nalezinec - sem odkládaly děti matky, které se o ně nemohly kvůli nouzi starat.

Architektonicky nejzajímavější částí budovy Zemské porodnice je kaple sv. Kříže.

Je umístěna v prvním patře, nad vstupním vestibulem.

Prostor kaple je tvořen bohatou hvězdicovou sklípkovou klenbou, která je svedena ve střední sloup.

V kapli se nachází mramorová křtitelnice, kredenční mramorový oltář, novogotická dubová zpovědnice a kůr s varhanami.

Malířská výzdoba podle návrhu Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera pochází z roku 1902.

V roce 1875 byla budova Zemské porodnice slavnostně uvedena do provozu.

Prvním zde narozeným dítětem byla dcera Barbory Koutné z Rožmitálu.

Pro svoji mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je areál Hlávkovy porodnice prohlášen za chráněnou kulturní památku.

14. 2. 1945 byla při bombardování Prahy zasažena částečně i porodnice.

Na příkaz Zemského výboru musela být z režných neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou z hlediska přenosu infekce bezpečnější.

Areál je vybudován v severoněmeckém neogotickém slohu se čtyřkřídlým jádrem a obdélným vnitřním nádvořím.

Systém pavilonů měl celkem 11 traktů.

Hlavní průčelí má tři rizality, střední z nich je rozšířen o mnohoúhelníkový arkýř kaple.

Kaple má třídílnou „diamantovou“ klenbu, která spočívá na středním sloupu.

Je zdobená nástěnnými malbami od Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera.

V kapli je Hlávkova socha v nadživotní velikosti, kterou věnovala Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových gynekologicko-porodnické klinice, která v budově sídlí dnes.

Sádrová socha s bronzovou patinou od Josefa Mařatky byla slavnostně odhalena v roce 1997.

Ve vstupním vestibulu je dřevěná socha těhotné ženy v životní velikosti s názvem Gravidita od akad. sochaře.

Arkýř kaple se zvedá věžovitá střecha ve tvaru vysokého stanu, který nese na vrcholu osmibokou věžičku novogotických tvarů zakončenou makovicí s hrotem.

Římsy a některé detaily na průčelí jsou zdobeny černou a zelenou glazurou, sokl a kružby kolem oken jsou kamenné.

Architektu Hlávkovi se nepodařilo stavbu dokončit, neboť se pro značné vyčerpání zhroutil, částečně ochrnul a byl upoután na pojízdné křeslo.

14. 2. 1945 byla při bombardování Prahy zasažena částečně i porodnice.

Areál je pro mimořádnou architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství prohlášen kulturní památkou.

Koncem 90. let 20. století Národní technické muzeum připravilo ve spolupráci s klinikou a Hlávkovou nadací obrazovou výstavu v porodnici U Apolináře.

Budova „Apolináře“ je výjimečnou historickou a architektonickou památkou a zároveň jednou z nejstarších samostatně existujících porodnic v Evropě.

Dnes zde sídlí Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie, která je špičkovým zdravotnickým, vzdělávacím a výukovým pracovištěm.

Současně je i významným veřejným prostorem, do kterého každý rok přichází téměř 100 tisíc návštěvníků z řad pacientů, jejich doprovodu, zdravotnických pracovníků, studentů medicíny i turistů.

Cílem výstavy je představit alespoň malou část výjimečné historie této budovy a zpříjemnit čas strávený ve zdravotnickém zařízení.

Výstava v působivé obrazové formě ukazuje unikátní dobové materiály dokumentující historii kliniky a přibližuje péči o matky a novorozence.

Představuje také osobnost Josefa Hlávky, architekta porodnice.

Stěžejní část jeho architektonických plánů se nachází v Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea.

Grafiku výstavy vytvořil Jáchym Šerých.

Ilustrativní vyobrazení kaple sv. Kříže a okolních traktů Hlávkovy porodnice

Velký český projekt porodnice u Apolináře

Historie a vývoj lůžkové kapacity a pedagogického významu

Dne 8. listopadu 1888 byla v Brně dokončena stavba Zemské porodnice, která měla zcela nadčasový charakter a byla tehdy jednou z nejmodernějších v rakousko-uherské monarchii.

Už v roce 1897 se počet lůžek zvýšil na 128, v roce 1914 na 150 a v období protektorátu na 180.

Mezi I. a II. světovou válkou byl po odchodu profesora MUDr. Huberta Riedingera do penze v čele Zemské porodnice v Brně pověřen prof. MUDr. Jiří Trapl.

V souvislosti s reformami a rozvojem lékařského vzdělávání byla 28. ledna 1919 podepsána smlouva o zřízení lékařské fakulty, a Zemská porodnice byla určena za místo výuky porodnictví a gynekologie.

V roce 1919 vznikla gynekologicko-porodnická klinika jako zakládající pracoviště Masarykovy univerzity v Brně; přednostou byl MUDr. Antonín Ostrčil.

Prof. Ostrčil zajistil přístavbu fyzikální lékárny, rentgenu, operačních sálů a velké posluchárny.

V září 1925 převzal Zemskou porodnici prof. MUDr. Gustav Müller; dokončil vnitřní úpravy klinického bloku a rozšířil oddělení i ambulantní sítě.

Po roce 1939 byl vedením kliniky pověřen prof. Havlásek; po válce se na vedoucí posty postupně vraceli bývalí spolupracovníci a noví přednostové.

Historické snímky Zemské porodnice a lékařských oddělení
  1. V roce 1948 vzniklo III. zemské oddělení s cílem rozdělit velký ústav.
  2. V roce 1949 vznikla II. gynekologicko-porodnická klinika a 1954 získala klinika vlastní porodnické oddělení na Veveří.
  3. Rok 1960 znamenal převedení II. kliniky do areálu Fakultní porodnice; 1964 se vrátil prof. Miloslav Uher na I. kliniku.

V průběhu 90. let došlo v Brně k dalším změnám organizační struktury a sloučením velkých zdravotnických center; Zemská porodnice se stala součástí větších struktur a modernizace pokračovaly.

Vizualizace půdorysu a šesti pavilonů Zemské porodnice

Současnost a kulturní význam

Areál Hlávkovy porodnice je dnes chráněnou kulturní památkou a sídlí Klinika gynekologie, porodnictví a neonatologie.

Je to špičkové zdravotnické, vzdělávací a výukové pracoviště a zároveň veřejný prostor, kam každoročně proudí téměř 100 tisíc návštěvníků.

Národní technické muzeum ve spolupráci s klinikou a Hlávkovou nadací připravilo obrazovou výstavu k výročí 150 let od otevření Královské zemské porodnice, která je umístěna na chodbách porodnice.

Výstava přibližuje dobové materiály, historii péče o matky a novorozence a představuje osobnost Josefa Hlávky.

Stěžejní část Hlávkových architektonických plánů je uložena v Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea.

tags: #fond #zemske #porodnice