Vzrůstající počet obyvatel v obci, převážně z řad dělníků a zřízenců, vedl k rozvoji dělnických a levicových stran. Sociální demokracie byla v Hostivici založena již na počátku 20. století, s hlavní základnou ve Staňkově továrně a spolkovými místnostmi v hospodě U Koruny. K agrárníkům a sociálním demokratům se přidali i lidovci, kteří se po válce snažili budovat zdání "státotvorné" strany. U lidovců se nacházela část zemědělských dělníků ze statku, lidé, kteří nepatřili k elitě ani k proletářům, a také věřící katolíci z různých sociálních vrstev. Sídlo měli v hospodě U Šroubků a byli spolu se Sokoly aktivní v kulturním životě obce.
Postupem času se od sociálních demokratů oddělily dvě skupiny. První, "národní dělníci", se distancovali od socdemáckého internacionalismu pod vedením Klofáče. Druhá skupina byla ovlivněna Ruskou bolševickou revolucí a usilovala o přeměnu strany na revoluční podle ruského vzoru. V Hostivici se sociální demokracie rozdělila na dvě poloviny, což dokládá i existence haléřového fondu pro výstavbu dělnického domu, který byl po rozkolu rozdělen mezi komunisty a sociální demokraty.
V roce 1920 se mladí komunisté v Hostivici aktivně zapojili do pokusu o převzetí moci a obsadili státní statek. Národní socialisté se stali hlavní stranou podporující politiku Masaryka a Beneše, s úzkým propojením na Sokol. Navzdory stranickému vlivu se v činnosti Sokola neprojevovala politická příslušnost, nicméně hostivický Sokol trpěl tuhým konzervatizmem a odporem k novinkám, což vedlo k založení pobočky a následnému osamostatnění jednoty v Litovicích. Hlavními nositeli konzervativních názorů byli ti, kteří brzdili rozvoj obce a pěstovali lokální patriotismus.
Po roce 1930 zasáhla obec hospodářská krize, která ovlivnila životy zaměstnanců železnic, dělníků v továrnách i živnostníků. Stát se snažil krizi řešit podporou investiční činnosti a vlastním podnikáním, což ohrozilo základy kapitalismu. Podle autora se kapitalisté poučili a pochopili nutnost většího podílu dělnictva na zisku. Na druhou stranu, socialismus a komunismus se potýkaly s problémy zaostalé země s tradicí mesianismu a orientální krutostí.
V této situaci politické strany usilovaly o získání sympatizantů. Komunisté poukazovali na Sovětský svaz a zakládali různé organizace pro ty, kterým byla teorie třídního boje cizí, jako například Svaz socialistických ateistů, Včela, Svaz žen, Spartakovské skauty či Dědrasbor. Pracovali s dětmi, pořádali demonstrace a "drakyády", a měli vlastní tělovýchovnou jednotu (DTJ, JPT). Významným počinem byl Dělnický dům v Litovicích, postavený Stavebním a spotřebním družstvem na základě haléřového fondu a dohody s Bráníkovským pivovarem. Stavba trvala dlouho, k čemuž přispívali nezaměstnaní za minimální mzdu.
Dělnický dům, ačkoliv architektonicky problematický, se stal centrem společenského života. Josef Náprstek, obecní radní v Litovicích, prosazoval zpátečnickou politiku ve stylu fašistů, podporován zbytky národních demokratů a částí agrárníků. Negoval akce obecního zastupitelstva zaměřené na zlepšení obce a zavedl kontroverzní politiku týkající se dotací. Komunisté na jeho jednání reagovali heslem "Náprstek - malý český Hitler", což vedlo k soudním sporům.
Během voleb se angažoval i otec autora, který odhalil manipulace s kandidátkami ze strany Náprstkových příznivců. Náprstkův Všeobčanský klub, který se netajil sympatiemi k fašismu, získal podporu obyvatel kolem obnoveného Litovického rybníka, kde se šířily zprávy o hnijících rybách a podmáčených domech, což vedlo k odškodnění obyvatel. Paradoxně tato činnost Náprstka sjednotila levicové strany - komunisty, národní socialisty a sociální demokraty, kteří v zastupitelstvu postupovali společně.
Komunisté, jako nejsilnější strana, věděli, že nemohou mít starostu, a proto se rozhodli pro dva náměstky a starostu z řad národních socialistů. Zajímavostí je, že dvakrát suspendovaný starosta za KSČ Karel Chalupa ze Břvů pracoval v Lindbetonce, která patřila otci Václava Havla. Náprstek si na Chalupu stěžoval u Havla sen., že zaměstnává především komunisty.
V roce 1937 se oslava 28. října poprvé konala v Dělnickém domě, což bylo pro mnohé šokující zjevení v porovnání se stavem tehdejší Sokolovny. Slavnost byla zakázána na stížnost Náprstka kvůli údajným protistátním heslům na galerii. Politika spolupráce rozdělila i samotnou partaj; mladší generace ostře protestovala proti dohodě, zatímco starší generace se těžce vyrovnávala se změnami po volbě Gottwalda předsedou.
Následovalo období poznamenané vědomím nadcházejících těžkostí, zejména vypuknutím španělské občanské války, která rozdělila politickou scénu i v obcích. Ti, kteří se báli bolševiků, drželi palce a pomáhali, zatímco blokáda... (text je zde neúplný).
