Inteligentní, neúnavná, mimořádně krásná - Eva Perónová byla zároveň ambiciózní a bez slitování. Ochránkyně a naděje chudých - a zároveň bezcitná intrikánka. Jaká byla Eva Perónová (7. května 1919-1952) a jak se vypracovala z hudebně‑kulturního prostředí na symbol argentinské veřejné služby a ženství?
Zrození a dětství; první kroky k divadlu
Narodila se jako Eva María Duarteová Ibargurenová 7. května 1919 ve městě Junín jako nemanželské dítě chudé švadleny a bohatého statkáře. Ten zemřel, když Eva měla šest let, což rodinu postavilo do finanční nouze. Rodina se odstěhovala do města Junín na sever od Los Toldos, kde si Juana otevřela malou jídelnu. Už v dětství se u Evy projevilo nadání pro recitaci. „Jako bych chtěla všem ostatním říct něco důležitého,“ vzpomínala po letech. V 15 letech musela učinit rozhodnutí: zůstat v Junínu a vdát se, nebo zkusit štěstí ve velkém městě a stát se herečkou.
Průnik do velkého světa: Buenos Aires a začátek kariéry
Evita odešla do Buenos Aires, města paradoxů, kde na jedné straně žila chudina ve slumech, na druhé straně oligarchové v palácích. V této realitě Eva rozvíjela téměř deset let svůj sen o umění. Uchytila se jako divadelní herečka a modelka a postupně získávala popularitu jako rozhlasová hlasatelka a herečka. V roce 1943 založila odborový svaz zaměstnanců rádií ARA a projevovala sociální cítění, které později utvářelo její politickou roli. Setkání s Perónem se odehrálo až v roce 1944, kdy se Eva díky kontaktům v médiích dostala do blízkosti Josefa Peróna a jeho kruhu.
Setkání s Perónem: cesta k Evitě
V lednu 1944 Eva potkala tehdy sedmačtyřicetiletého vdovce Juana Peróna. Oba si uvědomili sílu kontaktů a schopnost ovlivňovat masy. Perón byl tehdy v pozici ministra práce a sociálních věcí a Eva postupně získávala významné role díky jeho vlivu. Mladá herečka se začala objevovat po boku ministra na řadě oficiálních akcí a byla u toho, když byl Perón v říjnu 1945 zatčen na pokyn armády. Po týdenní internaci byl propuštěn a slíbil kandidovat v prezidentských volbách v únoru 1946; než volby skutečně vyhrál, stačil si vzít Evu.
Evita: první dáma a politika ženy
V únoru 1946 se z Evy stala první dáma Argentiny, která doprovázela manžela na cestách po zemi. Eva žádala o vliv ve vládě, kontrolovala vysoké funkcionáře a stala se očima a ušima prezidenta. Historik Josef Opatrný připomíná její odhodlání mít ve vládě váhu a roli vlivné ženy, která nebyla jen posluchačkou. Eva Perónová byla symbolem sofistikovaného a odhodlaného ženského politického vlivu, který byl v then době v Argentině ojedinělý.
Nadace a sociální reformy
Nebyla to jen politická kariéra; Eva Perónová založila Nadaci Evy Perónové, která od roku 1948 stavěla nemocnice, azylové domy, školy a rekreační zařízení a poskytovala příspěvky na bydlení či stipendia. Nadace získávala prostředky různými způsoby: dary, státní převody přebytků a tlaky na instituce. Systém zdravotní péče pro děti a chudé, který nadace vybudovala, zahrnoval i projekty jako vlak s lékařským vybavením pro vzdálené regiony. Eva měla výrazný sociální program, ale současně vedla život plný luxusu a veřejné prezentace, který jí dodával imidž ženy, která pomáhá, ale také sklízejí obdiv a kritiku.
El Evita: výjimečný veřejný obraz a mezinárodní dosah
V roce 1947 se Eva vydala na cestu po Evropě - „duhové turné“, které posílilo její mezinárodní profil. Setkala se se španělským diktátorem Francem, papežem Piem XII., prohlédla si Versailles a setkala se s Charlesem de Gaullem. Evita získávala širokou podporu pro argentinskou politiku i pro ženské práva. Během cesty slíbila ženám ve Španělsku, že „toto století nevejde do dějin jenom stoletím válek, ale především bojovnicemi za feminismu“. V některých zemích čelila ostré kritice ze strany komunistů a protestům proti fašismu. Z Velké Evropy si Eva přivezla zkušenosti a kontakty, které později ovlivnily její politickou kariéru doma.
Volební právo žen a veřejný život
V roce 1947 Eva podporovala boj za volební právo žen, které bylo v Argentině získáno až v září 1947. V rámci své charitativní činnosti stála za založením Peronistické strany žen a prosazovala zapojení žen do veřejného života. Ženy do té doby neměly volební právo; Eva se zasadila o to, aby ženy získaly politickou roli a podílely se na řízení země. Její úsilí o rovnoprávnost nebylo bez kontrastů - její nadace podporovala i vojenské milice a dodávala zbraně, které zpochybňovaly její feministické ideály. Život Evy Perónové tedy představuje komplexní mix sociální péče, politického vlivu a veřejného obrazu.
Růst zdravotní péče a sociálních služeb
Nadace Evy Perónové vybudovala mnoho zařízení a zajistila hluboký dopad na zdravotnictví a sociální infrastrukturu. Vytvořila systém zdravotní péče pro děti a chudé a organizovala vlaky se zdravotnickým vybavením pro vzdálené regiony. Eva byla neúnavně aktivní a vyžadovala stejné nasazení od svých spolupracovníků. Na druhou stranu však žila veřejně okázalý život plný nádherných rób a drahých diamantů, který mnozí vnímali jako projev marnotratnosti a spojení s režimem. Její role první dámy byla tedy vymezena nejen charitativní činností, ale i politickou mozaikou, která rozdělovala společnost.
Choroba a konec aktivní kariéry
V roce 1950 Eva poznala první symptomy rakoviny děložního čípku. Přestože její zdravotní stav postupně vyžadoval více odpočinku, pokračovala ve volební kampani. V srpnu 1951 se hovořilo o její možné kandidatuře na viceprezidentku; nakonec však politický a zdravotní tlak vedl k jejímu omezenému veřejnému působení. Evita zemřela 26. července 1952 ve věku 33 let, což vyvolalo obrovské veřejné zármutek a masový pohřeb. Po smrti zůstala Eva Perónová významnou postavou argentinské historie, její odkaz však zůstává paradoxní - veřejná míra jejího boje za chudé a ženy je zároveň zpochybňována kritikou jejího spojení s autoritářským režimem.
Posmrtný osud a památka
Naburná Alabastrová a nekonečné truchlení: Evitin tělo bylo nabalzamováno a veřejně vystaveno, dokud v roce 1955 nebylo odstraněno vojenským pučem a tělo se dlouho pohybovalo po evropských hřbitovech. V roce 1971 bylo dovezeno do Madridu, a po smrti jejího manžela Juana Peróna bylo tělo v roce 1974 převezeno zpět do Argentiny a uloženo v rodinné hrobce na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires. Evita zůstává ikonou, která inspirovala muzikál Evita (Andrew Lloyd Webber) a později film s Madonnou, a kterou mnoho Argentinců dodnes vnímá jako symbol boje za sociální spravedlnost a rovnoprávnost žen, i když její odkaz je složitý a vyvolává rozličné hodnotící postoje.
