Máte čím dál větší pocit, že přes všechny vaše snahy váš prcek pláče víc než ostatní miminka? Že je neustále nespokojený, naštvaný, mrzutý, i když děláte všechno, co je ve vašich silách, aby se měl jako v bavlnce? Možná máte právě v jeho případě tu čest s nadměrnou dráždivostí. Jasně, mateřství většinou neprobíhá v duchu reklamy na plenky nebo nafintěných instagramových krásek objímajících rozesmáté děti. Možná je lepší připravit se předem na to, že si někdy ani nestihnete umýt vlasy a zrcadlo radši budete míjet, abyste se nemusela dívat na toho zombíka, který z něj na vás kouká. Pak budete možná skutečností příjemně překvapena.
Proč ho všechno tak rozhodí? V podobném duchu jako v porodnici to pokračovalo i doma. Chlapeček krásně prospíval, přestože měl dost silný reflux (prý normální), a celý den jsem s ním v podstatě chodila jak lev v kleci, chovala ho, krmila, přebalovala, chovala, chovala, chovala. A když jsem nechovala, neváhal i několikrát denně brekem promodrat. Propínal se do luku, lekal se i nepříliš hlasitých zvuků… A pak jsem zaznamenala takový zvláštní třes v ručičce. Jak uvádí dětský neurolog MUDr. Jan Hadač, Ph.D., označení „syndrom dráždivého dítěte“ se příliš nepoužívá. Nadměrná dráždivost neboli hyperexcitabilita se u novorozence či kojence projevuje různě a má mnoho příčin, proto se ani nejedná o vyhraněný klinický syndrom.
Podle jeho slov je třeba odlišit přechodnou hyperexcitabilitu, která reaguje na akutní zdravotní obtíže či dočasný diskomfort (kolika, hlad, zima, prořezávání zoubků) a která vymizí po odstranění příčiny, a déletrvající hyperexcitabilitu, která se projevuje v řádu týdnů i měsíců. Chronicky dráždivé děti často a neutišitelně pláčou, mohou mít malou potřebu spánku, horší příjem potravy, ublinkávání, neprospívání na váze. Na zevní i vnitřní podněty reagují přehnanou hybností, intenzivními úlekovými reakcemi, dystonickými atakami a třesem brady či končetin. Některé ze zmíněných hybných příznaků jsou u novorozenců normální, jejich četnost a intenzita by však měly v prvních třech měsících postupně slábnout.
Vzhledem k tomu, že hyperexcitabilita se může projevovat celá řadou nemocí, měl by dítě s obtížemi vyšetřit praktický dětský lékař a rozhodnout o dalším postupu. Léčba by měla směřovat k odstranění příčiny, nikoliv pouhého příznaku. Konkrétně se často ukazuje jako užitečné převedení dítěte do polohy klubíčka - handling a pohodová máma jsou nade vše. A pokud se vám nic zásadního nepodaří zjistit, stále platí: režimová opatření a správný způsob manipulace s miminkem mohou znamenat značný rozdíl.
U nás doma se nic zásadního nepřehodnotilo; největší pomoc při nadměrné dráždivosti přišla z vedení režimu, instrukcí, jak miminko správně chovat a manipulovat - tedy z tzv. handling. Dnes je můj syn desetiletý a i když stále může zůstat trochu citlivější, dokáže být spokojený. Důležité je naučit se vnímat signály dítěte a reagovat citlivě na jeho potřeby. Navíc postupem času zjistíte, že dítě dokáže zrcadlit váš psychický stav a reaguje somaticky na vaše emoce, takže klíčovým prvkem je vaše vlastní klidné a vyrovnané chování.
Jaké kroky a techniky pomáhají v praxi
- Handling a správná manipulace: Základní kámen pro dráždivější děti. Správná poloha, jemné houpání, držení a uklidňující kontakt může výrazně snížit podráždění.
- Kojení, houpání a nošení: Kojení, nošení v šátku či nosítku a lehký bílý šum mohou děťátko uklidnit.
- Pravidelný režim: Pokusy o pravidelný denní rytmus, spánek a stravování add good odraz pro stabilitu nervového systému.
- Včasná konzultace s odborníky: Pokud se hyperexcitabilita projevuje déle než několik týdnů, je vhodné vyšetření u praktického lékaře a případně doporučení k dalším vyšetřením či terapiím.
- Kurzy a terapie: Kurz Vandy Schreierové či vedené fyzioterapeutem může nabídnout praktické techniky práce s miminkem a podporu rodičů.
- Podpora rodičů: Důležitost vlastní péče o rodičovství a respektování intuice rodičů. I krátká relaxace a odpočinek mohou posílit schopnost zvládat náročné chvíle.
Není cílem vychovat z dítěte „skleníkovou květinku“, ale nastavit realistický a citlivý způsob interakce, který podpoří jeho samostatnost a bezpečí. Důraz na komunikaci, empatii a respekt k jedinečným potřebám každého dítěte hraje klíčovou roli. V některých případech se ukáže, že reakce na podněty a úlekové reakce jsou v prvních měsících normální, a s růstem se tyto projevy zklidní. Důležité je však vyhledat odbornou radu, pokud se příznaky opakují a neubývají, aby se na ně mohl cíleně reagovat a eliminovat příčina.
Rady pro rodiče na první tři měsíce
- Vydržte první tři měsíce; kojenecká kolika a přeexcitace bývají v tomto období časté a většinou odezní.
- Vyzkoušejte handling a správnou manipulaci; kurz či konzultace s fyzioterapeutem mohou být užitečné.
- Poslouchejte intuici a sledujte signály dítěte; pokud máte pochybnosti, obraťte se na odborníka.
- Relaxujte a dopřejte si i vy rodičovské chvilky - vyrovnaný rodič lépe zvládá náročné situace.
Kdy vyhledat odbornou pomoc a co sledovat
- Nadměrná hyperexcitabilita, která trvá déle než několik týdnů až měsíců a provází ji podrážděnost, úlekové reakce a změny v chování.
- Propínání do luku, dystonické ataky, třesy končetin či brady při pláči, které jsou výraznější než u běžného kojence.
- Nepříznivý vliv na příjem potravy, spánek a prospívání na váze.
- Přetrvávající reflux či jiné fyzické obtíže, které mohou přispívat k nespokojenosti a plaču.
Pokud se vám něco nezdá, nebojte se konzultovat s odborníky. Vždy se snažte hledat rovnováhu mezi péčí o dítě a vlastní pohodou. Včasná intervence, vhodný подход a podporující prostředí mohou mít zásadní vliv na vývoj a pohodu dítěte.

Okamžitě uklidněte plačící dítě (4 málo známé techniky, které fungují, když nic jiného nepomáhá)
Praktické tipy k okamžitému použití
- Začněte s jemným balením do lehké zavinovačky, pokud dítě vyžaduje fyzickou jistotu.
- Udržujte klidné prostředí a používejte bílý šum či jemnou hudbu k utišeníplače.
- Pravidelně komunikujte s dětským lékařem o pokroku, případně požádejte o konzultaci s fyzioterapeutem či psychologem pro rodiče.