Zmínky o porodu císařským řezem, při kterém je vybaven plod z matčiny dělohy chirurgickým zásahem, jsou spojeny s antickým Římem. Tehdejší král Numa Pompilius vydal zákon zakazující pohřbívání těhotných žen. Těm musely být nenarozené plody před uložením ženy do hrobu vyříznuty. Od antického Říma až do 13. století záznamy scházejí a teprve v tomto století je zachována zpráva o císařském řezu na mrtvé ženě. Postupně se prováděly tyto zákroky na umírajících i živých ženách. Vlastní operace byla pojmenovaná François Roussetem po císaři Gaiu Juliu Caesarovi v 16. století. Prokazatelně první úspěšný císařský řez pro dítě byl proveden chirurgem Jeremias Trautmannem ve Würtenbergu v dubnu 1610. Dítě se dožilo devíti let, ale matka zemřela 25 dní po operaci.
Průběh a etické vlivy v různých epochách
V Čechách provedl první císařský řez na živé ženě plukovník chirurg Josef Staub u nepostupujícího porodu v roce 1786. Rozvíjely se sice další metody a zákroky spojené s usnadněním porodu, např. Císařský řez do 19. století představoval totiž pro ženu téměř jistou smrt. Umíralo v této souvislosti až 90 % matek. Raritou byla např. Beatrix Bourbonská druhá manželka českého krále Jana Lucemburského, která měla přivést na svět syna Václava v roce 1337 díky zákroku připomínajícímu císařský řez. Zákrok se mohl podle některých nepřímých důkazů odehrát v Praze, jak uvedl na TK v prosinci 2016 prof. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., zástupce přednosty pro porodnický úsek a vedoucí lékař perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky VFN.
Revoluční změny v chirurgii, kam lze řadit i porodnictví s operativou císařského řezu nastaly až v druhé polovině 19. století. O bezpečnost operace a tím i o častější operace císařským řezem se zasloužil italský porodník Eduardo Porro, který v roce 1876 již v celkové narkóze provedl úplné chirurgické vynětí dělohy. Roku 1882 zavedli němečtí gynekologové nový způsob šití ran. Císařský řez je dnes nejčastější porodnickou operací a slouží k vybavení plodu. Jedná se zřejmě i o nejčastější rutinní abdominální operaci vůbec.
Do 20. století se porodnictví omezovalo na samotný porod. S příchodem nového století vzniká samostatná prenatální péče a po světě se otevírají antenatální kliniky. Porodnictví však zůstává oborem chirurgie. Epidurální analgezie se stala významnou inovací 20. století; její správné použití a indikace jsou klíčové pro bezpečnost těhotné.
Historie ukotvení bezpečnosti: antiseptika, anestézie a transfúze
V 19. století došlo k zásadním změnám v antiseptických postupech a anestézii. Joseph Lister zahájil antiseptickou praxi, která se rozšířila i do porodnictví. Listeriánská antisepsie a rozvoj anestezie umožnily bezpečnější provedení císařského řezu. Vylepšení fibry a operativních technik pokračovalo, včetně vývoje vakuového extraktoru v 50. letech 20. století a rozšíření moderní anesteziologie.
V důsledku medicínských inovací došlo k poklesu mateřské úmrtnosti: zavedení krevních transfuzí, uterotonik pro prevenci děložní hypotonie a použití prostaglandinů. Zásadní milníky v perinatální péči zahrnují také zavedení prenatalní péče, monitorování plodu a ultrazvukové techniky, které transformovaly fetální medicínu.
Etika a současnost císařského řezu
Jestliže do 20. století byla císařská sekce spojena s vysokým rizikem a hysterektomií, v současnosti je plánovaný císařský řez relativně bezpečnou operací s minimem komplikací. Přání rodičky k císařskému řezu je stále předmětem diskuse, avšak zůstává důvodem v určitých situacích, kdy je ochrana plodu či matky prioritou. Frekvence císařských řezů se značně liší regionálně; v některých regionech dosahuje až 80 %, u nás zhruba 25 %. Hrozba pro budoucí těhotenství zůstává kvůli rizikům jako ruptura děložní či abnormálně invazivní placenta.
V akcentu moderní perinatologie se monitorování plodu (fetální kardiotokogram) a ultrazvuk staly nezbytnými nástroji. Fetální medicína a fetomaternální specialista dnes využívají výhody ultrazvuku a dalších technik k hodnocení stavu plodu během těhotenství i porodu.
Historie neživé i živé plodnosti: Mýty, zákroky a jejich odkaz
Historie ukazuje, že orientace na přežití matky a plodu byla průřezově měněna: od antických zákonů po moderní standardy péče je otázka etiky vždy v popředí. Zásahy do těla dítěte a matky, ať už během porodu či císařského řezu, mají hluboké historické kořeny a vyžadují pečlivé zvažování rizik a benefitů.

Rodit a přežít: Světové dějiny porodnictví
Tabulka: Hlavní milníky v porodnictví a císařském řezu
| Období | Klíčový milník | Důsledek |
|---|---|---|
| Antika | První zmínky o císařském řezu na mrtvé či živé ženě | První kroky k chirurgickému vybavení plodu |
| 16. století | Počátky pojmenování císařského řezu | Standardizace pojmů |
| 1610 | První doložený úspěšný císařský řez pro dítě (Trautmann) | Narozené dítě přežilo |
| 19. století | Vylepšené šití ran a rozvoj anestezie | Snížení úmrtnosti a rozšíření operativy |
| 1880-1900 | Vstup antiseptik a moderní chirurgie | Bezpečnější císařské řezy |
| 20. století | Vynález vakuového extraktoru a zdokonalení epidurální analgezie | Šetrnější porody a širší přístup k analgezii |
Jak citovat tento článek: Calda P. Století změn v porodnictví. Actual Gyn. 2020;12:52-57. Lidská reprodukce, péče o těhotenství a porod doznala v posledních sto letech takových změn, jako nikdy předtím. Klasické porodnictví se až do druhé poloviny 19. století zabývalo téměř výhradně přežitím matky; dnes jde také o kvalitu života novorozence a o etické otázky, které vyvstávají s pokrokem techniky a zvyšující se frekvencí císařských řezů.
tags: #umrtvovaci #injekce #porod