Metoda IVF oslavuje v roce 2008 jedno velké výročí. Před 30 lety (25. 7. 1978) se narodilo první dítě ze zkumavky - Louise Brownová. Od té doby se již změnilo mnohé, otázky o bezbezpečnosti metod asistované reprodukce ale zůstávají. Poruchy plodnosti postihují ve vyspělých zemích v současné době zhruba 10-20% párů ve fertilním věku. Pomocí metod asistované reprodukce lze u celé řady z nich dosáhnout početí a narození dítěte. V České republice se v posledních letech rodí více než 3000 dětí ročně po IVF. Mimo klasické IVF se dnes rodí i řada dětí počatých díky metodě Intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI). Metoda ICSI byla zavedena v roce 1991 (Palermo et al.1992). Proti konvenčním metodám IVF je sice ICSI podstatně invazivnější, umožňuje ale dosáhnout těhotenství i párům s některými jinak neléčitelnými příčinami neplodnosti.
Bezpečnost metody a možná rizika pro zdraví a celkový vývoj dětí počatých po IVF a ICSI stojí v popředí odborného zájmu. Sledování dětí počatých po po IVF a ICSI z hlediska výskytu vrozených vývojových vad, zdravotního stavu, morbidity a mortality a jejich porovnání s běžnou populací je nejen významné, ale i nezbytné. Od zavedení IVF do praxe jsou diskutována potencionální rizika genetických defektů a malformací takto počatých dětí. Na druhou stranu je nutné si uvědomit prostý fakt, že skupina párů podstupující IVF je zatížena sama o sobě. Těhotenství po IVF často začíná odlišně. Pro ženy, které podstoupily IVF, to znamená sérii lékařských zákroků a sledování, než se ona vysněná druhá čárka vůbec objeví.
Naproti tomu, přirozené těhotenství začíná bez těchto lékařských kroků, což se samozřejmě podepisuje na tom, jak celý proces žena vnímá. Neznamená to ale, že by jedno těhotenství bylo větší radostí než druhé. IVF páry pravděpodobně na škále emoce zažijí úplně vše, od temných tónu bezmoci přes naději až po růžové konce plné radosti a štěstí. Možná si řeknete, že přirozenou cestou tohle nehrozí, ovšem zde je zase rozdíl v tom, zda je těhotenství očekávané, či ne. Temné i růžové spektrum tak nakonec mohou zažít ženy v obou případech bez ohledu na to, jak k početí došlo.
Malinký rozdíl spočívá v tom, že ženy bez IVF nemusí absolvovat tolik setkání s lékaři, ale ani tady to neplatí stoprocentně.
A teď už pojďme k samotným dětem. Zajímavé je, že většina výzkumů naznačuje, že rozdíly ve vývoji dětí po IVF a těch počatých přirozeně jsou minimální nebo neexistují. V raném dětství, které zahrnuje fyzický, emocionální a kognitivní vývoj, nebyly mezi oběma skupinami zjištěny významné rozdíly.
Už od samotného počátku výzkumů na téma zdravý vývoj dětí, se opakuje jeden hlavní fakt: pro zdravý vývoj dítěte je důležité láskyplné a podpůrné rodinné prostředí a plnění základních potřeb dítěte. Někteří rodiče, kteří prošli procesem IVF, mohou být sice více ostražití a mít větší obavy o zdraví, ale dětem plní potřeby stejně dobře, jakoby dítě počali přirozeně.
Cílem jedné studie bylo zjistit, jaký vliv má IVF na vývoj a vzdělávací výsledky dětí v základním školním věku ve srovnání s dětmi počatými spontánně. Studie zahrnovala 412 713 dětí ve dvou skupinách (IVF početí a přirozené početí) podle výsledků. Nebyl nalezen žádný kauzální vliv početí IVF na riziko vývojové zranitelnosti při vstupu do školy ve srovnání s dětmi počatými spontánně. U dětí ve věku 7 až 9 let také nebyl zjištěn žádný vliv IVF na celkové skóre v Národním hodnocení gramotnosti a početních výkonů.
13. 8. Předimplantační genetická diagnostika (PGD) se nepoužívá jen v případech, kdy se v příbuzenstvu rodičů vyskytuje dědičná choroba. Stále častěji se uplatňuje i k podchycení aneuploidních embryí vzniklých při oplození in vitro (IVF). Při PGD je z embrya odebrána blastomera, na které se prověří karyotyp nebo výskyt defektní alely. Výběr embryí, jež mají normální karyotyp nebo nenesou alelu zodpovědnou za dědičné onemocnění, vyloučí narození postiženého dítěte.
Na výroční konferenci European Society of Human Genetics představila profesorka Svobodné univerzity v Bruselu Ingeborg Liebaersová výsledky sledování 583 dětí, jež se narodily po PGD. Průzkumu se účastnily pacientky, gynekologové i pediatři. Zdravotní stav matky a plodu byl sledován již během těhotenství. Následovala kontrola zdravotního stavu při narození, ve věku dvou měsíců a dvou let dítěte. Z 583 dětí se 20 narodilo předčasně a devět zemřelo po narození. „Zdá se, že perinatální úmrtnost je vyšší, především u vícečetných těhotenství, ve srovnání s dětmi narozených po IVF nebo ICSI. Tato perinatální úmrtí je třeba nadále sledovat. IVF je bezpečná a v zásadě i běžná metoda léčby neplodnosti.
I přesto do života párů přináší spoustu obav a otázek. Jaká rizika po IVF existují, co je normálním příznakem léčby a kdy raději zpozornět? V souvislosti s riziky po IVF si každý z nás vybaví trochu něco jiného. Někdo si může představit vedlejší účinky po hormonální léčbě, jinému se vybaví obavy o zdraví už narozeného miminka nebo komplikace v těhotenství.
V Prague Fertility Centre vnímáme hned několik možných rizik, která se mohou objevit v různých fázích léčby i po ní. Na následujících řádcích se na jednotlivé oblasti podíváme detailněji a více v souvislostech, abyste věděly, že došlo ke správnému porozumění toho, co se může, ale i co se s velkou pravděpodobností nemusí stát.
Stimulace vaječníků je nedílnou součástí IVF léčby a pro tělo samotné jde o zásah, který se v přirozeném cyklu neobjevuje. Proto je normální, že na hormonální stimulaci tělo reaguje. Je jedním z méně častých, ale stále zmiňovaných rizik hormonální stimulace je ovariální hyperstimulační syndrom.
Jedná se o situaci, kdy vaječníky začnou na hormonální léčbu reagovat více, než by bylo zdrávo. Dříve byl výskyt OHSS daleko četnější. V letech 1982 až 2004 se s rizikem potýkalo až 19,6 % žen. Důvodem byly odlišné stimulační protokoly a snaha získat co nejvíce vajíček.
Současná praxe už funguje výrazně jinak. Odběr vajíček patří z naší zkušenosti k momentům, ze kterých mají ženy největší obavy. Ve skutečnosti ale jde o krátký a běžný zákrok lékaři považovaný za velmi bezpečný. Specialista zavede tenkou jehlu přes poševní stěnu do vaječníků, odkud odsaje tekutinu z folikulů, kde se vajíčka nacházejí. Odběr trvá 10 až 15 minut a probíhá v lehké anestezii.
Ve srovnání s přirozeným početím je riziko po IVF v podobě mimoděložního těhotenství o zhruba 1 - 2 % vyšší. Setkávají se s ním spíše ženy po prodělaných zánětech a s poškozenými vejcovody. V tomto případě je největší pomocí prevence. Pravidelné kontroly a ultrazvuk totiž ověří a odhalí, zda se embryo vyvíjí na správném místě.
Krvácení v raném těhotenství bývá u žen důvod k obavám. Lehké špinění či slabé krvácení může souviset s uhnízděním embrya a hormonálními změnami, tudíž není potřeba myslet hned na nejhorší.
V minulosti bylo vícečetné těhotenství poměrně častým rizikem IVF léčby. Souviselo to s tím, že pro zvýšení šance na otěhotnění žena běžně přenášela více embryí najednou. Tento přístup ale zároveň znamenal zvýšenou zdravotní zátěž pro ženu i vývoj miminka. Dnes už je situace jiná, protože embrya se díky moderní laboratorní práci vybírají pečlivěji a žena stále častěji nosí embryo pouze jedno.
Při konzultacích se setkáváme i s dotazy souvisejícími se zdravím dětí a vrozenými vadami. Statistiky z České republiky ukazují, že četnost vrozených vad u spontánně počatých dětí je 4,22 %, zatímco u dětí narozených po IVF jde o 4,54 %. Rozdíl tedy není statisticky vůbec významný. V obou případech se jedná o nízké riziko a i děti počaté formou asistované reprodukce se rodí zdravá.
Celý proces asistované reprodukce je pro pár náročný nejen fyzicky, ale také psychicky. Ženy jsou často v napětí při čekání na výsledek, mají strach, že pokus nebude úspěšný, a obavy, zda se léčba někdy vůbec podaří. K tomu připočítejme tlak okolí v podobě zvídavých otázek a každý si nejspíš dovedeme představit, že toho je najednou na ženu až příliš. O své se postará také hormonální léčba, která může umocnit emoční výkyvy a citlivost. Psychická pohoda je proto nutnou součástí procesu od začátku do konce.
Na naší klinice pracujeme s eventuálními riziky po IVF aktivně. Ještě před zahájením procesu připravíme plán léčby, který vychází z potřeb a situace daného páru. Používáme moderní stimulační protokoly a opíráme se o vlastní laboratoř na vysoké úrovni, čímž poskytujeme bezpečnou léčbu. Jsme transparentní a otevřeně komunikujeme. Věříme totiž, že pravdivé informace dávají párům klid a možnost se správně rozhodnout.
Zvažujete léčbu nebo máte další otázky? Nebuďte na to sami. Děti počaté díky umělému oplodnění a asistované reprodukci prostřednictvím moderních IVF metod reprodukční medicíny, nebo také lidově „děti ze zkumavky“, byly vždy v drobnohledu lékařů i svého okolí.
V současnosti dosáhla celosvětová neplodnost takové míry, že byla zařazena mezi civilizační choroby, a způsoby, jak otěhotnět díky umělému oplodnění, už nejsou ničím výjimečným. Naopak, v populaci už nejsou děti počaté asistovanou reprodukcí ničím zvláštním. I přesto však v této oblasti panuje stále řada mýtů. Mezi ty nejčastější patří názory, že děti „ze zkumavky“ jsou neduživé a hrozí jim vyšší riziko nejrůznějších onemocnění a genetických vad nebo že umělé oplodnění automaticky znamená vícečetné těhotenství.
Lékaři, gynekologové a odborníci z oboru IVF už dlouhodobě varují, že neplodnost představuje v současné době poměrně velký zdravotní problém. Téměř každý pátý pár má potíže s početím a to i v produktivním věku.
Vzhledem k tomu, že reprodukční medicína je oproti ostatním lékařským oborům poměrně nový směr, odborníci se samozřejmě zaměřují nejen na výzkumy spojené s rozvojem IVF metod, ale také monitorují zdraví a vývoj dětí, které byly počaté pomocí asistované reprodukce.
Lékaři hodnotí především stav novorozenců hned po porodu, zaměřují se vrozené vady, problémy v růstu a vývoji, fyzické zdraví, neurologické výsledky, psychosociální vývoj, riziko rakoviny a genetických abnormalit. Zatím se neprokázalo, že by děti počaté umělou cestu vykazovaly větší procento zdravotních problémů a dalších onemocnění.
Podle MUDr. XYZ se před započetím každý neplodný pár (respektive dárkyně vajíček a dárci spermií) testují na možnost přenosu genetického onemocnění a genetickou zátěž. V rámci IVF cyklu se pak provádí takzvané preimplementační genetické testování (PGT), jehož cílem je zjistit, jestli je embryo zdravé.
V případě, že ne, vybere se pro transfer embryo, které genetickou zátěž nenese, a teprve to je zavedeno do dělohy matky. Řada mylný nebo nepravdivých informací se ohledně faktorů ovlivňujících početí objevuje v nejrůznějších diskusních fórech, chatech a internetových stránkách o početí, těhotenství a porodu.
Pokud se podíváme na věk ženy, lékaři se shodují v tom, že ženské tělo je na vrcholu svých reprodukčních sil zhruba mezi 20 až 25 rokem. To ale neznamená, že by žena nemohla otěhotnět i ve vyšším věku. Zvyšující se věk prvorodiček v porodnicích svědčí o opaku.
Otehotnět je tedy možné v průběhu mnohaletého časového období v životě ženy. Řada žen se také setká se situací, kdy mají normální a pravidelný menstruační cyklus, vše vypadá v naprostém pořádku, ale přesto se jim nedaří otěhotět. Menstruace totiž ale ještě automaticky neznamená ovulaci. Jedná se o jev, který se odborně nazývá anovulace.
Jakkoli žena pravidelně krvácí a připadá si zdravotně v pořádku, při anovulaci nedochází k uvolnění vajíčka. Případnou anovulaci může žena zjistit sama doma prostřednictvím ovulačních testů dostupných v lékárně nebo při prohlídce u gynekologa. Nejčastější příčinou toho, že nedochází u žen k ovulaci, jsou hormonální onemocnění, syndrom polycystických ovarií mnohdy také vysoká hladina stresových hormonů.
Výše zmiňovaná zvýšená hladina stresových hormonů může také mít vliv na plodnost. V případě, že se vám nedaří otěhotnět přirozenou cestou, lékaři i terapeuti doporučují zbytečně se nestresovat, příliš netlačit lidově řečeno na pilu a nepodřizovat celý svůj každodenní život snahám o početí.
To se v mnoha případech mnohem snadněji řekne, než udělá. I přestože umělé oplodnění podstupuje stále více párů, asistovaná reprodukce je stále do určité míry tabu.
Ženy i muži mívají často pocit, že by neplodnost mohla být vnímána jako jejich osobní selhání, i když se jedná o onemocnění jako kterékoli jiné.
Možná i právě proto je diskuze o IVF v širší společnosti nepovažována za vhodné téma k diskusi.
Jednou z nejčastějších je fáma, že hormonální stimulace je pro organismus náročná a že se jedná o bolestivou proceduru. Hormonální stimulace v rámci jednoho IVF cyklu trvá maximálně dva týdny a hladiny hormonů se zvýší mnohem méně než při těhotenství.
Ani strach z bolestivé procedury není opodstatněný. V současnosti už se hormony nepodávají velkou injekcí do svalu, což může způsobovat bolest. Během hormonální stimulace si žena aplikuje předepsané preparáty sama, tenkou jehličkou těsně pod kůži. Tento postup je v podstatě podobný jako u diabetiků.
V případě, že máte z injekcí opravdu velký strach, vždy je vám k dispozici zdravotník, který vám s podáním dávky hormonů pomůže.
