Délka kapacitace spermií a faktory ovlivňující jejich kvalitu

Celý proces spermatogeneze (vývoje spermií) trvá asi 70 dnů.

Díky prvnímu mitotickému dělení vznikají dvě nové spermatogonie - jedna se dále vyvíjí v 16 zralých spermií (obr. 15.2), druhá je základem nové spermatogeneze.

Tím je zajištěna nevyčerpatelnost spermatogonii pro spermatogenezi.

Sertoliho buňky, které jsou v těsném kontaktu s vyvíjejícími se spermiemi, zajišťují přísun živin.

Navíc slouží jako bariéra proti průniku látek (které mohou spermatogenezi nepříznivě ovlivnit) z intersticiálního prostoru i z krve, fagocytují vyloučenou cytoplazmu (reziduálni tělíska) během spermatogeneze.

Obsahují enzym aromatázu, který mění androgeny na estradiol.

Vyzrálá spermie je tvořena: hlavičkou, krčkem a bičíkem (obr. 15.3).

V hlavičce spermie jsou nahromaděny chromozomy obklopené malým zbytkem cytoplazmy, jejíž větší část přešla do cytoplazmy Sertoliho buněk.

Vnější 2/3 hlavičky jsou kryty akrozomem, ve kterém jsou obsaženy enzymy: hyaluronidáza a jiné proteolytické enzymy (akrosin), které umožňují vniknutí do vajíčka.

V krčku spermie jsou přítomny mitochondrie, které vytvářejí energii (ATP) nezbytnou pro kontrakci mikrotubulů lokalizovaných v celé délce bičíku.

Uvolňování energie z ATP je závislé na přítomnosti dyneinu (ATP áza).

Rychlost pohybu spermií závisí na vlastnostech prostředí (např. na pH).

Erekce penisu je způsobena dilatací arteriol a vazokonstrikcí vén corpora cavernosa vlivem parasympiku ze sakrální části míchy.

Vazodilatace a tím zvýšení průtoku arteriolami jsou navozeny oxidem dusnatým (NO), který se tvoří z argininu v endotelových buňkách.

NO aktivuje guanylátcyklázu, zvyšuje tvorbu cGMP, který působí relaxačně na hladkou svalovinu cév.

Sexuální akt vyvrcholený ejakulací je řízen sympatickými podněty z oblasti Ц-Ц.

Kontrakcí ductus deferens a ampuly se sperma vypudí do vnitřní části uretry (emise).

Po dosažení orgasmu sexuální vzrušení včetně erekce do 1 - 2 min vymizí.

Průměrný objem ejakulátu je 2,5-3,5 ml.

Na celkovém objemu se ze 60 % podílí hlenovitý sekret semenných váčků doplněný o sekret z ductus deferens, prostatických (mléčné zabarvení) a bulbouretrálních žlázek.

PH ejakulátu je lehce zásadité (7,5).

Přítomnost fibrinogenu (ze semenných váčků), koagulačních enzymů (z prostatických žlázek) a fibrinolyzinu (z prostatického profibrinolyzinu) je odpovědná za vytvoření koagula a částečnou imobilizaci spermií po ejakulaci.

Mimo vlastní organismus se ejakulát za 15 až 20 min díky působení fibrinolyzinu na koagulum opět zkapalňuje.

V 1 ml ejakulátu je přibližně 35-200 milionů spermií.

Jestliže počet spermií v 1 ml klesne přibližně pod 20 milionů, je muž neplodný.

Celý obsah popsaný ve zdroji zahrnuje i podrobnosti o kapacitaci spermií, která probíhá až v ženském pohlavním traktu a umožňuje snazší vylití akrozomálních enzymů po kontaktu s oocytem.

Častější sex se v literatuře často uvádí jako faktor, který může pozitivně ovlivnit reprodukční obnovení, i když samotné mechanizmy vyžadují další výzkum.

Ke kvalitě spermií přispívají nejen věk a životní styl, ale i časté vyšetření a diagnostika během párových poruch reprodukce.

1. Podle studijních materiálů se počet a pohyblivost spermií s věkem snižují a morfologie se zhoršuje.
2. S vyšším věkem u mužů klesá objem ejakulátu a celkový počet spermií.
3. Diagnostické metody zahrnují stanovení počtu apoptotických spermií a spermií s fragmentací DNA.

Průběh ejakulace a proces kapacitace zůstávají složité a závislé na interakcích mezi buňkami, enzymy, dojmy prostředí a hormonální regulaci.

Pod statistiky patří: v roce 1938 byl standardní počet spermií na 1 ml ejakulátu 120 milionů, dnes je to kolem 25 milionů.

tags: #delka #kapacitace #spermii