Dědičné choroby a umělé oplodnění: genetika v preimplantační a prenatální diagnostice

Genetika hraje v procesu asistované reprodukce a umělého oplodnění velkou roli. Před zahájením léčby neplodnosti se provede genetické vyšetření páru, prostřednictvím kterého je možné včas zachytit případné genetické vady, které by se mohly přenést na embryo. Díky tomu se také zvyšuje úspěšnost IVF cyklů a snižuje se nutnost jejich opakování. Než lékaři na IVF klinikách začnou s léčbou neplodnosti a procesem umělého oplodnění, je nutné provést genetické vyšetření páru, který má problémy s početím.

Prekoncepční genetické vyšetření a jeho význam

Takzvané prekoncepční genetické vyšetření se zaměřuje na případnou genetickou zátěž nastávajících rodičů, která by mohla být přenesena na embryo. Není neobvyklé, že ačkoli ani jeden z páru netrpí žádným onemocněním, dané onemocnění se v minulosti v jeho rodině neprojevilo nebo nenese důsledky genetické zátěže, může být nosičem vloh k dědičným chorobám. Prekoncepční genetické vyšetření obvykle začíná osobní konzultací s lékařem, který se specializuje na klinickou genetiku. Během něj lékař s párem probere rodinnou i osobní anamnézu, při čemž se zaměřuje především na dědičná onemocnění, která se v rodinách obou partnerů objevila.

Po vstupním pohovoru musí pár podstoupit krevní testy, aby bylo možné vyšetřit jejich chromozomy a vytvořit takzvaným karyotyp, cože je soubor všech chromozomů v jádru buněk. U žen a mužů se specifika vyšetření liší. Ženy jsou testovány, jestli nemají z genetického hlediska dispozice ke zvýšené srážlivosti krve. U mužů, kterým vyšly negativní výsledky u spermiogramu, se kontroluje mutace na úrovni genů a chromozomů. Metody moderní genetické diagnostiky jsou velmi přesné a dokážou odhalit řadu případných problémů, které může způsobovat genetická zátěž.

Preimplantační genetické vyšetření (preimplantation genetic testing) je vyšetření uměle oplodněného vajíčko ještě před tím, než bude přeneseno do dělohy nastávající maminky. Díky němu je možné zjistit, zda u embrya neproběhly žádné změny na chromozomální úrovni nebo jestli není postiženo dědičnou chorobou, kterou přenáší jeden nebo oba z nastávajících rodičů. Pokud jsou výsledky neimplantačního vyšetření negativní, embryo je vhodné k tranferu do dělohy, zvyšuje se úspěšnost IVF cyklu a snižuje se pravděpodobnost narození nemocného dítěte.

V rámci preimplantačního genetického vyšetření embrya se zjišťuje několik věcí. Sledují se chromozomální odchylky v počtu chromozomů a jejich případná přestavba. Vyloučí se také riziko dědičných onemocnění, která byla zjištěna u jednoho z rodičů. Neinvazivní prenatální vyšetření je velmi přesná metoda, díky které je možné potvrdit nebo vyloučit chromozomální vývojové vady plodu. Test je založen na odběru krve těhotné ženy, protože v ní totiž koluje DNA plodu, a může se provést od dokončeného 8. týdne těhotenství. Běžnou praxí ale bývá, že je součástí standardního prvotrimestrálního screeningu v 11. až 14. týdnu těhotenství. Pokud je žena zdravá a těhotenství probíhá bez komplikací, není tento test nutný. Lékaři ho doporučují ženám nad 35 let a dalším, které měly hraniční výsledky u dalších prenatálních testů v prvním trimestru.

Prenatální diagnostika a její role

Prenatální diagnostika je moderní odvětví současné medicíny, díky kterému mají nastávající rodiče šanci zjistit případné genetické nebo morfologické vývojové vady ve velmi rané fázi těhotenství a zamezit tak narození nemocného dítěte. Každá nastávající maminka chce pro své miminko to nejlepší, a tak dodržuje správnou životosprávu, vyváženou kombinaci pohybu a odpočinku, dopřává si pestrou stravu bohatou na vitamíny a minerály a vyhýbá se všemu, co by mohlo mít negativní vliv na vývoj dítěte. Bohužel ani největší snaha ale v některých případech nemůže genetiku ovlivnit. A právě v tuto chvíli přichází na řadu prenatální diagnostika a screening, které poskytnou detailní informace o vývoji a zdraví plodu.

Praktické dopady genetiky na IVF a její výsledky

Genetika se uplatňuje a potenciálně zasahuje do všech medicínských specializací, ale zejména je důležitá v otázkách reprodukce a ve všech pediatrických oborech. Poskytuje bezprecedentní možnosti prevence, protože většinu geneticky podmíněných onemocnění lze diagnostikovat dlouho před tím, než se objeví symptomy. Hlavní význam genetiky v klinické praxi je v osvětlování úlohy genetické variability a mutací v etiologii rozsáhlého počtu onemocnění. Prakticky každé onemocnění je výsledkem kombinovaného působení genů a prostředí, význam genetické komponenty může být variabilní. Genetické poradenství zahrnuje co nejpřesnější stanovení reprodukčního genetického rizika příslušného páru (5,9,10).

Ke snížení rizika postižení dítěte může vést úprava diety nebo životního stylu matky nebo volba prenatální diagnostiky s možností přerušení těhotenství. Další možnosti mohou zahrnovat preimplantační testování, umělé oplodnění spermiemi dárce, darování vajíčka, nebo dokonce antikoncepci či sterilizaci kombinovanou s adopcí zdravého dítěte. Preimplantační testování embrya má několik variant: PGT-A - preimplantation testování chromozomálních aneuploidií, PGT-M - preimplantační testování monogenních chorob a PGT-SR - preimplantační testování strukturálních chromozomových aberací. Tyto varianty se liší indikacemi a provedením. Umožňují vybrat embryo s nejlepšími předpoklady pro normální vývoj, ale protože se vyšetřují buňky trofoektodermu, v důsledku mozaicizmu nemusí být nález ve zbytku embrya identický.

V souvislosti se statistikami a výsledky zpracovanými na našem pracovišti jsou uvedeny konkrétní data: v období 2022 bylo provedeno 377 punkcí oocytů a z toho 48 párů podstoupilo preimplantční genetické testování embryí. Důvodem ke genetickému vyšetření embryí byl věk žen nad 35 let (47,9 %), opakovaně neúspěšná léčba metodami asistované reprodukce (6,3 %), opakované těhotenské ztráty (6,3 %) a prekoncepčně zjištěné geneticky podmíněné onemocnění (39,6 %).

V rámci konkrétních kazuistik bylo použito metody array CGH k analýze embryí a pro jedno embryo byl doporučen transfer po zjištění balancovaného genetického profilu. V jiném případě byla biopsie trofektodermu provedena u pěti embryí a všechna byla analyzována. Embryo č. 3 bylo vyhodnoceno jako pravděpodobně normální a bylo doporučeno k transferu. Progravideční doporučení zahrnují prenatální screening a kontrolní vyšetření během gravidity.

Rizika, mýty a realita kolem IVF a genetické diagnostiky

Ačkoliv umělé oplodnění pomohlo na svět milionům dětí po celém světě, stále kolem něj panuje řada mýtů. Pravda: Před samotným odběrem vajíček je nutná hormonální stimulace, která připraví vaječníky k uvolnění zralých vajíček. „Jde sice o mírně nekomfortní situaci, většina pacientek je ale překvapených, že aplikace je daleko méně nepříjemná, než si původně myslely,“ říká Štelcl.

Pravda: Umělé oplodnění sice zahrnuje několik lékařských zákroků, ale díky pokroku v medicíně dnes velmi šetrných. Odběr vajíček se provádí v krátké anestezii, která trvá jen několik minut. Je to ale naopak. „Hormonální přípravky jsou v injekční formě a musí se píchat každý den právě proto, že mají velmi krátký poločas a tělo je odbourává většinou do 24 hodin,“ dodává Štelcl.

Pravda: I když se často mluví o IVF v souvislosti se ženami po 35. „U žen starších 35 let je nutný rychlejší postup léčby, protože velmi prudce klesá jejich plodnost. Naopak u mladších žen mnohdy volíme delší vyčkávací strategii,“ vysvětluje Štelcl.

Pravda: Vědecké studie dlouhodobě sledují zdravotní stav dětí „ze zkumavky“ a nikdy neukázaly, že by se tyto děti těšily horšímu zdraví než jejich přirozeně počatí vrstevníci. „Mnoho dětí je doslova vymodlených a jejich rodiče bývají úzkostliví a přehnaně starostliví, což se projeví v pečlivějším sledování dětí,“ dodává Štelcl.

Mýty se šíří i kolem genetických vad. Ve skutečnosti je riziko genetických a vývojových poruch u dětí z IVF stejné jako u těch počatých přirozenou cestou. „Čím je vajíčko starší, tím vyšší je pravděpodobnost drobných genetických změn, přestože je žena zcela zdravá. U velmi malého procenta mužů může být neplodnost dědičná. Pokud měl otec zhoršený spermiogram, je možné, že jeho syn bude mít stejnou genetickou predispozici,“ vysvětluje Štelcl. U většiny párů však stojí za neplodností faktory, které s genetikou nesouvisí - například hormonální nerovnováha, životní styl nebo věk rodičů.

Genetická screens a nosičství

29.2. je Den vzácných onemocnění, která jsou přibližně z 80% genetického původu. A i když genetika stojí za příčinou většiny z nich, zároveň může být i řešením, kdy se i párům které jsou zdravými přenašeči některých genetických chorob, může díky moderním genetickým metodám a přístupům narodit zdravé miminko. Každá budoucí maminka si nejvíce přeje, aby se jí narodilo zdravé miminko a každá se současně podvědomě bojí různých vzácných onemocnění, která jsou přibližně z 80% genetická. Příčinou dědičných nemocí jsou chyby v různých genech, které nazýváme mutace. Ty mohou vzniknout nově (ve spermii, ve vajíčku, v buňce vyvíjejícího se embrya) nebo jsou předávány z rodičů na své potomky.

Pro páry, které chtějí v rámci prekoncepční péče udělat maximum, je možné provést genetický test zaměřený na odhalení přenašečství pro tzv. autozomálně recesivně dědičná onemocnění. Cílem vyšetření je zjistit, zda jsou budoucí rodiče tzv. zdraví nosiči mutace genu, který může dané onemocnění u potomka způsobit. V případě pozitivního nálezu, tzn. Pokud chtějí páry před početím dítěte zjistit, zda jsou či nejsou přenašeči některého z vybraných autozomálně recesivně dědičných onemocnění, mohou si udělat Reproscreen - genetický test, který odhalí, zda jsou nositelem mutace ve stejném genu. Preventivní vyšetření je vhodné pro páry, které chtějí minimalizovat riziko narození potomka s geneticky podmíněným onemocněním, plánují podstoupit nebo již neúspěšně podstoupily IVF cykly, došlo u nich k opakovaným spontánním potratům a pro páry, u nichž se v rodině vyskytly vrozené vývojové vady.

Autozomálně recesivní dědičnost je jeden z několika typů dědičnosti, jakými se může v rodině přenášet genetická porucha a u tohoto typu dědičnosti platí, že pro vznik onemocnění musí být u nemocného jedince přítomny dvě kopie mutovaného genu. Rodiče nemocného jedince jsou pak zdraví přenašeči jedné kopie mutovaného genu. Testují se choroby se závažným průběhem s prevalencí přenašečů více než 1: 200, přičemž senzitivita testu je 90-99,99 %. Pokud si to ukážeme na konkrétním příkladu u cystické fibrózy (CF), tak ta je způsobena mutacemi v genu CFTR. CF je autozomálně recesivní genetická choroba. To znamená, že k projevení choroby je třeba mít dvě mutované kopie genu CFTR (jednu od matky a jednu od otce). Osoby, které mají jednu normální a jednu mutovanou kopii genu, jsou nazývány nositeli. Nositelé nemají příznaky nemoci, protože normální kopie genu kompenzují mutovanou. Když dva nositelé mutace plánují potomka, existuje 25% šance, že potomek zdědí dvě mutované kopie genu CFTR a bude postižen cystickou fibrózou.

Nyní se tedy dostáváme do druhé fáze, kdy máme vzorový pár, kdy u muže i ženy byla prokázána mutace v genu CTFR pro cystickou fibrózu, a je tak 25% šance, že by se jim narodil potomek s tímto onemocněním. Preimplantační genetické testování (PGT) zahrnuje soubor molekulárně-biologických metod umožňujících analyzovat genetický stav embryí v případě in vitro fertilizace (IVF). Genetika tak hraje zcela klíčovou roli v prevenci v rámci řady vzácných genetických onemocnění, kdy lze předejít přenosu genetického onemocnění na potomka.

Vzhledem k tomu, že nikdy nemůžete vědět, zda jste nositelem mutace, doklad o tom, že jste nositelem mutace, by bylo v ideálním případě vhodné, aby před početím podstoupil takové vyšetření každý pár. Díky kombinací těchto postupů je také možné vyšetření embryí u dalších geneticky podmíněných chorob s autozomálně recesivní dědičností (např. nesyndromová hluchota, spinální svalová atrofie, srpkovitá anémie), ale i s jinými typy dědičnosti. Pro onemocnění autozomálně dominantní jsou příkladem Huntingtonova choroba, Neurofibromatóza typu 1 a Marfanův syndrom. Zda je pár indikovaný pro genetické vyšetření, je posuzováno vždy individuálně klinickým genetikem na základě detailní anamnézy. V indikovaných případech je pak test plně hrazený zdravotní pojišťovnou prekoncepčně pro partnera/partnerku. V opačném případě si test může pár objednat a uhradit si jej z vlastních prostředků. Co se týče preimplantačního genetického vyšetření (PGT-M) embryí a následný transfer embrya do dělohy v rámci umělého oplodnění, zdravotní pojišťovny se rovněž podílí na úhradě těchto vyšetření a zákroků.

1. Každé embryo, které se při IVF vytvoří, nemusí být zcela zdravé. Během PGT testování proto genetik provede kontrolu chromozomálního uspořádání (aby nedošlo k aneuploidiím - chybám v počtu chromozomů) nebo vyhledávání specifických genetických mutací, pokud je to relevantní pro konkrétní pár. 2. Často je důvodem také rodinná anamnéza, ve které se vyskytují genetická onemocnění. Nemoci jako cystická fibróza, svalová dystrofie nebo Tay-Sachsova choroba jsou geneticky přenosné a mohou se dědit z generace na generaci. 3. Dalším důvodem pro zvážení PGT je přítomnost širšího spektra dědičných onemocnění ve vaší rodině, která byste nechtěli přenést na své dítě. Mohou to být nemoci, které se projevují v různých formách a nejsou vždy tak přímo spojené s jednou specifickou genetickou mutací, například dědičné srdeční choroby a některé typy rakoviny. 4. K PGT se často přistupuje i v případech, kdy má za sebou žena několik opakovaných potratů: ty jsou totiž často způsobeny genetickými chybami embrya. 5. 6. Některým párům se miminko nepodaří napoprvé, napodruhé, napotřetí... a někdy se točí v bludném kruhu zoufalosti a ztrát i po několik let. 7. 8. A na závěr: klid na duši. PGT vám umožní projít těhotenstvím s vědomím, že jste udělali maximum pro zdraví svého budoucího dítěte. A všichni, kteří podstupují IVF, ví, jak je tento kiid - pro vás i pro vašeho partnera - neocenitelný.

Tabulky a data z praxe

Souhrnná data uvádí, že v roce 2022 bylo provedeno 2637 zdravotnických výkonů v souvislosti s prenatalní diagnostikou a IVF, včetně 957 kombinovaných screeningů a 167 invazivních výkonů. Ze 162 aminocentéz bylo 12 z důvodu věku, 13 s pozitivním ultrazvukovým nálezem, 25 pro pozitivní anamnézu a 112 z důvodu pozitivního screeningu v prvním trimestru. Dále bylo provedeno 377 punkcí oocytů a 48 párů podstoupilo preimplantační genetické testování embryí. Důvody ke genetickému vyšetření embryí zahrnují věk nad 35 let, opakovanou neúspěšnost IVF a prekoncepční identifikaci geneticky podmíněného onemocnění (39,6 %).

V kontextu konkrétních případů bylo popsáno, že embryo s normálním genotypem byl transferován po analýze array CGH, a že některá embrya nebyla vhodná pro transfer kvůli abnormálním genomům. Poté byla doporučena prenatální diagnostika a kontrolní vyšetření během gravidity.

Genetika a klinická praxe

Genetika se uplatňuje a potenciálně zasahuje do všech medicínských specializací, ale zejména je důležitá v otázkách reprodukce a ve všech pediatrických oborech. Prakticky každé onemocnění je výsledkem kombinovaného působení genů a prostředí, význam genetické komponenty může být variabilní. Genetické poradenství zahrnuje co nejpřesnější stanovení reprodukčního genetického rizika příslušného páru. Ke snížení rizika postižení dítěte může vést úprava diety nebo životního stylu matky nebo volba prenatální diagnostiky s možností přerušení těhotenství.

Infografika: Preimplantační genetické testování (PGT) a jeho různá pásma (PGT-A, PGT-M, PGT-SR)

Co je preimplantační genetické testování? - Klinika neplodnosti PCRM

tags: #dedicne #choroby #a #umele #oplodneni